Guarnere komentáře u knih
Já mám tuhle spisovatelku prostě ráda. Ano, jako detektivka v pravém slova smyslu je to možná slabší, ale v závěru o to ani tolik nejde. Myslím, že už v předchozím díle se prokázalo, že tahle série prostě stojí na Robin a Cormovi. Jejich vztah je nadmíru zajímavý a skvěle rozehraný. Tato nesourodá dvojice funguje jak dohromady, tak každý samostatně. U obou hlavních postav jsem napjatá, co se jim zase přihodí.
A Rowlingová je prostě skvělá vypravěčka, tak jiná, než kdokoli jiný. Svůj um popsat vnitřní svět člověka předvedla už v Prázdném místě. Její postavy uvažují neskutečně reálně a uvěřitelně a Rowlingová se nebojí do popisu zahrnout úplně všechno - věci příjemné, nepříjemné, intimní a niterné. Jo, tyhle knihy mě prostě baví.
A celá 23. kapitola je naprosto dokonalá!
Patřím mezi ty, co nejdříve viděli seriál, až poté čtou knihy. Děj jako takový mě sice nedokáže překvapit, ale oproti seriálu se zde dostáváme i k vnitřnímu světu postav, což přináší mnoho zajímavých informací. Například Sansa jako naivní holčička toužící stát se královnou je popsána dokonale.
Možná, že znalost děje je nakonec na škodu. Už dopředu se děsím situací, co přijdou. A přitom je to škoda, ta knížka je tak dobrá, že jsem se zbytečně ochudila o možnost být napnutá jako kšandy...
Není to špatné, ale není to ani nijak výjimečné. Tedy jen do 3/4 knihy. Kdo je vypravěč mi došlo poměrně brzo, a tak mi kniha žádné překvapení nepřinesla. Jenže možná to ani nebyl její záměr. Na začátku mi hodně vadilo, že kapitoly vlastně skončí před všemi hlavními momenty (rozhovor s H. H. H. Mandernem, rozhovor v Mexiku, udílení cen ve Španělsku), jenže pak člověku dojde, že o to v tomto příběhu vůbec nejde. Od cestování pouští začíná být příběh naprosto kouzelný (Japonsko je třešnička na dortu) a hlavní hrdina si konečně získává mé sympatie. Nakonec jsem k němu pociťovala takovou soucitnou shovívavou lásku. Podívejte se, tak podívejte se na něj. Jak bych ho mohla nemilovat?
To pravé v našich životech přichází v ten spravný čas. A přesně tak je to s touto knihou. Nepomůže vám se rozhodnout. Spíše vás ve vašem již rodícím se rozhodnutí utvrdí a dodá odvahy ho skutečně zrealizovat, protože najednou vidíte, že to, co prožíváte, není zdravé a rozhodně vám to neprospívá. A to uvědomění, ze to tak nevidíte jen vy, že to přece není normální, je strašně důležité.
Těžko mohu knihu ohodnotit nějakým počtem hvězd, když jsem ji vlastně ani nedočetla. Ano, přiznávám se, prostě jsem to nedala. Ale snažila jsem se, vážně! Jenže to nešlo. Svět (i samotné jasnovidectví v něm) je zbytečně složitý, názvy všeho neskutečně pitomé, a to nemluvím o tom, že mě děj vůbec neoslovil. A hrdinka s ním - přišla mi nijaká a tím pádem nemám ponětí, proč bych s ní měla chtít všechno prožívat. Nakonec mi nesedla ani stylistika textu (ale to je možná překladem), no prostě... Možná tomu ještě šanci dám, ale jenom možná...
No je to silné, děsivé a smutné čtení. A nejděsivější na tom všem je, jak se všichni tito vrazi v závěru strachují o svůj vlastní ubohý život a bojují za něj, aniž by si uvědomovali, že stejně urputně, avšak marně, bojovaly i jejich oběti, které však byly, narozdíl od nich, nevinné.
Když neočekáváte moc, stane se kniha poměrně milým překvapením. Hlavní hrdinka by byla ráda dokonalá, proto příliš řeší, co si o ní pomyslí ostatní. Jemu je zase jedno, co si o něm ostatní pomyslí, protože si odmítá přiznat, že druhé k životu potřebuje. Konec je od samého počátku předvídatelný, ale vlastně to ani moc nevadí. Je to milé čtení, které rychle utíká a zbytečně se neprotahuje. Ideální, když si potřebujete odpočinout nebo nabrat dech před něčím složitějším.
Nejslabší díl z celé série, alespoň za mě ano. První polovina se neuvěřitelně vlekla, četla jsem ji neskutečně dlouho, musela jsem se do ní vyloženě nutit. Vyčnívalo pouze Fanningovo vyprávění. S touto postavou jsem však nakonec měla největší problém - jeho motivace mi přišla nedostatečně vykreslená. Proč to tedy dělal? Proč tak moc toužil po Amy, co s ní chtěl udělat?
Druhá půlka už měla alespoň nějaký spád, ale celé mi to už připadalo jaksi příliš. To, co jsem vyčítala druhému dílu, je tady zastoupeno ještě v mnohem větší míře - nevím proč, ale měla jsem strašný problém s těmi "světy" za tímto světem, s tou duchovní rovinou. Tyto části, části, kde Amy pleje záhonky, mě tedy neskutečně nudily.
Jinak tuto trilogii beru pozitivně, ale první díl, ve kterém byla Amy ještě malou holčičkou, byl prostě nejlepší.
Jazykově mi tato kniha přišla lepší než Přechod. Taky taková ta úvodní vnitřní sonda do osobnosti postav mi přišla hodně dobrá (Chudák Revolver). Příběh jako takový zajímavě pokročil, ale propletenost minulosti a přítomnosti už mi přijde slabší a méně propracovanější než v Přechodu. Na stranu druhou některé postavy, které se v Přechodu jen mihly (Vorhees, Lila, Grey atd.) dostaly nový rozměr. Ani tento díl se však nevyhl občasným stupiditám - kůň co se chová jako pes a slíže svým jazykem slzy, čtyřleté dítě, které hraje šachy a celkově se chová jako minimálně šestileté. A na konci mi příliš nesedí ta duchovní rovina všech přítomných - všichni neustále něco cítí, ani neví, kde se to v nich bere, ale prostě odněkud ano, tak se čtenáři neptej. Ale jinak vynikající pokračování. Hurá na poslední díl.
Četla jsem ji podruhé, protože jsem chtěla mít před třetím závěrečným dílem celý příběh ucelený. Nevím, jestli je to špatným překladem, ale některé dialogy jsou stupidní. Často také slibně rozjeté tempo brzdí příliš popisná a vlastně nic neříkající přirovnání, jako třeba: "Jako široká expanze temnoty kolem něj - která ho úplně prostoupila jako molekuly nějakého plynu, ale jeho tělo zrovna tak mohlo patřit někomu jinému." Ale - a to je mnohem důležitější - příběh je neskutečně propracovaný. Je zde mnoho postav, mnoho dějových i časových linek a přesto to funguje a skvěle, protože čtenáře udrží, ačkoli je to opravdu tlustá kniha.
Skvělá skvělá skvělá kniha. Nejenže je geniální příběh, ale geniální je i hra s jazykem, se slovy. Ta přirovnání! "Ruce měl zabetonované v kapsách... Ke tvářím měli připoutané ticho..." Četla jsem jedním dechem a určitě ne naposled. Nic tam nebylo navíc, nic nescházelo, prostě perfektní čtení. Poslední věta je jen jakási pomyslná třešnička na dortu, která shrnuje celou myšlenku téhle knihy. Je to silné čtení.
A taky mi dochází hvězdičky - pět nestačí, potřebovala bych šestou, protože když srovnám tuhle knihu s těmi, kterým jsem dala pět hvězdiček, stojí tahle nad všemi. Do jedné.
Myšlenka té knihy je skvělá a ta by na čtyři hvězdy stačila, ale... Ale, ale, ale... Hlavní postava mi postupem času začala být poměrně nesympatická. Vlastně až na posledních stránkách vedla se Smrtí dobrý rozhovor, jinak mi jejich rozhovory přišly strašně banální, nebo možná byly jen špatně napsané, nevím. Martin se pořád opakoval jako gramofonová deska a vlastně nikdy nenechal Smrt pořádně mluvit. Taky jsem čekala, že Smrt bude mnohem děsivější a jaksi charismatičtější. Nakonec je to možná tak, že jsem měla příliš velká očekávání, ale v závěru to více jak na ty tři hvězdy není... I tak stojí za to si to přečíst...
Námětově jistě nejlepší kniha série. Bylo to plné zvratů a ani jednou mě nenapadlo, že by to mohlo být tak, jak to nakonec bylo. Mám ale pocit, že popis staveb a uměleckých děl často poměrně brzdil slibně rozjeté tempo. Několikrát jsem se při čtení přistihla, že přeskakuju slova těchto popisných pasáží, protože jsem nutně potřebovala vědět, co bude dál. To je ale jediná vada na kráse, jinak prostě perfektní čtení, které nutí k přemýšlení...
Přidám se k ostatním, kteří psali, že tématika zednářů je příliš nenadchla, ale možná je to tím, že i mně je mnohem bližší Evropa. Jinak je ta knížka skvělá, zase dobrá zápletka, Peter Solomon, ačkoli se o něm víc mluvilo, než že by v příběhu přímo vystupoval, byl ohromný sympaťák. Takže paráda, vzhůru na další díl...
Na těchto knihách je vynikající to, že "padouch" je vždycky ten, od kterého byste to čekali nejméně, má to geniální zápletku a ještě geniálnější rozuzlení. Četla jsem tuto knihu již dvakrát a viděla jsem i film, přesto mě to čtení stále baví. Nejúžasnější na tom je, jak dokáže příběh propojit s naší historií, uměním a osobnostmi našich dějin. Sečteno a podtrženo, je to prostě skvělé čtení. Hurá na další díl...
Četla jsem na základě filmu, ale kniha byla mnohem, mnohem lepší. Mělo to akci, napětí, skvělou zápletku, navíc ta dokonalá hra s uměním. Navíc ta slova, která camerlengo pronášel do televize, se mě dotkla, jako věřící je možná ocením víc. Prostě sakra dobré čtení a už se těším na další díly...
Kniha má určitě skvělý nápad a i děj mě velice bavil. Mám vlastně jen dvě výtky, které prostě tu jednu hvězdu musí ubrat. Popisných pasáží bylo na mě až moc a moc bylo i odkazů na kulturu 80. let. V některých momentech to opravdu narušovalo spád děje. Druhý problém shledávám v samotném OASIS. Systém je to propracovaný, zároveň ale neskutečně svobodný, s neskutečně velkým množstvím možností - tyto nekonečné možnosti dovolovaly autorovi uniknout z jakéhokoli problému, vše se s jejich pomocí dalo vyřešit (viz čtvrťák za dokonalou hru Pac-Mana). Jinak ale dobré čtení, líbí se mi, že tahle kniha sama je tak trochu Almanachem...
Začátek byl dobrý, moc se mi líbila hra se slovy (Já jsem ale kráva!!!), ale konec už byl slabší. Ve chvílích, kdy Elsie zjistila, kam mizí krávy, jsem byla nakloněná k tomu, že se stanu vegetariánkou, to bylo silné čtení. Pak se ale i tohle vytratilo a teď se nemůžu rozhodnout, zda to měla být humoristická knížka nebo knížka s několika velkými ponaučeními pro lidstvo. Každá pohádka má svá ponaučení, ale tahle se týkají věcí, které normální člověk prostě změnit nemůže (určitě přes noc nevyřeším náboženské spory na planetě), takže této knize spíše škodí. I tak, příjemné čtení...
Já tuhle dvojku prostě miluju, ale přesto řadím Hedvábníka nad tenhle díl. V tomto díle je mnohem propracovanější psychologie vraha, ale protože se zajímám o sériové vrahy, rovnou jsem jednoho z podezřelých vyřadila. Hedvábník byl ale zajímavější v rozhovorech, které byly s podezřelými či svědky vedeny. Je sice pravda, že jsem se o Robin a Strikovi hodně dozvěděla, ale někdy mě Robin s tou svou vztahovačností spíš štvala. I tak je to perfektní čtení a už se samozřejmě těším na další díl. P.S.: Každý díl je temnější a temnější, jsem zvědavá, co přijde v díle čtvrtém.
Nedokážu se rozhodnout, zda dát čtyři nebo pět hvězd. Popis tápání v životě beze smyslu byl nekompromisně přesný a krutě výstižný, takže zde by to bylo za pět hvězd. Za čtyři by byla jistá zdlouhavost. Zřejmě to byl záměr, ale po nějaké době mě trochu omrzelo číst to samé dokola, ačkoli to bylo napsáno jinými slovy. Navíc - kdo z nás může říct, že by o svých blízkých tolik věděl, takže jsem z téhle rodiny prostě nemohla mít pocit, že jen žijí vedle sebe (ačkoli se neustále hádali). Rozhodně skvělé čtení, ale určitě by neuškodilo, kdyby to bylo trochu kratší - to krutě přesné vystižení by pak lépe vyniklo.