Hadati komentáře u knih

Další díl o Mrakoplašovi. Naposledy jsme se s ním viděli v Zajímavých časech, když se jej mágové NU rozhodli přivolat zpět z Agateánské říše. Namísto něj se na NU objevil klokan, což bylo pro Mrakoplaše štěstí, protože se rozmáznul velkou rychlostí o zeď. Mrakoplaš si tak magicky vyměnil místo s klokanem, zvířetem žijícího na neznámém kontinentu Terror incognita, označovaného na mapách jako XXXX. Každého jistě napadne, o parodii jakého kontinentu se jedná. Mrakoplaš se tak objeví v zemi podobné Austrálii. A to zrovna ve chvíli, kdy je ho potřeba, neboť na XXXX, kde nikdy nespadla z nebe jediná kapka vody, právě dochází voda podzemní. A nebyl by to Mrakoplaš, aby tuto další Apokalypsu nevyřešil po svém. Tedy se spoustou křiku, útěku a pronásledování, které ho dostane na to správné místo.

Děj knihy se pak zabývá i samotnými mágy NU, kteří si neplánovaně udělají výpravu do jiných krajů, a to s překvapivým dalším účastníkem výpravy.

I tato kniha je plná humoru, takže se čtenář nenudí. Hlavní děj mi ale přišel dost nekompaktní a dost skečovitý, trochu připomínající nekonzistentnost Barvy kouzel. Osudy mágů NU pak sice byly zábavné, ale pro hlavní zápletku nepodstatné a jen sloužily k tomu, aby měl tento román dostatek stran. A mé oblíbené Zavazadlo bylo na většinu času odstaveno mimo, aby se nepletlo Mrakoplašovi pod nohy.

5 11.12.2020

S Manarovou kresbou jsem se již setkal u erotické parodie na Gulliverovy cesty. Jeho kresba se mi líbí, a to nejen jeho erotické ztvárnění žen. Oba dva komiksové příběhy tak v sobě mají kus erotiky, ale mají i příběh, takže nezačnou nudit.

V Indiánském létě jde zejména o válku mezi bělošskými puritánskými osadníky a místními indiány, a o historii jedné rodiny, která byla vyobcována pro hříchy, které nebyli jejich. Druhý příběh, El Gaucho, mě zaujal o něco méně, kdy se také jedná o historický příběh, a to o dobývání jihoamerického města nepřátelskými jednotkami.

Oba příběhy se pak snaží mít morální ponaučení (když odhlédneme od erotické stránky). U prvního o pokrytectví náboženských fanatiků, u druhého o zrádcovství „gentlemanů“, kteří se necítí být zavázáni morálkou, ať už se jedná o ženy nebo o své sliby svým spojencům.

5 11.12.2020

Gemmelovu Drenajskou ságu mám rád, a i když ji čtu po tolika letech znovu, tak mě stále baví. Tulák je velmi charismatickou postavou a jeho rozhodnutí mají nakonec vliv na celý svět. Také je zajímavé sledovat vznik třicítky. Jen mi přišlo přehnané, když Tulákova příkladu přeměny jeho osobnosti následovaly další postavy. To je ale jediná má výtka, která se dala zkousnout.

5 04.08.2020

Třetí Malazská kniha se od předešlých liší tím, že už od začátku se stále něco děje. Vracíme se zpátky k Paranovi, Dujekovi, Whiskeyjackovi a Paličům mostů a prakticky se od nich nehneme. Dujek a Chmur spolu uzavřou spojenectví, aby se společně postavili hrozbě Panionského věštce. V tomto díle se také odhalí mnoho otázek, které čtenář může od posledních dvou dílů mít, jako např. jak vznikli Paliči mostů, co je zač Rychlej Ben, Caladan Chmur nebo Panionský věštec.

Občas mě štvalo nelogické rozhodování některých postav, jako bylo netaktické rozhodnutí Dujeka a Whiskeyjacka, nebo podle mě zbytečné tajení plánů, které měla Stříbrná liška. V obou případech jsem neviděl smysl v jejich chování. Ale je těžké postavit se k tomu tak, že je to autorovou chybou. Je možné, že jsem jen ten smysl nepostřehl anebo nemám ještě všechny díly do skládačky, abych pochopil celý obraz. V Malazské knize totiž nikdy nevidíte všechny střípky najednou. Závěrečná bitva je pak dost dlouhá a chaotická, kdy je obtížné se orientovat. Ale v bitvách je chaos běžný, takže to neberu jako výtku.

Třetí díl pak považuji za ještě lepší než ten předchozí, přestože válka proti Panionskému dominiu nedokázala překonat ústupovou válku z předchozího dílu a smutný osud Coltaina a jeho armády.

5 03.11.2019

Nečekal jsem, že se mi Gotham Central bude tak líbit. V poslední době jsem měl pocit, že tohle universum je už tak vyčpělé, že už nedokáže nabídnout nic zajímavého, ale pletl jsem se. V dnešní době, kdy vidíte superhrdiny na každém kroku, tak zaujme už jen něco, co se od tradičních komiksů něčím odlišuje. A tohle je tren případ. Vidět Gotham očima obyčejných lidí, přestože se jedná o skupinu detektivů, které jsou většině města pro smích, protože podle nich za ně svou práci odvádí Batman, je skvělé. S těmito detektivy tedy řešíte neobvyklé případy standardními kriminalistickými metodami (víceméně). A na konci tohoto prvního sešitu si uvědomíte, že není nic úžasného žít ve světě superhrdinů, protože to vždy znamená, že všude okolo něj se pohybuje spousta superpadouchů, kteří jsou dost často nad vaše síly.

5 18.09.2019

Tento komiks mi přišel lepší, než od stejného autora na téma koček. Je určitě schopný pobavit skutečné běžce, ale i ty, co se o běhání alespoň někdy pokoušeli, protože autor dokázal vypíchnout přesně ty důvody, proč běhání odkládáte, proč začnete běhat a zase skončíte, co vás k tomu nutí apod. Jsou tu i některé postřehy a rady podané zábavnou formou. Občas je ale humor zbytečně vulgární, jen pro efekt, aby se tomu zasmály hlavně adolescenti. Bylo to tak dobré, že jsem skoro dal 4 *, ale přece jen jsem nemohl tuhle jednohubku postavit na roveň jiným kvalitním komiksům či knihám.

5 09.07.2019

Sharpe je seržantem a užívá si to. Připlete se ale do jednoho vyvražďování a za to se chce pomstít tomu, kdo to má na svědomí. To se hodí plukovníku McCandlessovi (starý známý zvěd z předchozího dílu), který chce přivést zločince k soudu a Sharpeho si zvolí za svého pomocníka. Také se zde objevuje největší Sharpeův nepřítel seržant Hakeswil, který se opět snaží Sharpeho zlikvidovat jakýmikoliv prostředky.

Pokračování si udržuje kvalitu a tempo předchozího dílu, kdy počet Sharpových nepřátel se o něco zvýší. Historické pozadí je pak daleko zajímavější, neboť je tu popisováno legendární vítězství vévody z Wellingtonu generála Wellesleyho.

5 07.06.2019

V časově promíchaném světě se vůči Antonii, která vede Nový Řím, sbíhají noví protivníci. Přestože těchto nepřátel je několik, každý z nich představuje trochu odlišnou hrozbu. Dokonce se tu objevují protivníci, kteří jsou nebezpeční i Sereninu modernímu bojovému robotovi. Do hry se také zapojí vysoká politika a intriky, ve kterých je Antonie zoufale nezkušená, a její humanistické ideály, kterých se zuřivě drží, jí život ještě více komplikují. Druhý díl Propasti času se směle vyrovnává s prvním dílem. Fakticky má jedinou slabinu, slabinu většiny sérií, že ztrácí na originalitě nápadu. Na druhou stranu má Roman Bureš dostatek fantazie, aby do děje zapojil nové historické časy z budoucnosti, takže i kousek té originality tu přeci jen nechybí. Doufám ale, že třetí díl přinese i nějaké historické období z minulosti. Třeba takové mongolské výboje by nemusely být špatné.

5 20.11.2018

Ani nevím, proč jsem po tomhle komiksu sáhnul, když Supermana moc nemusím. Grafice není moc co vytknout, snad kromě toho, že bych u některých obrázků uvítal, kdyby nebyly tak tmavé. Co se týká příběhu, tak je zřejmé, že si scénárista nedělal hlavu logikou a jen převrátil nápad na to, co by se stalo, kdyby Supermana vychovali kolchozníci sovětského zemědělského družstva. Přesto, tradičním postavám ponechal tradiční vlastnosti, přestože je značně přehnal. Superman je tedy stále svatoušek, který se snaží nezabíjet a své nepřátele nechává v klidu pobíhat po světě. Naopak mu nečiní potíže poklonkovat Stalinovi, největšímu masovému vrahovi historie. Lex Luthor pak zůstává úhlavním nepřítelem Supermana, kdy scénárista jeho IQ vystupňoval do takové výše, že ho těžko můžete považovat za skutečnou osobu nebo dokonce člověka. Ani se tak nechová. Objeví se tu i ruský Batman, který je také v opozici proti Supermanovi. Tím výčet důležitých postav končí. Ostatní jsou jen přicmrndávači, kdy největším zklamáním byla Lois Laneová, která se zde z agresivní a inteligentní novinářky přerodila na domácí puťku, která si nechá všechno líbit. Posledním zklamáním pak byl závěr komiksu, kdy jsem na posledních stránkách očekával, že to bude vše vypointované tím, že tvůrci komiksu propojí tento alternativní svět se světem původního Supermana. Této možnosti však nevyužili, což mi přijde škoda. Když to shrnu, tak se jednalo o dobrý nápad, jak přijít s novým Supermanem, kde však pokulhává logika příběhu i jednání postav. Zbytečně promarněná příležitost.

5 04.10.2018

Četl jsem novější překlad, takže věřím, že problém nebyl jen v překladu. Jde totiž o to, že po celou dobu Neuromancera jsem měl problém se způsobem, jak byl napsán: Anglicky mluvící postavy často zkracují věty, kdy většinou vynechávají slovesa, pak jsou zde postavy, které sice mluví anglicky, ale angličtina není jejich rodným jazykem, takže není snadné je pochopit. K tomu je zde od počátku mnoho nových výrazů, jejichž význam pochopíte až v průběhu knihy, jestli vůbec. Potíž je i v tom, pokud se neorientujete v technologických výrazech, protože tahle kniha je vám většinou nevysvětlí. V důsledku toho jsem se nesnadno orientoval v tom, co se zrovna děje. Po první části knihy se to sice zlepšilo, ale stejně mi všechny tyhle slohové zvláštnosti házely neustále klacky pod nohy, takže knihu jako takovou jsem si moc neužil. Když už jsem se ale dostal do poloviny příběhu, tak už jsem to nechtěl vzdát a hodlal jsem knihu dočíst do konce, protože jen málokdy knihy nedočítám. Naneštěstí, lepší to už nebylo.
Když se oprostím od výše uvedeného, tak o příběhu mohu říct, že i když je zajímavý, v dnešní době má již mnoho kyberpunkových konkurentů, kteří jsou lepší a daleko čtivější. Z těch starších děl bych pak doporučil spíše Ljukaněnkova Lživá zrcadla.

5 26.09.2017

Už v první knize této ságy je zřejmé, že se bude jednat o odpočinkovou četbu určenou spíše pro dospívající děti. Pro mě to však bylo osvěžující čtení po těch mnoha knihách, kde se to hemží tolika postavami, že si musíte dělat jmenný rejstřík, abyste věděli, kdo je kdo. Kdo hledá složité zápletky, měl by se obrátit jinam.

5 04.08.2017

Přestože není nezbytné přečíst si tuto povídkovou sbírku předtím, než se vrhnete na samotnou ságu o zaklínači, je to vhodnější pro její lepší pochopení. V jednotlivých povídkách se totiž dozvíte o pozadí některých podstatnějších věcích – o záchraně dcery krále Foltesta, proč má zaklínač přezdívku „Řezník z Blavikenu“, jakým způsobem byla Geraldovi z Rivie přislíbena Ciri nebo proč je osud Geralda tak pevně propojen s osudem čarodějky Yenifer. Sapkowski jako základ povídek využívá klasické pohádky jako jsou Kráska a zvíře, Sněhurka a sedm trpaslíků, Popelka, Zlatý kolovrat, Rapunzel nebo Aladin a 40 loupežníků. Základy těchto pohádek pak přetváří do zcela jiných příběhů.

5 03.03.2017

Tuto knihu jsem po letech přečetl znovu, abych zjistil, proč je považována za kultovní. Ani napodruhé jsem to však nezjistil. Nápad, na kterém je děj postaven, je sice originální, ale styl vyprávění mi moc nesedl. Je totiž vhodnější spíše do komiksu než do románu, protože Gaiman neustále odbíhá od hlavního tématu a vypráví příběhy, které s hlavním příběhem nijak nesouvisí. Hlavní postava pak má ten problém, že díky stylu vyprávění vypadá dost ploše a jako by byla bez emocí, přestože to není pravda. Občas jsem měl pocit, že se Stín chová jako neosobní pozorovatel. Přestože jsem příznivcem Sandmana, Dobrých znamení a Nikdykde, tohle mi na Gaimana přišlo slabé, bez šťávy.

5 03.03.2017

Glukovskij vytvořil velmi drsný svět lidí přežívajících v útrobách moskevského metra po zničující válce, která povrch Země zamořila vysokou radiací a biologickými zbraněmi. Je otázkou, zda by se v takovém světě dokázalo včas vybudovat životaschopné společenství, aby přežilo. Po přibližně 17 letech však toto společenství již funguje tak, že lze uvěřit, že by lidé takto přežít mohli.
Někteří si nejspíš pomyslí, že kulisy metra nejsou dostatečně velké, ale je třeba si uvědomit, že moskevské metro má 200 stanic, které jsou od sebe ve větší vzdálenosti, než je tomu tak u našeho metra, že kromě tunelů pro vagony a nástupišť je kolem nich i mnoho servisních tunelů, může se napojovat na tajné nebo zapomenuté části, nebo se může spojovat se sítěmi tunelů či stok, které nejsou součástí sítě metra.
Hlavní hrdina je dvacetiletý mladík, který si o světě nad povrchem prakticky nic nepamatuje. Glukovskiho vypravěčský um pak ve vás vzbuzuje pochyby, zda se příběh Metra 2033 odvíjí v blízké budoucnosti našeho světa, nebo zda se nejedná o nějaký alternativní svět blízký tomu našemu. Je pak jen na čtenáři, aby jednu z těchto možností vzal za svou, anebo stále žil na pochybách.
Po celou dobu čtení příběh neztrácí na napětí, kdy ani jeden pozitivní paprsek neozáří hrdiny knihy. Není se co divit, když většina příběhu se odvíjí v podzemí, které je sice pro lidstvo nepřívětivé, ale na rozdíl od povrchu se v něm dá ještě stále přežívat.

5 25.09.2016

Po přečtení jsem nabyl dojmu, že Steven Erikson na nápad napsat tuto knihu přišel ve chvíli, kdy sledoval Futuramu, kde účinkuje kapitán Zapp Brannigan, protože hlavní postava jeho knihy má přesně takové vlastnosti. Jedná se zejména o egoismus, megalomanství, ignoranci, sexismus, nezájem nad vedlejšími ztrátami (ať už se jedná o jeho posádku, civilisty nebo mimozemšťany), kdy neexistuje způsob, jak by se v reálném světě dostal na tak výsadní místo jako je velení lodi nesoucí tak nebezpečné zbraně. Ve Futuramě si můžete říct, že to je skvělý antihrdina, ale jako hlavní postavu knihy byste si ho těžko zvolili, protože je nepředstavitelné, že by u čtenářů získal alespoň nějaké sympatie, abyste s napětím čekali, co se bude dít. To doplňuje naprosto neschopná posádka, která se nechá od svého šíleného velícího důstojníka šikanovat a podílí se s ním na všech jeho zločinech, které zahrnují i úmyslnou a naprosto bezdůvodnou genocidu. Domnívám se, že i parodie by měly dávat alespoň nějaký smysl. Tohle bylo velké šlápnutí vedle jinak skvělého Stevena Eriksona, který měl zůstat u toho, co umí nejlépe – u klasické fantasy.

5 14.06.2016

Tento klasický sci-fi román i přes své stáří snadno obstojí i v dnešní době. Hlavním důvodem je pečlivě promyšlený svět Duny, který se svou propracovaností vyrovná jakýmkoliv jiným vytvořeným vesmírům autorů sci-fi a fantasy. Je to příběh o intrikách, o zradě a o cti, ale hlavně o proroctví, které se naplní. Nakonec si musíte klást otázku, zda Bene Gesserit, jedna z hlavních mocností tohoto vesmíru, využila proroctví k dosažení svých plánů, nebo zda naopak proroctví nevyužilo je.

5 21.05.2016

Nečas jako nový autor série, který po prvních dvou dílech převzal otěže za Pavlovského, se tématu zhostil více než dobře. Sice o něco ubylo humoru, ale o to více se soustředil na detektivní zápletku. Příběh ohledně Sedmičky byl zcela odsunut stranou, ale naopak byl o něco víc použit démon Rashil, který Felixovi zadal současný úkol – zjistit okolnosti tří záhadných úmrtí a zda spolu nějak souvisí. Díky rozdělení Felixovy skupiny, aby mohli všechny tři vraždy vyšetřovat najednou, dostávají více prostoru Klaudie a Walter. Vincenc je naopak dost upozaděn, neboť se zřejmě autorovi psychopat do jeho příběhu nehodil.

5 01.04.2016

Celý komiksový příběh je vyprávěn bezvýznamným gangsterským poskokem, který byl dostatečně prozíravý, odvážný nebo hloupý, aby dobrovolně zajel vyzvednout Jokera autem ke vstupu do Arkhamské věznice.

Jokera po dlouhé době pustili z Arkhamského blázince. Nemá žádné peníze, majetek, prostředky a ani věrné společníky či poskoky. Dovedete si představit, že by Joker po propuštění začal sekat dobrotu a začal pracovat jako pomocník v nějakém supermarketu a ukládal zákazníkům jejich koupené zboží do papírových pytlíků? Taková představa by Jokera jistě rozesmála, kdybyste mu to to řekli do očí. A zatímco by se tomu smál, tak by vás za takovou poznámku zabil. Nejspíš velmi pomalu, bolestivě a s vynalézavostí sobě vlastní.

Pokud se bojíte po tomto komiksu sáhnout z obavy, že Jokera vykreslí jako osobu, která byla v Arkhamu napravena a zbavena šílenství, tak se bojíte zbytečně. Na rozdíl od komiksu Harley Quinn, ve kterém byla Jokerova společnice vykreslena jako osoba šílená, ale nikoliv úmyslně zlá, pro Jokera to neplatí. Joker je stále psychopatickým maniakem, kterému je jedno, kdo kvůli němu zemře při cestě za jeho cílem – znovuovládnutí gothamského podsvětí. Neohlíží se na počty mrtvých. Je mu jedno, jestli pro jeho cíle nebo pobavení budou trpět nevinní. A už vůbec se neohlíží nad důsledky, které jeho jednání může mít. Zkrátka, starý dobrý Joker.

5 14.03.2016

Kniha se točí kolem Mluvčího, což je jakási obdoba mafiánského vymahače, který však dělá pro daleko nebezpečnější tajnou organizaci. Oficiální anotace knihy je však dost zavádějící, protože hlavní postava Jan Jánský zůstane Mluvčím asi tak 50 stránek, kdy hlavní děj se otáčí kolem toho, co hlavní postava provede společně s dalšími lidmi za kolosální pitomost, ale až poté, co ve funkci Mluvčího skončil. Pitomost je to kolosální, protože každé osobě, která má víc mozkových buněk než chloupků v nose, by bylo i bez přemýšlení jasné, že důsledky takového jednání budou závažné, ať už by v přijaté misi uspěl či ne. S těmito následky se pak snaží vyrovnat jak hlavní hrdina, tak i zbytek světa.

Kdo od Kulhánka již něco četl, tak ví, že v jeho knihách se to hemží upíry, krásnými ženami a krvavými masakry, kdy tyto tři věci se často propojují tak, že tyto krvavé masakry mají často na svědomí krásné upírky. K tomu obvykle přimíchá i něco černého humoru. Ani tato kniha není jiná, kdy se tu můžete setkat s postavami, které se objevily v Nočním klubu. Jestliže však od příběhu očekáváte víc než jen výše uvedené ingredience, například uvěřitelnost a smysluplnost příběhu, tak tuto knihu raději nečtěte. Nesmyslností není myšlen svět, kde žijí upíři, co se dokáží změnit v mlhu, nebo kde se po světě prochází nemrtví a zabíjí živé, ale nelogičnosti vyprávěného příběhu, u kterého je znát, že autor si nedělal žádné starosti s tím, zda se jeho postavy chovají přirozeně. Příběh částečně zachraňuje, že se občas můžete zasmát Kulhánkovu černému humoru. Příběh pro změnu znovu a znovu, jako neustále se vracející zombie, zabíjí části knihy, ze kterých máte dojem, že je tam autor přidal jen proto, aby dostal více peněz za větší počet stránek, kdy se děj nikam nehýbe (zejména v části, kdy hrdina se svými společníky přebývá v „utečeneckém“ táboře, se ukoušete nudou). Každopádně by knize zeštíhlení, a to dost rapidní, vůbec nezaškodilo. Této knize dávám hodnocení tak 50 %. Pokud máte rádi Kulhánka, tak si přidejte tak o 20 % navíc.

5 09.02.2016

Tato humorná sci-fi je souborem povídek, které mají jako hlavního jmenovatele kosmického obchodníka a pilota Tufa, dobráckého sarkastického obra, který má sice rád lidstvo, ale od jednotlivých jedinců si raději udržuje odstup. Ten po krvavé úvodní zápletce získá k užívání kolosální genetickou loď, která, přestože je již tisíc let stará, je stále funkční a propůjčuje svému uživateli téměř božské schopnosti, alespoň co se týče stvoření života, ať už se jedná o bakterie, hmyz nebo zvířata. Tuf je naštěstí svou povahou absolutní samaritán, který více hledí na blaho lidstva než na své vlastní. Putuje tak se svým nově nabitým majetkem do různých lidmi obývaných hvězdných soustav a schopnosti své genetické lodi využívá k pomoci lidem v nouzi. Tato pomoc však často končí jinak, než si zadavatelé jeho služeb, většinou vládní činitelé celých planet, představují. Tuf jim totiž neposkytuje to, co žádají, ale to, co skutečně potřebují.

Pokud jste po této knize sáhli jen proto, že chcete další krvák od G. R. R. Martina ve stylu Hry o trůny, tak ji zase odložte. První příběh je sice dosti krvavý, kdy už od počátku tušíte, že bude mnoho mrtvých, stejně jako když se na obrazovce televize objeví Ripleyová a dá se do křížku s vetřelcem, a spíše jen čekáte, která z postav knihy vydrží nejdéle, ale tím krvavé scény končí, i když o akci není nouze. Pokud jste však pro tuto knihu sáhli, protože jste si chtěli užít humornou zábavu, tak vřele do toho.