Guarnere komentáře u knih

Pro mě silnější příběh než Sbohem, armádo od Hemingwaye. Láska těch dvou je pro mě mnohem větší, něžnější a láskyplnější, věrnější a věrohodnější. Však tento úryvek hovoří za vše: "Tu však jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný, protože jsem u něho... Je to láska a přece něco jiného. Něco, pro co lze žít. Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě."

7 24.02.2016

Je to určitě silné dílo, to nepochybně. Když jsem ho před deseti lety četla jako 15 letá poprvé, dala bych mu pět hvězd. Dnes jednu ubírám a to z prostého důvodu - to, co dělá knihu nejsilnější, tedy filosofování mladého vojáka nad smyslem války, jí nakonec trochu škodí. Na knize je vidět, že je psaná s časovým odstupem - autor měl čas se zamyslet nad smyslem války a vkládá to do úst vojákovi, který však v zákopech právě "teď" je. A tak toto filosofování tvoří skvělou obžalubu celého lidstva, ale kazí onu syrovost přítomnosti všudypřítomného zmaru a snahy přežít, ve které by pro toto filosofování dle mého nebylo místo.

5 24.02.2016

Popravdě se mi tento soubor povídek líbí více než Na západní frontě klid. V Na západní frontě klid hlavní hrdina často filosoficky uvažuje nad tím, co s jeho generací válka provedla, ačkoli je vlastně ještě v zákopech - podíváme-li se třeba na Oheň od Barbusse, který byl psán během války, tak tam toto filosofování nenalezneme, protože během bojů na něj nebyl čas. Nepřítel je ale vyprávěn pohledem do minulosti, a tak se k němu tento odstup a možnost zamyšlení se nad smyslem války hodí mnohem více. Moje nejoblíbenější je Mlčení u Verdunu.

3 24.02.2016

Co Lindgrenová vážně umí, je popsat smutné dětské osudy. Četla jsem ji jako dítě snad šestkrát, milovala jsem obě hlavní postavy a jejich dobrodružství. Šťastný konec už je jen třešnička na dortu...

2 24.02.2016

Četla jsem ji jako dítě a četla jsem ji dvakrát. Rozhodně na mě hodně zapůsobila, je to velice silný příběh. Jo, myslím, že si ji přečtu znovu, myslím, že jako dospělá v ní naleznu ještě víc.

1 24.02.2016

Čtu ji podruhé... A je ještě lepší, než když jsem ji četla poprvé... Vůbec nevadí, že v podstatě nemá děj, bavím se vykreslením postav. Je to tak opravdový, tak reálný a lidský. Chování a přemýšlení všech postav je tak skvěle uvěřitelný - to jsme my, tohle děláme denně. To, jak se Samanta nehodlá smířit s nadcházejícím stářím, to, jak Andrew v autobuse hraje a předstírá před Gaiou a dívá se, protože se dívají i ostatní, a tak na tom není nic divného, to, jak všichni lidé myslí na totéž, když poprvé uvidí Howarda Mollisona. V tomhle je Rowlingová prostě vynikající - vykreslené postavy jsou uvěřitelné, otevírá nám jejich skutečné já, nic před námi neskrývá. A protože jsem z vesnice, dokážu celou atmosféru knihy mnohem lépe ocenit. Smekám, vynikající čtění.

5 17.02.2016

Musím říct, že jsem tuto knihu milovala. Dá se říct, že stále miluji. Ale můj pohled na ni se značně změnil po přečtení výkladu od Drewermanna (Co je důležité, je očím neviditelné). Brala jsem Malého prince jako knihu plnou nadějí, ale ukázalo se, že jsem ji akorát špatně pochopila. Určitě se najde velká spousta lidí, která tento výklad odsoudí, ale rozhodně stojí za to si ho přečíst. Takže ano, stále tuto knihu miluji, ale její přečtení už ve mně vyvolává jiné pocity - místo povznášející naděje přichází smutná melancholie.

4 09.11.2015

Musím říct, že tato kniha jednoznačně změnila můj názor na Malého prince a zároveň neustále brnkala na moji strunu, v mnoha okamžicích mi běhal mráz po zádech. Je neuvěřitelné, čeho všeho si autor v Malém princi všiml, jak dokonale dílo rozebral. Ale tato kniha přináší víc než jen to. Přináší hluboké zamyšlení o lásce a smyslu našich životů a toto pojetí lásky a Boha a lidské nesmrtelnosti je mi velmi, velmi sympatické.

1 09.11.2015

Přečetla jsem ji neuvěřitelně rychle, protože je opravdu čtivá. Místy mi ukápla slza a celkově se mi postava Jana Olava a Dívky s pomeranči líbila, oba byli tajemní a jejich láska opravdu jiskřivá. Trochu méně mě bavily pasáže Georga, místy mi přišly zdlouhavé, ale celkový dojem je více než dobrý.

2 14.09.2015

Kniha, na kterou jsem půl roku "stála" frontu v knihovně. A také kniha, kterou si plánuji koupit k Vánocům. Je prostě dobrá - dává člověku možnost alespoň trochu nahlédnout do hlav sériových vrahů a člověk si po jejím přečtení nutně klade otázku, jak se to stane, že je z člověka vrah.
A tak jediná nepříjemnost při čtení této knihy spočívá v poměrně častých překlepech a gramatických chybách a poté myšlenka, že zimní příchody domů za tmy budou se staženou zadnicí.

4 09.09.2015

Četla jsem ji tak sedm let zpátky, ale dnes jsem si ji poslechla jako nahrávku. Je to prostě bomba. Čapek tyhle antiutopie umí skvěle, díky tomu, že je to převážně psáno formou novinových výstřižků a vědeckých pojednání, je to reálné, děsivě uvěřitelné a univerzální. V podstatě bez hlavního hrdiny a detailnějšího děje, ale možná právě proto je to tak dokonalé čtení.

5 05.08.2015

Skvělá situační i jazyková komika, zároveň perfektní antiutopie. Rozhodně stojí za přečtení, škoda jen, že autor zemřel tak mlád, bylo by zajímavé sledovat jeho literární vývoj.

02.08.2015

Kniha má více jak osm set stran a z velké části se jedná o suchopárný popis faktů, nicméně odložit ji pouze kvůli těmto okolnostem by rozhodně byla škoda. Nejedná se totiž o žádné válečné hlášení, ale o hlubokou sondu do duše Maxe Aueho – sebestředného psychopata s absencí empatie, který válečné vraždění nevinných chápe jako rozkaz, jenž je nutné splnit. Mezi popisem faktů, který působí jako náhled do faktografických dokumentů, se tu a tam mihne svědectví o válečných zvěrstvech, jež působí ještě zrůdněji, neboť i ono je podáváno dokumentárním popisem bez špetky soucitu či špatného svědomí. Samozřejmě, že zde nechybí ani názory a myšlenky hlavní postavy, seznamujeme se s jeho profesním, ale i intimním životem. Aue se za nic nestydí, nic neskrývá a především se vůbec za nic neomlouvá. Vše dohromady tvoří ucelený obraz o válce, která není ničím jiným než vražděním, o životě samotném, v němž jen náhoda určuje, na které „straně pušky budete stát“, a o člověku, na kterém jen marně budete hledat jednu jedinou dobrou věc. Je to kniha, která na válku nahlíží jinak, než jak je u válečných próz zvykem. Postrádá hrdinství, velké činy či soucit s bližními – naopak, je to syrový popis bez příkras, bez lidskosti. O to naléhavěji však působí, o to větší dává podnět k přemýšlení. Miluju tu knihu!!!

9 02.08.2015

Jestliže jsem Volání kukačky hodnotila plným počtem, tak tady mi chybí další hvězdička. Pokud Rowlingová půjde tímhle stylem, poslední díl bude prostě skvost (snad by jich mělo být sedm, pokud se nepletu). Ještě lepší pointa, ještě lepší příběh, větší prostor pro Robin a Strike opět dokonale nedokonalý. Paráda!

29.06.2015

Miluju Rowlingovou a její styl psaní. I Prázdné místo na mě zapůsobilo a tady to nemohlo dopadnou jinak. Strike a Robin jsou skvělá dvojka, která se krásně doplňuje. Ačkoli detektivky nečtu, tahle kniha se mi líbí - dokáže vytvořit napětí pouze pomocí dialogů a bez zbytečných krváků.

2 29.06.2015

Musím říct, že Pečorin na mě působil trochu jinak, než jak je napsáno níže u ostatních komentářů. Připadal mi jako floutek, který jen využívá ostatní a manipuluje s nimi, není schopen citu a nezná nic jiného, než sebe. I přes tuto "averzi" mi ho však bylo líto, především pro to bloudění světem a hledání čehokoli k zachycení. Knihu jsem přečetla jedním dechem a ačkoli mi byl Pečorin v mnoha ohledech značně nesympatický, v jistém slova smyslu pro něj mám pochopení.

2 29.06.2015

Pro někoho možná nelehké čtení, ale pokud to od začátku pochopíte jako alegorii na naše vlastní životy, na nás samé, je to geniální kniha, která přirozeně plyne, jejíž humor je přirozený a postavy neuvěřitelně barvité a skvěle vykreslené. Konečně zase kniha, která se velmi odlišuje od dnešních Vieweghů a Nesvadbových a pozvedá úroveň české literatury.

14.11.2014

Čtu to povinně do školy, bohužel jsme si to jako skupina vybrali sami, takže nemůžu nadávat. Ale kdybych věděla, jaká je ta kniha, nikdy pro ni nehlasuju. Možná aktuální a zajímavé téma, ale provedení ne zcela šťastné. Text je samé přirovnání, ale je to spíše pouhé střílení do větru, jsou to přirovnání nedotažená. Nejednou se stane, že si při čtení takovýchto přirovnání řeknete Co to je, proč je to tu napsáno, jaký to má mít smysl? Někdy až otřepaná kliše, největším paradoxem mi přijde vypravěčova vlastní charakteristika: Jinak jsem asketický introvert se sklonem ke slovnímu exhibicionismu a darem říci mnoha slovy nic... - Bohužel, ono "s darem říci mnoha slovy nic" platí i o samotné autorce.

3 14.11.2014

Ta knížka mi přijde geniální. Pokud někdo očekával silný děj, mám pocit, že autorku pořádně nepochopil. Tady dle mého vůbec nejde o děj, ale o psychiku, motivaci, představy a uvažování hlavních postav. Je to kniha převážně o povaze lidí, dokonalé propracování našich povah, našich očekávání a snů, naší chamtivosti, zloby a nenávisti a zároveň našich obav, proher a zklamání. Na více než 500 stranách autorka zcela věrně vykresluje atmosféru malého městečka a jeho "žabomyších" (v uvozovkách, některé problémy žabomyší skutečně nebyly ani omylem) válek prakticky mezi všemi obyvateli. Bylo to úžasné čtení a že to v podstatě nemělo žádný děj? Vůbec nevadí, nanejvýš zajímavé postavy a dokonalá popisnost autorky to všechno vynahradí...

7 22.07.2014