Guarnere komentáře u knih

Myšlenka té knihy je skvělá a ta by na čtyři hvězdy stačila, ale... Ale, ale, ale... Hlavní postava mi postupem času začala být poměrně nesympatická. Vlastně až na posledních stránkách vedla se Smrtí dobrý rozhovor, jinak mi jejich rozhovory přišly strašně banální, nebo možná byly jen špatně napsané, nevím. Martin se pořád opakoval jako gramofonová deska a vlastně nikdy nenechal Smrt pořádně mluvit. Taky jsem čekala, že Smrt bude mnohem děsivější a jaksi charismatičtější. Nakonec je to možná tak, že jsem měla příliš velká očekávání, ale v závěru to více jak na ty tři hvězdy není... I tak stojí za to si to přečíst...

3 26.09.2016

Přidám se k ostatním, kteří psali, že tématika zednářů je příliš nenadchla, ale možná je to tím, že i mně je mnohem bližší Evropa. Jinak je ta knížka skvělá, zase dobrá zápletka, Peter Solomon, ačkoli se o něm víc mluvilo, než že by v příběhu přímo vystupoval, byl ohromný sympaťák. Takže paráda, vzhůru na další díl...

3 23.08.2016

Kniha má určitě skvělý nápad a i děj mě velice bavil. Mám vlastně jen dvě výtky, které prostě tu jednu hvězdu musí ubrat. Popisných pasáží bylo na mě až moc a moc bylo i odkazů na kulturu 80. let. V některých momentech to opravdu narušovalo spád děje. Druhý problém shledávám v samotném OASIS. Systém je to propracovaný, zároveň ale neskutečně svobodný, s neskutečně velkým množstvím možností - tyto nekonečné možnosti dovolovaly autorovi uniknout z jakéhokoli problému, vše se s jejich pomocí dalo vyřešit (viz čtvrťák za dokonalou hru Pac-Mana). Jinak ale dobré čtení, líbí se mi, že tahle kniha sama je tak trochu Almanachem...

3 27.06.2016

Popravdě se mi tento soubor povídek líbí více než Na západní frontě klid. V Na západní frontě klid hlavní hrdina často filosoficky uvažuje nad tím, co s jeho generací válka provedla, ačkoli je vlastně ještě v zákopech - podíváme-li se třeba na Oheň od Barbusse, který byl psán během války, tak tam toto filosofování nenalezneme, protože během bojů na něj nebyl čas. Nepřítel je ale vyprávěn pohledem do minulosti, a tak se k němu tento odstup a možnost zamyšlení se nad smyslem války hodí mnohem více. Moje nejoblíbenější je Mlčení u Verdunu.

3 24.02.2016

Čtu to povinně do školy, bohužel jsme si to jako skupina vybrali sami, takže nemůžu nadávat. Ale kdybych věděla, jaká je ta kniha, nikdy pro ni nehlasuju. Možná aktuální a zajímavé téma, ale provedení ne zcela šťastné. Text je samé přirovnání, ale je to spíše pouhé střílení do větru, jsou to přirovnání nedotažená. Nejednou se stane, že si při čtení takovýchto přirovnání řeknete Co to je, proč je to tu napsáno, jaký to má mít smysl? Někdy až otřepaná kliše, největším paradoxem mi přijde vypravěčova vlastní charakteristika: Jinak jsem asketický introvert se sklonem ke slovnímu exhibicionismu a darem říci mnoha slovy nic... - Bohužel, ono "s darem říci mnoha slovy nic" platí i o samotné autorce.

3 14.11.2014

Opět krásné a plné tak známých, a přesto od dnešního uspěchaného života tak vzdálených myšlenek. Nádherné povznášející pohlazení po duši.

Nejsem kdovíjaký fanda fantasy, takže vůbec netuším, do jaké míry se to v knihách jiných autorů hemží elfy a trpaslíky, do jaké míry to autor okopíroval třeba od Tolkiena. Takže tohle nechám na jiných.
Princip starověkého jazyka, který vyjadřuje podstatu daného předmětu či čehokoli jiného, a díky tomu se dá pomocí magie ovládnout, se mi líbí.
Ale - postavy jsou bez jakéhokoli psychického vývoje, jsou statické a emocionálně ploché jak strašáci v poli. Nehledě na to, že autor nechává své postavy chovat se jako idioty (Eragona i Safiru), aby mohl naplnit svůj dopředu vymyšlený děj a zvraty. Murthag je naopak tak dokonalý, až to bolí. Nejlepší postavy tak jsou Safira a Solembub.
Četla jsem to už několikrát, protože jsem si vždy před dalším dílem oživila děj, teď to čtu znovu, abych si to oživila před novou knihou o Murthagovi. A čím jsem starší, tím větší nedostatky u toho nacházím, takže ne, znovu už to nikdy číst nebudu.

2 16.12.2024

Moc hezká a místy i vtipná kniha, mám teď dvouletého synka, tak jsem zvědavá, jak a jestli bude mudrovat on. Teď alespoň vím, jak mu v tom pomoci.
A také je tam spousta témat k zamyšlení i pro nás dospělé.

2 02.11.2024

Kniha je napsaná čtivě a velmi srozumitelně. Některé příběhy se mě dotkly velmi, jiné ve mně tolik emocí nezanechaly. Celkově mě však kniha značně rozesmutnila. Chápu, když za nějakými katastrofami stálo lidstvo, které ještě nebylo znalé přírodních procesů do takové míry jako dnešní vědecká obec. Ale to s tím kácením pralesů a ozonem mi nejen dnes nedá spát. Víme, co se stane a přesto v tom ničení pokračujeme. Příroda a celý vesmír je tak provázaný a všechno, co se děje, má svůj důvod, a my lidé přijdeme a myslíme si, že jsme chytřejší. Ach jo.

2 12.02.2024

Poprvé jsem tuto knihu četla ve 14 letech. Po bezmála 20 letech jsem zjistila, že má 2. a 3. díl, tak jsem si dala repete (abych dalšími díly mohla okamžitě navázat), při kterém jsem zjistila, že jsem si kromě základní zápletky stejně nic nepamatovala.
Nápad skvělý, kladné postavy byly popsané krásně, záporné nenaháněly takovou hrůzu, jakou měly, ačkoli chápu, že je to pro děti. Děj se občas značně vlekl.
Ač věřím, že to tak měla autorka vymyšlené od začátku, závěr působí jako takové malé Deus ex machina.

2 04.12.2023

I přes to, že se v každém díle najde tu a tam nějaká chyba, - jako kdyby autor po delší pauze při psaní zapomněl, kde se mu dané postavy zrovna nachází, nebo si neuvědomil vztahy mezi nimi - Flavii opravdu miluju. Ale nemůžu si pomoci, tenhle díl je prostě slabý. Přijde mi nedotažený, spousta věcí nedává smysl, občas to vypadá, jako kdyby se v tom ztratila i samotná překladatelka. Nevím, zda je to tím, že všichni neustále něco tají, nikdo se nesmí na nic ptát a nesmí se nikomu věřit. Ale už se opravdu těším na starou dobrou partu z Jeleního mlází (především Doggera) a na Flavii, která má říz (To mě pomalujte puntíčky).

2 21.04.2023

(SPOILER) Děj opět zvolnil, informací také moc nepřibylo, nikdo si vlastně není ničím jistý. Ale moc se mi líbila scéna, kdy jdou vojáci k domu, pan učitel se připravuje se sekerou, ale nakonec to všechno dopadne úplně jinak.

2 15.03.2023

Dobrý rozjezd celého cyklu, okamžitě se vrhám na další díl, karty jsou rozehrány zajímavě, nápad originální a samotné kresby nádherné.

2 12.03.2023

Za mě skvělé čtení, forma rozhovoru ho činí ještě dynamičtějším. Kdo lituje, že nejde více do hloubky, nechť si vypůjčí Pravidla českého pravopisu a Mluvnici současné češtiny, já dostala přesně to, co jsem očekávala. Pan Oliva je neskutečně vzdělaný člověk, má skvělé postřehy a očividně miluje slůvko “ostatně” :). Jako milovník/ice našeho krásného jazyka jsem si knihu opravdu užila, doporučuji.

2 21.01.2023

Tak tohle bylo opravdu hutné. Když nepočítám poslední dvě tři kapitolky, tak se na bezmála 260 stránkách odehrálo jeden a půl dne. A přesto to nikde nedrhlo, plynulo to a hlavně mě to nepustilo ani na jeden kratičký okamžik. Po většinu času to bylo dost smutné, hodně přemýšlivé (téměř až filosofující) a taky hodně dospělé. Ale nevadilo mi to, Flavia již několikrát dokázala, že není jen tak obyčejné dítě. Po přečtení tohoto zatím posledního přeloženého dílu musím zkonstatovat, že to ani omylem nejsou knihy pro děti a mládež.
A taky jsem si vždycky říkala, proč by matka opustila své tři děti kvůli nějaké výpravě do Himalájí a teď již to vím a všechno to do sebe krásně zapadlo. A ano, třešničkou na dortu je pro mě vždy Dogger, můj milovaný Dogger - vždy ve správný čas na správném místě.
Rozhodně nejlepší díl a již se nemůžu dočkat překladu dalších.

2 11.02.2021

Do poloviny se mi to četlo velice obtížně, úplně jsem ztratila orientaci v čase, ale patrně to bylo proto, že jsem neměla na čtení téměř čas a pauzy ve čtení byly mnohdy i několikadenní.
Autor se také dopustil poměrně zásadní chyby - a totiž když slečnu Mountjoyovou označil za neteř doktora Kissinga, ačkoli z prvního dílu víme, že jejím strýcem byl pan Twining, který se zřítil z univerzitní věže, což bohužel není jediná chyba, která se v tomto díle nachazí. Tyhle chyby mě spíš mrzí, protože jinak mám Flavii a Doggera velmi ráda a Jelení mlází jsem si skutečně oblíbila.
Ale i tak je tento díl za mě prozatím nejslabší.

2 23.01.2021

Za mě velice dobré čtení, které mi mnohé přineslo. Zatím rodič nejsem, ale ono možná lépe, alespoň vím, čemu se vyvarovat. I v mém osobnostním rozvoji byla kniha přínosem, uvědomila jsem si, že některé špatné veci skutečně dělám. A zkusit třiceti denní výzvu o slibech by mě nikdy samotnou nenapadlo. A zodpovědět si na všechny klíčové otázky pro deník i pro život? Když jsem se nad tím zamyslela a nechtěla odpovědi odfláknout, byla to jistě jedna z nejtěžších věcí v mém životě.

2 06.08.2020

Za mě nejlepší jeho kniha, posledních cca 50 stránek naprostá nádhera plná nejdůležitějších sdělení. Četla jsem jedním dechem a v mé cestě za štěstím v každé době mě posunula zase o kousek dál.

2 13.07.2020

Knihu jsem četla opravdu dlouho, ale ne proto, že by nebyla čtivá. To byla a velmi, jen má opravdu hodně stránek. Člověk sice díky seriálu v hrubých obrysech ví, co se stane, ale při čtení nakonec zjistí, že spousta věcí se stala jinak (odchod Aryy od Ohaře, manželka Robba atd. atd.) a navíc se dozví spoustu podrobností nejen v ději, ale i o postavách.
A to je to, co Martinovi zatím funguje naprosto dokonale. Charaktery postav jsou dokonale propracované a navíc naprosto uvěřitelné. Byla jsem stejně unavená jako Sansa, když jí sdělili, že si vezme Roberta, a taky stejně ztracená jako Arya, když si uvědomila, že nemá žádnou smečku.
A tak jediné, co mi vadilo, ale to je můj osobní problém, bylo až příliš často opakované "Nevíš nic, Jone Sněhu".

2 12.03.2020

Nejslabší díl z celé série, alespoň za mě ano. První polovina se neuvěřitelně vlekla, četla jsem ji neskutečně dlouho, musela jsem se do ní vyloženě nutit. Vyčnívalo pouze Fanningovo vyprávění. S touto postavou jsem však nakonec měla největší problém - jeho motivace mi přišla nedostatečně vykreslená. Proč to tedy dělal? Proč tak moc toužil po Amy, co s ní chtěl udělat?
Druhá půlka už měla alespoň nějaký spád, ale celé mi to už připadalo jaksi příliš. To, co jsem vyčítala druhému dílu, je tady zastoupeno ještě v mnohem větší míře - nevím proč, ale měla jsem strašný problém s těmi "světy" za tímto světem, s tou duchovní rovinou. Tyto části, části, kde Amy pleje záhonky, mě tedy neskutečně nudily.
Jinak tuto trilogii beru pozitivně, ale první díl, ve kterém byla Amy ještě malou holčičkou, byl prostě nejlepší.

2 30.09.2017