Guarnere komentáře u knih

Němé duše Jitka Ládrová

(SPOILER) Rozhodně nejsem cílovka, fantasy moc nemusím, takže jsem se trochu obávala, zda to vůbec dočtu. Nicméně tohle fantasy rozhodně není. Jedná se spíše o historickou beletrii.

Děj rychle ubíhal, o nečekané zvraty nouze nebyla, pořád se něco dělo, celé je to postavené na vztazích a intrikách.

Vadilo mi, že se z hlavní dějové linky na poměrně dlouhou dobu odbočí úplně jinam a k původní zápletce se vrací jen zřídka.

Před samotným finále mi přišlo, že autorce začal docházet dech, vše se vyprávělo v retrospektivě, což u děl moc nemusím.

Čtivé to ale je, závěr jsem zhltla jedním dechem a svým způsobem jsem s koncem spokojená. Jen u dvou dějových linek bych ten závěr chtěla ještě trochu poodkrýt.

Co mi ale vadilo poměrně dost, byla určitá plochost postav, které na mě v některých okamžicích nedýchaly životem. Některé jejich reakce na právě se dějící události či předložené informace mi také přišly poněkud zvláštní, jako kdyby měla autorka vymyšlený děj a nehodlala z něj stůj co stůj ustoupit, ačkoli tak musela ohnout charaktery určitých postav, které se pak zachovaly nesmyslně. A jednu věc skrze druhé zasnoubení korunního prince jsem nepochopila vůbec - jaký mělo v celé té záležitosti účel?

Závěrem ještě nutno říci, že postavy byly buď značně protivné, nebo naivní, nebo nijaké, o Omdenovi ani mluvit nebudu. Hlavní hrdina může být záporák, ale alespoň něco na něm musí být zajímavé - u něj není nic, je to slaboch. Runel je dobrá postava, ale když se pak člověk dozví, co je vlastně zač, uvědomí si, že chování puberťáka se k němu vůbec nehodí - postrádala jsem u něj jakousi odžitou moudrost.

26.11.2023 2 z 5

Odepsaný Osamu Dazai (p)

Vynikající sonda do nitra člověka, který se ve všem vymyká, nezapadá do žádných škatulek, vinou strachu z téměř všeho je uvězněn sám v sobě a jediným pomocníkem se mu stává alkohol a následně drogy.
A přesto se nemůžu zbavit dojmu, že se v tom hrdina nípe až moc. Asi patřím mezi ty, co ho tak zcela nechápou, ale několikrát mě během čtení napadlo, že se v tom všem tak trochu koupe a topí i s jistým potěšením. Několikrát vše svádí tu na otce, tu na platejse, tu na Horikiho, často to ve mně budí dojem adolescenta, co není schopen přijmout odpovědnost za svůj vlastní život - každý svého štěstí strůjcem. Takže závěrem - přečteno velmi rychle, čtivé to je, ale asi nejsem cílovka, rozhodně to ve mně nic moc většího nezanechalo.

3 19.10.2023 3 z 5

Bratři ve zbrani: Válečné zážitky dvou výsadkářů z roty Easy zvané Bratrstvo neohrožených William Guarnere

Z mé přezdívky tady na DK je zřejmě patrné, proč jsem tuto knihu musela mít. A nezklamala mne. To, o čem ti dva vypráví, je místy dojemné, místy vtipné, po většinu času hodně mrazivé, ale především neuvěřitelně lidské. Z každého jejich slova je cítit úcta nejen k sobě navzájem, ale i ke všem klukům, kteří si tím prošli s nimi. Během čtení poznáváte scény ze seriálu BN, nicméně vzpomínky dokazují, že prožité okamžiky byly daleko horší, než jak je může kamera zachytit. Neuvěřitelné, že pouto mezi muži z roty E vydrželo tak dlouho. A při čtení mě neustále napadalo: Čest jejich památce.
Kniha tak má vlastně jedinou vadu - překlad, místy mi přišlo, že následující věta popírá předchozí. A také i poměrně hodně překlepů.

06.07.2023 5 z 5

Alan Rickman: Deníky Alan Rickman

Dlouho jsem u knihy nezažila tolik pocitů. Ze začátku jsem i já byla zklamaná - spousta jmen, povrchní a letmé zápisky, jen obchodní tah, kde je ta intimní tvář známého herce? Ale postupně mě Alanův život vtáhl, dozvěděla jsem se o něm hodně věcí. Především k sobě byl hodně přísný, perfekcionista, co byl v jednom kuse v jednom kole. Tak trochu nešika přitahující různé větší či menší pohromy, valnou část roku na cestách, trpěl nespavostí a moc se mu nechtělo číst scénáře. Spousta přátel, restaurací, večírků a divadelních představení. A patrně velmi citlivý člověk. Když se přehoupl rok 1999, říkala jsem si ´´Už jen 16 let života´´. Byl by jeho život jiný, kdyby to věděl? Věnoval by víc času sám sobě? Snažil by se při natáčení být více v klidu, nestresovat se tolik? Rok 2015 se nečetl lehce, děsila jsem se závěru a po dočtení dodatku od Rimy Hortonové ve mně velmi silně rezonuje smutek a jakási prazvláštní nostalgie.
´´Někteří lidé by měli dostat výjimku.´´

Přes všechnu tu spoustu jmen jsem je až do konce vydržela neustále ´´gůglit´´, ačkoli si teď pamatuji jen hrstku z nich. Ale ti lidé byli součástí Alanova života, a tak je nešlo přecházet.

Co říci závěrem? Knihu doporučuji, je však nutné počítat s tím, že se jedná o (téměř) každodenní zápisky (ne)obyčejného života. Takové nelze vést v duchu jeho raných poznámek, spíše postřehů uvedených na konci knihy, které jsou velmi hutné a filosofující, avšak je jich také jako šafránu, protože takhle člověk každý den prostě nepřemýšlí. Bude patrně ještě dlouho trvat, než to všechno vstřebám a než sáhnu po další knize.

6 21.06.2023 5 z 5

Cesta: Veľká panda a malý drak James Norbury

Jak nastiňuje sám autor, nejedná se pouze o jednotlivé zachycení okamžiku jako v knize předchozí, je to ucelený příběh, který zažila většina z nás. Je to smutné, ale zároveň tak krásné, vždyť dráčkovi stojí panda celou dobu pevně po boku, je pro něj ochotná projít si čímkoli. Na tak kratičkém prostoru je spousta hutných sdělení a ač se některá zdají být často opakovaným klišé, jsou prostě pravdivá.

19.05.2023 5 z 5

Svědectví Margaret Atwood

Tohle se mi hodně líbilo. Nebyla tam jediná stránka, která by mě nudila, hltala jsem větu za větou jako bonbóny. Rukopis z Rezidence Ardua byl z těch tří linek asi nejlepší. Ač jsem brzy odhalila, kdo je kdo a jakou hraje roli, příběh mě udržel až do konce. Možná autorce o nějaká tajemství ani příliš nešlo.
Jsem moc ráda, že pokračování vyšlo a já mohla knihu přečíst ihned poté, co jsem dočetla Příběh služebnice. Je tu spousta zodpovězeného, také se člověk dozvídá i nové detaily z gileádské společnosti. Mrazivá představa.
A ano, ještě to, že poslední odstavec (nápis) mi vehnal slzy do očí.
PS: Ačkoli ji podruhé číst také nebudu, neznamená to, že si těch 5/5 nezaslouží.

10 19.05.2023 5 z 5

Příběh služebnice Margaret Atwood

Místy to bylo možná až příliš natahované, než k něčemu došlo, vždy tomu předcházela dlouhá předehra. Několik časových rovin mi ale nevadilo, neztrácela jsem se v tom, pro vytvoření atmosféry jistě dobře zvolená taktika. Bylo to hutné, plné přirovnání a popisů, ale spousta z nich je krásných a něžných, nadýchaných jako dobře upečený piškotový dort. Namátkou: "Nebo když z nich létala semínka: vidím ji, jak běží po trávníku, jsou jí dva nebo tři roky, mává pampeliškou jako prskavkou, tyčkou s bílým plamínkem, a vzduch plní malinkaté padáčky."
Vadila mi však absence uvozovek u přímé řeči při popisu věcí minulých. Někdy jsem si až po přečtení věty zpětně uvědomila, že vlastně někdo promluvil. Ale jinak super čtení, které mě udrželo v napětí až do konce, otevřený konec sice drásá nervy, ale pro napětí to v závěru bylo lepší než jasně dané odpovědi.

11 12.05.2023 4 z 5

To byla zákopová válka Jacques Tardi

Jestli se to vůbec dá měřit, tak z nějakého důvodu mi 1. světová válka vždy připadala horší než ta 2. Jistě ne počtem mrtvých a zraněných jak vojáků, tak civilistů. Je to spíš takový stísněný pocit, který ve mně vyvolává představa stejně stísněných zákopů. Neumím si ani představit, jaké peklo to muselo být - nemoci kam uniknout, v podstatě stále setrvávat na místě a bojovat o pár metrů, které se tu jeden den dostaly do jedněch rukou, tu druhý den do druhých. Nikdy jsem nevěděla, kde muži našli tu sílu při hvizdu píšťalky opustit relativní bezpečí zákopu a vběhnout do země nikoho vstříc téměř jisté smrti (já bych zemřela strachy). Byla to doba starého (vojenského) myšlení s novými technologiemi, proto to vyústilo v tak strašnou patovou situaci.
Tato kniha nabízí vše, o čem jsem tu teď psala. Je to syrové, je to bez příkras, je to takové, jaké to skutečně bylo. Hrůza, děs, smrt a strach, zároveň zima, hlad, vši, krysy, nemoci, rozklad, smrad. A člověk pouze jako pěšák na šachovnici mocnějších, kteří se však partie účastní pouze z povzdálí. Jsou to velmi silné příběhy, nikterak dlouhé a právě proto tak úderné. Komiksová podoba navíc nabízí vizuální stránku, jenž mluví sama za sebe, ale není tak extrémní jako jakákoli filmová zpracování. Velmi silné a povedené dílo, jistě jsem ho nečetla naposledy.

8 24.04.2023 5 z 5

Mrtvola v komíně Alan Bradley

I přes to, že se v každém díle najde tu a tam nějaká chyba, - jako kdyby autor po delší pauze při psaní zapomněl, kde se mu dané postavy zrovna nachází, nebo si neuvědomil vztahy mezi nimi - Flavii opravdu miluju. Ale nemůžu si pomoci, tenhle díl je prostě slabý. Přijde mi nedotažený, spousta věcí nedává smysl, občas to vypadá, jako kdyby se v tom ztratila i samotná překladatelka. Nevím, zda je to tím, že všichni neustále něco tají, nikdo se nesmí na nic ptát a nesmí se nikomu věřit. Ale už se opravdu těším na starou dobrou partu z Jeleního mlází (především Doggera) a na Flavii, která má říz (To mě pomalujte puntíčky).

2 21.04.2023 3 z 5

Dívka ze země Venku 11 Nagabe

Přiznám se, že jsem ze závěru trochu rozpačitá, místy už to na mě bylo asi příliš abstraktní. Ale i tak jsem si celou Dívku ze země Venku i s panem učitelem moc užila.

22.03.2023 4 z 5

Dívka ze země Venku 10 Nagabe

Tak tohle by mě nenapadlo ani v nejdivočejším snu To byla jízda.

1 15.03.2023 5 z 5

Dívka ze země Venku 9 Nagabe

Nové informace, především o prokletí a Bílem a Černém bohu. Ale ten konec? Wtf? Pecka!

1 15.03.2023 5 z 5

Dívka ze země Venku 8 Nagabe

Pane učiteli!

1 15.03.2023 5 z 5

Dívka ze země Venku 7 Nagabe

Tak závěr nabral pekelný spád. To, že nevíme, odkud se prokletí vzalo, mi vlastně nevadí. Jako stěžejní beru vztah Šivy a pana učitele

1 15.03.2023 5 z 5

Dívka ze země Venku 6 Nagabe

(SPOILER) Děj opět zvolnil, informací také moc nepřibylo, nikdo si vlastně není ničím jistý. Ale moc se mi líbila scéna, kdy jdou vojáci k domu, pan učitel se připravuje se sekerou, ale nakonec to všechno dopadne úplně jinak.

2 15.03.2023 4 z 5