_Gretchen_ komentáře u knih
Skvělá kniha! Přestože mi byl hlavní hrdina dost nesympatický, příběh mě naprosto vtáhl a už v průběhu čtení jsem googlila všechny informace o Tribeči. Atmosféra v knize houstne s každou další stránkou a nejděsivější je právě ta neuchopitelnost, kdy se ve vzduchu vznáší něco zlověstného, co si hraje s vaším vnímáním a psychikou a vy nevíte, co to je… ticho s očima. Přikláním se k názoru, že příběh Igora je autorova šikovná mystifikace, to nic nemění na tom, že na Tribeči a v okolí se pravděpodobně děje něco divného, co nejde lidským rozumem pochopit. Opravdu mě to zaujalo.
(SPOILER) Wtfff... kniha se četla skvěle, byla opravdu napínavá a příběh mě vtáhl. Ale ten konec byl tak přitažený za vlasy, že nevím, co říct.
To jako vážně nepoznal údajnou lásku svého života jen proto, že zhubla, obarvila si vlasy a vyzmizíkovala pihy?! Chápu, že hodně dělá i mindset a výraz v obličeji, ale přece spolu předtím i potom žili... opravdu ho nic netrklo? :D Tak či tak byl hlavní hrdina na facku a jak někdo napsal v komentářích níže, jediný normální tam byl ten pes.
Kniha má kvalitní základ postavený na důkladných rešerších a nesmírně zajímavé, pro mě až uhrančivé téma. Ale jak autentické byly archivní spisy, tak neživé pro mě byly ty postavy, Dora například funguje pouze jako nositelka příběhu, která posouvá děj. Četla jsem dál, ale ne kvůli vyprávění, spíše kvůli faktům; což není špatně, jen od beletrie bych čekala něco jiného. Neustále jsem musela vzpomínat na Želary a Jozovu Hanuli, které se také odehrávají v prostředí Moravských Kopanic a opravdu mě vzaly na srdce. O Bohyních se to říct nedá.
Velice inspirativní kniha, pokud potřebujete nakopnout k úklidu, tohle je to pravé. S většinou myšlenek zcela souhlasím, co ale nemůžu přenést přes srdce je bezhlavé a radikální vyhazování věcí. Posílat je dál je sice práce navíc, ale za dobrý pocit to přece stojí. Jsem ráda, že čeští minimalisté se v tomto chovají udržitelněji.
Věci povstávají z představ a takhle vypadá moje představa perfektní knihy.
Vcelku příjemné čtení. Nejvíce se mi líbily povídky od Mornštajnové a Geislerové.
Chápu ty rozporuplné reakce. Tohle je kniha, se kterou se buď ztotožníte nebo ne. A když ano, tak je pět hvězdiček málo... za mě jedna z nejlepších knih, které jsem tento rok četla.
Kniha mě naprosto uchvátila a dojala. Výjimečný počin, jak zpracováním, tak myšlenkou, až se trochu stydím, že s takovým nápadem nepřišel někdo od nás z kraje, ale musela na to upozornit až paní Hladká od Brna. :) Nejvíce mě oslovily první čtyři příběhy, bylo to jako poslouchat vyprávění od babičky, rodinné i dobové fotografie a dokumenty silný dojem jen podtrhují. Obdivuji všechny tyto ženy za jejich sílu a upřímnost.
Číst tuhle knihu bylo jako facka od reality, ale je skvělá! ♥ Nemohla jsem se odtrhnout. Miluju ten nepřikrášlený a cynický styl, jakým autorka píše. Du forma vyznívá, jako by s nadhledem promlouvala ke svému mladšímu já, které bylo odhodlané obětovat vlastní identitu, zdraví a tělo pro umění a úspěch s nejistým výsledkem. Krása v utrpení, sebedestrukce, jde až na dřeň. Už nikdy se na balet nebudu dívat tak jako předtím.
"To se tedy pletete. Malá je komediantka. Ale částečně máte i pravdu. Není komediantka – hraje komedii doopravdy. Bere vážně všechny ty nesmysly, co jim věří."
Není to kniha pro každého, ale já ji zbožňuju!
Nádhera!
"(...) Tu auta zatroubí,
pohnou se chodci,
život opět uchopí své opratě.
I ty budeš muset jít,
za tím, jenž čeká tě.
I já budu muset jít
za tou, co na mne čeká.
Vytrhnu se z tvých očí
pln velké závratě.
Leč obraz růže, růže té
v hlubině studny zakleté,
leč obraz růže, růže té
každou noc ve mně všemi plátky
a všemi ostny rozkvete."
Kniha mě moc bavila, tak nějak si představuji oddechové čtení s přesahem. Úžasně vykreslená psychologie postav a vztahy!
Nejdříve jsem viděla příšerný film a ten zážitek mě natolik poznamenal, že jsem po Markétě několik let nesáhla. A byla to chyba! Knížka je něco úplně jiného, především díky úchvatnému jazyku. Je archaický, ale přesto srozumitelný a celé dílo povyšuje na krásnou báseň v próze. Na příběh a praštěné chování postav jsem si pak už zvykla a ono to k tomu i patří. Upřímně, i kdyby Vančura popisoval, jak vynáší smetí, stejně bych to četla a srdce by mi plesalo. Nevěděla jsem ani, jak moc miluji češtinu, dokud jsem nepřečetla Markétu Lazarovou.
Kniha na mě působila hrozně překombinovaně. Je zvláštní, zajímavá, ale asi potřebuju něco více uchopitelného, aby ve mně příběh zanechal i jiné pocity než zmatek a depresi.
Dlouhé věty, žádné odstavce, přímá řeč neexistuje. Sem tam vysvitne hezká myšlenka jako perla a pak zase nekonečný proud slov o všem a o ničem. Lisování myšek a podobné je už jen třešnička na dortu, který nějak nemůžu strávit. Netroufám si více hejtit, vím, proč je Hrabal ceněný atd.; rozhodně je to ojedinělá kniha, jak formou, tak obsahem. Ale bohužel ne pro mě.
Poutavý a skvěle napsaný příběh. Jednání postav pro mě bylo nepochopitelné, ale vzhledem k nepochopitelné době to asi dává smysl. Dvě ztracené duše, neschopnost vzájemné komunikace, beznadějné od začátku do konce... ach jo
Příroda zničí -ne porazí- člověka. Kdo chce víc, nemá nic. Síla vůle, odhodlání... ok, ok. Paličatý děda si vzal do hlavy, že uloví rybu za každou cenu. Deep nuda