greetchen komentáře u knih
Pěkné, čtivé, pořád dost humorné, aby kniha sama o sobě obstála. Ale proč jsem měla tolikrát pocit, že tohle už jsem někde četla? Princip, na kterém je vystavěn Stoletý stařík (neuvěřitelná setkání, politické pozadí, historické co-by-kdyby atd.) je tu zkopírovaný až hanba. Pokud pan Jonasson neumí napsat nic skutečně nového, ať už raději nepíše. Zbytečně by shazoval vlastní vysoko nasazenou laťku.
Všichni o něm mluvili a já se přesto nechala Staříkem dlouho míjet. Pak mi ho půjčila kamarádka a já s každou stránkou víc a víc propadala kouzlu stoletého pána. Neuvěřitelný příběh, bezbřehá fantazie, pojící se s mistrovským citem všechny ty dějové nitky a nové a nové postavy logicky propojovat. Jonas Jonasson je borec, 400 stran knihy a ani jedna nenudí. Naopak! Nutí vás děj hltat, smát se, prožívat s hrdiny jejich příběhy k neuvěření. Poetický humor, černočerné vtípky, které v rukou vetchého starce mají přeci jen jakousi něhu... Neuvěřitelné. Možná s odstupem zjistím, že má pár slabin, ale nechce se mi je ani hledat, jsem naivně zaslepenou staříkovou fanynkou. :-)
Kniha mě naprosto okouzlila a potěšila. Naodolala jsem ani filmové verzi a i ta se velmi vydařila. Doporučuji prožít si obojí, protože film je spíše volnou verzí knihy, scénárista si s příběhem pohrál a přetvořil ho k obrazu svému, aby v 114 minutách řekl vše podstatné, ale přitom se nepříčil logice a humorné lehkosti. Kniha a film - každé je trochu jiné a jiným způsobem perfektní a vlastně je jedno, s čím se seznámíte dříve.
Moje první kniha od Alexandry Potter, se kterou jsem měla tu čest. Není to samozřejmě literární skvost, který by pozvedl pokladnici literatury, ale v rámci žánru ženských románů je to vcelku milé a líbivé čtení, které příjemně utíká. Trochu kýčovité, ale oddychovka, kterou člověk prostě občas potřebuje.
Příběh je příliš rozbředlý, než aby vás dokázal udržet v napětí. Není špatně promyšlený, ale jeho konstrukce je zbytečně překombinovná a natahovaná. Není ani výbornou detektivkou, mrazivým thrillerem, ani temnou severskou krimi. Snaží se o vše z toho, ale nedosáhne než na průměr. Nesedl mi ani konec, při čtení se autorovi nepodařilo vtáhnout mě a pokusit se přemýšlet, kdo je vrah, protože nedává žádné indicie, což je v tomto žánru obrovské minus. Po Potápěči je to mé druhé setkání s Håkanem Östlundhem a zřejmě už zůstane posledním. Knihkupectví je plné napínavých a mrazivých knih a je škoda ztrácet čas s těmi, které vám v rámci žánru nepolámou hlavičku a nezježí chloupky po těle.
Napětí, tajemství, postupné odhalování šokujících pravd... V tomto bravurně napsaném psychothrilleru najdete vše. A v brilatní kvalitě. Tahle kniha je podle mne jasným adeptem na bestseller a doufám, že i když jsem první, kdo ji zde přečetl a ohodnotil, nezůstanu posledním.
Oč jde? Nechci prozrazovat o obsahu víc, než je uvedeno v popisu, abych zbytečně nespoilerovala a neochuzovala vás o vlastní prožitek z knihy. Příběh začíná pozvolna a k jedné nitce se pomalu připlétají další, které se vzájemně proplétají a propojují. Každá postava má vlastní nemalou roli a svůj silný příběh. Každá postava je vykreslena dostatečně důrazně, má prostor, ale nezastiňuje ostatní. Jednotlivé linky se střídají, ale přitom udržují nit příběhu jasnou. Má to děj, spád, logiku, přesto plno zvratů a překvapení, autoři si s čtenářem hrají a převezou i ostříleného milovníka detektivek (protože tohle není jenom obyčejná detektivka!).
Je to kniha, která vás vtáhne, ze které vás bude mrazit, která vás překvapí i rozčílí, ale i donutí zamyslet se, co byste na místě dotyčných postav dělali vy. Pro mě osobně nejlepší kniha ve svém žánru, která se mi tento rok dostala do ruky. Doporučuji všemi deseti.
Syrové, napínavé, čtivé, psychologicky dobře prokreslené. Thriller, který vás vtáhne, stejně jako dobře natočený film.
Na to, že jde o knihu pro mládež, je to velmi čtivé, strhující, propracované, promyšlené a čtivě napsané. Nechybí překvapivé zvraty, napínavá linka se drží s mírným zakolísáním celou knihou. Těším se i na případné filmové zpracování.
Zajímavé spojení starých fotek, které samy o sobě obsahují příběh a dávají prostor fantazii, a poutavého románu. Na prvotinu velmi dobré, nápadité, neotřelé.
Hlavní příběh Selekce mě bavil, sáhla jsem pro kompletnost i po doplňujících titulech.
Dcera mě příšerně štvala, příběh nebyl ničím nový a postava Eadlyn ve mě nevzbudila ani trochu sympatií. Zjistit, jak to s ní dopadlo, jsem se nakonec rozhodla až více než po roce. Oproti Dceři mi Koruna přišla lepší, frackovitost hlavní hrdinky se lehce obrousila, a i když je pořád trochu na pár facek, některé momenty, myšlenky a vztahy v knize nakonec dojem vylepšují. Líbí se mi i nástin určitého mentálního vývoje a prozření, které Eadlyn v knize prodělá, neřekla bych přímo že zmoudří, ale nakročeno má dobře.
Myslím, že kdo si nechce kazit dobrý dojem z trilogie Selekce, pokračování číst nemusí, ale chápu, že skutečné milovníky illejské lovestory každé další dílko potěší i bez ohledu na literární kvalitu. A hlavně, kdo by odolal těm nádherným obálkám.
Moje druhá Abbottová. První kniha (Nezvěstná) mě hodně oslovila, hned jsem si tedy pořídila další, ale zakousnout se do ní už nešlo tak plynule. Z počátku se příběh malinko táhl a nebyla jsem schopna držet pozornost, což bylo jistě i skákáním ze současnosti do minulosti, ale brzy jsem si na její rytmus zvykla a jak začalo přibývat stop a indicií, nořila jsem se do knihy už naplno. Tentokrát byla autorka možná moc milosrdná a tipnout si "vraha" pomohla svými nápovědami zbytečně brzy, ale následné stránky naštěstí ani tak nebyly nudné.
"Potterovky" mám načtené a tahle za mě osobně patří k těm lepším. Hrozně se mi líbí téma, prolínání historického a současného, romantika šmrncnutá detektivkou. Hlavní hrdinka je opět trochu naivní a natvrdlá klikařka (myslím, že u Alexandry Potter už je to trochu zavedený sterotyp), ale tady se to naštěstí snesitelně rozmělní v poetickém příběhu lásky, pro kterou čas nehraje žádnou roli.
Příjemně mrazivé, napínavé čtení. Zpočátku kniha nemá tak velký spád, ale zejména druhou polovinu už jsem hltala s napětím a očekáváním. Musím ocenit, že jednotlivé nitky se splétají obratně a nijak křiklavě, takže mi spoustu věcí nedošlo hned a "kdo je vrah" jsem do samotného konce netušila. Kniha u mě obstála jako detektivka k zamyšlení i jako příjemně mrazivý thriller.
Nemám moc ráda romance zasazené do dávné minulosti, po této knize jsem sáhla kvůli autorce, aniž bych tušila, že nejde o knihu ze současnosti. Ale nakonec bylo zasazení do poválečné éry, vynucená změna společenského smýšlení a pád honorace velmi zajímavou kulisou a rámcem celého příběhu. Každá z hrdinek - ač si všechny přímo sympatie nezískaly - mě něčím zaujala, jejich příběhy byly provázané, a přesto tak odlišné. I když děj někdy vázl, právě vztahy, myšlenky, očekávání i rodící se osobitý "feminismus" ho dokázaly příjemně posouvat. Kniha nejen k oddechu, ale i k zamyšlení, že za možnosti, které dnes my ženy máme, mohly právě i takové ženy, jako hrdinky této knihy.
Opět krásná obálka, která zaujme a přiláká. Za ní se skrývá vkusný příběh lásky a nadpřirozena, ale i přátelství, pokory, rodiny. Jazyk možná ještě není tak vypsaný (autorka knihu napsala ještě před Selekcí, je trochu cítit nezkušenost a lehká topornost vyjadřování). Těžko uchopitelná pro mě byla postava Kahlen, nakteré její projevy mi vadily, ale celkově je to příjemný příběh, který dává velký prostor vaší vizuální fantazii a nechává vyrůst příjemný snový příběh.
Moc hezký námět, i když místy se trochu pere s logikou, ale to není největší problém knihy. Tentokrát je kniha hodně blábolivá, autorka se točí stále dokola ve stejných myšlenkách, nedokáže se odrazit. Hlavní hrdinka navíc není příliš sympatická a věrohodná. A samozřejmě naivní děj, kde od začátku tušíte, jak se bude vyvíjet a jak to skončí... I když hledáte jen oddechovku, u které nemusíte moc přemýšlet, tady riskujete, že vás kniha o trochu mozkových buněk dokonce i připraví.
Klasická Keplerovka, silná, temná, místy možná až nepříjemně nechutná, ale asi to k tomuto žánru patří. Místy možná zbytečně rozvleklé, v některých pasážích ztěží uvěřitelné, ale naštěstí v míře, aby to celkovému dojmu z knihy neublížilo.
Příjemně mrazivá, čtivá kniha. Zvláštní forma klipovitě střídá postavy, kolem kterých se děj odehrává (a postupně proplétá a spojuje), což mě z počátku trochu rušilo, ale v druhé půli knihy do neuvěřitelně stupňovalo napětí. Autorka dokáže vtáhnout a stupňovat děj, aniž by zbytečně prozrazovala pointu, dlouho jsem netušila, jak to nakonec dopadne.
Jméno Petra Hůlová jsem znala, ale nikdy od ní nic nečetla, když tedy na polici v knihovně zazářila její novinka, sáhla jsem po ní. Na první seznámení to byla volba možná ne úplně šťastná (i zdejší komentáře vzbuzují hodně rozporuplné dojmy, na rozdíl třeba od hojně chválené knihy Paměť mojí babičce). Kniha se mi v mnohém líbila, ale v mnohém znelíbila a celkový dojem je nakonec spíše rozpačitý. Antiutopistický děj, orwelovské ladění, i vývoj a psychické pochody hlavní hrdinky mi sedly, nelíbila se mi ale za mě nepotřebná přemíra vulgarismů, doslova mě iritovaly autorčiny novotvary a kostrbatost vět. To na sebe opakovaně strhlo mou pozornost na úkor samotného děje, což snad ani autorka nezamýšlela.
Nelíbila se mi především asi sama forma, kdy příběh popisuje scénárista producentovi. Možná měla oživit, napínat, ale působila spíše otravně, především díky nudným popisným pasážím a autorovým eogistickým poznámkám. Přitom zápletka příběhu jako takového nebyla vůbec špaqtná. Sepsat to jako krátkou povídku by bylo jistě mnohem lepší.
Příjemné čtení pro každého, kdo rád nechá během dne utéct své myšleky a topí se v příjemném bdělém snění. Protože tohle je přesně v tom stylu vykonstruovaná povídka. Správně naivní, romantická, roztomile pitomoučká, u které si nenapravitelní snílci přijdou na své.