Hadati komentáře u knih

Sapkowski i zde předvádí svůj vypravěčský um, takže jsem se ani chvilku nenudil. Přesto mě otravovalo, jak lze se zaklínačem snadno manipulovat, a že si prakticky nechá vše líbit. V některých částech románu jsem měl pocit, že děj je nesmyslný a motivy postav nevěrohodné. Proto jsem nemohl dát pět * Příběh je pak hlavně o zaklínači. Ciri tam není vůbec zmíněna a Yenefer se tam mihne jen lehce. Více prostoru tam pak má hlavně čarodějka Korál, tedy je zřejmé, že děj se odehrává před bitvou o Soddenský pahorek, kde zahynula.

7 02.01.2020

Knihu jsem si půjčoval s tím, že jsem vlastně nevěděl, o čem je. Očekával jsem polovědeckou publikaci. Namísto toho jsem četl o osudech lidí, které ovlivnil výbuch v Černobylu. Jedná se o soubor přepsaných vyprávění s takovými lidmi, kdy autorka knihy prováděla spíše jen shromažďovací a redakční práci. Nejedná se o rozhovory, ale monology. Při čtení první části knihy máte pocit, že Černobyl je jen okrajové téma, ale zejména u poslední třetiny knihy už začínáte vnímat celkovou skládačku. Čtete tak vlastní vyprávění (někdy dost kusé a okrajové) lidí, zejména Bělorusů, které tato katastrofa ovlivnila. Jednou to je naprosto nevzdělaný vesničan a farmář, který ani po katastrofě nechápe, co je to ta radiace. Podruhé zase voják, myslivec či likvidátor katastrofy, kteří toho sice věděli více, ale i tak žalostně málo. A pak tu jsou i příběhy různé inteligence, vědců či politiků, ze kterých čiší zejména to, jak všichni byli z dané situace bezradní. Na začátku čtení jsem měl pocit, že mi kniha nic moc nepřinese, ale po přečtení jsem zjistil, že jsem alespoň z části pochopil mentalitu lidí, kteří v dané době nebyli sto pochopit, že je jedno, jestli radiace pochází z válečných atomových bomb nebo z mírových jaderných elektráren. Autorka knihy pak nevynáší žádné soudy, nepíše, co je (byla) či není (nebyla) pravda, co bylo špatně nebo dobře. Záleží jen na čtenáři, aby si to sám vyhodnotil.

Na tomto souboru příběhů mi vadila jedna věc. Nikde v knize jsem si nepřečetl, kdy tyto konkrétní rozhovory s těmito lidmi proběhly, kdy takovou informaci považuji za důležitou. Podle vydání knihy však k nim došlo asi 10 let po katastrofě (občas je v textu zmínka, která tento odhad potvrzuje).

Komu knihu doporučit? Těm, které nezajímají technické informace této katastrofy, ale příběhy jednotlivců, které neskončily v roce 1986.

7 08.11.2019

I nadále udržuje Sapkowski kvalitu série o Zaklínači, kdy příběh vypráví ústy a vzpomínkami několika vypravěčů. Yennifer ustoupila do pozadí, kdy o jejím osudu se zde mluví jen krátce. Středobodem vyprávění je tak Geralt a hlavně Ciri, která si zakusí hodně zlého. Oproti nudnému putování pouští a seznámování se a loupení s Potkany z předchozích dílů, má ale její další dobrodružství spád a ani chvilku mě nenudila. Ciri se musí vypořádat s mnoha nebezpečnými protivníky, ale jako zaklínačka se jen tak nedá. Zato Geralt pro změnu neustále putuje, aniž ví, kam, a aniž by věděl, co by měl dělat, aby nalezl a zachránil Ciri. Už teď je ale cítit, že další pokračování bude zase více zaměřené na něho. Konečně se také dozvíme, jak to bylo s Cahirem a Ciri.

7 27.08.2019

Po přečtení jsem si uvědomil, že se v této knize toho zase tolik důležitého neodehrálo. Zaklínač pořádá svou cestu za Ciri, kdy kromě již známého trubadúra Marigolda se k němu přidají i další společníci. A putují a putují. Dějová linie s Ciri se pak téměr nepohne, stále je ve společnosti Potkanů. O nejdůležitější dění se pak zaslouží slet čarodějnic. A přesto jsem se nehorázně bavil. Sapkowski dokazuje, že nemusíte číst o zániku říší, velkých bojích a válkách nebo o legendárních hrdinských soubojích, abyste si knihu užili. Postavy, se kterými se zde setkáváte, mají tak skvěle vytvořené charaktery a reagují na sebe tak přirozeně, že se budete bavit i jejich „obyčejnými“ rozhovory. Pro mě má tenhle díl ještě jedno pozitivum, že se tu objeví po Geraltovi má nejoblíbenější postava Regis. Pořádného souboje se pak dočkáte až na posledních několika stranách, kdy mě pak velmi pobavila závěrečná část o pasování na rytíře.

7 17.04.2019

Jesse Custer je zářným příkladem toho, že pokud jste věřící a reverend s kolárkem, neznamená to, že se nemůžete dopustit hříchů. A pokud jde o Jesseho, tak tomu k porušení všech božích přikázání chybí jen pár z nich, aby si splnil achievment. Možná to bude i tím, že k tomu, aby se stal reverendem, byl donucen násilím. Velmi drsným násilím. A tak když si ho jedna mocná síla vybere jako svou schránku, rozhodne se, že si najde Boha a osobně si to s ním vyříká. Protože Jesse si klade tu samou otázku, co mnoho jiných: „Jestliže je Bůh všemohoucí, proč dovolí všechno to násilí?“ A na tuhle otázku chce Jesse znát jesnou odpověď.

Komiks je plný násilí a vulgarit. Sexu také, ale ten je zde zobrazován decentně. Nejdená se ale o prvoplánovost, důležitý je zde příběh i postavy. Mou nejoblíbenější postavou je tu pak Cassidy, věrný Jesseho parťák. Kromě zajímavých hlavních hrdinů Jesseho, Tulip a Cassidyho, by to nešlo ani bez vynikajících záporáků. Tím nejzajímavějším záporákem tu pak je Herr Star, kterého bych se nebál nominovat na nejlepšího komiksového záporáka vůbec.

Pokud jste od Gartha Ennise již něco četli, zejména Punishera, Hitmana nebo Bandu (The Boys), tak víte, co čekat. Spoustu drsného humoru, který vás pobaví slovně nebo i kresbou. Steve Dillon je pak kreslíř, který mi absolutně sedí a mám ho rád právě už od série s Punisherem. Líbí se mi jeho detailní propracování postav i kolorování.

Tenhle první omnibus tak mohu doporučit všemi deseti. Je to sice komiks, který pro svou váhu i velikost nebudete tahat s sebou v MHD, ale o to víc si ho užijete v klidu doma. CREW pak má s omnibusy zkušenosti, takže se mi nestalo, že bych kvůli silné vazbě nedokázal nějaké komiksové políčko přečíst. Jedinou nevýhodou pak je, že si na pokračování budeme muset nějakou dobu ještě počkat. Mít však kompletně celého Preachera doma jen ve dvou komiksech opravdu stojí za to. A díky tomu, že některé díly původní komiksové série již není k dostání, pro některé i jediný způsob, jak celého Preachera získat do své knihovny.

6 18.10.2024

Vadí vám, že ve fantasy knihách jsou bitvy příliš krátké nebo vedlejší? Tak tuhle knihu si nejspíš užijete, protože jejích 500 stran se týká jedné jediné velké třídenní bitvy. Asi jako byste si četli o profláklé bitvě u Gettysburgu, jen namísto mušket tu máte meče, sekery a štíty.

Postupně se tu prostřídají menší rozmíšky s velkými střetnutími. Úspěchy střídají neúspěchy, a to na obou stranách. Počtu zrad a podrazů mezi spojenci i nepřáteli pak nedokáže konkurovat ani Hra o trůny. Abercrombie postupně odhaluje, že na válce skutečně není nic hrdinného, co by se dalo oslavovat. A pozlátko bojové cti je velmi bolestivě strženo. Zvratů je tu také hodně, až je potíž udržet si přehled. Přesto jsou hlavní postavy napsány tak dobře, že není těžké je odlišit.

V téhle knize nevíte, kdo přežije, kdo padne, ani zda vítězové nejsou ve skutečnosti ti poražení. Závěr knihy pak předznamenává, že se můžeme v posledním díle série (snad) těšit na velké dobyvačné tažení. Jsem zvědavý, zda Abercrombie zvládne v posledním díle splést všechny dějové linie šikovně dohromady, nebo zda některé z vláken padne bez povšimnutí na zem.

6 04.07.2024

(SPOILER) Hvězdné císařství Mantichora stále více zabředává do agresivní reakce Solárního svazu na zničení jedné z jejich válečných lodí. Tentokrát se musí vypořádat s větším uskupením lodí bojové stěny Solárního svazu. Jenže svaz ve své aroganci stále nechápe, že už se dlouho nemůže považovat za nejsilnějšího kohouta na smětišti. Velmi dobře se čte, když to Mantichora těm namyšleným panákům nandá.

Ale právě proto, že se Mantichora řítí do konfliktu se Solárním svazem, je nutno si to konečně vyřídit s Havenem. A proto je také Honor vyslána přímo do středu Republiky Haven i s osmou flotilou, aby tento dekády trvající problém konečně vyřešila.

V tomhle díle se také konečně dočkáme mesanské akce Zátoka ústřic namířené proti Mantichoře. Pro mě asi jeden z těch nejhůře stravitelných (myšleno pocitově, ne čtenářsky) okamžiků celé série, kdy se jedná o těžké bodnutí do zad vůči někomu, kdo to vůbec nečeká. Navíc při bodnutí zde útočník nebere ohledy na vedlejší oběti.

Naštěstí i po tak velké ráně tu na čtenáře alespoň na závěr čeká něco pozitivního, takže nekončíte s tak špatnými pocity, jako po útoku Mesy.

6 26.04.2024

Už dlouho jsem se chystal, že si rozečtu tuhle dlouhou sci-fi sérii a konečně jsem se k tomu dostal. Počítal jsem s tím, že to bude braková literatura a přesně to jsem dostal.

Série začíná náborem Johna Francise Kováře do Agentury a my se dozvídáme o existenci paralelního vesmíru ještě dříve, než to začalo být moderní ve filmech od Marvelu a DC. První díl je však jen lehkou ochutnávkou možností, co by nás mohlo čekat. Doufám tedy, že v dalších dílech se to roztočí daleko více.

První díl mě však ujistil, že stojí za to strávit u této série čas. Díky většímu počtu autorů, kteří se na sérii podílí pak doufám ve velkou variabilitu stylů a příběhů.

6 27.02.2024

Jedná se o mnoho krátkých textů, ve kterých se Neil Gaiman vyjadřuje zejména o různých spisovatelích, jejich knihách, komiksech, filmech, zpěvácích a dalších umělcích. Často se jedná o předmluvy pro knihy a komiksy, o články, proslovy nebo krátké přednesy. Tyto texty vás zaujmou, pokud znáte konkrétní náměty, o kterých Gaiman píše. Pokud dílo nebo autora neznáte, bude pro vás těžší takový text číst. Naštěstí jsou jednotlivá témata opravdu krátká a nic vám nebrání přeskočit námět, který vás nezaujal.

V těchto textech pak také poznáte některé Gaimanovy názory a dozvíte se něco o jeho osobním životě. Ať už je to o jeho dětství, jeho novinářských či spisovatelských zkušenostech, nebo o jeho blízkých jako je jeho současná manželka a zpěvačka Amanda Palmerová.

U téhle knihy je dobré nečíst ji najednou jako román, ale na pár dní ji vždy odložit stranou, a to hlavně proto, že se zde Gaiman občas i opakuje. Pokud ale chcete nahlédnout do mysli tohoto skvělého spisovatele, je pro vás tato kniha více než vhodná.

6 29.09.2023

Honor je po útěku z vězeňské planety poslána na zasloužený dočasný odpočinek, aby dala do pořádku sebe a své záležitosti, a také Nimitze. Přesto by to nebyla Honor, aby se jen tak při své rekonvalescenci válela. Stará se tak o svá panství na Mantichoře i na Gryfu a také je námořnictvem využita jako učitelka mladých námořních kadetů.

Mantichorské námořnictvo je pak konečně připravené vrátit úder Havenu, kdy zvrat ve válce zahajuje přípravou léčky.

Naneštěstí pro Mantichoru, jak v Havenu, tak i v Mantichoře, dochází k zásadním politickým změnám, které nepřímo ovlivní jednání gryfského Klíče Muellera. Ten je i nadále zarytým nepřítelem změn, které se snaží v gryfské společnosti prosadit Mayhew s pomocí Harringtonové.

Závěr knihy pak nenechá jen tak nikoho chladným, protože jestli něco dokáže rozčílit, tak to jsou populistická politická rozhodnutí, která zničí roky válečného úsilí.

6 22.09.2023

V tomhle díle se vůbec nedočkáme vesmírných bitev. Celé to je o politice a osobních problémech Honor, které souvisí zejména s Pavlem Youngem. Weber však dokáže, že to bohatě stačí k tomu, aby to bylo napínavé od začátku až do konce.

Zjistíte, že je pravdou, že politika je opravdu špinavá, a že ti s postavením jsou ve výhodě. Na druhou stranu, i na takové jednou dojde.

6 09.07.2023

Honor má přidělený nový úkol: Doprovázet diplomaty do soustavy Jelcin, kteří mají za úkol uzavřít s obyvateli planety Grayson spojeneckou dohodu.

Jednou z jejích hlavních potíží pak je střet velmi odlišných kultur, kdy na Graysonu již od jeho založení funguje přísný patriarchální systém. Zvolení Honor jako velícího důstojníka do čela doprovodného seskupení by se tak dalo chápat i jako nediplomatický políček celé Graysonské společnosti. S tímto se tedy musí vyrovnat jak Honor a její smíšené vojenské posádky, tak i Graysoňané, jejichž základním postojem k ženám je přesvědčení, že ženy by se měly starat pouze o domácnost.

Obě strany pak potřebují tyto společenské rozdíly rychle vyřešit, protože musí čelit společnému nepříteli. V případě Graysonu se jedná o fanatické obyvatele sousední soustav Masada, kteří na postavení žen hledí ještě radikálněji, než Grayson, kdy ženy obecně považuje za satanovy nevěstky a chová se k nim jako k otrokyním. Masaďané jsou pak skrytě využívány Lidovou republikou Haven, která se chystá na vojenský střet s Mantichorským královstvím (je až děsivé, kolik paralel můžete najít v současné válce mezi Ruskem a Ukrajinou).

Napínavé pak jsou oba střety, ke kterým zde dochází společenský i vojenský. A je napínavé sledovat, jak si Honor s oběma problémy poradí. Zejména, když ve společenských konvencích není tolik zkušená.

6 02.06.2023

Tonička se opět musí vypořádat s protivníkem, který by mohl být nad její síly. Tentokrát se jedná o zhmotnění lidské nenávisti k čarodějkám, která pochází ze strachu z neznámého a nevědomosti pocházející z lidské ignorance.

Ačkoliv tento román patří do série pro mládež, je velmi temný. Řeší se zde i domácí násilí se závažnými následky. Pratchett se zde vrací i k obecné lidské zlobě, kdy i obyčejní slušní lidé se dokáží dopustit velkého zla, zejména pokud jsou strženi davem podobně zle smýšlejících. Pokud ale budeme brát, že by tuto knihu měla číst mládež stejně stará jako je v danou chvíli Tonička, tak lze říct, že patnáctiletí jsou již dostatečně vyzrálí, aby smysl Pratchettových poučení nejen pochopili, ale také bez újmy na psychice i zpracovali.

Příběh pak má stejný vzor jako všechny předchozí příběhy o Toničce. Jedinou výjimkou je, že už se nezaučuje jako čarodějka, ale už čarodějnické řemeslo plně vykonává ve své domovině na Křídě. Kromě řešení běžných potíží, které čarodějky řeší, se opět připravuje na přímý střet se svým protivníkem, kdy hledá způsob, jak jej porazit.

Kromě výtky, že číst počtvrté podobný příběh o Toničce začíná být již trochu únavné, lze pak vytknout nekonzistentnost u postavy baronova syna Rolanda. Ten z předchozího dílu, kdy obětavě přišel na pomoc Toničce, a pocitu, že jejich milostný vztah je na dobré cestě, najednou přešel na bezdůvodné značné ochlazení jejich vzájemných vztahů. To se samozřejmě může ve vztazích stát, ale nesedí to u postav Toničky a Rolanda, jak byly v předchozím díle vykresleny.

Příběhy o Toničce Bolavé jsou stále čtivé, přestože Pratchettovi se již nedaří přijít na něco originálního, co by tuto sérii pozvedlo na jinou úroveň. Ani postava Toničky se nijak významně nevyvíjí a ustrnula tam, kde byla v předchozí knize. Může však být vzpruhou pro děti, které se setkaly s domácím násilím, šikanou či jiným druhem týrání, ať už se jedná o oběti či svědky.

6 21.04.2023

Patricij má po zprovoznění Poštovního úřadu pro Vlahoše další náročnou práci. Tentokrát se jedná o renovaci městského finančního sektoru, zejména bank, které stále fungují na zastaralém zlatém standardu. Vlahoš se to snaží změnit, ale stojí před velmi složitým úkolem: přesvědčit obyvatele Ankh-Morporku, že na zlatě vlastně nezáleží. A to je úkol přímo herkulovský.

Pratchett zde používá stejnou šablonu jako u Zaslané pošty. Vlahoš je vhozen do zdivočelé řeky a musí se naučit plavat, než se stihne utopit. V utopení se mu pak snaží dopomoci Kosma Opulent, jako jeden z hlavních podílníků banky. Je taky jednou z nejzajímavějších postav knihy, společně s panem Korouhvičkou, který se nezajímá o nic jiného, než o bankovní čísla. U Opulenta jsem si častokrát vzpomněl na napoleonský komplex a na jeho parodie v komediích, kde pacienti v blázincích bývají oblečeni jako Napoleon Bonaparte. Pan Korouhvička má zase velmi blízko ke Kvestorovi. Za zmínku pak stojí i pan Pedant, který podtrhává absurditu některých lidských rozhodnutí.

Adoráta Srdénková mi naopak přišla dost otravná a Pratchett ji na většinu času odsunul mimo dění, jakoby si s její postavou sám moc nevěděl rady.

Vše ostatní již bylo v určité obměně použito v Zaslané poště, ale zde to do příběhu už nezapadá tak dobře a je to jakousi rosretovskou nastavovanou kaší. I zde však slabší příběh dokáže částečně vyvážit Pratchettův nezaměnitelný humor a některé dobře napsané postavy.

6 23.03.2023

Skvělé zakončení této knihy dává na srozuměnou, že je to i konec pentalogie Česko-slovenského království. Sice se nedá říct, že by se nedalo napsat další pokračování, ale už by to bylo jen zbytečné rozřeďování dobře odvedené práce autora.

V posledním díle se dozvíme, jaký měla baronka Kozlová plán na zničení Česko-slovenského království, kdy už z předchozího dílu bylo jasně uvedeno, že bitvy u pobřeží Ameriky byly jen záměrným odvedením pozornosti od hlavního cíle. A to se Rusům podařilo.

V této knize je přesto vynesena nová karta občerstvující sérii zabývající se hlavně námořními bitvami, která se zabývá vnitřním nepřítelem Ruska. Určitou novinkou pak byly také pozemní boje.

Jedinou zásadní negativní připomínku mám ke špionážní linii, kterou si J. Kotouč vymyslel, aby měli co dělat manželé Greckovi. Je zde patrná snaha vymyslet těmto postavám nějakou důležitou aktivitu, která mi ale do jinak logického vyprávění moc neseděla. Přišlo mi, že výhody jejich mise nepřevažovaly nad rizikem neúspěchu takové mise při jejím prozrazení. Přestože mám Greckovi rád, zde bych asi uvítal větší pasivitu těchto postav.

6 14.03.2023

Pokud stojíte o klasickou military sci-fi, tak tohle je ideální kniha. Celý román se soustředí na malou jednotku vesmírných mariňáků. Začátek je sice zbytečně pomalý, ale naštěstí není nijak dlouhý. A jakmile se tato vojenská jednotka dostane do cíle své mise, děj je akční a napínavý od začátku až do konce.

Po celou dobu si nemůžete být jistí, kdo přežije. Víceméně mi to ale bylo jedno, protože Fabian zde sice dokáže skvěle popsat vojenskou akci, ale jeho postavy jsou většinou nevýrazné a lehce zaměnitelné. Je zde jen pramálo rozlišovacích znaků mezi jednotlivými vojáky a to považuji za největší problém knihy.

Stejně tak mi přišlo líto, že Fabian nedokázal déle stupňovat prvotní napětí z tajemství, co se stalo na planetě, kam byli vysláni, a celkem rychle odkryl své karty. Tím prvotním napětím z tajemna mi trochu připomenul Teror od Simmonse, takže mi přišlo škoda, že to nevydrželo dlouho.

Když pak dojde k bitvám, tak navazuje jeden střet za druhým a až do konce nevíte, jak to dopadne. Ze závěru jsem pak byl zmatený, protože po tom martýriu mi rozhodnutí přeživších nepřišlo věrohodné, přestože se jej Fabian snažil logicky odůvodnit.

6 26.01.2023

Velmi podobné „zvířecím“ komiksům Grandville a Jack Wolfgang. Opět se jedná o svět, kde zvířata chodí po dvou a mluví, a opět je hlavním hrdinou neohrožený vyšetřovatel. Přesto má jednu velkou odlišnost – vůbec se zde nevyskytují lidé. V Grandville jsou lidé podřadnou rasou, které ostatní posměšně říkají „knedlíci“. V Jacku Wolfgangovi naopak jsou podřadnou rasou všechna zvířata a lidé na ně koukají skrz prsty. V Blacksadovi si zvířata s rasismem vystačí sami, takže bílá sorta jako jsou lední medvědi, opovrhují černochy, jako jsou černé kočky.

6 05.10.2021

Tato Zeměplocha nepatří do žádné tradiční série. Dala by se zařadit k Pohyblivým obrázkům, které parodovaly svět kinematografie. Pravda si tak vzala na starost další část industrializace – novinařinu. Hlavní postavou je Mikuláš ze Slova, který se náhodou dostane ke knihtisku tak, že jej doslova udeří mezi oči. Stane se tak prvním vydavatelem novin v Ankh-Morporku, který se však hned dostane do křížku s Cechem rytců, který začne vydávat své vlastní noviny plné výmyslů a lží.

Pratchett zde zúročil své dlouholeté zkušenosti z novinářské praxe, a z doby, kdy dělal mluvčího pro britské jaderné elektrárny. Prostřednictvím Mikuláše ze Slova se pak snaží bojovat za právo na pravdivé informace, před fabulacemi všeho druhu. Je zřejmé, že Pratchett jako největší problém vidí to, že lidé netouží po pravdivých informacích, jako spíše po neuvěřitelných, kdy je jim jedno, že si takové zprávy k pravdě sotva přičuchly. Přes Mikuláše pak také promlouvá k poctivosti skutečných novinářů, kteří by se nikdy neměli propůjčit lžím, ať už by jejich čtenáři byli senzacechtivější nebo se je snažil kdokoliv ovlivnit.

V Pravdě se také objevuje nejlepší dvojice záporáků zeměplošských knih, pan Zichrhajc a pan Tulipán. Obě tyto postavy mají velmi zajímavé charaktery a zejména jejich setkání se Smrtěm mě vedlo k hlubokému zamyšlení nad podstatou zla. Pratchett se při jejich vytvoření zřejmě inspiroval u svého přítele, spisovatele Neila Gaimana, který podobné duo záporáků, pana Croupeho a pana Valdemara, obsadil ve svém románu Nikdykde (1998), tedy dva roky před vydáním Pravdy (2000). Pokud vám tedy přijdou pan Zichrhajc a pan Tulipán zajímaví, doporučuji si přečíst Nikdykde.

Na rozdíl od Pohyblivých obrázků, kdy byl svět kinematografie na Zeměploše raději zase velmi rychle zapomenut, umění knihtisku se stalo stálou součástí Ankh-Morporku, a tedy i Zeměplochy. S pomocí Hexe a semaforových věží, které se poprvé objevily v Pátém elefantovi, tak pokračuje přerod zeměplošského světa z čisté fantasy do fantasy steampunkové. Tento přerod je však tak postupný a nenásilný, že si toho čtenář sotva všimne.

6 04.05.2021

Je to zejména parodie na naše vánoční svátky, tedy spíše na ty americké, kdy Otec prasátek je zpodobněním Santa Clause. Přestože je tu opět mnoho humorných scének, je tu i dost látky na vážné zamyšlení se o duchu Vánoc. A dalo by se říci, že tak trochu i něco o jeho historii, kdy se z pohanského svátku staly Vánoce svátkem křesťanským.

Je to opět příběh o Smrťovi a jeho vnučce Zuzance, která je o pár let starší a školu vyměnila za práci vychovatelky. I nadále se snaží co nejvíc vyhýbat své záhadné minulosti spojené s nadpřirozenem, ale opět se tomu brání marně. Vír událostí ji opět zatáhne do problémů jejího dědečka.

Podle této knihy pak byl natočen stejnojmenný film, který považuji za to nejlepší ze zeměplošské kinematografie. Režisér Vadim Jean dokázal knihu převést do filmové podoby takovým způsobem, že filmu nelze vůbec nic vytknout.

Mezi dvěma mocnými státy, Ankh-Morporkem a Klačí, se vynořil z vod nový ostrov. Obě země si na něj činí výhradní právo, přestože ostrov přináší spíše jen potíže než nějaké zisky. Proto se podle civilizovaných pravidel obě země připravují na válku. To se však nelíbí veliteli Elániovi, který považuje válku za největší zločin. Jako velitel městské hlídky toho moc nezmůže, naštěstí pro něj si však vzal lady Berankonovou, takže je také šlechticem. A šlechtic má oprávnění vytvářet vojenské jednotky. Jistě je jen shodou náhod, že se mu do jeho armády přihlásí většina členů jeho Hlídky. Alespoň těch důležitých.

Další kniha ze série o Hlídce se tentokrát neodehrává jen v Ankh-Morporku, ale také v Klači, kde se objeví Elánius se svými vojáky. Pobaví pak zejména role Tračníka a Nobyho v Patricijově plánování, a Elániův sluha Jeefes, který jako správný nacionalista také vstoupí do armády, aby zatočil se zákeřnými nepřáteli Ankh-Morporku, kteří na jednu stranu ve vašem městě jsou příživníky, protože nepracují, a na druhou stranu poctivým občanům A-M berou práci.

Objeví se zde sice i nějaké nové postavy, ale za zmínku stojí asi jen Jedenasedmdesátihodinový Ahmed a vyprávění, jak přišel ke svému dlouhému jménu.

6 11.12.2020