Gural komentáře u knih
Dlouho jsem se na tuhle knihu těšil a nějak podvědomě věřil, že to bude větší bomba, než Žítkovské bohyně. Bohužel se tak nestalo. Autorce patří neskonalý dík a obdiv za to, že vnesla do společnosti příběh o tom, jak se komunistický režim zachoval k řádovým sestrám, ale samotný příběh mě až zas tak moc neoslovil. Je v něm spousta neskutečných náhod a jakýchsi nadpřirozených "vidění", které by se v reálném životě neudály. Teologické statě mě jakožto ateistu taky nebraly. Myslím, že vše podstatné k této knize již bylo napsáno v komentářích přede mnou. Knihu jsem přečetl velmi rychle, ale jsem z ní bohužel trochu zklamán.
První kniha autorky, kterou jsem četl a bylo to dobré. Čekal jsem sice trochu větší "temnou minulost", ale četba příjemně utíkala, nic tam podle mě nebylo navíc, nic nerušilo. Příběh nebyl nějak extra silný, ale určitě bych doporučil a těším se na další zážitky při četbě jiných autorčiných knih, do kterých se určitě pustím.
Upřímně - čekal jsem víc. Pár míst bylo velmi vtipných, ale většinou se to nepovedlo, myslím, že z části i kvůli překladu. Nudily mě pasáže věnované létání, opravdu si myslím, že až na výjimky nikoho nezajímá kdy a za jakých okolností získal tu, či onu licenci. Vím zcela jistě, že k této knize se již nikdy nevrátím, jednou to stačilo a to jsem celoživotní posluchač Iron Maiden a potažmo i sólových Dickinsonových projektů, o to víc mě mrzí, jaké hodnocení jsem musel udělit.
Kniha je to velmi smutná, jako už knihy o válkách bývají. I když jsem ji přečetl rychle, tak mě nějak úplně neposadila na židli, četl jsem lepší na toto téma, ale určitě stojí za přečtení.
Knihu jsem četl již před nějakým časem, ale stále na ni vzpomínám. Velice dobře napsáno, silný příběh, který chytí a nepustí až do konce. A ten konec a samotné rozuzlení příběhu je také velmi zdařilé. Mám rád knihy o holocaustu, přečetl jsem snad všechny, které byly na toto téma napsány a tato kniha patří mezi mé oblíbené.
První kniha, kterou jsem před mnoha léty od Remarqua četl a musím říct, že zřejmě nejlepší. Síla přátelství překoná vše. Velice na mě zapůsobila a díky ní jsem pak přečetl všechny jeho knihy, ale k Třem kamarádům jsem se často vracel. Pokud by někdo chtěl s Remarquem začít, tak doporučuji právě Tři kamarády.
Tolik krutosti, bolesti a zloby v jedné jediné knize snad ani nejde obsáhnout. Je to první věc, kterou jsem od autora četl a musel upřímně přiznat, že mě zcela pohltila. Jedná se vlastně o Kmotra říznutého Laskavými bohyněmi. Jak část popisující americkou mafii, tak obsáhlejší část líčící řádění esesáckých jednotek na Ukrajině a v Osvětimi jsou naprosto mistrovským dílem. Smyšlený příběh na pozadí historických událostí barvitě a zcela bez příkras líčí, kam až může zajít člověk ve svém jednání. Výborná kniha, dlouho ve mě bude doznívat, ale určitě bych ji nedoporučoval slabším povahám.
Na druhý díl jsem se moc těšil, hlavně kvůli tomu, že se v něm měl odehrávat děj již v letech, která mi nejsou až tak vzdálené, jako v díle prvním. Kniha nezklamala, ale naprostá bomba to pro mě taky nebyla. Čtenář se dovídá spoustu dalších detailů jak se "u nás na severu" tehdy žilo a musím uznat, že jsem se hodně faktů dočetl až zde, za což patří autorce velký dík. Jako asi většina lidí, kteří přečetli oba dva díly se už moc těším na třetí, poválečný a závěrečný díl.
Není to nejlepší kniha, kterou jsem od autorky četl, tak nějak se mi pořád nemohl dostat tento příběh pod kůži. Každopádně ale je třeba neustále připomínat to, v čem jsme před listopadem žili a jak to mohlo dopadnout, pokud by to nedopadlo...
Když někdy poslouchám názory lidí, že se vlastně před rokem 1989 nežilo tak špatně, tak jsem vždy na pozoru. Socialismus v praxi jsem zažil na vlastní kůži a.... Děkuji, nechci. Ani bratříčkování s Ruskem a Čínou. Pokud se někomu po tom, co bylo přece jen stýská, ať se tam odstěhuje a žije si spokojeně tam. Já jsem rád, že to je, jak to je a paní Mornštajnové děkuji za mrazivou sondu do útrob socialismu v praxi devadesátých, nultých a desatých let jednadvacátého století.
První polovina knihy líčí válečné tažení ze Sovětského svazu přes Polsko do Německa, kterého se autorka jako překladatelka z němčiny sama účastnila. Druhá polovina kniha je shodná (až na pár detailů) s filmem Untergang - Pád třetí říše. Akorát, že v tom filmu je velké množství postav a dějů vměstnáno do krátkého časového úseku, že ne vše jsem pobral. Takto má čtenář možnost si poslední dny a hodiny Třetí říše pomalu, postupně vyložit událost za událostí, jak byly zrekonstruovány z výpovědí přeživších, kteří bunkr pod říšským kancléřstvím obývali a jak si na ně vzpomíná samotná autorka, která byla osobně přítomna hledání Hitlerových ostatků. Kniha má velkou vypovídající hodnotu, protože jsou v ní zachyceny autentické vzpomínky přímého účastníka těchto historických událostí doplněné citacemi z deníků Goebbelse a Bormanna, jakož i z protokolů o výsleších zajatých nacistů. Jelikož kniha je vydána poměrně nedávno, není v ní ani sovětská propaganda. Každému, koho problematika 2. sv. války vřele doporučuji.
Líbí se mi jak kniha - komiks, tak film a to tak, že moc. Švejdík je můj oblíbený autor písní i malíř. Nálada je tam ponurá, jako celé Sudety a celý příběh je pro mě silný, Alois Nebel v podání p. Krobota nepřekonatelný. Často se v duchu k tomu příběhu vracím, i když je to už doba, co jsem se s ním seznámil poprvé.
Má nejoblíbenější kniha tohoto autora. Nečekejte žádný akční thriller plný dobrodružství a napětí. Jedná se o historii malé vesnice, kterou skoro celou čeká zatopení kvůli stavbě přehrady a na pozadí této události, která se táhne knihou jako červená nit se odehrávají osudy hlavních hrdinů, které by se mohly dost dobře odehrávat kdekoliv jinde. Svým popisem autor dobře vystihuje atmosféru 80. a 90 . let minulého století na jihočeské vesnici. Čte se dobře, je srozumitelná, autor nepoužívá žádná dlouhá souvětí ani těžké filosofické úvahy. Za mě určitě dobrý.
Výborná kniha, zvláštní styl, ale mě se četla dobře. Velká škoda, že už si nic nového od autorky nepřečteme. Pro mě bylo novinkou to, jak v Indii stavěli Baťovi Češi továrny. Příběh byl - jak jinak - velmi dojímavý a smutný, jako většina příběhů této doby. Jsem rád, že jsem si knihu přečetl, byla trochu jiná, než většina knih o holocaustu a byla velmi dobrá.
No, tohle není zrovna téma podle mého gusta, většinou takové knihy nevyhledávám, ale musím uznat, že autorka má talent na vyprávění. Knihu jsem přečetl velmi rychle a kombinace naučné mykologické části s vyprávěním psychicky narušené Sisi je velmi zdařilá. Téma - zneužívání dětí vlastními rodiči, je velmi vážné, bohužel zřejmě rozšířené mnohem víc, než si myslíme. S tím jdou samozřejmě ruku v ruce psychické problémy takových dětí a "postižení" vlastně po zbytek jejich života. O autorce jsem do této doby neměl tušení a určitě si od ní přečtu i jiné knihy.
Tato kniha není pro mě zrovna tou nejlepší, co autorka napsala, ale nečetla se špatně. Přiznám se, že o Frankově Španělsku poválečných let jsem toho do té doby moc nevěděl, hlavně jsem byl v šoku, v jaké bídě tam tehdy lidé žili. Problém prodeje adoptovaných dětí se dostával na povrch až mnohem později po Frankově smrti, podle některých zdrojů probíhal snad až doi knce osmdesátých let. Určitě stojí za to si ji přečíst, ale není to pecka jako Sůl moře, nebo V šedých tónech.
Ačkoliv se jedná o největší námořní tragédii v historii, tak se o ní dlouhá léta - alespoň u nás mlčelo. Proč asi?
Kniha je psaná poutavě, s popisem toho, co se dělo v lednu 1945 v Německu, když se blížila Rudá armáda. Vyprávění osudů různých cestujících, kteří se nakonec ocitli na palubě Wilhelma Gustloffa každý ze stejného důvodu - chtěli utéct před tím, co by je čekalo v případě, že by je Rudá armáda dostihla, končí pro mnohé z nich 30.1.1945, kdy torpéda sovětské ponorky tento parník poslala ke dnu Baltského moře a s ním i 10 000 lidí, kteří nepřežili. Výborná kniha s rychlým dějem, čtivá až mrazivá.
Svůj komentář k této trilogii jsem zanechal u Návratu krále. Je to pro mě osobní sdrcovka, ke které se často vracím.
Svůj komentář k této trilogii jsem zanechal u Návratu krále. Je to pro mě osobní sdrcovka, ke které se často vracím.
Prostě srdcovka. Celou trilogii jsem měl přečtenou dávno před jejím zfilmováním a mě film nijak nepohoršil, nepatřím k tvrdému jádru tolkienovců. Celá filosofie tohoto díla, že zlu se neustupuje, je nadčasová a je to poselství dalším generacím. Taktéž, že i ten nejmenší a nejslabší může všechny zachránit, že nikdo není zbytečný, to také prostupuje celým dílem. Jakožto i to, že i když se zdá být boj prohraný, tak naděje umírá poslední. Tady se nedá hodnotit jinak, než plným počtem, je to kniha, ke které se často vracím.
Za mě nejslabší kniha autorky, nějak moc mě nechytla, ale stále se jedná určitě o lepší průměr toho, co jsem četl.