Gural
komentáře u knih
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Na druhý díl jsem se moc těšil, hlavně kvůli tomu, že se v něm měl odehrávat děj již v letech, která mi nejsou až tak vzdálené, jako v díle prvním. Kniha nezklamala, ale naprostá bomba to pro mě taky nebyla. Čtenář se dovídá spoustu dalších detailů jak se "u nás na severu" tehdy žilo a musím uznat, že jsem se hodně faktů dočetl až zde, za což patří autorce velký dík. Jako asi většina lidí, kteří přečetli oba dva díly se už moc těším na třetí, poválečný a závěrečný díl.
Sůl moře
Ruta Sepetys
Ačkoliv se jedná o největší námořní tragédii v historii, tak se o ní dlouhá léta - alespoň u nás mlčelo. Proč asi?
Kniha je psaná poutavě, s popisem toho, co se dělo v lednu 1945 v Německu, když se blížila Rudá armáda. Vyprávění osudů různých cestujících, kteří se nakonec ocitli na palubě Wilhelma Gustloffa každý ze stejného důvodu - chtěli utéct před tím, co by je čekalo v případě, že by je Rudá armáda dostihla, končí pro mnohé z nich 30.1.1945, kdy torpéda sovětské ponorky tento parník poslala ke dnu Baltského moře a s ním i 10 000 lidí, kteří nepřežili. Výborná kniha s rychlým dějem, čtivá až mrazivá.
Listopád
Alena Mornštajnová
Není to nejlepší kniha, kterou jsem od autorky četl, tak nějak se mi pořád nemohl dostat tento příběh pod kůži. Každopádně ale je třeba neustále připomínat to, v čem jsme před listopadem žili a jak to mohlo dopadnout, pokud by to nedopadlo...
Když někdy poslouchám názory lidí, že se vlastně před rokem 1989 nežilo tak špatně, tak jsem vždy na pozoru. Socialismus v praxi jsem zažil na vlastní kůži a.... Děkuji, nechci. Ani bratříčkování s Ruskem a Čínou. Pokud se někomu po tom, co bylo přece jen stýská, ať se tam odstěhuje a žije si spokojeně tam. Já jsem rád, že to je, jak to je a paní Mornštajnové děkuji za mrazivou sondu do útrob socialismu v praxi devadesátých, nultých a desatých let jednadvacátého století.
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Nikdy nebude dost knih o holocaustu ! Jsem rád, že i mladší generace píše o této tématice a stále ji připomíná, i když tato kniha není primárně o něm, je to příběh mladého člověka, který se narodil na špatném místě ve špatnou dobu, žaloba hrůz, které 20. století přineslo. Kniha se mi četla dobře, až na některé fakta, která by zřejmě nebyla v té době možná (např. útěk Jana přes již okupovanou Evropu do Anglie) si myslím, že je zpracovaná historicky přesně. Taky dle mého názorů tam bylo zbytečně moc popisů sexuálních scén, ale každému podle jeho gusta. Závěr je malinko neobvyklý, ale nepřišlo mi to jako něco, co by rušilo, nebo se do knihy nehodilo. Přesto to pro mě nebyla taková pecka, jako Němci. Ty jsem četl již před několika léty, byli mou první knihou této autorky a dodnes na ně vzpomínám, jako na mimořádný zážitek.
Společenstvo Prstenu
J. R. R. Tolkien
Svůj komentář k této trilogii jsem zanechal u Návratu krále. Je to pro mě osobní sdrcovka, ke které se často vracím.
Alois Nebel
Jaroslav Rudiš
Líbí se mi jak kniha - komiks, tak film a to tak, že moc. Švejdík je můj oblíbený autor písní i malíř. Nálada je tam ponurá, jako celé Sudety a celý příběh je pro mě silný, Alois Nebel v podání p. Krobota nepřekonatelný. Často se v duchu k tomu příběhu vracím, i když je to už doba, co jsem se s ním seznámil poprvé.
Dvě věže
J. R. R. Tolkien
Svůj komentář k této trilogii jsem zanechal u Návratu krále. Je to pro mě osobní sdrcovka, ke které se často vracím.
Co dělá tenhle knoflík?
Bruce Dickinson
Upřímně - čekal jsem víc. Pár míst bylo velmi vtipných, ale většinou se to nepovedlo, myslím, že z části i kvůli překladu. Nudily mě pasáže věnované létání, opravdu si myslím, že až na výjimky nikoho nezajímá kdy a za jakých okolností získal tu, či onu licenci. Vím zcela jistě, že k této knize se již nikdy nevrátím, jednou to stačilo a to jsem celoživotní posluchač Iron Maiden a potažmo i sólových Dickinsonových projektů, o to víc mě mrzí, jaké hodnocení jsem musel udělit.
Mlčící fontány
Ruta Sepetys
Tato kniha není pro mě zrovna tou nejlepší, co autorka napsala, ale nečetla se špatně. Přiznám se, že o Frankově Španělsku poválečných let jsem toho do té doby moc nevěděl, hlavně jsem byl v šoku, v jaké bídě tam tehdy lidé žili. Problém prodeje adoptovaných dětí se dostával na povrch až mnohem později po Frankově smrti, podle některých zdrojů probíhal snad až doi knce osmdesátých let. Určitě stojí za to si ji přečíst, ale není to pecka jako Sůl moře, nebo V šedých tónech.
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Za mě nejslabší kniha autorky, nějak moc mě nechytla, ale stále se jedná určitě o lepší průměr toho, co jsem četl.
Zápisky válečné tlumočnice
Jelena Rževská (p)
První polovina knihy líčí válečné tažení ze Sovětského svazu přes Polsko do Německa, kterého se autorka jako překladatelka z němčiny sama účastnila. Druhá polovina kniha je shodná (až na pár detailů) s filmem Untergang - Pád třetí říše. Akorát, že v tom filmu je velké množství postav a dějů vměstnáno do krátkého časového úseku, že ne vše jsem pobral. Takto má čtenář možnost si poslední dny a hodiny Třetí říše pomalu, postupně vyložit událost za událostí, jak byly zrekonstruovány z výpovědí přeživších, kteří bunkr pod říšským kancléřstvím obývali a jak si na ně vzpomíná samotná autorka, která byla osobně přítomna hledání Hitlerových ostatků. Kniha má velkou vypovídající hodnotu, protože jsou v ní zachyceny autentické vzpomínky přímého účastníka těchto historických událostí doplněné citacemi z deníků Goebbelse a Bormanna, jakož i z protokolů o výsleších zajatých nacistů. Jelikož kniha je vydána poměrně nedávno, není v ní ani sovětská propaganda. Každému, koho problematika 2. sv. války vřele doporučuji.