Hadati komentáře u knih

Jedná se o sbírku několika povídek, která se pána snů týká spíše jen okrajově. Kvalita příběhů je pak odlišná. Nejvíce se mi líbil příběh o americkém císaři. Ale ani příběh o Augustovi nijak nezaostával. Určitá originalita mi pak přišla u „vlčího lidu“. Orfeus pak byl spíše lehký nadprůměr a zbylé povídky nezaujaly natolik, abych si je zapamatoval. V souhrnu šlo o slušné počtení.

1 03.11.2019

V této knize Pratchett paroduje náboženství, kdy spíše než že by zesměšňoval víru jako takovou, zesměšňuje náboženský fanatismus a poukazuje na pokrytectví náboženských pohlavárů. Řeší i to, jak lidé své náboženské vůdce slepě následují, a že co řeknou či udělají, považují za vůli boží, přestože tomu tak není.

Podíváme se tak do Omniánské říše, která je teokratická a svou víru zneužívá k tomu, aby napadala okolní země, které jejich víru nesdílejí. Sledujeme zde osudy Bruty, mladého a bezelstného chlapce, který pevně věří ve svého boha Oma, kdy postupně zjišťuje, že je nejspíš ve své víře osamocen, protože zbytek lidí již nevyznává Oma, ale systém. Po knize Pyramidy také znovu navštívíme Efebe, které je plné filozofů jako tomu bylo ve starověkém Řecku. Závěr knihy, a vlastně celá kniha, pak mnohé čtenáře povede k zamyšlení ohledně náboženství, kdy není podstatné, zda je čtenář věřícím či ateistou.

Po Soudných sestrách zde máme již podruhé naše trio čarodějek Bábi Zlopočasnou, Stařenku Oggovou a Magrátu Česnekovou. Tentokrát se vydávají mimo území malého království Lancre, až do daleké ciziny, aby bojovaly se zlem, které se tváří jako dobro. Protože hlavologií čarodějek, nutit někomu dobré konce, když o ně nestojí, není správné.

V tomto díle jsou hlavním tématem klasické pohádky, kdy Pratchett se zamýšlí nad tím, jaké by to pro postavy těchto pohádek doopravdy bylo, kdyby byly skutečné, a vtipně je paroduje. První polovina knihy je o putování čarodějek do pohádkového města Genovy, kdy zde Pratchett vytváří epizodické příběhy, kde hlavními aktéry jsou naše tři čarodějky. Mimoděk tak přepisují dějiny jen tím, že některými místy prochází. Zachraňují životy trpasličích horníků, svým osobitým způsobem se účastní běhu býků, vypořádavájí se s místním upírským vládcem nebo narušují běh pohádkových příběhů. Mou oblíbenou částí pak je, kdy Bábi hraje karty s podvodnými karbaníky. Za zmínku pak stojí i krátké intermezzo s postavou, kterou si Pratchett vypůjčil od Tolkiena.

Druhá část knihy se pak týká hlavního děje, kdy se čarodějky snaží bojovat proti zlu, které vládne Genově. Přestože je i tahle část zábavná a kvalitní, je znát, že Pratchettovi více sedí vyprávění krátkých povídkových příběhů.

První kolorovaný díl, který se mi dostal do rukou a opět s pěkným příběhem. Hlavní postavou je zde Barbie z prvních dílů série o Sandmanovi, která se teď potloukám světem sama, když se rozešli s Kenem. A opět žije v domě s podivnými existencemi. Místo transvestity tu je transsexuál, opět tu je párek lesbiček, podezřelý voyerista a tajemná Thesalie. Gaiman si tedy opět libuje v dialozích s podivnými lidmi, kdy žádný z nich nelze označit za normálního. Celý hlavní příběh se pak otáčí kolem Barbie a jejího snového světa, který ovládl nepřítel. A také následků, které to mělo na některé postavy ve skutečném světě.

2 18.09.2019

Příběh o tom, že se Lucifer rozhodne pověsit své povolání na hřebíček a klíč od Pekla dá Sandmanovi, je naprosto originální nápad. A o Peklo má zájem mnoho mocných entit, které za ten klíč nabízejí spoustu věcí, po kterých by mohl Sandman toužit, nebo mu naopak různým způsobem vyhrožují. Tenhle díl je pro mě navíc důležitý i v tom, že díky nápadu, že se Lucifer rozhodne odejít do důchodu, vznikl celý úžasný spinoff o Luciferovi samotném, který se dokáže sérii o Sandmanovi vyrovnat. Velkým kazem na tomhle dílu je však kresba, která mi na mnoha stranách přišla až neskutečně odporná.

2 18.09.2019

Nečekal jsem, že se mi Gotham Central bude tak líbit. V poslední době jsem měl pocit, že tohle universum je už tak vyčpělé, že už nedokáže nabídnout nic zajímavého, ale pletl jsem se. V dnešní době, kdy vidíte superhrdiny na každém kroku, tak zaujme už jen něco, co se od tradičních komiksů něčím odlišuje. A tohle je tren případ. Vidět Gotham očima obyčejných lidí, přestože se jedná o skupinu detektivů, které jsou většině města pro smích, protože podle nich za ně svou práci odvádí Batman, je skvělé. S těmito detektivy tedy řešíte neobvyklé případy standardními kriminalistickými metodami (víceméně). A na konci tohoto prvního sešitu si uvědomíte, že není nic úžasného žít ve světě superhrdinů, protože to vždy znamená, že všude okolo něj se pohybuje spousta superpadouchů, kteří jsou dost často nad vaše síly.

5 18.09.2019

Alita opustila svého „otce“ a potlouká se sama poté, co přišla o svou lásku. Svůj žal utápí v nebezpečných bojových závodech, kdy se snaží pokořit šampiona. To je vše. O její minulosti se dozvíme jen málo nového, co by se vešlo na jednu dvojstranu. Až v závěru se začne příběh někam hýbat, takže se setkáme s jedním starým záporákem a Idovi se stane nějaké „neštěstí“, takže jsme připraveni na to, co bude hlavním tématem další knihy, kdy Alita ho bude muset zachránit ze spárů dalšího protivníka.

18.09.2019

Začátek příběhu je podivný, ale když se hlavní hrdinové konečně dostanou na Edenu, začne to být dost zajímavé. Komiks ale vypravěčského vrcholu přichází někdy v druhé třetině, když je osvobozeno místní hlavní město od útlaku. U dalšího pokračování mi pak přišlo, že si Moebius nevěděl rady, jak pokračovat a jak to celé zakončit, a závěr byl pro mě přímo zklamáním.

1 18.09.2019

Jedná se o těžkou četbu, a nemyslím tím jen samotnou váhu komiksu. Kniha se dělí prakticky na dva dlouhé komiksové příběhy. První je v černobílé verzi a týká se přímo Luthera Arkwrighta, který dokáže cestovat mezi alternativními verzemi vesmíru. A od počátku bojuje proti jakémusi zlu, které se rozpíná napříč všemi paralerními světy. Kresba, přestože černobílá, je často dost detailní. Potíž je ale v tom, že je nesnadné se na první přečtení dostatečně orientovat v příběhu a autor nedává čtenářům nic zadarmo, takže se musíte zamýšlet i nad drobnostmi, abyste odhalili některé odkazy. Kupříkladu, proč místo USA se používá zkratka UCA, nebo co je zač ta dvorní dáma, kterou vám později představí jako Dianu Spencerovou. Příběh mě ale nezaujal natolik, abych si to chtěl přečíst i podruhé, takže věřím, že mi spousta odkazů zůstane ukryta. Prvnímu příběhu bych tedy dal tak 70 %.

Druhý příběh je již kolorovaný, živější, svižnější akčnější a zajímavější, kdy tentokrát se odvíjí kolem dcery Luthera Arkwrighta, kdy paralelní světy jsou zde zcela podružným tématem. Příběh není nijak spletitý a dá se v něm dobře orientovat, což považuji za velký klad oproti prvnímu příběhu. Talbot zde předvádí, že se vypracoval ve zkušeného vypravěče.

Zbytek komiksové knihy pak zabírá nepřeberné množství příloh, které potěší fanoušky Luthera Arkwrighta. Ostatní je spíše prolistují.

4 18.09.2019

I nadále udržuje Sapkowski kvalitu série o Zaklínači, kdy příběh vypráví ústy a vzpomínkami několika vypravěčů. Yennifer ustoupila do pozadí, kdy o jejím osudu se zde mluví jen krátce. Středobodem vyprávění je tak Geralt a hlavně Ciri, která si zakusí hodně zlého. Oproti nudnému putování pouští a seznámování se a loupení s Potkany z předchozích dílů, má ale její další dobrodružství spád a ani chvilku mě nenudila. Ciri se musí vypořádat s mnoha nebezpečnými protivníky, ale jako zaklínačka se jen tak nedá. Zato Geralt pro změnu neustále putuje, aniž ví, kam, a aniž by věděl, co by měl dělat, aby nalezl a zachránil Ciri. Už teď je ale cítit, že další pokračování bude zase více zaměřené na něho. Konečně se také dozvíme, jak to bylo s Cahirem a Ciri.

7 27.08.2019

Velmi zajímavá předmluva k celé sérii Sandmana, kde se zejména dozvíte o Sandmanových rodičích, o vytvoření Sandmanových mocných artefaktů, útěku Korinťana a také o jeho nesmiřitelnosti vůči Víru a jak se stalo, že byl natolik oslaben, že byl uvězněn obyčejnými lidmi. Každopádně, v této předehře si Sandamana užijete v několika podobách více než dost.

3 27.08.2019

První seznámení se Sandmanem je nezapomenutelné. Sledujeme jeho zajetí lidmi, kteří ani netušili, co provádí. Pak jeho osvobození a cestu k získání jeho původní moci, navrácení jeho království snů pod jeho vládu, napravení škod a pomstu. To vše je ale završeno až v druhém díle. Už od počátku je vám zřejmé, že Sandman se jen těžko dá srovnávat s lidmi. Ale i tak si ho hned zamilujete. Také pochopíte, že ve světě snů platí jiné zákony než ve skutečném světě, ale přesto mají oba světy na sebe vliv. Je tu pak také spousta postav se jmény, kdy si nejste jistí, kdo z nich bude pro příběh důležitý, a kdo je jen epizodní postavou. Ze známých postav se tu však objeví některé postavy ze světa DC jako je John Constantine, Scarecrow (Strašák) nebo Doctor Destiny. Fanoušky DC Universe to tedy může potěšit.

Osobně se mi více líbí černobílá verze než kolorovaná, kdy mám dojem, že to k Sandmanovi více sedí. Ale asi jsem byl ovlivněn tím, že jsem se poprvé se Sandmanem setkal právě díky černobílému vydání komiksu.

6 27.08.2019

Je s podivem, že Gaiman dokázal jít s kvalitou ještě dál než u prvního dílu série. Domeček pro panenky je podle mě to nejlepší z celé série. Sandman se opět ujal své moci a úřadu, a nyní potřebuje polapit sny, které uprchly z jeho království do světa lidí. Když se mluví o snech, tak jsou myšleny hlavně noční můry. Navíc se zde také musí Sandman vypořádat s Vírem, který ohrožuje veškeré snění.

Nejvíce jsem si zde ale užil Korinťana a sraz „Cereálistů“, což považuji za nejlepší Gaimanův nápad. Že si Cereálisté zařídí svůj vlastní con s panelovými přednáškami, mě opravdu dost pobavilo. Je jen škoda, že nepřeložitelná slovní hříčka (obdobná výslovnost slov cereal-serial) byla ztracena v překladu.

3 27.08.2019

Komiks obsahuje čtyři povídky ze světa Sandmana. První je o múze Kaliopé, která byla, podobně jako Sandman, zajata smrtelníky. Druhá o snech koček. Třetí nám jiným způsobem převypráví divadelní hru Sen noci svatojánské. Ve čtvrté pak vystupuje Sandmanova sestřička Smrt. Každá z povídek má něco do sebe, kdy první dvě se mi líbily nejvíce. Sen noci svatojánské si pak asi více užije ten, kdo zná či si pamatuje repliky ze hry, ale osobně nejsem schopný posoudit, jak dobře si s tím poradil překladatel. Čtvrtou povídku asi dostatečně vystihuje rčení, „není všechno zlato, co se třpytí“.

1 27.08.2019

Tenhle díl série se po celou dobu zabývá fanatismem, vymýváním mozků a podstatou lidství. A dalo by se říct, že i Stockholmským syndromem. Ze všech čtyř dílů je tenhle nejvíce psychologický. Nemůžu říct, že by děj byl nezajímavý, ale když tuto knihu čtete už po několikáté, tak je těžké odolat nutkání některé části přeskakovat, protože Gerrold se jako vždy o všem strašně vykecává. Po tomhle díle se těším na ten čtvrtý, který je zase plný akce a obsahuje méně psychoblábolů.

27.08.2019

První díl této duologie je o tom, jak se lidstvo vyvíjí a proniká do vesmíru. Hned od začátku je řešeno objevení Bariéry. K Bariéře jako takové se pak lidstvo fyzicky dostane až na posledních pár stranách knihy. Po celou dobu se tak řeší, co je to Bariéra, proč byla vztyčena, kdo a proč to udělal, zda ji ignorovat nebo na ni reagovat atd. Hamilton ale nezůstává jen u toho a dělá spoustu odboček, aby ukázal, jak jeho svět budoucnosti funguje. Většinou to má alespoň okrajovou spojitost s děním okolo Bariéry, přestože se to zpočátku tak nejeví. Zcela mimo ale bylo detektivní vyšetřování vraždy detektivkou Paulou Myo, kdy tato linie zbytečně moc odváděla od hlavního děje, kdy s Bariérou vůbec nijak nesouvisela.

Mým druhým problémem bylo, že jsem si nedokázal oblíbit žádnou postavu, přestože jich je tam více než dost. Jedna dvě postavy se k tomu blížily, ale ani ty mi nepřišly natolik prokreslené, abych nedočkavě čekal na jejich osudy.

Poslední věcí, se kterou jsem měl potíže, byla „nesmrtelnost“ lidí budoucnosti. Nikdy jsem nepochopil, jak by mohl lidi lákat tenhle druh nesmrtelnosti. Protože, jestliže následné tělo nezdědí můj původní mozek, pak už to podle mě nejsem já, ale kopie mého já. Může být sebevíce dokonalá, ale stále to je jen kopie. A pak nevidím důvod pokračování. Ale je to alespoň problematika, která mě donutila se nad takovouto technologií zamyslet (viz také seriál Altered Carbon nebo transportéry ze Star Treku), což je podle mého jeden z hlavních důvodů, proč číst sci-fi.

2 27.08.2019

Soubor několika čtivých kriminalistických příběhů, poskládaných chronologicky od roku 1914 do roku 2000, které se zabývají nejen nejzávažnějšími trestnými činy, jako jsou vraždy, ale také např. obchodováním s lidmi nebo kyberzločinem. Příběhy jsou vyprávěny různými způsoby, dostatečně podrobně, aby si čtenáři utvořili obrázek, jak o trestných činech, tak i o kriminalistických postupech vyšetřování. Přesto nejsou tak podrobné, aby tím začaly nudit. Ze 14 příběhů mě moc nezaujal pouze jeden z nich, a to kasařský.

1 27.08.2019

Smrť je jednou z mých nejoblíbenějších postav, a když se v knize objeví jako jedna z hlavních postav, tak je kvalita zaručena. Tentokrát se Smrť zaměří na zcela novou zkušenost, na důchod. Doteď jen věděl, jaké to je umírat, nyní zjišťuje, jaké to je žít. Dalším kladem této knihy je, že se zde zrodí má oblíbená postava Krysí smrť.

Druhá dějová linie je jen o něco málo zajímavější. Je o nejstarším mágovi Rumpálu Žičkovi, jehož prostřednictvím se seznamujeme s další neviděnou sociální skupinou Ankh-Morporku – s nemrtvými, kam patří i různé nadpřirozené postavy.

Slabinou knihy je pouze záporák, kterému musí Rumpál Žička (a mágové NU) čelit. Přijde mi, že achillovou patou T. Pratchetta jsou neosobní záporáci. Pratchett si totiž pro své romány často vymýšlí nebezpečí pro Zeměplochu, jako jsou třeba Věci z Podzemních rozměrů, jejichž pohnutky může čtenář jen těžko pochopit. Takovéhle hrozby pro Zeměplochu ale pak vnímám spíše jako magické živelné katastrofy. Daleko raději tedy mám Pratchettovy „lidské“ záporáky, které dokáže vykreslit naprosto dokonale. V této knize se sice objeví Smrťův oponent, ale je zde tak krátce, že si ho moc neužijeme, a i ten by se dal považovat za další živelnou katastrofu. Přesto se jedná jen o drobné výhrady, které mi nijak nekazily požitek ze čtení.

Jak napovídá název této knihy, tentokrát si vzal Pratchett za cíl zparodovat svět kinematografie. Užijete si tak mnoho narážek na známé filmy, filmové postavy anebo na svět showbyznysu. Hlavní postavu Viktora, studenta magie, který se rozhodne dát se na dráhu filmového umění, považuji za nejméně zajímavou hlavní postavu Pratchettových Zeměploch. To ale moc nevadí, protože i když je Viktor nezajímavý, kolem něj se toho naopak děje mnoho vtipného a zábavného. Můžeme tak sledovat, jak si nový Arcikancléř Neviditelné univerzity poradí ve své funkci, a jak mágové reagují na krizi ohrožující jejich svět. Pronikneme do milostných námluv trollů a do snahy Kolíka ASP vydělat v kinematografickém oboru. Tedy vlastně v oboru pohyblivých obrázků. A také se dočkáte tisíce slonů! Nejspíš.

Odkazů na filmovou tvorbu je tu tolik, že jen málokdo pochytí všechny odkazy najednou. Napadlo vás třeba, že Společnost pohyblivých obrázků století Ovocného netopýra Kolíka ASP je parafrází na filmové studio 20th Century Fox?

14 09.07.2019

Simak přišel se zajímavým nápadem, jak by to vypadalo, kdyby si mimozemské společenství vytvořilo přestupní stanici na naší planetě a existovala by jen jediný pozemšťan, který by o tom věděl. Ten by navíc byl zaměstnán jako jediný zaměstnanec stanice, a tedy by byl v neustálém kontaktu s ostatními civilizacemi. Simak zde mistrně proplétá několik příběhů dohromady, kdy hlavní hrdina je jejich středobodem. Z celého díla, které vyšlo v roce 1963, čiší obavy ze sebedestruktivního jednání lidstva, které se v té době reálně obávalo hrozby jaderné války, která by mohla zničit lidskou civilizaci. Autor pak prostřednictvím svého hrdiny vidí jako jediný způsob záchrany lidstva před nimi samými veřejný kontakt s mimozemskými civilizacemi. I po skončení studené války tento román nijak neztratil na důrazu, protože hrozba trvá, dokud bude na světě jediná atomovka.

6 09.07.2019