gulas komentáře u knih

Byl to dárek, dočetla jsem, ale knížka nejspíš skončí někdě v knihobudce na nádraží. Třeba udělá radost někomu jinému, protože mě to moc nebavilo a zbytečně by mi to zabíralo místo v knihovně.
Nejlepší byl "skoro" recept na hříšné čokoládové košíčky se slaným karamelem. Ty bych si fakt dala :-)

Každá z povídek byla svým způsobem zajímavá, ale o čtenářské lahůdce, ke které bych se časem chtěla vrátit, nemůže být řeč.
V první povídce byla nakonec příjemným překvapením postava hlavního hrdiny, protože jinak by to žádnej sympaťák nebyl, nicméně forma mi přišla příliš strojeně vtipná. Vtip a hláška v každé druhé větě se mi nečte moc dobře a celkově mi povídka přišla ze všech tří nejnudnější.
Ve druhé povídce píše pan Macek o sobě?
No a nakonec když detektiv pátrá po tom, kdo na stůl v kuchyni položil "tělo" asi mělo být od začátku jasné, že se nejedná jen tak o ledasjaké tělo, zvláště když detektiv neřeší, kdo zabil, ale kdo to tam dal. A s klidem přitom postupně podezírá všechny členy rodiny :-)
Ano, byla to taková odlehčená parodie, ale příště si radši přečtu nějaký originál.

2 05.08.2018

Přečetla jsem, ale asi nepochopila. O co šlo? O vzpomínky na mládí v trapu, na přátele, kteří odešli a už se nikdy nevrátí, na léčbu sexem?
A co se stalo s Extrémem?

1 28.01.2018

No páni! Doufám, že Poslední zkouška nebyla od pánů Hjortha a Rosenfelda poslední knížka, že pokračování už mají připravené, protože se přímo samo nabízí.
Už se nemůžu dočkat dalšího setkání se starými známými, se kterými bych se v reálu ale asi znát nechtěla. Se sebestředným donchuánem Sebastiánem, který svým okolím manipuluje podle potřeby a jen málokdy mu to přijde blbý, s nekompromisní Vanjou, které bůhví proč každý udělá, co jí na očích vidí, ale která není zrovna tolerantní k chybám svých bližních (na rozdíl od svých, ale ty moc nevnímá). A nesmím zapomenout na sympaťáka Billyho, kterýmu se to nakonec zatraceně "nepovedlo". Jakpak to s ním dopadne? Chudák jejich šéf - s takovouhle partičkou sice zdárně vyřeší každý zapeklitý kriminální případ, ale zároveň s nimi pracovat musí být docela očistec.
Rozhodně radím číst postupně od první části. I když je kvalita série trochu nevyrovnaná, například Hrob v horách mi přišel slabší, vše na sebe navazuje a postupně to do sebe zapadá.

6 28.01.2018

Není to první přečtená knížka od Barbary Erskinové, nicméně zatím asi nejhorší. Jako pohádka na dobrou noc před spaním to nebylo špatný, ale lepší nad tím moc nedumat. Hlavně konec mi připadal nelogický a nepřehledný, Joss urputná a bláznivá, její sestra vyloženě nesympatická. A ta čeština - děs a hrůza. To už dneska nemají knížky žádnou korekturu?

Všechny tři knížky od Stiega Larssona přečteny jedním dechem. Škoda, že člověk musí chodit do práce, strašně to zdržuje :-)

4 16.08.2017

Ze začátku dost dobrý, ale konec mě zklamal. Měla jsem pocit, jako by to autor potřeboval co nejrychleji ukončit. Zbylo několik nezodpovezených otázek, ten konec mi přišel odfláknutej.

25.02.2013

Ačkokoliv je paní Frýbová u nás doma docela oblíbená spisovatelka a máme několik jejích knížek, tohle je první knížka, kterou jsem od ní četla já. Ostuda.
Přiznám se, že některé pasáže mi přišly moc odborné a tudíž trochu nudné. Holt nejsem biochemik, takže jsem byla mimo mísu, a študovat to na internetu, abych byla v obraze, se mi moc nechtělo, protože mi šlo především o příběh. A ten byl dost dobrej, nakonec i celkem napínavej.
A páni vědci Forejt, Zámiš a hlavně Rošický byli naprosto neodolatelní. A kdybych tu část, jak dr. Rošický dělal autoškolu, četla, když jsem ji dělala já, určitě by to nebyl takovej stres.

4 11.02.2013

Skvělé, poutavé, poučné, čtivé. Smutné i vtipné, krvavé, intrikánské, supr dlouhé.
Mikael není žádný velký kladný hrdina. Není to ani přílišný sympaťák, přesto mu čtenář fandí, jako nikomu jinému. Asi proto, že je to člověk z masa a kostí, který má svoje mouchy (a že jich je) a tím působí lidsky. Je to vlastně spíš takový vyčůránek, prospěchář a vejtaha, který se často ohání svým vzděláním a inteligencí (hlavně vůči chudáku Anttimu) a přitom má spíš víc štěstí než rozumu.

Ačkoli se román odehrává v drsné době 1. poloviny 16. století a člověk by si mohl myslet, že s dneškem nemá nic společného, není to tak úplně pravda. I dnes, stejně jako tenkrát, zuří náboženské války, křesťané bojují proti muslimům a naopak, sedláci (dnes zemědělci) se stále bouří a protestují, občas se objeví i nějaký ten hon na čarodějnice. Už se sice nehumánně nemučí a neupalují, ale společenská poprava, díky všudypřítomným sdělovacím prostředkům, je možná ještě horší. "Dárky" jsou kapitolou sama pro sebe.
Je zvláštní číst si o temném středověku, zamyslet se nad tím, a zjistit, že ty zítřky zas až tak světlé nejsou. Nebo jo?

3 22.01.2013

Tahle knížka mi konečně otevřela oči!
Jakožto fanynka Pýchy a předsudku jsem samozřejmě zamilovaná do pana Darcyho. Jenže on se stal ideálem před 200 lety, doba poněkud pokročila a co s takovým chlapem ve 21. století, že. Ještě že se Emily zjevil a předvedl se v pravém světle :-)
A moje iluze jsou v háji ...

Reklamní agentura odvedla skvělou práci při propagaci téhle knížky, která je jen dalším bezcenným dílkem, které těží ze slavné předlohy. Nebýt reklamy, tak si jí nikdo nevšimne. A vlastně i dílo samotné mi přišlo jako tak trochu reklama.

Protože si nedovolím považovat žádný lidský výtvor za odpad, tak aspoň 2*. Přece jen to maličko pobaví, no a výlet po staré dobré Anglii taky nezklame - že by typ na dovolenou na příští rok?

2 17.11.2012

Tak jsem se těšila, jak se budu bát, ale nakonec z toho nic nebylo. A ten konec? Buď jsem byla mimo já nebo Mr. King. Anebo oba. Zdá se mi, že se TO trošku přeceňuje, protože jsem od Kinga četla knížky, který se mi líbily mnohem víc.

17.11.2012

Šifra mistra Leonarda bylo něco nového. Zábavné, supr čtení. Andělé a démoni taky ještě dobrý, ale Ztracený symbol už mi přišel hodně slabý. Je to furt na jedno brdo a čím dál tím míň uvěřitelný.

3 29.09.2012

Na zabití času skvělé čtení - zábavné, romantické, dobrodružné a nepravděpodobné. Prostě taková slátanina, ale Bohuna je naprosto úžasná :-)

16.08.2012

Uff, tak mám dočteno.
Začátek byl náročný, těžko se pročíst všemi těmi detailními informacemi o násilí mezi křesťany a morisky. I když pro další vyprávění to asi bylo podle autora nutné.
Nicméně po cca 100 stránkách už začíná být příběh pro běžného čtenáře, kterého zajímá právě spíš ten příběh než příliš podrobná historická fakta, mnohem poutavější. Konečně se pak autor dostává k líčení osudů Hernanda, který se v podstatě bezmocně zmítá mezi křesťany a araby. Snaží se obě náboženství smířit a a najít na nich něco společného. A za to ho pochopitelně nenávidí úplně všichni. Takže nakonec má vlastně obrovské štěstí, že to s ním dopadne tak jak to dopadne.
Ruka Fátimy se mi sice nečetla tak dobře jako Katedrála moře, přesto si zaslouží doporučení. Doporučuji všem milovníkům historických románů. Je tu vše, co k tomu patří - dobrodružství, láska, nenávist, náhody, intriky, pomsty za dávno spáchané křivdy. Charakteristika i jednání postav jsou uvěřitelné, vše propracované do detailů.

1 26.09.2011

Hezký, ale na mě moc depresivní. O stalinismu toho moc nevím a nejsem si jistá, jestli chci vědět víc. Tenhle román mi docela stačil.
Taky si říkám, jestli je opravdu možný, aby člověk tak fanaticky něčemu věřil a byl o něčem přesvědčený. A aby byl pro "dobrou" věc ochoten jít i přes mrtvoly. A to i svých příbuzných, přátel a známých. Ale jak se říká, a možná tam i někde něco podobného zaznělo: "Když se kácí les, létají třísky."
No, každopádně mě to nutí k zamyšlení, jak by se člověk zachoval v určitých situacích. A že mám sakra velký štěstí na to, v jaký zemi a v jaký době zrovna žiju - klídek, pohoda.

26.09.2011

Dcery pana Darcyho jsem četla asi před rokem, to jsem o nějaké "Databázi knih" neměla ani ponětí, takže spíš na co si teď tak vzpomenu.
Jane Austen a všechny její romány mám moc ráda. Různých pokračování a variací na to, jak to asi viděl p. Darcy je hodně a myslím, že oproti originálu je to jen slabý odvar. Ale to se netýká jen J.A. a Pýchy a předsudku. Je spousta dalších, dnes už klasických děl, která si vykoledovala pokračování, která se nedala ani dočíst.
No, Dcer pana Darcyho se to netýkalo, dočetla jsem až do konce. Hezké, romantické, předvídatelné. Žádné překvapení. Jenže Pýchu a předsudek jsem už četla několikrát, a určitě se k němu zase ráda vrátím, ale k "dcerám" už asi ne. Prostě nad originál není.
Značka "Darcy" holt dobře prodává.

3 26.09.2011