Hadati komentáře u knih

Velmi zajímavý pohled na čínskou historii od konce druhé světové války, kdy se v čele této velké země objevil velký kormidelník Mao Ce-tung. Historie je vyprávěna z pohledu chlapce, který žije v těchto utopických revolučních dobách a zcela nepokrytě předvádí, jak on a další děti jeho věku vnímali tento okolní svět.

Zatrne vám nejen u toho, jaké utopistické nápady v Číně v té době měli, ale také že většina lidí Maovi důvěřovala i po tak šílených katastrofách, kdy mnoho jejich soudruhů pomřelo hlady, a byla zničena ekonomika celého státu. A smutné je, že se nejednalo jen o zcela důvěřivé děti, ale také o dospělé. Asi jen málokoho nenapadne myšlenka: "Ještě, že žiju tady, a ne v Číně."

Jediné, co se mi nelíbí je nehezká až karikaturní kresba komiksu, kdy jsem kromě hlavního hrdiny a jeho otce měl potíže identifikovat téměř každou další postavu od jiných. Tedy až na Mao Ce-tunga, který vždy vypadal jako by vypadl z oficiálního plakátu.

Doufám, že vyjde v češtině i pokračování, protože bych velmi rád sledoval přerod naivního chlapce věřícího v kulturní revoluci, v muže, který zjistil, že byl obelhán těmi, kterým nejvíce důvěřoval. Alespoň mám pocit, že to směřuje tímhle směrem.

4 11.08.2023

Pro mě trochu zklamání. Kresba je opravdu skvělá, plná detailů a jasných barev, ale nijak přemrštěných. Zkoumání detailů jsem si opravdu užíval, i když občas jsem měl dojem, že je to až zbytečně přehnané, a tedy po čase i únavné.

Kresba je však jediný klad, který na tomhle komiksu vidím. O kovboji ze Šaolinu se za celou dobu nic nedozvíte. Jde od jednoho souboje do druhého (třetí už není) a kromě opakované omluvy na pár panelech nic víc neřekne.

Dialogy tak obstarává kovbojův ukecaný osel a kovbojovi nepřátelé. A přestože se snaží být obě strany vtipné, humor se mi zdá dost prvoplánový. Kovbojův osel je až nápadně podobně otravný jako Oslík ze Shreka. A jeden z démonů, se kterým se kovboj střetne, má pro změnu ve zvyku veršovat jako daleko více proslavený démon Etrigan z DC stáje.

Kovboj ze Šaolinu je tak jasnou ukázkou, že pouhá nadupaná akce se skvělou kresbou nestačí. Chce to i dobrý děj. Pokud bych měl tenhle komiks popsat krátce, tak se jedná o dva dlouhé na sebe navazující souboje se spoustou bezvýznamného žvanění, které se snaží být vtipné, ale většinou je to střelba do prázdna.

4 11.08.2023

Po slabším předělu románů Královská krev a Královský bukanýr týkajících se zejména synů prince Aruthy, Feist nabral druhý dech a pokračuje v psaní historie Ostrovního království.

Příběh se odehrává 25 let po událostech z Královského bukanýra. To dává prostor zcela novým postavám. Hlavní slovo má Erik von Darkmoor, jehož očima je většina knihy převyprávěna. Okolnostmi je nakonec donucen dát se k tajné vojenské jednotce, která má za úkol plavit se na Novindus a zjistit, co mají hadí lidé v plánu.

Kromě Erika jsou tu i další zajímavé postavy jako Rupert Avery, Šo Pi nebo Miranda. Nechybí zde ani staří známý Calis a Nakor. Feist ale nezůstává jen u nových postav, ale také představuje nové národy a rasy. Zatím si ale pro většinu z nich pouze připravuje půdu, aby je později lépe využil (zejména Saury a démony).

První díl Stínu temné královny je pak spíše o osudu Erika a Ruperta, o jejich útěku z domova a o jejich drilování předtím, než se mají stát skutečnými elitními vojáky.

4 11.08.2023

Sledujeme snahu Honor Harringtonové dostat se z vězeňské planety Hádes přezdívané Peklo, ale zároveň také sledujeme dění v Mantichorském království, Graysonu a v Republice Haven.

Hned na začátku je řešen důsledek fingované popravy Honor Harringtonové, takže si můžeme zažít pocity všech Honořiných blízkých ohledně její kruté smrti, přestože si jako čtenáři jsme vědomi toho, že je Honor stále naživu.

A nebyla by to Honor, aby na sebe brala více odpovědnosti, než by měla brát vzhledem k jejímu stavu, hodnosti a možnostem. Asi tedy nikoho nepřekvapí, že z vězeňské planety má v úmyslu dostat všechny vězně, kteří o to stojí. A těchto vězňů jsou statisíce. I zde pak naráží nejen na otevřené nepřátele, jímž jsou příslušníci vězeňské bezpečnosti nebo jednotky pravidelného námořnictva Havenu, ale také skrytí oponenti v jejím vlastním táboře. Podle svého umu se však se všemi dostatečně rázně vypořádá.

Mezitím se válka mezi Mantichorou a Havenem obrací v neprospěch Mantichory, která po tolika úspěších nabyla až nezdravého sebevědomí a podhodnocení schopností námořnictva Havenu. Obě strany válečeného sporu pak řeší i své vlastní politické problémy. Zejména Haven prochází dalšími významnými politickými změnami.

4 30.07.2023

Tato první povídková sbírka z Honoverse obsahuje tři povídky a také podrobný přehled tohoto světa.

První povídka je o prvním setkání dvou inteligentních ras na Sfinze lidí a stromových koček. Jak už bylo naznačeno v sérii Honor Harringtonové, o tento první kontakt se zasloužil samotný předek Honor. Povídka je velmi zajímavá, protože poprvé můžete hlouběji nahlédnout do kultury stromových koček i do intimního spojení, které stromové kočky a lidé mezi sebou občas navazují. Zejména si uvědomíte, že stromové kočky jsou inteligentnější, než si většina lidí myslí, a to nejspíš i včetně těch, co nějakou tu stromovou kočku vlastní. Hodnocení 100 %.

Druhá povídka je dost nudná, ale hlavně mi vůbec nesedí do světa Honoverse. Přijde mi, že autor této povídky o tomto světě ví jen kusé informace, protože v rámci tohoto světa mi tento příběh nedával moc velký smysl. Pokud ji vynecháte, nic tím neztratíte. Hodnocení 40 %.

Třetí povídka se týká celkem důležitého úseku, který je zmiňován od sedmého dílu série Honor Harringtonové. Jedná se o pokus o puč v Republice Haven, kdy se klika Rovnostářů pokusila svrhnout vládu Rob S. Piera. Dozvíte se zde podrobnosti, jak tento pokus o puč probíhal, takže budete mít lepší náhled na celou situaci, která je v sérii Honor Harringtonové jen v náznacích. Hodnocení 80 %.

Podrobný přehled světa Honor Harringtonové je pak pojat ve stylu literatury faktu. Dozvíte se zde zejména historické pozadí tohoto světa soustředěného na Mantichoru, Haven a Solární svaz, stejně tak i ekonomickou stránku věci, ale také technické podrobnosti o cestování vesmírem, které z celého Honoverse dělají skutečnou hard sci-fi. Hodnocení 100 %

4 30.07.2023

Na Zeměploše nastal Věk páry. A ve středu tohoto nového pokroku v dopravě je opět Ankh-Morpork. Patricij tak má pro Vlahoše von Rosreta další úkol, a to vytvořit fungující systém železnic vedoucí z Ankh-Morporku až do Bjonku, hlavního města Uberwaldu. A z nevysvětlitelného důvodu na to Patricij moc spěchá.

Druhým tématem knihy je zde terorismus živící se xenofobií a zpátečnictvím, kdy těmito teroristy jsou krakové, kterým se nelíbí změny týkající se i trpaslíků, a kteří se rozhodnou zaútočit na symboly současného světového pokroku klikačky a železnici.

Také se zde pokračuje v pronikání skřetů do společnosti ostatních myslících humanoidů, kdy další skupinky skřetů se dostávají blíže k rovnoprávnosti s ostatními, kdy tomu vděčí svým schopnostem vhodných pro obsluhu klikaček a železnic.

I zde chybí nové zajímavé postavy, kdy vynálezce železnice Mandlík Štědrovka nemá žádné zajímavé vlastnosti. Je jakousi obdobou Rozšafína Ctibuma, pouze zaměřeného čistě jen na vláčky.

Naštěstí tu jsou staré známé postavy, které děj značně vylepšují. Již zmíněnému Vlahošovi dostatečně sekunduje Elánius, který více než dostatečně využívá svého titulu Tabulové služby a cejchu Přivolané temnoty. Vlahoš tu pak projde určitou proměnou, kdy kromě slov přiloží také ruku k dílu, když je nutné bojovat. Do jeho původního charakteru to sice moc nesedí, ale nedá se říct, že by to byl až tak velký do očí bijící nesmysl. Významnou roli tu pak má i Dolní král, který se musí v druhé polovině knihy dostat co nejrychleji zpět do Uberwaldu, aby čelil trpasličímu převratu.

Dlouhá cesta vlakem pak dost připomíná různé kovbojky a vlakové loupeže. Historicky založené čtenáře pak nejspíš napadne i myšlenka na cestu českých legionářů z rudoarmějci ovládaného Ruska do nově vzniklého Československa. I když si nemyslím, že by Pratchett při psaní tohoto románu na naše legionáře pomyslel.

Ty části knihy věnované vynálezu železnice pak jdou hezky postupně za sebou, tak trochu jako byste si četli jeden článek za druhým od jedné události posouvající tento vynález dále, k dalšímu milníku. A od jednoho milníku, k tomu dalšímu. Pozorujeme tak vývoj železnice na Zeměploše od výroby první lokomotivy až po dokončení železnice až do dalekého Uberwaldu. A zeměplošská civilizace se tak opět posune o velký kus dál.

4 18.06.2023

V tomhle díle nás nečekají žádné odskoky na jiné kontinenty, vše se odvíjí na Lederském kontinentu. Ten je ale tak velký, že rozdíl je minimální.

Lovci kostí Tavore Paran putují za svým cílem, o kterém ví či tuší jen málokdo, a to napříč celým kontinentem. Naneštěstí se až do závěru knihy během jejich cesty nic neděje. Je to taková road trip s celou armádou, kde se řeší jen vztahy mezi některými jedinci. Alespoň se už ale odhalí, jaký má Tavore konkrétní cíl.

Daleko zajímavější je pak osud Olose Toolana a Barghastů, kterým velí jako vojevůdce. A jejich osud je dost drsný. To je však řešeno až v druhé polovině knihy. Více se tu pak odhalují starší bohové a hlavně ještěří lid Che Malle, o kterém se dozvíme víc, než za posledních osm knih. Až na Toblakaie se tu vlastně objeví všechny starší rasy a nějakým způsobem se zapojí do příběhu, přestože se ne všichni zapojí do hlavního děje.

Ostatní dějové linie jsou pak nudné až otravné. Král Tehol mě už nebaví tolik, jako chuďas Tehol. Had dětí putujících pouští je nejen nuda, ale i otravná nuda. To samé je putování menší skupinky lidí pod vedením Taxilana.

U Malazu tak narážím na neustálý problém, kdy se nudné části mísí se zajímavými částmi, kdy děj pak graduje do fenomenálního finále. Celé malazké sérii by vůbec nezaškodilo zásadní proškrtání spousty balastu. Pokud vás ale neotrávil grafomanský balast Eriksona doteď, těžko vás to samé překvapí v tomhle díle.

Těším se však na konec této série. Přestože se mi svět Malazu moc líbí, přečíst v průměru jednu až dvě třetiny tisícistránkové knihy, abych se po zbytek času bavil, mi začíná připadat jako ztráta času. Po přečtení Návratu rudé gardy doufám, že Esslemont bude ve vyhazování zbytečností z děje úspěšnější, než Erikson.

4 02.04.2023

Je zřejmé, že první kniha je hlavně o představení hlavních postav celé série. Těch je tu několik, ale ne zase tak moc, abyste se v nich ztrácely. Většina z nich je i sympatická, přestože budete mít pocit, že si vaše sympatie ne každý z nich zaslouží. Je to hlavně tím, že postavy nejsou ploché. U všech se jde do hloubky, takže chápete jejich motivy. Tato skupina hlavních postav je různorodá, takže nezačne nudit. Mezi nimi je mocný mág, inkvizitor s chatrným zdravím, přestárlý válečník, mstitelka nevážící si svého vlastního života, nebo nadutý šlechtický hejsek. Zajímavé jsou i některé vedlejší postavy, kterým je dán větší prostor.

Svět, ve kterém se příběh odehrává, je pak popsán jen tak, aby čtenář příliš netápal. Dozvíme se tak jen základní věci o Spojeném království a Severním království, kde se většina příběhu první knihy odehrává. O zbytku světa spíše jen v náznacích. O jeho historii pak jen drobné poznámky. Zbytek nás pak evidentně čeká až v pokračování.

Ohledně příběhu se toho moc říct nedá. Jednotlivé osudy hlavních postav se už od začátku začínají pomalu splétat, a na konci knihy se jednotlivá vlákna spletou do jednoho silného provazu. Kam ten provaz vede, se však také dozvíme až v další knize. To ale neznamená, že by tahle představovačka byla nudná. Naopak. Ani chvíli jsem se při poznávání hlavních i vedlejších postav nenudil. A hodně se těším na to, jak budou jednotlivé hlavní postavy na sebe vzájemně interagovat.

4 17.02.2023

V Ankh-Morporku se to opět sváří. Blíží se výročí bitvy v Koumském údolí a přestože trpaslíci a trollové tvoří ve městě menšiny, jedná se o menšiny, které mají v rukách ostré sekery a velké kyje. Situaci nepomůže, když je ve městě zavražděn významný trpaslík a začnou se šířit zvěsti, že byl zabit trollem. A velitel Elánius se musí hodně snažit, aby se tato staletí trvající rasová válka nepřelila do ulic jeho města. A tak se dá jako správný polda do vyšetřování, kdo stojí za touto vraždou.

Už od začátku série o Hlídce je její hlavní postavou Samuel Elánius, který se postupně vypracoval z noirovského alkoholika, který ztratil smysl života, v sebevědomého velitele městské hlídky, který se nikoho nezalekne a odmítá ustoupit ze svých zásad. Jen si je občas ohne. Je to policista, který se nezalekl zatknout draka nebo dokonce armádu, když porušovala zákony JEHO města.

Ale i on v sobě drží temnotu, se kterou neustále bojuje, aby ho neovládla, a neprotivil se zákonům, u kterých vyžaduje, aby je ostatní dodržovali a ctili. A nyní navíc musí čelit i temnotě, která nepřichází z jeho nitra, ale zvenčí. Dokáže čelit oběma temnotám najednou? Bude si muset zodpovědět důležitou otázku: „Kdo dohlíží na ty, co mají strážit?“

A aby toho nebylo málo, Vetinari jej konečně donutí k tomu, aby vzal do hlídky upíra. A Elánius má v tu chvíli problémy se svým vlastním pravidlem, že každý, kdo je pod jeho velením, je především policajt a pak teprve člověk, trpaslík, troll, muž či žena.

K tomu je ještě třeba dodat, že mimo starosti o Hlídku má také povinnost postarat se o svou vlastní rodinu – svou ženu a své dítě.

Od Noční hlídky je opět o něco ubráno na humoru, ale o to více přidáno na příběhu. Hlavním tématem je pak rasová nenávist a historické křivdy, kvůli kterým si národy dokáží uchovávat nepřátelství vůči jiným národům, přestože už sami ani neznají důvody těchto historických sporů.

4 17.02.2023

Tenhle objemný komiks ukrývá dva velké příběhy, které mají společného jen autora a propracovanost příběhů.

Přístav Země je určitou obdobou invaze mimozemšťanů. V tomto případě se ale nejedná o vyhlazení lidstva jak ve Dni nezávislosti, přebrání Země silou jako u Thurtledova nebo naopak jen opatrného kontaktu jak ve Star Treku, ale o obchodní kontakt, kdy hlavní komoditou lidí je vytvoření bezpečného přístavu na Zemi pro mimozemské cestovatele. Hlavní otázkou nastavenou od začátku však je, je to pro lidstvo přínosem nebo jen pomalou cestou do záhuby?

Tento první příběh mě velmi bavil, ale vadil mi velmi otevřený konec. Snad se někdy dočkám pokračování, protože spousta otázek nebyla zodpovězena a přišlo mi, že je to teprve začátek dlouhého příběhu. Nejvíc jsem toužil po zodpovězení otázky, proč jsou některé z mimozemských druhů na Zemi tak agresivní? Je to jejich přirozenost nebo je pro ně Země jen určitou obdobou mimozemského Dysneylandu?

Druhý příběh Zatmění je pak ucelenější, bez (příliš) otevřeného konce. Vše se otáčí kolem hlavní premisy, že se se Sluncem stalo něco zlého a lidé ze dne na den již nedokáží přežít za deního světla. Nezbylo jim, podobně jak v Metro 2033, než se stáhnout do podzemí, a ven vycházet jen v noci nebo v ochranných skafandrech.

Když si odmyslíme, že při tak vysokých teplotách, které člověka sežehnout během sekundy na škvarek, by shořela i veškerá vegetace, zvěř, a ani v noci by se venku za tmy nedalo moc dýchat po celodenním pekelným žáru, má děj hlavu i patu. Autor se pak otázce, jak bych lidé mohli přežít ve světě, kde je vše spálené, včetně rostlin dodávající životodárný kyslík, zcela vyhýbá, což je nejspíš dobře, protože vědecky by to bylo obtížné vysvětlit.

Velký důraz tu je pak kladen na postatu lidstva, kdy i v tom největším marastu se téměř každý snaží urvat co nejvíc pro sebe, a pak jsou teprve na řadě ostatní. Závěr pak je optimističtější v tom, že by se lidé přece jen mohli jednou změnit a napravit alespoň částečně některé křivdy.

Kresba mě nijak zvlášť nenadchla, ale ani neznechutila. Styl i barvy se pro Zatmění dokonce i dost hodily. Emzáci z prvního příběhu mi pak spíše evokovali fantasy, než sci-fi, a často byli až extrémně podivní a exotičtí. Encyklopedie Přístavu Země byla sice zajímavá, ale příběh jako takový by se bez ní zcela obešel.

Oba příběhy mě však do svého světa naprosto vtáhly a přečetl jsem je za dva večery. A vůbec by mi nevadilo, kdybych se do Přístavu Země ještě někdy podíval. V případě Zatmění si sice dokážu pokračování také představit, ale to nejzajímavější z tohoto světa už bylo vytěženo.

4 06.11.2022

Jedná se o další z mála sci-fi románů Terryho Pratchetta (sám napsal pouze tento a Stratu). Už je to delší doba, co se lidstvo připojilo k mimozemskému společenství a začalo kolonizovat vesmír. S tím také lidé zdědili i určitá tajemství vesmíru. Největším z nich je pak záhada protorasy Žoliků, která měla být první inteligentní rasou ve vesmíru. Co se s touto rasou stalo a k čemu jsou nezničitelné artefakty Žoliků rozesety po vesmíru, nikdo netuší.

Hlavnímu hrdinovi Domovi někdo usiluje o život. A zdá se, že je jedinou osobou, která netuší, proč. Nakonec se dozví, že to má něco společného se Žoliky. Ale proč je on tak důležitý? Dosud se o Žoliky nijak nezajímal a neměl s nimi nic společného. A útočí na něj sami Žolici? Vydává se tedy na cestu vesmírem, aby zjistil pravdu.

Dom není moc výrazná postava. Přestože mu téměř po celou dobu knihy hrozí smrt, jedná bezemočně. Když mu někdo něco daruje, nechá se obdarovat a neptá se, proč dar dostal. Sice má trochu vlastní vůle, ale spíše se nechává táhnout událostmi. Po vesmíru pak putuje tam a zpět jak pingpongový míček. Nejzajímavější pak jsou setkání s různýma podivnýma rasama a bytostma vesmíru. Finálové vyvrcholení pak může překvapit spíše jen nesečtělé čtenáře. Přesto se kniha čte dobře, rychle odsýpá a přečtená je za chvilku.

Pratchett je zde pak znatelně ovlivněn dílem Isaaca Asimova, na nějž tu je mnoho odkazů. Zejména použitím matematické pravděpodobnosti, která se až okatě podobá psychohistorii z knižní série o Nadaci, a využitím robotických zákonů, které byly pouze rozšířeny o další nová pravidla.

Pro fanouška Terryho Pratchetta je určitě zajímavé přečíst si jeho rané dílo, zejména když se v jeho případě jedná o netradiční sci-fi žánr. Ostatním čtenářům toho asi nic moc nového nepřinese. Na druhou stranu, jedná se o tenkou knihu, takže přečteno je to rychle a kniha kromě pomalejšího začátku nenudí.

4 06.11.2022

(SPOILER) Strata je množné číslo od slova stratum, což znamená vrstva. Tento název knihy pak má více významů. Jedná se totiž nejen o geologické vrstvy, ale také o odkrývání různých vrstev samotného příběhu knihy.

Tuhle knihu Pratchett vydal ve stejném roce jako první Zeměplochu Barva kouzel. To je znát i na dosud nevypsaném Pratchettově stylu, ale také na tématu tohoto románu, které evidentně nešlo autorovi z mysli.

Strata by se totiž dala považovat za příběh o tom, jak by mohla vypadat Zeměplocha, kdyby ji Pratchett nepsal jako fantasy, ale jako sci-fi.

Příběh se odvíjí někdy ve vzdálené budoucnosti, kdy lidstvo žije na více planetách vesmíru a je v kontaktu s mnoha mimozemskými civilizacemi. Těch je tu zmíněno jen pár, kdy pouze dvě z nich zde hrají podstatnější roli tím, že jejich představitelé jsou členy výpravy, která má za cíl vstoupit na „plochou“ planetu. Tato skupina dobrodruhů pak putuje od okraje planety do jejího středu a postupně objevuje tajemství tohoto podivného světa.

Na rozdíl od Zeměplochy, kde není nutné znát vše, na co zde Pratchett odkazuje, protože vás pobaví příběh jako takový, u Straty je vhodnější mít alespoň obecné znalosti dějin lidstva. V opačném případě je zde riziko, že čtenář nepochopí odkazy na alternativní historii našeho světa, které mají v této knize o něco významnější úlohu.

Tato alternativní historie světa je pak dost blízká našim skutečným dějinám, přestože není zcela stejná. Pratchett pak dává čtenářům možnost vlastní úvahy, proč tomu tak je, tím, že hlavní otázku příběhu nechá zcela otevřenou. A zamýšlení se nad odpovědí na tuto otázku je pak tím nejzajímavějším, co kniha přináší.

4 04.10.2022

Anime Naruto jsem sledoval už před mnoha lety, ještě než se stal takovým hitem. Seriál jsem dokoukal téměř do konce a po většinu času mě i dost bavil. Teď jsem tedy sáhnul po manze a byl jsem zvědav, jak mě to bude bavit. A stále mě to baví. Nejspíš v tom bude i trocha nostalgie, ale je pravda, že u Naruta se mi líbily hlavně dvě věci: Zajímavě prokreslené charaktery, kdy většina z těch hlavních má velmi zajímavou minulost. A také to, že každý z takových charakterů má vlastní speciální bojové techniky, a tedy i v boji se odlišují.

První sešit Naruta je pak úvodem do tohoto světa, kde se seznámíte s několika postavami. Nejde to ale nijak do hloubky. Přesto si už některé z postav získají vaši oblibu. Jen je otázkou, kdo více. Potřeštěný Naruto, který si pozornost získává svými ztřeštěnými kousky? Oblíbený Sasuke, který naopak o pozornost nestojí a v jeho minulosti je cosi velmi temného? Nebo jejich učitel Kakaši, který svou tvář neustále ukrývá pod rouškou?

Pokud se vám první sešit nelíbí, vydržte alespoň do prvního vážného úkolu, který Kakašiho skupinka studentů dostane. Až od té chvíle mám totiž pocit, že se Narutův příběh skutečně pořádně rozjíždí.

4 28.07.2022

Jak lépe si přečíst něco o Stanu Leem, než prostřednictvím komiksu? Svůj příběh vypráví osobně Stan Lee, kdy často boří čtvrtou stěnu a mluví přímo se čtenáři. Dozvíme se tak něco o jeho dětství, rodině, ale hlavně o tom, jak se dostal k tvorbě komiksů a jak vymyslel své hlavní postavy a proč měly podle něj takový úspěch. Více důrazu se tu klade na jeho začátky, méně pak na jeho poslední léta. Celý příběh je pak odlehčen humorem, kdy si Lee dělá srandu, ze sebe i z jiných, nijak se nebere vážně. Ne každému však může sednout nadsázka provázející celý komiks, kdy Lee sám sebe neustále vychvaluje. Díky tomu, že si z jiných, ale hlavně ze sebe často dělá legraci, není to obyčejná životopisná nuda. Občas také svůj životopis zlehčuje vtipnými historkami, kdy nejvíc mě asi pobavilo setkání Georgem Cloonym.

4 17.05.2022

Tato kniha nese podtitul „Konkvista naruby, román o alternativních dějinách“. A tento podtitul knihu dokonale vystihuje. Při jejím čtení totiž nebydete dojmu, že skutečně čtete nějakou dějepisnou knihu, která se jen liší od skutečných dějin. Knihu si pak užijí spíše ti, co skutečné dějiny dostatečně ovládají, protože hlavní zábavou jsou právě ty rozdíly mezi skutečností a fikcí.

Román se dělí na čtyři části. První část se týká vikingské ženy Freydís Eriksdóttir, sestra Leifa Eriksona, který jako první z Evropanů prokazatelně stanul na půdě Ameriky, a to kolem roku 1000 n. l. Právě od jejího pozměněného osudu se začíná odvíjet jiná historie našeho světa, a to díky vynálezům a dalším věcem, které přinesla do Ameriky předčasně a seznámila s nimi původní obyvatele. Tato část je vyprávěna ve stylu ságy.

Druhá část sleduje objevitelské osudy Kryštofa Kolumba, které se zpočátku odvíjí podobně jako skutečnost, ale vzhledem k již pozměněné historii způsobenou Freydís dopadnou jeho objevitelské úspěchy značně jinak, a to hlavně díky větší vyspělosti domorodého obyvatelstva. Tato část je pak vyprávěna pomocí zápisků z deníků Kryštofa Kolumba.

Třetí část je podstatně nejdelší a pojednává o inckém vládci Atahualpovi, jehož okolnosti dovedou k tomu, že se přeplaví na evropský kontinent a využije příležitosti k tomu, aby ovládl část tohoto kontinentu. Tato část je vyprávěna dějepisným způsobem, který se snaží pohlížet na všechny strany nezaujatě.

Čtvrtá část pojednává o dobrodružství Miguela de Cervantes a je vyprávěna podobným způsobem jako část předchozí, jen to není tentokrát bráno z pohledu různých říší a jejich panovníků, ale z pohledu obyčejného člověka. Osobně mě tato část už moc nebavila a klidně bych se bez ní obešel.

Z knihy jsem pak také nabyl dojmu, že autor touto cestou také kritizuje evropská náboženství, křesťanství zejména, kdy často poukazuje na protimluvy či pokrytectví těchto vír. Nejvíc to pak jako osobnost schytá církevní reformátor Martin Luther.
Takže, pokud vás baví dějiny, vřele doporučuji. V opačném případě vás kniha bavit nebude.

4 07.01.2022

Druhý díl je daleko akčnější, než první, více se tu toho děje. A přestože se zdá, že některé příběhy nemají s Luciferem nic společného, nakonec se příběhy propojí. Je vidět, že scénáristé mají od počátku jasnou představu, kam hlavní příběh vést, a dokáží dobře spolupracovat v tom, aby každý detail dával smysl.

4 23.11.2021

Jedná se o nejslabší díl tetralogie Trhlinové války, který je spíše přípravou na následující a závěrečnou knihu série Zlo v Sethanonu.

Postupně se dozvídáme o nepříteli, kterému musí princ Arutha a jeho přátelé čelit. A kdy je Arutha okolnostmi donucen nejpre zjistit, kdo se ukrývá za tajemnými útoky na jeho osobu a následně se vydat na výpravu za Stříbrným trnem na území ovládaném nepřítelem.

První polovina knihy je tak spíše o reakci na události, na které nemá Arutha moc velký vliv. Druhá polovina je pak tradiční fantasy putování odněkud někam.

Celá kniha je pak pojatá minimalisticky, kdy se hrdinové účastní spíše různých potyček, než bitev, na jaké jsme byli zvyklí u předchozích dvou knih. Příběh se pak soustředí hlavně na prince Aruthu a jeho přátele, kdy nejvíce prostoru je pak dáno mladému krondorskému zlodějíčkovi Jimmy Ručkovi. Druhou důležitou dějovou linií je pak o mágovi Pugovi, který svou vlastní cestou zjišťuje, jakému nebezpečí má Midkemie v budoucnu čelit.

4 23.11.2021

Jedná se o vesmírný road trip kosmickou lodí Poutník, kdy posádku tvoří osm členů, a polovina z nich jsou mimozemské rasy. Kniha sice má nějaký hlavní děj, kdy se posádka lodi pohybuje z bodu A až do bodu Z, a cíl cesty znáte od začátku, ale tou důležitější částí knihy je poznávání posádky lodi. Zajímavé jsou jejich osudy, jejich minulost, nebo i tajemství, o kterých někdy ani sami nevědí. Neméně zajímavé jsou pak popisy mimozemských ras, jejich historie, zvyklosti nebo biologické odlišnosti od lidí. Obojí je pak věnováno dost prostoru, ani málo, ale ani moc, aby to nezačalo nudit.

Kniha má slabý začátek, kdy mi nějakou dobu trvalo, než jsem se začetl, a ani závěr se nedá označit za dechberoucí nebo překvapivý. Ale poznávání vesmíru, ve kterém se děj odehrává, a hlavně postupné poznávání posádky Poutníka, je tou silnou složkou knihy.

Posádka Poutníka mi trochu připomínala svou diverzitou posádku lodi ze seriálu Firefly, pokud by se posádka Firefly změnila v pacifisty. U popisu mimozemských ras a popisu lidské rasy jako galaktických outsiderů jsem si zase nemohl nevzpomenout na universum herní série Mass Effect.

Pokud si tedy chcete přečíst nějakou oddechovou sci-fi s minimem násilí, tohle je dobrý výběr.

4 04.11.2021

Sharpe má pod sebou stále zbytek svých střelců, asi 60 mužů. První dvě třetiny knihy se toho zase tak moc nestane, až na dva menší bitevní střety. V poslední třetině se ale Sharpe konečně zapojí do pořádné bitvy, když se objeví generál Welesley, a akce pokračuje až do závěru knihy. A opět je zde dáma v nesnázích, kterou musí Sharpe zachraňovat.

4 22.10.2021

Tentokrát se podíváme se Sharpem na Pyrenejský poloostrov do Španělska, kdy se anglická a španělská armáda brání výbojům armády Napoleona Bonaparteho. Sharpe je tak po většinu času v defenzivě. Konečně se také dostává díky okolnostem způsobených boji do vedení jako velicí důstojník, kdy je však pro něj velmi těžké získat si důvěru a věrnost svých podřízených vojáků.

Dost mě ale už začíná unavovat, že Sharpe musí mít v každém díle této série nějakou ženskou, do které se zamiluje. Jeho milostné eskapády už začínají být nudné a ohrané.

4 22.10.2021