greetchen komentáře u knih
Po knize Sedmikostelí můj druhý tajuplný vhled do Urbanem představené české mysteriozní architektury. Žánrově těžko uchopitelné, je to trochu detektivka, trochu horor, trochu mysteriozní průvdce po vlastech českých, díky kterému mám hned několik námětů na výlety. Dojem z knihy je zvláštní: chvilkami se to špatně čte, někdy je hodně hutné, možná i nudné, ale přesto ji nedokážu odložit, protože autor má osobité kouzlo.
Nic literárně převratného, ale jako jednorázová oddechovka pro současnou generaci třicátníků zabere spolehlivě. Velmi se mi líbí autorův jazyk a styl vyprávění. Když ho srovnám s jinými spisovateli této generace a obdobného žánru, kteří jsou momentálně v kurzu, přijde mi, že jeho prvotina za nimi rozhodně neztrácí.
* Ve srovnání třeba s autbiografickými vyprávěnkami Ivany Chřibkové mě rozhodně víc baví autorův jazyk, je literárně vyzrálejší, lépe volí slova na míru tomu, o čem píše.
* Gradace příběhu a struktura knihy mi rovněž sedla víc, než v poslední knize Radky Třeštíkové Veselí.
* Nejvíc se ale nabízí s Pažskou buznou Jiřího Markvarta - za mě je mistr zkratky, ale možná až moc vulgární, Váša á v knize trochu více optimismus a nějakého poslání, nechce jen šokovat sondou do buzního světa.
Jméno Petra Hůlová jsem znala, ale nikdy od ní nic nečetla, když tedy na polici v knihovně zazářila její novinka, sáhla jsem po ní. Na první seznámení to byla volba možná ne úplně šťastná (i zdejší komentáře vzbuzují hodně rozporuplné dojmy, na rozdíl třeba od hojně chválené knihy Paměť mojí babičce). Kniha se mi v mnohém líbila, ale v mnohém znelíbila a celkový dojem je nakonec spíše rozpačitý. Antiutopistický děj, orwelovské ladění, i vývoj a psychické pochody hlavní hrdinky mi sedly, nelíbila se mi ale za mě nepotřebná přemíra vulgarismů, doslova mě iritovaly autorčiny novotvary a kostrbatost vět. To na sebe opakovaně strhlo mou pozornost na úkor samotného děje, což snad ani autorka nezamýšlela.
Nalákala mě autorova úžasná Himmlerova kuchařka. Trhačka zubů se jí v mnohém podobá, jde o podobný nápad a konstrukci příběhu, jen v jiných reáliích. Už tento fakt mě na začátku vlastně trochu zamrzel, jako bych četla podobný příběh, možná i proto už mě nenadchl tak silně. Oceňuji nápad, propracovanost, neuvěřitelnost historických reálií a hravost, s jakou nechává autor svou postavou těmito událostmi s osobitou fatálností procházet. V principu ale vykrádá sám sebe. Kniha sice nenudí, ale už nepřekvapí tak strhujícím způsobem, jako při prvním setkání s tímto autorem. I přesto krásný literární zážitek a příjemné čtení.
Velmi čtivé, příjemně mrazivé, slušně vykreslené jednotlivé postavy. Vrah je sice odhalen celkem brzy, ale napětí z knihy se tím rozhodně neztrácí.
Nelíbila se mi především asi sama forma, kdy příběh popisuje scénárista producentovi. Možná měla oživit, napínat, ale působila spíše otravně, především díky nudným popisným pasážím a autorovým eogistickým poznámkám. Přitom zápletka příběhu jako takového nebyla vůbec špaqtná. Sepsat to jako krátkou povídku by bylo jistě mnohem lepší.
Příjemné čtení pro každého, kdo rád nechá během dne utéct své myšleky a topí se v příjemném bdělém snění. Protože tohle je přesně v tom stylu vykonstruovaná povídka. Správně naivní, romantická, roztomile pitomoučká, u které si nenapravitelní snílci přijdou na své.
Spíše taková literární zajímavost, kniha napsaná za jediný den. Občas působí jako ledva zachycený volný tok proudících myšlenek, ovlivňovaných právě sledovanými situacemi, ale právě v tom jej její krása. Že i v této lehkosti lze postavit příběh s pevnou kostrukcí, který je milé číst.
Po předchozích knihách autorky jsem měla zřejmě velké očekávání, po dočtení této přišlo bohužel zklamání. Za mě nejslabší Třeštíková. Kniha bez pořádného příběhu, hlavní hrdinka dost blbka, se kterou se snad žádná čtenářka doopravdy neztotožní. Když už se Eliška vybičuje k nějaké akci, tak spíš v nevhodné okamžiky a nevhodným směrem, uniká jí to podstatné, nechává vyšumět životní šance a vztahy. Ano, o tom je život, spousta věcí nám uniká mezi prsty, ale její rozhodnutí postrádají jakoukoli logiku a byť jen špetku přemýšlení. Je to spíše iritující než inspirující.
Příběhem Heather Wellsové se neprokousávám úplně chronologicky, k prvnímu dílu série jsem se dostala skoro až nakonec, moje hodnocení tím tedy může být trochu zkreslené. Líbí se mi koncept jako takový, kombinace dívčího románku a detektivky, sympatická, i když věčně zmatená a zasněná hlavní hrdinka. Někdy je to její plácání ve snech a fantaziích zbytečně zdlouhavé, ale je to snad jediná výtka, kterou mám. Kniha je příjemně napsaná, svižně plyne, i detektivní zápletka je vystavená hezky a nepoznáte už v půlce knihy, kdo je vrah. Pěkně vymyšlené i zpracované.
Příjemná oddechovka, která vás nutí bilancovat trochu i váš vlastní život. Vztahy a charaktery postav jsou malinko přitažené za vlasy, ale naštěsatí ne tolik, aby to narušilo celkově pozitivní dojem z knihy.
Příběh není ničím jiným, než dalším ženským románkem, místy zbytečně cukrkandlovým. Ovšem reálie, kulturní prostředí a nám naštěstí tolik vzdálené potíže lidí žijících v neklidné době na neklidném místě mu přeci jen přidávají na atraktivnosti, rozvinou fanzazii a právě ony nakonec z knihy dělají více než jen průměrné oddechové čtení.
Knihu jsem si pořídila hned jak vyšla, a ač se mi autorčiny předchozí tituly celkem líbily, nemohla jsem se k ní nějak propracovat. Po útlých Bábovkách jsem se obávala tloušťky, mně osobně se nelíbí ani přebal knihy. Nakonec ale toto léto došlo i na ni a musím uznat, že můj odpor byl zbytečný. Kniha se četla velmi příjemně, jazyk Radky Třeštíkové je specifický, někomu může připadat nepříjemný, ale mně vyhovuje. Jakoby hnal příběh s urputností a naléhavostí rychleji dopředu. Jakmile jsem začala číst, už jsem nechtěla knihu odkládat. Příběh je hezky vykreslený, příjemně graduje, jen závěr působí, že autorce došel dech a honem honem spíchla nějaký závěr. Ne že by byl odbytý a špatný, ale spíše ho najednou bez servítek před čtenáře plácne a hotovo.
Zatím jsem od Joa Nesbøho četla jen jeho "tlusté" knihy, líbí se mi ale, že dokže být i mistrem zkratky. Oproti "holeovkám" není v jazyku tak květnatý, přesto dokáže dobře vykreslit důležité postavy, pomoci čtenářům nahlédnout jim do hlavy, napnout se krimi zápletkou i lidskými příběhy, které mezi nimi vznikají. Velmi příjemné čtení.
Nalákal mě příjemný přebal a vtipný název. Bohužel obálkou pozitiva končí. Knihu jsem si vzala do vlaku, takže jsem ji nakonec z nudy dočetla, ale je to opravdu škvár. Příběh plytký, naivní a vykonstruovaný velmi neuvěřitelně, postava hlavní hrdinky nepříjemně schizofrenní, uječená a hysterická. A otravná. Kniha, u které si chcete oddechnout a zasníte mě spíš iritovala a štvala.
Jedním dechem jsem přečetla Stoletého staříka a tahle kniha je mu až půvabně podobná (a to rozhodně nemyslím ve zlém). Ten příběh je sice neuvěřitelná fantasmagorie, ovšem postavená do dobových reálií tak, že si celou dobu tiše říkáte, jestli ono na tom není přeci jen kousek pravdy. :-) Příjemné chytré čtení.
Dcera je zpovykaný fracek a jen ztěží jsem ji brala na milost. Samotný přběh je dost kopírkou série Selekce, přišlo mi, že autorka už nevymyslela nic moc nového. Vím, že je to "jen čtení pro naivní teenagerky", ale Selekce dokázala chytit i mě, tohle čtení bylo dost plytké.
Líbila se mi celá série, podle me je dokonce každý příběh o trochu lepší než ten minulý. Tady jsem se rozhodně nechala vodit za nos dost dlouho a kandidáty na to, "kdo je vrah" jsem měnila s každou další přečtenou stránkou. Příběh krásně graduje, čte se sám.
Slabší tři. Předchozí autorčiny knihy se mi celkem dobře četly, jako sladká oddechovka stačily. Tahle je již na hraně. Nezaujmou moc postavy, děj je plný očekávaných klišé, i styl psaní je takový bezduchý, autorka se v tom místy bez nápadu plácá.
Klasický slaďák, tektokrát v krimi hávu a zákulisí filmového průmysu, díky kterému je kniha celkem příjemně k učtení. Tyhle dvě linky dokážou pozvednou a doplnit samotnou lovestory, hodně naivní a až lehce kýčovitou.