Guarnere komentáře u knih

Super recepty - kombinace, co by mne samotnou nenapadly a vše hezky na jednom místě. Pokud s příkrmy opravdu začínáte, doporučuji dělat poloviční porce, zvlášť, když daný recept zkoušíte u mimča poprvé, jinak toho zbytečně moc vyhodíte. A taky doporučuji dávat větší množství vody, někdy jsou to strašně husté kejdy.

19.02.2023

Tak tohle bylo nadýchané jako obláček. Četlo se mi to velice lehce, nevadily mi ani výňatky z archivů a složek. Občas jsem se ztrácela v rodové linii jednotlivých bohyní, ale ke konci už ani to ne. Silný příběh, konec ve mně stále velmi silně rezonuje, nad touhle knihou budu přemýšlet ještě dlouho. A musím se tam jet někdy podívat…

26 12.02.2023

Je to skvělé čtení, pan Mareš se pro vraždy skutečně narodil. Moc se mi líbilo, jak jsem v jeho vyprávění poznávala scény ze seriálu, které skromně přiřadil i jiným postavám, ne jen Kozákovi, jenž ho má představovat - např. scéna s “krasavicí” a nošením kytek od druha, nebo rozpracování jednotlivých znásilnění na pražském Jižním Městě do velké přehledné tabule.
A zároveň je to vlastně smutné čtení. Co jsme si schopni navzájem udělat, je děsivé.

12 26.01.2023

Za mě skvělé čtení, forma rozhovoru ho činí ještě dynamičtějším. Kdo lituje, že nejde více do hloubky, nechť si vypůjčí Pravidla českého pravopisu a Mluvnici současné češtiny, já dostala přesně to, co jsem očekávala. Pan Oliva je neskutečně vzdělaný člověk, má skvělé postřehy a očividně miluje slůvko “ostatně” :). Jako milovník/ice našeho krásného jazyka jsem si knihu opravdu užila, doporučuji.

2 21.01.2023

(SPOILER) Nevadí mi, že má Langdon po ruce vždy nějakou atraktivní ženu, s níž putuje z místa na místo, sledován úkladnými zabijáky najatými bůhví kým - koneckonců i každá detektivní série má často stále se opakující vzorec.
Moc ale nevím, jak knihu zhodnotit. Ze začátku jsem měla velký problém se do ní začíst, táhla mě dál jen zvědavost, co velkolepého Kirsch objevil, protože popisy Gaudího architektury mě tentokrát dost nudily, nikdy jsem nebyla jeho fanda. Taky mi příliš nesedl vševědoucí Winston - připadal mi jako zbytečná spisovatelova berlička a když na část děje zmizel, tempo nabralo větších obrátek. Poměrně hodně stránek před koncem jsem taky rozluštila hádanku, kdo tentokrát tahá za nitky - a když vám pak chybí onen Aha moment a tím pádem i poselství knihy chápete dřív, než se k ní místy rozvleklým tempem dobéřete, stává se z dočtení posledních cca 100 stran už jen povinnost a to by se u takovéhle knihy asi stávat nemělo. Na stranu druhou to pořád svou atmosféru má a psychologie postav je vykreslena věrohodně.

1 01.01.2023

Při čtení této knihy mě napadla myšlenka, jak jsme všemi těmi krvavými filmy a seriály otupělí, až do oné události na poli mi děj nepřipadal nijak strašný (přes všechnu tu spoustu mrtvých). Pak jsem si však uvědomila, jak hrozné by bylo, kdybych byla někdy opravdu postavena před volbu “Zabij, nebo budeš zabit”. Jak strašné by bylo přijít o blízké, ztratit přírodu a svět takový, jaký ho známe.
Ačkoli Emanuel podotkl, že “když se stala ta věc”, život se hodně zpomalil, tempo knihy bylo občas rozvleklé až příliš.
Přesto je to hodně dobrá kniha, místy neuvěřitelně děsivá a smutná. Brrr - tohle prostě zažít nechci.

15 19.10.2022

Za mě prozatím nejlepší díl. Čte se to samo, neztrácela jsem se v postavách (a že jich je), jejich psychologie je vykreslená naprosto dokonale - Robinina vztahovačnost například tak skvěle, až mě s tím opravdu štvala :D.
Co na Rowlingové fakt můžu, jsou její popisy a přirovnání - často volí nepříliš lichotivý obraz, ale ono to vždy tak sedí: “…a Robin, která seděla hladová a vyčerpaná před restaurací Pizza Express, musela na ten telefonát znovu myslet, podobně jako se jazyk neodbytně zabývá vřídkem v ústech.”, nebo: “Strike na žádnou z esemesek neodpověděl, ale zakoušel stejný pocit, jako by ho pokousal nějaký hmyz: byl odhodlaný se nepoškrábat, ale pořád tu zůstávalo něco, co ho nepřestávalo dráždit.”
Jediné, co je opravdu škoda, ale autor za to nemůže, je fakt, že stránky ze zápisníku zůstaly nepřeloženy…

12 30.06.2022

Druhému dílu jsem dala 4 hvězdy, a tak by tento díl měl být za 3, považuji ho za nejslabší, ale prostě ne, nedokážu se donutit, abych takto promyšlenému světu dala jen 3 hvězdy. Tenhle díl byl jiný než ty předchozí, což je logické - to, co bylo v minulých dílech zahaleno pláštíkem tajemna, je nyní odkrýváno a zčásti to ztrácí svou mystiku, jako například Otorten, nasterey samotné… Ale zase se nám odkrývá svět sklenitu a sklenařů a jeho tajemství a záhady a síla a moc.
Místy mě tak vlastně nejvíc štvala pouze sama Ilan. Vargasova slova jsou tak pravdivá: “…nejsi zlý člověk, ale jsi zbrklá. Děláš unáhlená rozhodnutí, věříš v to, co ti člověk řekne, aniž si to ověříš. A podle toho se chováš.” Ale byli jsme v patnácti letech jiní?
Jsem opravdu zvědavá, kam tohle povede a strašně moc doufám, že na další díl nebudeme čekat dlouho. A Héchají je naprosto super :)

9 17.06.2022

Namlsaná z prvního dílu, slupla jsem tu knihu jako malinu. Rozjezd zase pozvolný, tentokrát jsme se museli seznámit s nížinami, ale pak to opět byla jízda. Atmosféra je vylíčena tak dokonale, že jsem se na Otortenu a v dole opravdu bála, holt nejsem žádný hrdina, já bych tam zemřela strachy i s kapitánem po boku. Trochu mi vadila Ilanina mladická ublíženost, která okamžitě odsuzovala, aniž by pátrala po důvodech, čím déle trvala, tím pro mě byla otravnější. A některé pasáže mohly být o chlup méně popisné a přemýšlivé. Ale jinak perfektní čtení a hurá na třetí díl.

9 11.06.2022

Posledních 150 stran jsem hltala jako bonbóny a šla jsem spát až poté, co jsem knihu konečně dočetla. Rozjezd byl pomalý, tempo především brzdilo uvedení do problematiky nového světa, ale pak to byla jízda. Jedinou výtku mám k názvům - všechno se jmenuje kdoví proč jinak, autorka pak všechno musí vysvětlovat - kdyby například fura byl rovnou lapka a stikla rovnou pohár, bylo by to mnohem jednodušší a v některých případech bychom pak nemuseli sahat po slovníčku, ale to je opravdu drobnost. Co mě však opravdu nadchlo bylo zakomponování Ďatlovovy expedice do příběhu. Protože mě tahle záhada vždy děsila, při čtení Otortenské části jsem se trochu bála, ne že ne. Vrhám se na druhý díl a největší obavy mám z data vydání dílu čtvrtého…

15 08.06.2022

Naprosto překrásná kniha o přátelství a cestě životem. Koupila jsem ještě v originále, nevydržela jsem čekat na překlad. Ilustrace jsou krásné a neskutečně něžné a je neuvěřitelné, jak se pomocí nich a pár slov dá vyjádřit tolik. Když mi bude ouvej, budu se k ní jistě vracet pořád a pořád dokola.

Bylo to hodně čtivé a v podstatě se mi to hodně líbilo, čtenář se alespoň dozví o pozadí Her a samotného prezidenta, také důvodu, proč mu 12. kraj tak trochu “ležel” v žaludku. Ale část, kterou strávil jako mírotvorce, mi úplně nesedla. Nevím, prostě mi přišlo, že postava v předchozích částech nebyla vykreslena tak, aby pak zastával tak radikální názory. Jistě to byl zhýralý spratek, který ztrátu bohatství těžce nesl, ale že by opravdu věřil tomu, že Kapitol pro kraje dělá vše, co může a jejich obyvatelé jsou prostě jen zvířata, podlidi, co si za svou bídu mohou sami, se mi věřit nechtělo. Nehledě na to, že ta jeho averze vůči reprodrozdům mi přišla příliš vyhnaná do extrému - působilo to dojmem, že je to tam právě proto, aby čtenářům Hunger games došlo, jak šíleně mu Katniss musela vadit… Ale jinak jsem spokojená, dostala jsem tak nějak vše, co jsem od knihy očekávala…

3 18.05.2022

Jako celek dobré, ale 1/3 se mi tedy nelíbila vůbec. Maminka byla asi nejhorší kapitolou, u které jsem vůbec nepochopila, co se autor snažil říct. Naopak bych vypíchla kapitolu s Taminou, touha udržet si vzpomínku na milovaného člověka byla popsaná krásně a něžně, až mě to od Kundery překvapilo. Jeho knihy jsou vždy hodně hutné a plné filosofie, někdy chápu, někdy tápu, ale co se mi opravdu líbí je, že své postavy obnažuje až na dřeň a bez soucitu je často staví do trapných situací, jako život sám nás.

7 08.05.2022

Na to, že je to Kundera a příběh obsahuje mnohé zajímavé myšlenky a filosofické otázky, se čte kniha až překvapivě lehce a pro mě se stala v podstatě jednohubkou. Příběh jako takový mě moc bavil, líbilo se mi provázání několika linií postav, času a míst. A jak u dobré knihy bývá zvykem, chuť na jazyku, která po přečtení přetrvá a nutí čtenáře nad příběhem hloubat, v tomto případě jen tak nezmizí.

3 13.04.2022

Úžasná kniha o otřesných věcech, o degradaci lidské bytosti na pouhé přežívající pudové zvíře. Čte-li člověk cokoli z období 2. světové války, uvědomí si, že by vlastně v té době nechtěl vůbec být, nikde - ať už jako voják, tak jako civilista. Strohost, se kterou byla popisována smrt některých postav, přímo děsila a stále nevím, co si o Králi myslet. Naučil se v tom chodit lépe než ostatní, nebál se obchodovat, své lidi za oddanost odměňoval, na stranu druhou žil na jejich úkor. Ale jak už bylo řečeno níže - z pohodlí našich domovů nám snad ani hodnotit nepřísluší.

15 03.04.2022

(SPOILER) Od začátku se mi to četlo velmi špatně, bylo to až moc hutné a přemýšlivé - ačkoli to mi nikdy dřív nevadilo, tady u tohoto autora mi to prostě nesedlo. Kolikrát jsem se musela vracet na začátek odstavce, i když to byla možná moje chyba, četla jsem vždy před spaním, kdy už se mi oči zavíraly únavou. Ale i tak - jakmile jsem se dostala do bodu, kdy se spolu poprvé milovali, nebylo už nic, co by mě nutilo číst dál, absolutně mě přestalo zajímat, co bude následovat, takže jsem knihu nakonec odložila…

3 12.03.2022

Kytici samozřejmě moc dobře znám, zajímavé ovšem je, že až nyní jsem prvně četla Záhořovo lože a Holoubka. Nevím, jak se stalo, že jsem je před tím přeskočila. Všechny balady rychle plynou, Záhořovo lože je trochu obtížnější oříšek, o to víc před Erbenem smekám, opravdu uměl navodit atmosfér. No a krásné ilustrace Míly Fürstové tomu všemu dodávají pomyslnou třešničku na dortu.

12 23.01.2022

Místy celkem nezáživné, ale vůbec ne špatné čtení. Jakmile začne babička vypravovat, jakmile se nejedná jen o popis zvyků a obyčejů, pak příběh příjemně ubíhá a můžu říct, že mě čtení opravdu bavilo. Musel to být tenkrát bez vší té elektroniky úplně jiný život, více spjatý s přírodou, Bohem a lidmi samotnými. Na druhou stranu 14 let dlouhá vojna žádná idylka jistě nebyla...

10 15.01.2022

Milé, mnohdy úsměvné až sarkastické vyprávění o trampotách, každodenní dřině, svérázných sousedech a snaze nepodlehnout ještě poměrně divoké přírodě a věčně deštivému podnebí. Čte se to lehce a kniha je plná originálních přirovnání a oživování neživých věcí. Některé pasáže však poměrně nudí, třeba výčet všeho, co mohli jíst. V závěru mi trochu vadila určitá nelineárnost vyprávění, na druhou stranu mi bylo líto, že se musím s Bobem, Sportem a Sporákem rozloučit.

9 09.12.2021

Přečetla jsem jedním dechem za jeden den a musím říct, že mě pěkně dlouho žádná kniha pro dospělé nechytla tak, jako tato kniha (nejen) pro děti. Země Ztracených byla - tak jak to Rowlingová umí - propracovaná, moc se mi líbila závěrečná pointa a poselství bylo nenásilné. Pašík, Čuník, Kuba i spousta jiných Věcí mě prostě chytla u srdce, je to krásný příběh o lásce a odvaze.

10 07.11.2021