grillica komentáře u knih

Knihu jsem si vypůjčila jen kvůli kapitole o Oskaru Kokoschkovi, ale po prolistování je znát, že medailony ostatních třech umělců jsou zpracovány stejně pečlivě. O Kokoschkovi jsem se velmi příjemnou a čtivou formou dozvěděla základní životopisné údaje, ale i podrobnosti z etap jeho tvorby, pobytů v zahraničí, o literární tvorbě, také zajímavosti z osobního života, s jakými významnými osobnostmi se setkal.. Přečetla jsem dále i kapitolu o Balthusovi, stejně skvělé. Výborně ozdrojováno, nechybí rozsáhlá bibliografie, rejstříky, černobílé ukázky děl, barevná příloha.

27.01.2016

Norsko, 60. léta. Kolosální osud hlavního hrdiny Braga. Musí bojovat s nemocí, sám se sebou, se soudy, se samotou i pěkně drsnou zimní norskou přírodou. Román, který se odehrává v 60. letech v Norsku, je román s velkým R. Příběh je skvělý. Zajímavá myšlenka viny pasivní společnosti za zločiny jednotlivce. Milostná linka je přímo dechberoucí. Ještě hodně dlouho ve mně zůstane ta melancholie po dočtení opravdu hodně dobré knihy. -- Je to autorova prvotina, v Norsku za ni dostal cenu a byla přeložena do mnoha jazyků. Napsal toho mnohem víc, ale tohle jediné vyšlo v češtině. Přitom v doslovu jsou zmíněna další poměrně zajímavá díla, škoda.

2 23.12.2015

Robert Merle je můj oblíbený autor, jeho vypravěčský styl je bezchybný a dokáže snadno vtáhnout do děje, ALE tenhle příběh měl veliký potenciál a přijde mi trochu vyplácaný. Atmosféra byla hmatatelná, přesto jsem čekala větší drama, přecejen, nadvláda žen, smrt tolika mužů.. Daleko lepší zážitek přinese dle mého názoru o tolik řádů lepší Malevil nebo klasika Smrt je mým řemeslem. Taky Výlučná vlastnost člověka nebyla špatná.

30.09.2015

opet jsem musela zasnout nad uzasnym vypravecskym umem valji styblove. oba romany jsou pomerne smutne az depresivni. hlavnim tematem "mne soudila noc" jsou nelegalni potraty a kam az to muze zajit, v "dopisu klare" se manzel vyznava sve zene a ctenari tak popisuje jejich zivot pred, behem a po jedne nestastne udalosti.. tak jsem se vzila do hlavni postavy, ze mi za nej bylo ouzko a citila jsem se provinile.. dal nebudu spoilovat a urcite doporucim k precteni.

4 22.07.2015

fleischman je honimír. stupid. meteorolog. třicetiletý sirotek. chudáček a panic. ale k tomu se ještě dostanu. potřebuju nutně další rudišovu knihu, protože jsem opravdu unešená jeho vypravěčským umem. mraky, ještěd, příběh, ty postavy...! má to všechno. deset bodů z pěti.

5 25.06.2015

(Já tak nerada čtu anotace knih, cokoli o nich, protože mi hned všechno prozradí..) Prchavé okamžiky mají na první pohled všechno, válku, Židy, šrámy na duši i na těle, přátelství i (něco jako) lásku. Poetický jazyk autorky, která vydala i několik básnických sbírek, se nezapře, ale neubírá to na příběhu jeho spád, i když je takový pozvolný a klidný, zvrat někdy ani hned nezaregistrujete, protože je zmíněn tak nenápadně a klidně.. Body dolů: za Benův příběh, nevím ani přesně proč, možná trest za to, že příběh Jákoba nepokračoval a proto byl Benův příběh kratší..?, Také za pasáže, které se (mi) táhly a rozečítala jsem je na několikrát.

1 02.06.2015

Šedý, šerý, deštivý a zapáchající, vybydlený svět po blíže nespecifikované katastrofě. Krajinou zkázy putují otec a syn. Žijí ze dne na den, občas najdou něco k jídlu, občas ne. Neskutečná atmosféra tíživé samoty, strachu a hladu. Ty dialogy! Tak jo. Tohle si musíte přečíst.

7 22.05.2015

Elánius a jeho cesta tam a zase zpátky. Trochu jiná Noční hlídka, (téměř) bez Karotky, (téměř) bez trollů, trpaslíků i vlkodlaků. Ale zas se toho dozvíte hromadu z historie města i hlídky před XY lety. První polovina byla super, druhá mě bavíla míň.. Shrnutí: Za sebe považuju tento díl za nejmíň záživný, ale ještě mi zbývá Buch a Šňupec.

18.05.2015

Tahle kniha mě opravdu potěšila. Potřebovala jsem se v krátkém čase dozvědět co nejvíce zajímavostí a podrobností z historie předchůdců současné Akademie a tahle publikace přesně splnila účel. Vedle samotných institucí jsem se dozvěděla spoustu informací o význačných osobnostech tehdejší vědy. Vedle třeba Otta Wichterleho mě zaujal Josef Hlávka, veliký podporovatel a mecenáš vědy, jehož nadace od svého založení v roce 1904 funguje dodnes. Pokud vás zajímá historie vědeckého bádání u nás od dob Rakouska Uherska, můžu jen doporučit.

13.05.2015

Docela drsný čtení o vzdělané a inteligentní ženě, která postupně přichází o sama sebe. Raná fáze Alzheimera ji zasáhne v padesáti letech, kdy je na tom nejlépe fyzicky i psychicky a i kariéra ji jen kvete. Nejhorší je to uvědomění si, že ztráta paměti v důsledku Alzheimera je nevratná, situace se bude jen zhoršovat a léčba neexistuje, jen léky na potlačení symptomů, které jsou stejně časem nedostatečné..

3 23.04.2015

Po Fulghumově Třetím přání (prvním díle) zatoužíte cestovat, navštívit Krétu a Francii, ochutnávat místní speciality, mít svého vlastního Svědka. Po přečtení tohoto -nezdá se!- útlého díla vám začnou brnět nohy touhou po tanci... Poměrně krátkým příběhem - vlastně příběhy - z tančírny Century v Seattlu prolétnete za krátkou chvíli. Ovšem postavy a jejich životní příběhy jsou předneseny natolik výstižně, že větších slovních výlevů aní není třeba.. Spolu s poetickými ilustracemi od malířky Willow Bader jsou osudy (ne)tanečníků jedním krásným literárním dílem. U podobných knih lituji, že je nikdy nemůžu přečíst tak jako poprvé.

4 23.03.2015

Typologie puberťáků pro puberťačky. Směju se i po několikátém čtení. Je to vlastně příšerná kravina, ale když to nebudete brát vážně, budete se smát též.

1 13.03.2015

Nějak nevím co říct. Nápad je určitě super a hlavní hrdinové jsou sympatičtí, ale přijde mi to jako trochu vyplácáný potenciál.. Opravdu mi citelně chyběl bohatší jazyk, víc fantazie při popisu jednotlivých událostí, nebo těch magických věcí... nebo prostě něco navíc, nevím úplně jak to popsat. Ale věřím, že dětem by se právě pro tu jednoduchost (a nechci aby tohle slovo vyznělo tak negativně jak to asi vyznělo:))) mohla hodně líbit. Já se ke konci musela trošku nutit, abych knihu dočetla.

5 27.02.2015

(Poslouchala jsem dílo jako audioknihu, snad ji taky mohu zhodnotit zde). Jako u všech hitů jsem trochu odolávala a naštěstí jsem ani neviděla film. Poslechla jsem si přes víkend velmi napínavou a propracovanou detektivku. Kdybych ji skutečně četla, prohlásila bych ji určitě za velmi čtivou, napínavou, velmi dobře napsanou, bez zbytečných keců kolem. Příběh se rozvíjel nenápadně, bála jsem se tématu politických machinací, které mě moc neberou, ale postupně mě příběh Mikaela a Lisbeth úplně dostal a často jsem se přistihla že jsem ustala v práci, ke které jsem si audioknihu pustila a jen napjatě hltala další a další slova a čekala, co bude dál. Drzá, potetovaná malá vychrtlá geniální potvora a ekonomický novinář, naivka a kladný hrdina, který jde za svou pravdou, ale taky to není žádný svatoušek. To jsou moji dva noví literární favorité! Už se nemůžu dočkat, až si poslechnu další díly (již rezervováno v knihovně :).

6 15.02.2015

Naprosto se ztotožňuji s názorem uživatelky Pett. Úžasný čtivý příběh, který mě dostal od první chvíle. Ideální pro fanoušky komiksů, kouzelnických triků a (nejen) Ameriky 40. let. Zajímavosti: přestože je autor americký spisovatel, jeden z hlavních hrdinů je židovský kluk z Prahy.

2 10.02.2015

Představte si svět, kde knihy, čtení, čtenář, psaní jsou jen neznámá slova, ozvěny z daleké minulosti, které pamatuje jen hrstka lidí. Lidstvo v 25. století přežívá jen díky všudypřítomné marjánce, "narkokapslím", robotům-debilům /to je přesný výraz z knihy/ a robotům vyspělejší generace, kteří řídí svět. Zákony Soukromí a Individuality a motto "Neptej se a pusť to z hlavy" jsou do lidí cpány horem dolem od raného dětství. (A žádné děti už se stejně nerodí...) Co se stane, když všechno to dosud normální a přirozené chování vědomě poruší muž, který se sám od sebe naučí číst a psát a žena, která do sebe přestane cpát drogy proti plodnosti? --- Pro mě jeden z nejlepších sci-fi příběhů za hodně dlouhou dobu.

7 30.01.2015

Nevím, jak takové dílo popsat, aby to neznělo moc klišovitě. Je to neskutečný opus, ale počet stran (500+) je tak akorát, není tam nic navíc. Paříž v 60. letech je popisována očima kluka, který v těch zlatých časech zrovna dospívá. Možná moc brzo, možná tak akorát. Rusové, Češi, Rumuni, Poláci a jiní vyděděnci svých rodných zemí, jejich příběhy. Knihy! Šachy. I láska. Pro mě neuvěřitelně čtivé, kdybych měla víc času, netrvalo by mi přečtení celé tři týdny. Opsala jsem si mému srdci blízkou část, ale jsou jich tam stovky...:

"Měl jsem hrůzu z mrhání časem. Jediná věc, kterou jsem považoval za užitečnou, bylo čtení. U nás nikdo doopravdy nečetl. Matce trvalo rok, než přečetla Knihu roku, aby o ní pak mohla mluvit a okolí ji považovalo za velikou čtenářku. Můj otec nečetl vůbec a byl na to pyšný. Franck měl v pokoji politické knihy. Dědeček Philippe si cenil jedině Paula Bourgeta, v mládí miloval jeho romány. "Říkejte si co chcete, před válkou byla literatura něco úplně jiného." Kupoval si luxusní vydání knih v obchodech v ulici Odéon. Nečetl je, jen si je vystavoval do knihovny.
Pro mě bylo čtení nutkavou potřebou. Vynahrazoval jsem to za celou rodinu. Když jsem ráno rozsvítil, popadl jsem knihu a už ji nepustil z ruky. Matku rozčilovalo, když mě viděla s nosem zabořeným do knížky. "To nemáš nic jiného na práci?"
Nesnášela, když na mě mluvila a já ji neodpovídal. Několikrát mi knihu vytrhla z ruky, aby mě donutila k hovoru. Volat mě k večeři, to už vzdala, místo toho našla účinnější metodu. Z kuchyně mi v pokoji vypnula proud. Nezbylo mi než se k nim připojit. Četl jsem i u stolu, což dráždilo zase otce. Četl jsem při čištění zubů i na záchodě. Tloukli mi na dveře, abych je tam už pustil. Četl jsem v chůzi. Cesta do školy mi trvala čtvrt hodiny. Znamenalo to čtvrthodinku četby, která se protáhla na půlhodinku nebo i víc. Prodloužení jsem započítával do cesty a vyrážel o to dřív. Často jsem však přišel pozdě a mnohokrát byl za tři bezdůvodné pozdní příchody po škole. Vzdal jsem vysvětlování tupcům, kteří nás měli vzdělávat, že moje zpoždění důvod mělo, a to nevyhnutelný. Můj anděl strážný nade mnou bděl a vedl mé kroky. Nikdy jsem nenarazil do sloupu ani mě při přecházení s nosem v knize nic nepřejelo. Vyhýbal jsem se psím výkalům špinícím pařížské chodníky. Nic jsem neslyšel. Nic jsem neviděl. Chodil jsem jako podle radaru a do cíle dorazil vždy živ a zdráv. Při většině hodin ve škole jsem dál četl s knihou na klíně. Žádný profesor mě nikdy nepřistihl. Když mě pár napínavých stránek na blíže neurčitou dobu přibilo někde na chodníku na místě, dorazil jsem pak do školy pozdě. Nejhorší byly přechody. Několikrát jsem zmeškal zelenou a častokrát mě do reality přivedlo až zatroubení auta."

10 27.01.2015

Tento a pak ještě druhý díl jsem četla poprvé právě v těch cca 10 letech a hrozně mě to bavilo, v té době jsem si hrozně přála mít dvojče, se kterým bych taky tropila hlouposti. Občas se ke svým dětským knížkám ráda vracím, tato je jedna z nich.

1 26.01.2015

Pravidla moštárny jsou jednou z mých nejoblíbenějších knih vůbec, ráda se k ní čas od času vrátím jako k osvědčeným hodinám skvělé četby. Příběh se od Irvingových oblíbených témat jako jsou medvědi, cirkusáci nebo zápasníci hodně odlišuje a i proto ho mám tak ráda, ostatní jeho knihy mě tak nezaujaly. Neskutečně čtivá a tlustá bichle, která mě vždycky dostane a po přečtení jsem najednou jako tělo bez duše, protože už to (zase) skončilo. Doktor Larch s Homerem jsou moji velicí literární hrdinové. A neodpustím si také poznámku o filmu: není špatný, ale na knihu nemá ani v nejmenším.

8 25.01.2015

Snaha se cení, ale v tomhle případě nic jiného ocenit nemůžu. Poirot je vykreslen velice dobře, to se autorce povedlo, ale překombinovaná divná zápletka mi to celý zkazila, a Catchpool byl opravdu mimoň s velkým M. Nebavila jsem se, obecně nemám ráda tyhle pokusy přiživovat se na nápadu někoho jiného, ale ze zvědavosti jsem to teda přelouskala.

1 25.01.2015