Gordonlord komentáře u knih

Skvělý příběh o výchově, dospívání a koloběhu života, do kterého je velice vkusně v roli matky naroubovaná umělá inteligence.

Zase jednou jsem měl možnost přečíst si comics mimo mainstreamové spektrum, který známkější kusy převyšuje nejen hloubkou, poselstvím a myšlenkou, ale také i tak jednoduchými a přesto zásadně důležitými prvky, kterými jsou nápad a scénář. Oobjí zabalené do velmi srozumitelné formy.

Kresba je tak akorát, aby vykreslila atmosféru příběhu. Není nádherná, ale také se v ní (až na pár nejasných panelů) neztratíte.

Příznivcům nekomerčních a řekněme "chytřejších" comicsů vřele doporučuji.

7 12.07.2023

První dvě knihy Bouřné Záře jsou neskutečně strhující, originální veledílo moderní fantasy. V mamutím měřítku ona geniální promyšlenost pokračovala i v rámci třetího dílu, ale čtyřka "Rytmus Války" trochu kulhá na prvních 400 stranách.

Prostě ne a ne se začíst, knihu jsem neustále odkládal. Pořád jsem se snažil přesvědčit sám sebe, že čtu pokračování něčeho, co mě dostalo totálně do kolem a že to prostě musí být kulervoucí zase. Ale když se podívám pravdě do očí - těch prvních 400 stran byla prostě nuda.

To je asi i důvod, proč dávám jen tři hvězdy. I dál to má občas hluchá místa, které mě prostě nebavila a to hlavně díly absenci jiskrných vztahů mezi postavami a opravdu napínavého děje. Avšak provázanost všech linek, nápadů a nesmírná měra mozkovny a génia Brandona Sandersona přesto vyčarovala celek, který několikrát vygraduje ve vyvrcholení gejzíru nesmírně vkusně a promyšleně spojené mozaiky malých dějových dílků a nečekaných zvratů, pro které musel velmi citlivě připravovat půdu a cestičku celé tři díly.

Takže bych to viděl na čtyři fáze : nejdřív nuda, potom Kaladin rozjede svoji verzi Smrtonosné pasti ála John McClane, to je zábava, potom ke konci finále, které je kulervoucí s občasným závanem slabší díry a nakonec úplný konec a určité dějové twisty, které jsem naprosto, ale vůbec nepochopil. Holt jsem se buď nedostatečně soustředil, nebo nejsem dost chytrý, abych je pobral. Každopádně suma sumárum, nadstandartně slušná práce vynikajícího autora, který promýšlí každý malý prd ve své knize na desetkrát.

7 03.01.2023

Když uvážím, kdy byla kniha napsána, tak paradoxně disponuje ohromnou měrou současné čtivosti.

Konflikt totálního úpadku arogantní Římské "morálky" a jejího opovržlivého a necitlivého vztahu k lidem a otrokům s nastupujícím křesťanstvím, jehož myšlenky byly pro tehdejší společnost něco nesmírně nepochopitelného, zde vykřesávají velice poutavou a lákavou jiskru pro osudy neméně zdatně napsaných a vykreslených postav.

Romantická linka Lygie a Vinicia nejede podle klišovitého schématu, kličkování kolem psychopatického Nera a snaha vlichotit se mu a tím se vyhnout smrti - to jsou místa, která dovedou způsobit tuhnutí krve v žilách. Zejména Petronius, který je mistrem intrik a diplomacie a který nejlépe dovede díky svému řečnickému umění kroužit, je sice postavou kladnou, ale opět ne nudnou a předvídatelnou.

Na to, jak rozsáhlý je to román, jsem se u něj nenudil. Postav je tak akorát, člověk se ve všem vždy při čtení vyzná (případně napomůže slovník cizích pojmů na konci knihy) a neustále se zde něco děje. Nadto přidává uměleckou hodnotu i vytříbený a originální spisovatelský styl, prošpikovaný dobovými pojmy a slovíčky.

Jediné, co mi trochu kazilo požitek a plynulost četby, bylo občasné natahování některých pasáží a pořád dokola stejné omílání jednou řečených skutečností, někdy až na ploše pěti či deseti stran, což působilo jako hodně zbytečná brzda.

Jinak za mě skvělý zážitek, kdy klasická literatura pojednou opět nezklamala a připoutala mě k sobě silou mocnou.

7 20.10.2022

Vůbec mě to nebavilo.

Fakt hrozně moc jsem se snažil aby se mi to líbilo a aby mě to bavilo ! Vždyť je tady všechno Kotletovo typické koření a je ho naprosto vrchovatě ! Husté hlášky, potoky krve, sexu, vulgarit a násilí... jenže tentokrát mi to přijde, že své koření do hrnce sice sype zhusta, ale ten hrnec je prázdný a koření tak místo na chutný pokrm dopadá do vlažné vody. Což je přesně ten přídomek, který mě napadá, když chci příběh knihy popsat.

Ve své podstatě nemastné neslané vyšetřování s nemastnými, neslanými postavami. Na obojím mi nezáleželo. A to jsem se fakt hrozně moc snažil. Ale nevtáhlo mě to ani okrajově.

Alespoň z mého pohledu důkaz, že ani Kotleta není zárukou kvality.

7 25.08.2021

(SPOILER) Kopírka Foglarových Stínadel.

To, co u Rychlých Šípů fungovalo, v Prašině nefunguje. Vize současných Stínadel je díky přítomnosti moderního světa oloupena o svou duši a stejně tak je na tom i příběh, který i přes svoji lehce kopírákovou originalitu a osobitost, postrádá přesvědčivost, ducha a schopnost vtáhnout čtenáře do děje. Celé je to takové nemastné neslané a vážně autorovi skoro nic nevěřím.

Příběhová osa je bezpečná a jasná, jak se u knihy pro dospívající děti sluší a patří. Jediná vážně zajímavá postava - Tonda - je na překážku ukázkové lásce dvou adolescentů a je odsunut stranou.

Nicméně - když opomenu dětskou naivitu příběhu, fakt, že je to celé vlastně taková kravinka a zkusím přistoupit na autorovu hru, tak jako kulisa při práci (poslouchal jsem to jako audioknihu) je to nejen akceptovatelné, ale místy i zábavné. Rovněž pár obskurních nápadů - jako třeba stroj na výrobu prašiny napájený krystaly - průměrné dílko hezky oživují.

A co musím pochválit je závěr, který byl vypointován chytře a částečně i překvapivě. Vojtěch si nechal svá trumfová esa holt až do finále a mě tím rozhodně potěšil.

7 02.02.2021

Pokud už nějakou dobu žijete, nebo třeba jen existujete a alespoň parkrát jste se nad životem zamysleli, tak jste nutně došli k úplně stejným závěrům, které vám tady pan Röhr na ploše 176 stran popisuje. Základní mechanismy, ke kterým sama dojde i dojička krav z Horní Dolní.

Abyste se nemuseli prokousávat celou knihou, vysvětlím vám ve zkratce kompletně celé její poselství :

´Cítíte se nechtění ? cítíte se neschopní? - tak si řekněte "Jsem chtěný!" a "Jsem schopný!" a žijte podle toho.´

No né. Teda! To je ale geniální! Roztáhnout tohle na 176 stran pomocí bohaté slovní zásoby a rozmáchlé odborné rétoriky, to chce už pořádnou drzost.

Kde se tihle vychcánkové pořád berou ?...

Tohle bylo hodně situační psychologické drama.

Na to, že je hlavní hrdinka po sado-maso hrátkách se svým manželem vlastně většinu knihy připoutána k posteli, se Kingovi povedlo nastínit poutavou sérii psycho-napínavých situací a do kůže hrdinky jsem se vcítil naprosto bez problémů. Dokonce při jednom z posledních pokusů osvobodit se, jsem se musel svíjet hrůzou z toho, co jsem četl.

Takže pro mě velmi povedené, Kingovi se do této knihy dostala koňská dávka jeho typické zneklidňující atmosféry a aura pnutí, co bude dál, mě nenechala téměř ani na chvíli odejít od knihy a když už, tak velmi nedobrovolně.

Jako slabý článek beru fakt, že jsou zde pasáže se schizofrenními rozhovory, které nikam nevedly a spíše se snažili natáhnout délku něčeho, co vlastně mohlo mnohem lépe fungovat jako delší povídka, než jako román.

7 17.07.2020

Pokud jste od Evžena Bočka zvyklí na sérii knih o Aristokratce, tak tohle je něco kapku jiného. Vtipného tu není vůbec nic, humor se zde nekoná. Prostředí a hlavní role jsou zhruba stejné (zámek a kastelán, který musí dovnitř vpouštět návštěvníky-muflony), ale všechno ostatní je jinak - tohle není saturninovský humor, ale psychologický thriller.

Ze začátku mě kniha vůbec nebavila. Docela neveselé plky o všedním kastelánském životě a hororová dějová linka, která bohužel v žádném bodě knihy nefungovala. Lepší byly oddělené dějové linky, pojednávající o nevysvětlitelném onemocnění a uzdravení kastelánovy dcery, dále skvěle popsaná epizodka o marném boji proti protekční moci, kdy hlavnímu hrdinovi bývalý komouš s dobrými konexemi zastřelil psa a pár dalších fajn momentek.

Dalším plusem je fakt, že se autor nezabývá popisem zbytečných nesmyslů a jeho dílo skvěle odsýpá, čte se skoro samo a díky ukrutně rychlému spádu nemá šanci nudit.

Celkově je to docela nesourodá jízda skrze několik menších příběhů, kdy některé byli prostě jen depresivní a chmurné, jiné naopak skvěle napsané a vygradované, ale není zde žádný centrální dějový motiv a vyskytuje se tu až moc zbytečných postav, které nemají moc prostoru a tudíž působí nemastně neslaně a ještě se v nich člověk začne rychle ztrácet. Ale krátký rozsah knihy a rychlost vyprávění jsou aspekty, v kterých si těchto chyb ani nestihnete pořádně všimnout a najednou jste díky plynulé vypravěčské formě na konci

7 09.05.2020

Zase to jde rovně dopředu bez jediného překvapení. Hraničáři se pořád jeden druhému diví, jak je možné, že se k nim někdo z nich dokázal tak neslyšně přiblížit, Will s Horácem jsou hrozně skvělí, pružní, stateční, zkušení, chytří, vzdělaní a silní na svůj věk a vůbec se opakuje spousta otravných esejí z minulých dílů, díky kterým už začínám Flanagana podezdřívat ze senility. Nečekejte tady žádný vývoj charakterů, zvraty, ani překvapivé dějové kličky. Všechno proběhne a skončí naprosto přesně tak, jak čekáte. Já vím že je to knížka pro děti, ale ani děti nejsou debilové a tohle je už místy docela otravné. A nejvíc ze všeho rádobyvtipné slovní výměny mezi hlavními hrdiny, které měli být asi zábavné, ale jsou nepopsatelně trapné.

Nicméně tomu zase dávám tři hvězdičky, protože se to jako audiokniha opět nádherně poslouchalo. V ději se nikdy neztratíte, postavy jsou jasné jako facka a Flanagan pořád umí čtivě psát. Bavilo mě to i přese všechno, co jsem vypsal v prvním odstavci.

7 22.10.2019

Detektivky obvykle nemám rád. Je to pro mě mnohokrát vytěžený žánr, kde pořád dokola vyšetřovatelé vyšetřují nějaké vraždy do zblbnutí pořád na jedno brdo a který už byl milionkrát přežvýkán, vyplivnut, znova přežvýkán do sucha, potom ještě tisíckrát vyždímán, přeždímán, znova přežvýkán a po tisícím vyplivnutí ještě znovu a opět úplně stejně jako vždycky předtím přežvýkán.

Do téhle detektivky jsem se tedy pustil jenom díky mému nezměrnému nadšení z kopřivova nesmírně zábavného a strhujícího veledíla "Asfalt", doufaje, že se dočkám minimálně podobné zábavy i zde. A dočkal jsem se.

Děj je velmi svižný, postavy jsou zajímavé, a hlavně je zde kopřivův "trademark", díky kterému je zaručeno napětí téměř na konci každého řádku a hlavně fůra cynicko-ironických i jinak vtipných, výborných komentářů, průpovídek a jiných slohotvorných útvarů, které jsou skutečně perfektně humorně vypointovány. Zajímavým aspektem téhle knihy je fakt, že se v ní nedozvíme jméno hlavního hrdiny a ani po tom netoužíme, protože příběh je vyprávěn tak strhujícím a pohlcujícím způsobem, že není čas se nad tímto faktem vůbec zamýšlet.

Co bych bral jako kapku mínus je fakt, že ke konci už kniha trochu ztratila spád a nějak jí chybělo mocné vygradování do finále. Celé se to uzavřelo tak nějak šedivě a jednoduše. A také hlavní postavu mi nějak nešlo si oblíbit. Jinak i trochu občas za "oči" zatahal fakt, že i když příběh staví na "realisticky reálných" základech a přístupu, tak občas některé pasáže byly dost přitažené za vlasy, jako třeba když hlavní hrdina musel na služebně stopit obálku s důkazem, tak se najednou stalo až moc neuvěřitelných náhod naráz, aby se mu to podařilo. A celkově se to všechno snažilo tvářit trochu předrsněle a americky krutě, čemuž díky zasazení děje do české kotliny nelze příliš věřit. Ale to jsou drobnosti, které díky napětí a zábavě, které mi příběh poskytl, s radostí odpustím.

Příjemným osvěžením byly i citace zákoníků a a detailní popisy zbraní, které Kopřiva rád používá.

7 08.09.2017

Není to fér, srovnávat knihu s filmem a ani bych to neměl dělat. Jsem si toho vědom. Ale nemůžu si pomoci !

Filmová trilogie Rambo je mojí možná nejoblíbenější sérií stříbrného plátna. Viděl jsem ji snad stokrát. Ale ke knize, která prvnímu filmu předcházela, jsem se dostal teprve teď.

Rozdíl je skutečně markantní : V knižní předloze se mnohem více zabijí, Rambo je tu spíše hodně nelítostný a chladný zabiják, než čistý a nepochopený hrdina, policisté umírají po desítkách, příběh je mnohem syrovější, krutější, tvrdší a sugestivnější. Pochopení činů hlavních postav dodávají větší rozměr jejich vlastní úvahy a myšlenkové pochody. Každá kapitola na střídačku sleduje děj z pohledu šerifa Teasela a potom zase z pohledu Ramba, takže děj knihy vidíme krásně z obou pohledů. Ve filmu jednoznačně fandíte Rambovi. Tady jsem si ke konci knihy už nebyl jist, jestli vůbec někomu fandím, ale obě postavy a jejich pohnutky k sebevražednému pronásledování svého soka až za hranice vlastních možností, jsem dokázal pochopit. Takže vedle velmi syrové a kruté akce, kdy mi úplně tuhla krev v žilách z toho, co všechno musí Rambo i jeho nepřítel šerif Teasle podstoupit a vydržet, se mi dostalo i velmi kvalitního psychologického rozboru obou hlavních postav, což je pro příběh vždy dost důležité. Akční pasáže díky tomu nebyly jen popisem akčních sekvencí bezejmenných panáků, ale opravdu dechberoucí akcí s hrdiny, ke kterým jste skutečně přilnuli.

Nutno ale říci, že kniha na mě dokonalý dojem neudělala. Občas se to tady na můj vkus až zbytečně táhne - film má mnohem větší švih, svěžest a rychlost. Ale to je spíš věcí vkusu. Možná mi víc vyhovovalo filmové, heroické podání postavy Ramba, než knižní syrově brutální, zemitý psychologický thriller. Ale jako takový byl hodně kvalitní. Subjektivně bych dal asi tři hvězdy, ale zkusím se na to podívat trochu nestraně a dám čtyři.

Jen ještě jedno rýpnutí - Myšlenkové pochody hrdinů v uvozovkách uvádějících přímou řeč, mohly být radši opatřeny písmem ve tvaru kurzívy, nebo jinak odlišeny, protože takhle jsem si nebyl jist, jestli to co je v uvozovkách, postava říká, a nebo si to jenom myslí. Malá chyba, ale kazí celkový požitek.

7 20.08.2017

Byl jsem hodně překvapený.

Knihu jsem koupil tak trochu naslepo na letošním HorrorConu. Od Votruby jsem již četl Krev Černých Vran, která mě hodně bavila a doufal jsem, že Řeka bude aspoň podobně kvalitní. No - a je možná ještě lepší.

Kniha strašně rychle odsejpá, neobsahuje naprosto žádnou grafomanskou vatu (na rozdíl od drtivé většiny zaběhnutějších kolegů spisovatelů) aniž by se dostavil pocit uspěchanosti. Snoubí se zde humor, tvrdá životní realita, zajímavé a nápadité situace a postavy, ale má to i dobrý další rozměr v podobě určitého sociálního vhledu a hlubšího poselství.

Nenudil jsem se ani jediný řádek. Nenašel jsem na ničem jediné slabé místo. Pečlivost, nápady a zápal byl znát po celou dobu četby a dlouho se mi nestalo, že bych u knížky se smutkem hleděl na ubývající počet stran čtenářské radosti, které mám ještě před sebou.

6 25.10.2024

Naprosto bezchybné veledílo heroické fantasy.

Gemmell se nezdržuje žádnými zbytečnými popisy. Kniha je prostá vaty, každé slovo má důvod a význam. Není zde ani "gram tuku navíc". Stěžejní, zásadní události, plné skvěle vygradovaných, dramatických nápadů se zde odehrávají snad na každé druhé stránce. Všechno, co se zde odehrává, má téměř nonstop proporce osudové události, aniž by to působilo nějak únavně či nepatřičně. Gemmel s tímhle umí precizně pracovat.

A ještě navrch, po celou dobu čtení mám pocit, že jsem svědkem nadčasového díla.

Tak skvěle napsaný příběh, postavy, situace, tolik napětí a hloubky...a navíc - v knize není popsaná jen nějaká jedna dvě události, s čímž si běžně vystačí na jeden díl trilogie ostatní autoři - zde jede děj hrozně dopředu, stane se tady toho hrozná spousta a jsme postupně svědky celého dětství, mládí i dospívání hrdiny Rigantů - Krále Přízraka Connavara.

V jedné knize je toho mistrovsky obsaženo tolik, že jiní spisovatelé by to roztáhli klidně na deset knih a ještě by to nedokázali podat tak dobře. V Gemmellově bibliografii se tohle snad i vyrovná kultovní "Legendě".

Příběhy Connavarova dospívání, setkání s duchy lesa Seidhe, přátelství s cizincem Banouinem a celoživotní snaha nebýt "zbabělec" jako jeho otec Varracon (či jak se to píše..?), podložené dokonalým vykreslením heroismu...

Tohle jen tak nezapomenu.

6 29.01.2024

Začnu tím dobrým.

Sarah má skvělý styl psaní. Přehledný, čtivý, jasný, úsporný. Nezdržuje se nesmysly a zbytečnostmi, popisuje přesně to, co je třeba a příběh uhání kupředu a nezdržuje se zdlouhavými a nepotřebnými popisy. Po technické stránce tvorby vět - brilantní.

Ze začátku i děj a postavy vypadaly jako naprostá bomba - i přesto, že jsem autorku podezíral z toho, že to bude nějaký druhý "Twilight" pro holčičky, tak rozjížděla velmi slušnou mytologii a poutavý příběh.

To ovšem pouze do okamžiku, kdy se hlavní hrdinka dostala do světa víl. Tam se stalo přesně to, čeho jsem se bál - všechno zapadlo do kolejí otřepaných laciných harlekýnek, kdy si chudé, šedivé děvče odvede překrásný, dokonalý a pohledný milionář. Navíc oba se nesnáší a celé je to o tom, jak k sobě hledají cestu, aby se mohli vzájemně zamilovat. Bohužel, tenhle milionkrát propraný, laciný oblouk brakových romanťáren zde zabírá valnou část knihy, během které přesně víte, jak se děj odehraje - a on se taky tak vážně odehraje - a jde do pozadí veškerý "lore" i příběh, a vše je jen a jen o tom, jak se celý vesmír točí kolem hlavní hrdinky a všichni kolem ní jen řeší její city. Vím, že to budování vztahu obou postav je důležité a v podstatě mám ohraná klišé rád. Ale musí být napsané dobře. Tohle bylo jen ohrané, laciné, předvídatelné na kost a trapně narvané deus ex machinami. Hořké zklamání a extra trapnost. Že to sklouzne až do tak nenápaditého hnoje, kde dostanete všechny propriety vlhkých snů všech životem zklamaných žen ever, jsem nečekal.

Ale vrátíme se k tomu dobrému - ke konci knihy s nástupem Amaranthy a Rhysandera se vrátí nějaký děj, zajímavé postavy a vzhledem k tomu, že se autorka začne konečně věnovat příběhu a ne jen levnému hnoji pro selky, tak opět naplno vyplave její enormní spisovatelský talent, který mění konec příběhu na zlato. Jen díky těmhle chvílím jsem ochotný pochopit, proč má kniha tak vysoká hodnocení. I přesto, že kvůli výše zmíněnému neduhu si ho příliš nezaslouží.

6 07.07.2023

Hodně naučná, jednoduchá a čtivá kniha.

O životě v KLDR se dozvíte z výpovědi utečenců, kdy každý z nich pochází z jiné společenské vrstvy a čtenář tak dostává formou rozhovorů velmi ucelený obrázek o tom, jak se tam komu žilo. Každá z výpovědí je jiná, unikátní a přesto se v některých bodech protkávají.

Škoda jen, že nešlo více rozebrat podrobnosti útěku, ale to chápu.

Kvalitně provedené i strukturované. Žádné nadbytečnosti. Kniha se čte rychle a sama a výpovědi jsou opravdu zajímavé. Výborné čtivo pro každého, kdo se o tuhle problematiku zajímá.

6 22.01.2022

Čím mi Dostojevskij klasiku zhnusil, tím mi ji Remarque opět zamiloval.

Kniha je o životě, vzájemných vztazích a láskách lidí v jednom malém městečku v Německu za dob kruté inflace. Je psané hodně chytrou formou. Autor sice popisuje jednoduché příběhy, plné humoru a buranského naturelu, ale rovněž své postavy nechává hluboce filosofovat a velmi často ne naprázdno.

Neprožité lásky, životní ironie, melancholie a dokonale vykreslený portrét doby. Všechno je živé, lidské, propracované a hlavně se zde nic zbytečně nekomplikuje. Kniha je prosta oné "těžkosti a náročnosti", kterou podobné kusy často oplývají.

Je to nesmírně čtivé, nikdy se v příběhu nepřestávám orientovat, ani se v těžkém filosofičnu neztrácím. Příběh a jeho plynutí totiž neruší, jen mu dává větší rozměr a z každé věty je znát promyšlenost a neskutečná literární obratnost. A to až do té míry, že z toho skutečně mám pocit, že čtu něco velkého. I když rozhodně ne geniálního, tak opravdu velkého a "Klasického".

6 28.12.2021

Deníček stereotypního a přesto příšerně nesympatického páru, kde jsou ve vztahu "totální kretén" oba dva.

Byla to vážně slabomyslná blbost a většina vtipů, nebo pokusů o vtip, byla fakt trapná. Ale některé se povedly a musím na druhou stranu uznat, že mě stále zajímalo, co bude dál a při poslechu audioknihy mi to v práci poměrně dobře utíkalo.

Nic horšího, ale ani lepšího o tom nemůžu napsat.

6 30.08.2021

Povídková forma Flanaganovi a jeho hraničářům buď nesvědčí, a nebo to děda prostě a jednoduše odfláknul. Kloním se k té druhé variantě.

Všechny příběhy v této knize vyplňují dějové mezery z předchozích dílů a nebo prohlubují mytologii světa. Obojí často - dle autorových slov - na prosby čtenářů, kteří byli zvědavi na to či ono a chtěli, aby o tom Flanagan napsal a vrhl tak na danou tématiku světlo.

Máme tady sice sice mile a ne vyloženě otravně napsané zkazky, vystavěné dle velmi jednoduchého, totálně předvídatelného mustru bez sebemenších kliček, kde je vše dokonalé, hrdinům vše vyjde a vlastně se nikde nic nestane. Autor se nesnažil dát do příběhů nic, jen prostě vysvětlil, jak probíhala Willova svatba, co dělají hraničářští koně, když už nemohou svému pánovi sloužit a tak dále. Bez špetky příběhové nebo dějové invence.

Jak už mne u jednoho mého - podobně laděného komentáře k dílu z téhle série - někdo napomenul... ano, je to kniha pro děti. Ale sakra nepodceňujte je. Jsou to děti, ne dementi...

Jestli vám vysvětlení pár neznámých stačí, tak budiž. Asi se tím bez potíží prokoušete. Ale jestli chcete zajímavé a poutavé čtení, tak nebrat.

6 20.07.2021

Poslouchal jsem to jako audioknihu a mám pocit, jestli nebyla náhodou o něco ochuzena.

Celé mi to přišlo sice svižné, rychlé, příběhy byly k věci a krátké, ale nějak jsem se nemohl zbavit dojmu, že tu něco chybí.

Za celou dobu jsem se vůbec nedozvěděl, jestli se jedná o zromantizovanou novelizaci nějaké dobové historky, nebo jestli jde o skutečnou autobiografii Kata Mydláře jakožto reálné postavy. A to ke čtenářskému zážitku přijde zcela zásadní. Protože na fikci je to velmi strohé a nenápadité a na autobiografii hodně kusé a neúplné.

V případě že jde o zpracování reálných spisů, bylo dost zajímavé dočíst se jak dopadl Magistr Kelly, nebo jak se ke svým převratným činům co se týče první veřejné pitvy dostal Jan Jesénius.

6 04.05.2021

Kopírování velkých autorů a jejich postav je úplně v pohodě, pokud to udělá člověk, který ono plagiátorství přetaví ve svou vlastní vizi s osobitou originální poetikou, dokáže čtenáře vtáhnout do děje a umí psát. Většinou to dobře nedopadne, ale zde se to podařilo na výbornou !

Vzory Zaklínačce Lotě jsou samozřejmě Zaklínač od Sapkowského a potom libovolný Nářez od Františka Kotlety. Sice nedosahuje nadčasovosti, kvality, ani vypravěčské velikosti obou zmíněných, ale roste v mých očích díky jiným ctnostem.

Styl Petry Neomilnerové je takový, že Geraltovy krušné životní osudy proti těm Lotiným vypadají jako nedělní relace Teletubbies na Nově. A brutalita sexu, vulgarismu a násilí je taková, že by se i František Kotleta červenal za ušima.

Tohle je naprosto naturální a surové fantasy. Život se s hrdiny vůbec nemaže. Lota a její kamarádi musí často dělat i překousnout věci, z kterých člověku zůstane hořká pachuť žluče na patře. Jejich činy a rozhodnutí nejsou sympatická, ale ani vyloženě zlá. Jsou jen výsledkem tvrdé reality kolem nich, kterou vám ostatní, příběhově a morálně nablýskané a akceptovatelné fantasy nikdy neukážou. Ještě jsem neměl tu čest číst fantasy, kde by mi autor ukázal bez příkras veškerou bídu a hnus, který sebou dobrodružný život přináší. Zde se mi to dostalo vrchovatě.

Ten závan hnusné a nepříjemné reality mě fakt dostal a díky němu jsem se s hrdiny dokázal nádherně sžít a opravdu jim fandit. Ani život se s vámi nesere jako scénář americké komedie a všechno co během něj uděláte, není vždy vzor ctnosti a obdivu. A stejně tak je to i s hrdiny v téhle knize.

Moje nadšení se ale samozřejmě netýká jen toho, že je to hrozně brutální a ušukané. Naopak. To nejdůležitější přichází nyní :

Velmi surovému a nepřikrášlenému pojetí odpovídá i styl vyprávění. Není zde ani gram vaty. Ani jediné zbytečné písmenko. Žádné otravné popisy toho, jak vypadá límec vedlejší postavy, jakou barvu má tráva a co všechno leží na stole v chalupě. Autorka vás nemá za kretény. Očividně věří, že máte nějakou fantazii a zbytečnosti a podružnosti si domyslíte. Vyprávění se tak soustředí na ty naprosto podstatné záležitosti a přímou řeč. A přesto zde nic nechybí, nic důležitého není vynecháno. Všechno odsýpá šíleně rychlým tempem. Není zde sebemenší šance se nudit. Takhle to naprosto miluju ! Kéž by tímhle způsobem psalo více autorů.

Rovněž i každá z povídek má svoji silnou atmosféru a dobrý nápad. Styl vyprávění, síla charakterů hlavních postav a hlavně neuvěřitelná sugesce a vtažení do děje ve spojení s dobrými nápady, sypanými na čtenáře kadencí kulometu, to byl ráj číst.

Co bych bral ovšem jako mínus, je občasná zmatečnost, kdy jsem si některé pasáže musel přečíst dvakrát, abych pochopil, kdo co komu říká. Druhý nedostatek pramení z ctnosti - všudypřítomný sex mohl být jen lehce redukován, aby jako koření příběhu moc nevyčníval. A perverzní narážky vypadaly občas trapně... ale pak jsem si uvědomil, že se vyskytují hlavně v pasážích, kdy je Lota a její kamarádi v pubertě. No...a kdo v tomhle věku neměl v hlavně podobné věci ?

Čistý plný počet to není, na čtyři hvězdy je to moc dobré. Přikloním se k osobnímu dojmu, už jen proto, že od knihy jsem se od začátku do konce nemohl odtrhnout a četl jsem jako přikovaný, pevně a sugestivně vtáhnutý do Lotina světa.

6 31.01.2021