Hadati komentáře u knih

Pro mě je tento román velmi zvláštní. Jedná se o městskou fantasy, kde čarodějové, vlkodlaci a upíři bydlí vedle sebe v panelácích, a běžný člověk nemá o tom žádné podvědomí. Český čtenář se tak dokáže do takového světa lépe vcítit.

Podstatnější však je, jakým způsobem je zde zobrazen boj dobra a zla, kdy tyto dvě strany mezi sebou uzavřou dohodu a soupeří spolu na základě dohodnutých pravidel. A kdo pravidla poruší, je protivníkovi bez milosti předán. Tento nekonečný boj je tak posunut na jinou úroveň, kdy jako hlavní zbraň je zde používána byrokracie.

Stejně zvláštní je pak definice těch dobrých a zlých, a jakým způsobem se vlastně na jednu z těchto stran můžete dostat. Soupeření mezi těmito dvěma stranami je pak tak drsné, že se při čtení často zamýšlíte, kde je vlastně ta hranice mezi dobrem a zlem.

Tuto otázku dokázal příhodně zodpovědět Terry Pratchett slovy kapitána Elánia v Mužích ve zbrani: "Modlete se, abyste nikdy nestáli tváří v tvář hodnému muži. Zabije vás bez jediného slova."

8 05.10.2021

Druhý díl ze série Gateway je podstatně lepší – lépe se čte a je zajímavější. Postupně začnete odhalovat další tajemství Heechee a na konci knihy se dokonce dočkáte vysvětlení toho, s jakým úmyslem Gateway a další věci tito neznámí tvorové vybudovali.

Přestože se tu objeví nové hlavní postavy, významnou roli zde má také hlavní hrdina z předchozího dílu Robin Broadhead, který se díky svému bohatství získanému z Gateway stane velkým boháčem investujícím do dalšího objevování a odhalování tajemství Heechee. Jeho motorem je zejména jeho snaha objevit technologii, která by mu pomohla zachránit jeho dávnou lásku z černé díry. Už se nejedná o psychicky narušenou osobu z prvního dílu, ale o sebevědomého muže, který dokázal svůj majetek několikanásobně znásobit vhodnými investicemi.

A proto také vyšle průzkumníky do Heechee továrny na jídlo, která by mohla zachránit lidstvo před hladomorem a sebezničením. A přestože se zpočátku jeví, že bude tato výprava neúspěšná, nakonec získají více, než kdy doufali.

8 21.05.2021

Už je dost znát, že se jedná o starší knihu, přesto pro mě byl fascinující nápad, že lidstvo najde vesmírnou stanici mimozemské civilizace, jejichž kosmické lodě používá k objevování, aniž by zcela porozumělo jejich technice.
Hlavní postava mi nebyla nijak zvlášť sympatická, ale nejvíc mi vadily kapitoly, které se věnovaly jejím návštěvám u psychologa. Rušivá byla i spousta příloh různě poházená po stránkách knih, která měla dokreslovat život na mimozemské vesmírné stanici, ale jen málokdy přinesla nějakou zajímavou informaci.
I přes tyto chyby se mi Gateway líbila a jsem zvědavý, jak se bude tento svět vyvíjet v dalších dílech série.

8 08.01.2021

Je tradicí, že čarodějky by měly vždy tvořit trio, panna, matka a… ta třetí. Ale to se změnilo od doby, co se Magráta provdala za krále Verence. Ideální novou adeptkou na pannu by mohla být mladá Anežka Nulíčková. Problém však je, že aby unikla svému osudu, raději se vydala do Ankh-Morporku, kde byla díky svému magickému hlasu zaměstnána v budově Opery. A to by nebyla Bábi, aby se nerozhodla, že ji přivede nazpět. K výpravě do Ankh-Morporku však potřebuje najít jiný důvod, který ji Stařenka více než ochotně podstrčí.

Maškaráda je skvělou parodií na opery a muzikály, a zejména paroduje Fantoma opery. Bábi předstírání, že je někdo jiný než ve skutečnosti je, zde dokonale padne, takže je to skvělá zábava. Tenhle román zde také představuje jednu z nejzajímavějších záporných postav celé zeměplošské série a také s nejzajímavějším motivem. Navíc se tu objevuje i nová postava Anežky Nulíčkové, která zde předvádí zcela unikátní schopnosti, které by jí mohla leckterá čarodějka závidět.

Maškaráda je románem, který byl u nás nejčastěji adaptován jako divadelní představení, kdy hlavním důvodem je, že je pro divadlo jako stvořená.

8 04.08.2020

Pro mě první kniha od Kotlety a postapo podle mého vkusu. Je to postapo na území naší země v blízké budoucnosti, takže není problém se do tohoto světa vžít a Kotleta může používat odkazy na naši současnou kulturu, aniž by na tom bylo něco divného, a vymýšlet vtipy, kvůli kterým se sice nebudete popadat za břicho, ale nějaké to pousmání z vás vyloudí. Svět je uvěřitelnej a hrdina je ze staré školy. Sice nezachraňuje a nestará se o každého ubožáka, který mu přijde do cesty, ale na druhou stranu má svou morálku a o své lidi se stará. První díl této série mě navnadil i na pokračování. Jsem zvědav, jak se Češi poperou s budoucností, a zda nakonec na ruinách světa vybudují opět nějaký řád. Líbilo by se mi, kdyby využili příležitosti a začali expandovat po celé Evropě a vytvářet říši, i když tohle mé přání je asi zatím předčasné. Také bych rád, aby další kniha měla silnější příběh, protože zajímavé kulisy postapo světa sice stačily pro první díl, ale druhý musí nabídnout už více.

8 07.06.2019

Od jiných Heinleinovek se tahle kniha dost liší a nepřekvapilo by mě, kdyby žánr „military sci-fi“ vznikl na základě této knihy. Větší část děje je totiž o výcviku členů mobilní pěchoty, což jsou muži v bojových skafandrech se schopnostmi, které předčí i bojové tanky. Značnou část knihy pak Heinlein věnuje obhajování systému vlády, kdy volební právo má jen vymezená část obyvatel, v tomto případě vojenští vysloužilci, což pro humanisticky smýšlející čtenáře může být těžko zkousnutelné. Ale jak je u Heinleina zvykem, jedná se o utopistické společenské zřízení. Třetí částí knihy jsou pak boje, ať už s rasou brouků, nebo s jejich spojenci. Za zmínku stojí tak tři, kdy závěrečný souboj s brouky byl pro mě zklamáním.

Oproti filmu se kniha značně liší. Film je akčnější, jeho postavy vykreslenější. Děj knihy se soustředil jen na hlavní postavu J. Rica, ale film dal prostor i jiným postavám (Dubois-Rasčak, seržant Zim, Ricovi školní kamarádi Carmen a Carl, Eso atd.) Kniha se ale hlavně od filmu liší tím, že se bere zcela vážně. Není zde ani známka po parodii, jako tomu je ve filmu.

8 17.04.2019

V současnosti asi existuje jen málokdo, kdo by nevěděl nic o knize/filmu Marťan. Pokud porovnám knihu s filmem, tak kostra příběhu je stejná, v knize je jen víc katastrof, které musí marsovský trosečník Mark Watney překonat. Kniha je také více zaměřena na technické potíže, které se Andy Weir snaží pomocí deníků Marka Watneyho vysvětlit natolik, aby je pochopil i laik. Román je pak rozdělen na dva druhy vyprávění. Prvním jsou záznamy z deníku Marka Watneyho, druhým pak reakce ostatních lidí, zejména pracovníků NASA a posádky lodi Hermes, kteří Marka nechali na Marsu, když si mysleli, že je mrtvý. Záznamy z deníku jsou odlehčovány humorem hlavního hrdiny, kdy na vás tedy tolik nedoléhá jeho situace, kdy víte, že když záznam z deníku napsal, tak v té době ještě žil. Více emotivní jsou pak situace lidí na Zemi a na kosmické lodi, kteří prožívají situaci, kdy mu nemohou pomoci více, než nějakou tou radou, a kdy řeší, zda ho mohou nějak zachránit.

8 20.11.2018

Nadčasová zvířecí alegorie, která zesměšňuje revoluce a despocie, v tomto případě zejména ty komunistické a fašistické. Každý čtenář tam najde spoustu dalšího. Náboženské pokrytectví, rasovou nadřazenost, tupost (i lidského) stáda, které jen vykřikuje hesla a nepřemýšlí nad tím, co se děje, špatnou paměť ohledně slibů, přísah nebo historických událostí... a takhle by se dalo pokračovat ve vyjmenovávání stále dál.

8 08.11.2017

Je to má první kniha od Kinga, takže nemohu srovnávat s jeho dalšími romány, ale moc se mi líbila. King se na jednu stranu nijak nezdržuje a hned vhodí celé americké maloměsto ze státu Maine pod kupoli, na druhou stranu mu pak trvá téměř 200 stran, než se přenese přes prvních 12 hodin života v městečku po této události, která všem lidem naprosto změní jejich životy. Nijak se nerozpakuje se zabíjením, takže jste svědky smrti nejen záporných a kladných postav, ale i obyčejných obyvatel města. Zatímco se jedni nesnaží o nic jiného než o upevnění moci, další se pak snaží o to, aby byla kupole zničena a svět zase šel tak, jak byli zvyklí. Tyto dva tábory se pak proti sobě vyhraní velmi rychle. Některé z postav si velmi oblíbíte, jiné pak budete z duše nenávidět. Jediným negativem této knihy pak vidím to, že až velmi podrobně popisuje postupné události, takže necelý týden událostí je popsán na necelých 1000 stranách. Jiní čtenáři si v tom ale budou třeba i libovat.

8 24.10.2017

První příběh Asimova, kde se objeví robot Daneel R. Oliwav, který má pomoci hlavní postavě, detektivu Elijáši Baleyovi, vyřešit případ vraždy vesmířana, tedy jednoho ze skupiny lidí, jehož předci již před delší dobou opustili svou rodnou Zemi a rozhodli se žít na jiných planetách. Detektiv Baley však musí nejprve překročit vlastní stín, překonat svůj zažitý odpor a nedůvěru k robotům a k vesmířanům, a hlavně překonat své předsudky vůči nim, aby dokázal případ vyřešit. A jaký je nejlepší způsob, než ten, když robot je ten jediný, na koho se při řešení případu může spolehnout?
Asimov se vydáním této knihy otřel i o některá ožehavá témata společnosti. Jeho roboti totiž vyvolávají u lidí řadu negativních emocí. Zejména se zde opakuje minulost tím, že lidští dělníci poškozují roboty v obavě o svoji práci, stejně jako to bylo v době industrializace při ničení manufakturních strojů. Asimov však také využil lidskou stránku robotů, tedy jejich podobu s lidmi, aby poukázal na soudobé problémy společnosti, ve které žil – americkou rasovou segregaci (kniha byla vydána v roce 1954). Zejména scéna, kdy obyčejná „slušná“ žena požaduje své právo na to, aby mohla být v obchodě obsloužena „lidmi“, namísto „těch druhých“. Tím vyprovokuje u jiných podobně smýšlejících lidí násilnou reakci vůči „těm druhým“, a následně jí důsledky jejího jednání samotnou vyděsí.

8 09.02.2016

Obecně jsem opatrný s tím, očekávat od pokračování stejnou kvalitu jako u prvních dílů. I tak mi tento druhý díl přinesl spíše zklamání.

Postavení hlavních hrdinů se od prvního dílu pochopitelně změnilo. Teď jsou z nich jedni z nejbohatších a nejmocnějších obyvatel Země a také toho využívají či zneužívají. Zejména Parzival u mě za to ztratil spoustu bodů, přestože změnu jeho chování jsem pochopil a přišla mi i logická.

Naneštěstí jen první čtvrtina knihy je o tom, jak se horní pětka vyrovnává se svou novou odpovědností vlastníků OASIS. A to mi z větší části přišlo jako hrozná nuda okořeněná disfunkčním vztahem jednotlivých členů, kteří byli do té doby zvyklí jednat jako gunteři samostatně.

Opět se fakticky jedná o honičku za „easter eggem“ (překlad na velikonoční vajíčko mi opravdu nepřišlo jako šťastný nápad už v prvním díle). Tentokrát ale může „závodit“ jen elita, kterou spočítáte na prstech jedné ruky.

Problémem je ale hlavně výběr míst, kde hlavní hrdinové musí plnit své úkoly. První díl byl, co se týče témat, hodně obecný, takže pokud jste měli alespoň nějaký přehled o fantasy, sci-fi, knihách, filmech a hrách 80. let, tak jste si vždy byli schopní najít něco, co vás nadchlo.

Druhý díl je ale více zaměřen na okrajové zájmy 80. let, které toho českým čtenářům už tolik neříkají. Zejména o filmech scénáristy Johna Hughese, od kterého můžete znát zejména komedie Bláznivá dovolená nebo Sám doma. Naneštěstí se ale téma točí okolo osmdesátkových teenagerovských komedií, které se u nás moc neprosadily právě proto, že prostředí, ve kterém se odehrávají, je pro nás příliš cizí.

Ještě daleko horší je pak další prostředí, planeta věnovaná zpěvákovi Princovi, která mě vůbec neoslovila. A to nejen proto, že jsem nikdy nepochopil, proč je tenhle zpěvák tolik zbožňován. Tahle „hudební“ část knihy mi pak také přišla jako ne moc dobrá vykrádačka anime Scott Pilgrim a jeho skvělého filmového ztvárnění.

Příběh už pak ani nedokázalo zachránit, když se autor vrátil do známějších geekovských vod tím, že část příběhu umístil do Středozemě. Potenciál tohoto světa ale nevyužil tak, jak mohl, takže i tahle nadějná změna byla nakonec pro mě zklamáním.

Tohle pokračování tak pro mě bylo zklamáním, kdy ho spíše nedoporučuji. Alespoň o závěru se dá říct, že byl celkem vynalézavý, přestože s předchozím dějem toho neměl zaste tak moc společného.

7 26.07.2024

Monza Murcatto je oblíbenou služebnicí velkovévody Orsy. Tedy až do chvíle, kdy se ji rozhodne zabít. Monza sice svou vraždu přežije, ale ne její bratr, kterého milovala nade vše. A proto se rozhodne pomstít sedmi mužům, kteří byli tomuto vražednému aktu přítomni.

Tenhle díl zcela odbočuje od událostí prvních tří dílů. Odehrává se celý ve Styrii, kontinentu, o kterém jsme zatím jen slyšeli. Postavy, které se zde objevují, jsou zcela nové a spojení s hlavními hrdiny předchozích knih nemají žádné, nebo velmi okrajové. Největší pouto i roli tady z nich má Třesavec, Seveřan, který bojoval v několika bitvách po boku Krvavé Devítky a jeho spojenců a měl s ním komplikované vztahy.

Už název napovídá, o čem bude hlavní dějová linka. Monza své pomstě zasvětí všechno a nebojí se jít přes mrtvoly. A čím dále za pomstou jde, tím víc mrtvol je na obou stranách, tím víc nevinných trpí. Na dno si několikrát sáhne i sama Monza. A jak to už bývá, pomsta plodí další msty. Jednou k pomstě využije Monza někoho jiného, jindy zase využijí Monzu jiní. Ke konci už ani nevíte, jestli někdo toto vzájemné bodání do zad přežije do poslední stránky.

Kniha je rozdělena do sedmi kapitol, každá věnována smrti jednoho ze sedmi Monziných úhlavních protivníků. Tedy aspoň od začátku víte, že hlavní hrdinka přežije, dokud nebude čelit svému hlavnímu protivníkovi.

Přestože je tato kniha hodně krutá a krvavá, Abercrombie zde dokázal dokonale předvést citát od Kofucia: „Když se vydáš na cestu pomsty, musíš vykopat dva hroby.“ Tady jen nezůstalo u dvou hrobů.

7 26.04.2024

Bohovi došla trpělivost s neustálým destruktivním válčením mezi jeho ovečkami. A proto se rozhodne jim sdělit, že pokud s tím nepřestanou, celý svět zničí. Toto vyjevení však učiní jednomu z rasy šninklů, rasy, kterou všichni ostatní využívají jen jako otroky. K tomu dostane bohovu „velikou moc“. Bůh se mu ale zapomene zmínit, o jakou moc se jedná.

A tak se tento šninkl vydá na výpravu na záchranu světa. A přestože ovládá „velikou moc“, je také dostatečně inteligentní, aby si uvědomil, že bude téměř nemožné přesvědčit tři nesmrtelné vládce, aby jej vyslechli, natož aby jej uposlechli. Po cestě se pak setká s přáteli, láskou, pomocí i zradou. Není zde snad jediný panel, u kterého bych se začal nudit. Komiks je také laděn do lehkého erotična a má svou osobitou kresbu starých komiksů. Přestože se nedá říct, že by šniklové byli „krásným“ národem, mají v sobě určitou roztomilost.

7 27.02.2024

Leon je Řek, který je uvržen římskými dobyvateli do otroctví i se svou rodinou. Jeho osudy sledujeme od začátku jeho otroctví, kdy se z něj stane gladiátor a následně i jeden z kapitánů Spartakova povstání. A to až do hořké hlavní porážky nejznámějšího povstání otroků. Příběh je vystaven na reálných historických událostech, ale značná část příběhu je právě o Leonovi, který se snaží zjistit, co se stalo se zbytkem jeho rodiny, která byla také vzata do otroctví.

Celý příběh je pak vyprávěn z pohledu Leona, takže víme, co si myslí, ale zase je příběh omezen jen na to, co ví hlavní postava. Více se nedozvíme. Bureš se pak nesnaží děj zbytečně nafukovat, takže plyne rychle a svižně. Není čas, aby se čtenář začal nudit.

7 08.02.2024

Pratchett po Mauricovi a jeho vzdělaných hlodavcích přišel s další zeměplošskou knihou pro mládež. Svobodnej národ je první ze čtyř románů o Toničce Bolavé, mladé čarodějce žijící v horách Beranní hlavy, na Křídě, kde podle většiny starších čarodějek nemůže vyrůst silná čarodějka, protože křída je slabý drolící se nerost.

Devítiletá Tonička však o tomto názoru nic neví, a vlastně ani neví, že by se mohla považovat za čarodějku, a proto neváhá bránit svého bratříčka před mocnou královnou víl z jiného světa.

Na boj s takto mocným protivníkem naštěstí není sama, kdy jí pomáhá klan Nac mac Fíglů, národa skřítků, jejichž hlavní zábavou je boj, nejlépe s nepřáteli, kteří jsou větší než oni. Což jsou prakticky všichni, pokud se zrovna neperou mezi sebou.

Tonička se od jiných Pratchettových zeměplošských postav liší jednou podstatnou věcí – je jedinou postavou, která v knihách viditelně stárne. Je to pochopitelné, protože série o Toničce Bolavé je určena pro dospívající mládež. Hlavní postava tedy stárne společně s dětmi, pro které jsou příběhy o Toničce určené.

I proto zde Pratchett poprvé v Zeměploše používá kapitoly, aby se dětem (a rodičům) příběh lépe odděloval. A dá se zde mluvit i o jednodušším vyprávění příběhu, než je pro Zeměplochu zvykem.

Ani pro dospělého však není četba Svobodného národa v žádném případě ztráta času. Zejména si užije Nac mac Fígly a jejich mluvu, kterou Jan Kantůrek skvěle převedl z angličtiny do jakéhosi moravského hantecu s příměsí dalších nářečí. To se mu podařilo i díky tomu, že přestože drtivou část svého života strávil v Praze, nikdy neztratil spojení se svými moravskými kořeny.

7 13.12.2022

Už je to opravdu dlouho, co jsem četl první vydání v češtině. Teď jsem si našel čas na rozšířenou verzi této knihy od Argo. Jsem obecně toho názoru, že je lepší číst nezkrácenou knihu, protože pak lépe pochopíte dílo autora. U Cizince jsem ale neměl pocit, že by tím pro čtenáře vznikla nějaká zásadní přidaná hodnota. Pokud jste však Cizince ještě nečetli, doporučuji spíše tuto rozšířenou verzi.

Přesto se mi Cizinec líbil i napodruhé. Musíte se nejprve smířit s archaickou představou budoucnosti, za kterou může stáří knihy (originál vydán roku 1961). Záznamy z kamer se tedy zaznamenávají na „pásky“, telefony nejsou bezdrátové a počítačová technika ani internet neexistují. Stejně tak je třeba přijmout základní tezi knihy, že Mars je osídlen inteligentními domorodci.

Cizinec v cizí zemi je zajímavou sondou do lidské společnosti. Hlavní postavou, kolem které se celý příběh odvíjí, je totiž člověk, který byl vychován mimozemskou rasou, a tedy má myšlení a kulturu zcela odlišnou od běžného člověka. Je jakýmsi protipólem Mauglího z Knihy džunglí, který byl vychován zvěří. A tento mladík je nekompromisně vhozen zpět do lidské společnosti, kterou se snaží celou knihu pochopit, jeho slovy „grokovat“. Na rozdíl od Mauglího má tu výhodu, že jej mimozemská rasa naučila využívat jeho mozek daleko lépe, než je tomu u běžných pozemšťanů. Díky tomu pak má odlišné myšlení a zvláštní schopnosti, které lidstvo neovládá.

Heinlein pak jeho prostřednictvím rozebírá zásadní společenská témata. Dá se tedy říci, že se jedná o filosofické sci-fi. Hlavními tématy pak jsou společenské vztahy, zejména oblíbené Heinleinovo téma polygamie, dále náboženství, fanatismus, touha po hromadění majetku a různé společenské předsudky. Je pak přirozené, že s některými názory budete souhlasit, s jinými ne. Důležité však je, že vás Heinlein nutí nad jednotlivými tématy přemýšlet a klást si otázky.

Občas zde zazní i dost kontroverzní a zastaralé názory, jako že je homosexualita „špatnost“, nebo že 9 z 10 žen si za znásilnění z části může sama. Nepatřím však do kategorie lidí, kteří by odsoudili spisovatele za názory (a otázkou je, zda se autor ztotožňoval s názory svých knižních postav), které v kontextu doby, ve které byla kniha poprvé vydána, nebyly považovány za něco špatného či amorálního, přestože se s těmito konkrétními názory neztotožňuji.

Nejvíc mě asi iritovaly některé „sluníčkové“ vztahy v domácnosti Jubala Harshawa, které obdobně Heinlein použil i v některých svých dalších knihách (např. v Měsíc je drsná milenka nebo v sérii o Lazarovi). Ty mi v Heinleinových knihách vždy přijdou víc neuvěřitelné, než třeba to, že na Marsu existuje inteligentní civilizace. A některé filozofování o některých tématech je pak až zbytečně zdlouhavé.

Obálka použitá nakladatelstvím Argo mi pak přijde až moc prozrazující, kdy (pozor spoiler!) je z ní zjevné, že hlavní postavu můžete považovat za nového mesiáše.

Pro mě však bylo podstatné, že reakce lidstva na „lidského Marťana“ byla dost uvěřitelná, zejména snaha většiny jej zneužít pro své vlastní cíle, a že mě i po těch letech opět vedla k zamyšlení nad mnoha otázkami, nad kterými se běžně tolik nezamýšlím. A stále tuto knihu považuji za něco, co stojí si přečíst, i když nejste příznivci žánru sci-fi.

Komiks má tři hlavní příběhy. U prvního jsem měl dost potíže ztotožnit se s hlavním hrdinou, cítit k němu víc, než jen drobnou lítost. Sympatie tam určitě nebyly, i když se jedná o dost tragickou postavu. Ale rozumím tomu, že autor se dokázal s touto postavou ztotožnit, jestliže procházel těžkým životním obdobím.

Druhý příběh se mi líbil nejvíc. Hlavní hrdina mi dost připomínal Marva ze Sin City, i když na rozdíl od něj nepostrádal inteligenci, nebyl jen bouchač. V tomhle příběhu jsem vůbec viděl spoustu podobností se Sin City. Jen se jednalo o realističtější prostředí. Morálka hlavní postavy mi pak také dost seděla, že přestože pracuje pro gangstery, má hranici, za kterou odmítá jít i za cenu svého života.

7 22.04.2022

Tuto zeměplošskou knihu považuji za vrchol Pratchettova díla. Spojuje se zde jeho humor se zajímavým příběhem, ve kterém účinkuje nejzajímavější ze zeměplošských postav velitel Samuel Elánius.

Velitel Elánius při pronásledování psychopatického vraha po budovách Neviditelné univerzity, se společně s ním propadne 30 let do minulosti. Tím minulost jako takovou změní. A aby uvedl věci opět do pořádku, musí se nechat naverbovat do Noční hlídky a stát se sám sobě hrdinou. Tohle ale není ta Hlídka, kterou si společně s Karotkou vybudoval. To je ta stará Noční hlídka, kde se policisté při páchání zločinů raději dívají jinam, a braní úplatků je běžné. A do této hlídky vstupuje starý Elánius se svými železnými zásadami.

Přestože i v této knize je tradiční zeměplošský humor, jedná se o temný příběh. Je to o tom, jak se hrstka obyčejných lidí postaví bezpraví, přestože si uvědomují, že jsou slabou hrází, která nemůže nápor událostí ustát. Přesto se postaví zlu, aby ochránili nevinné civilisty. Je to příběh o hrdinech, kteří se nikdy nechtěli hrdiny stát. Příběh o cti a o zradě, a o zlu, bestii, která třímá v každém z nás. A je jen na nás, zda tu bestii ovládneme nebo ona ovládne nás. A ten boj proti vnitřní bestii je důležitější, než boj proti zlu, které na nás útočí zvenčí.

Český čtenář se pak dokáže do událostí knihy lépe vžít, protože stěžejními tématy tu je stavění barikád a revoluční bouře. Obranu barikád před daleko silnějším protivníkem si náš národ zažil při pražském povstání na sklonku druhé světové války. A každý, kdo četl Drdovu Němou barikádu, se dokáže do situace bezejmeného hrdiny lépe vcítit. Ještě blíže pak k nám může promlouvat svržení režimu, díky naší Sametové revoluci. K oběma těmto tématům má český čtenář blíže, než je tomu běžné v západní kultuře. I proto má pro mě Noční hlídka větší hloubku, než jiné Pratchettovy knihy.

Pro fanoušky Zeměplochy je pak neméně zajímavé vidět některé zeměplošské postavy v době, když byly mladé a plné ideálů. Navíc zde má velitel Elánius hlavní roli, což si každý jeho příznivec opravdu užije. Není pa pochyb, že Šeříkový den je nejznámějším dnem spojujícím náš gregoriánský kalendář s tím zeměplošským.

7 18.09.2021

Historický román o době Přemyslovců, začínající koncem vlády krále Vladislava II. (1172) a končící za vlády Oty Konráda II. (1189). Tím mladším bratrem je myšlen budoucí významný přemyslovský král Přemysl Otakar I.

Ludmila Vaňková dala dohromady skutečné historické události a vystavěla kolem nich příběh, který zcela určitě není pravdivý slovo od slova, protože k tomu chybí dostatek historických pramenů, ale nemáte problém uvěřit, že se historie mohla nějak takhle odvíjet. Daleko důležitější je, že dala dohromady povahy a charaktery postav, takže pak sedí i do jejich jednání. Sledujete třeba to, jak se Přemysl postupně odcizuje od své první manželky, kdy cítíte, že každou chvíli mezi ně přijde konečný rozkol.

Není snadné udržet si v knize přehled, kdo je kdo, zejména když většina postav má jen jedno křestní jméno. Sledovat hlavní postavy však není tak obtížné.

Příběh je vyprávěm z mnoha pohledů, takže lépe pochopíte jednání konkrétních postav. Největší část příběhu je pak věnována Přemyslovi, sebevědomému a chytrému dospívajícímu mladíkovi, a Bedřichovi, který má po celou dobu svého panování na stolci českého knížete potíže si jej udržet, a to zejména díky zahraničním zásahům ze strany císaře Barbarossy.

Přibližně polovina knihy se pak věnuje druhé a třetí křížové výpravě. Chápu, že se jedná o události, které velmi ovlivnily evropské země i arabský svět, ale věnovat tomu polovinu knihy mi přišlo zbytečně moc. Na druhou stranu jsem tak začal lépe chápat dějiny křížových výprav. Po většinu této části knihy jsou pak osudy českých a moravských zemí upozaděny.

I tak se těším na další pokračování a věřím, že se dílem Ludmily Vaňkové časem prokoušu až někam k husitským válkám.

7 17.02.2021

Po současných fantasy knihách, byl návrat ke Gemmellově fantasy osvěžující. Nejedná se o fantasy, kde potřebujete jmenný rejstřík, abyste se museli upamatovat, která postava je která. Ani fantasy, kde se musíte snažit pochopit složitost vytvořeného světa nebo zda je zlo zlem či dobro dobrem. Zkrátka se jedná o klasickou hrdinnou fantasy, která si nehraje na žádný složitý epos. A to je to kouzlo. Druss je přestárlá legenda. Hrdina, který přežil svou historickou bitvu a teď mu hrozí, že nezemře v boji, ale stářím. Ale naštěstí pro něj se zde objevila další bitva, která by se mohla zapsat do dějin. A otázkou pro Drusse není, zda v ní zahyne, ale zda dostojí své legendě, a zda jeho strana bude tou, která nakonec zvítězí. Na to druhé by si nevsadil ani on sám, když stojí na straně tisíců obránců proti statisícům nepřátel.

Ale když se to tak vezme, kdo byl vlastně v bitvě u Thermopyl poražený, a kdo vítěz?

7 04.08.2020