Hadati
komentáře u knih

Nepřítel no. 2 není tak šílený jako jednička a i souboje jako takové mi přišly o něco logičtější. Jde tedy o podstatné zlepšení soubojového příběhu. Snad se autor zlepší a další emzák na odstřel bude ještě více hrůzostrašný než směšný. Jsem zvědav, zda se bude postupně vytvářet skvělý bojový tým anebo to i nadále bude vyvražďovačka "hráčů", kteří netuší, že jim jde o život, dokud není pozdě.


Nepřítel no. 2 není tak šílený jako jednička a i souboje jako takové mi přišly o něco logičtější. Jde tedy o podstatné zlepšení soubojového příběhu. Snad se autor zlepší a další emzák na odstřel bude ještě více hrůzostrašný než směšný.


Opět se mi potvrdilo, že autor je silnější v tom, když vypráví příběhy jednotlivých postav, než když dojde na samotný boj.


Humor mi asi nejvíce připomíná ten z Garfielda a stejně jako u něj je úplně jedno, v jakém pořadí budete komiksová čísla číst. Calvin je ale o dost ukecanější a některé vtipy se opakují, což při přečtení více sešitů může začít po čase nudit. Jediné, co mě na tomhle komiksu mrzí, že Calvina nikdy neuvidíme dospívat. Mohla by to být pak větší sranda :-)


Humor mi asi nejvíce připomíná ten z Garfielda a stejně jako u něj je úplně jedno, v jakém pořadí budete komiksová čísla číst. Calvin je ale o dost ukecanější a některé vtipy se opakují, což při přečtení více sešitů může začít po čase nudit. Jediné, co mě na tomhle komiksu mrzí, že Calvina nikdy neuvidíme dospívat. Mohla by to být pak větší sranda :-)


Hlavní hrdina je Spider Jerusalem, novinář, který se nebojí kvůli svému článku vkročit do jámy lvové a rozdat si to se lvy holýma rukama. Přestože má s lidmi jako takovými soucit, s jednotlivci se většinou nemaže, zejména pokud mu stojí v cestě za jeho cíli. Děj se odehrává v blízké budoucnosti, kde prakticky vymizela střední třída – buď jste boháč nebo chudák. V prvním komiksu přijde představování hlavního hrdiny. Další dva příběhy jsou pak o rasových (či druhových?) problémech a náboženství. Tento komiks a jeho hrdinové vůbec nešetří sprostými výrazy, kdy pro běžného čtenáře to může být až přes míru.
Sám jsem se po prvním komiksu ještě nerozhodl, zda se mi hlavní postava zamlouvá. Spider jednoznačně není obvyklým hrdinou a jsem zvědav, zda se jeho postava bude v dalších dílech někam vyvíjet nebo zda jako většina komiksových hrdinů ustrne v jedné pozici.


Druhá kniha o dobrodružstvích trpaslíka Gotreka a jeho lidského společníka Felixe se celá odehrává ve městě Nuln, pod jehož ulicemi a domy plánují skaveni, hlodavčí humanoidé, dobytí města. Přestože je kniha opět rozdělena do jednotlivých kapitol, tentokrát se nejedná o volně navazující povídky jako tomu bylo v první knize, ale o jednolitý příběh. Gotrek a Felix se postaví do cesty skaveních plánů, kdy obyvatelé města, které tím chrání, nejenže netuší, že se blíží nebezpečí, ale dokonce ani nevěří, že rasa skavenů existuje. Příběh je vyprávěn nejen z pohledu Felixe, ale i z pohledu skavenů, kdy hlavně díky tomu je zábava knihu číst, protože skaveni mají odlišný náhled na svět, než lidé či trpaslíci, a čtenáře tento náhled určitě pobaví.


S upírskými romány se v posledních letech roztrhl pytel. Přesto, skupina upírů odhodlaná bránit lidstvo před zlem a pracující pro Vatikán, je tím méně obvyklým příběhem (přestože nápad upíra pracující pro Vatikán se objevil již v anime Van Helsing). Atmosféra je dosti temná a hlavní hrdinové putují po různých částech světa a střetávají se se zlem, o kterém normální člověk ani neví, že existuje, nebo si myslí, že už je dávnou minulostí. Díky tomu, že hlavními hrdiny nejsou jen nelidští upíři, ale i normální lidé, více si uvědomujete rozdílů těchto dvou druhů.


První knihu, kterou jsem od tohoto autora četl, byla Sabriel. Přestože se jednalo o knihu pro mládež, příběh byl dost temný a svět, který autor vytvořil, byl celkem originální. Pan Pondělí je první ze sedmi knih o světě skrytém za tím naším, do kterého se dostane obyčejný chlapec. Ani toto dílo nepostrádá vynalézavost, která by se dala částečně přirovnat světům Alenky či Dorotky nebo spíš Gaimenovského Nikdykde. Knihu přečtete velmi rychle a jste plni očekávání, co vás bude čekat za příběh v pokračování


Při čtení této knihy je vhodnější mít větší povědomí o fungování vnitřní politiky Spojených států amerických, ale není to nezbytné. Politické komploty se zde střídají s vojenskou akcí. Jak je u Carda zvykem, příběh šlape jako hodinky, někdy až moc dobře, ale Cardův patriotismus tady nejen vystrkuje růžky, ale i všechna chapadla, takže čtenářům, kteří mají vůči USA averzi tuhle knihu nedoporučuji. I nestrannému čtenáři několikrát přijde na mysl, že to Card přehání. V druhé polovině knihy pak přijde nečekaný zvrat, který by jen málo čtenářů očekávalo. Kniha pak celkově vyznívá spíše jako seminární práce na téma, co by se stalo, kdyby se v Americe znovu rozhořela občanská válka, než jako klasické sci-fi, ale nutí čtenáře k zamyšlení. Přirovnal bych to k diskuzím typu, co by se stalo, kdyby se Československo rozhodlo, že odmítne Mnichovskou dohodu a bude svou zemi bránit se zbraní v ruce.


První kniha z trilogie, kde historie Druhé světové války se začne odvíjet odlišně kvůli tomu, že jeden z německých vědců vymyslí způsob, jak naučit děti různé zvláštní schopnosti a tyto děti pak využije k válečným účelům. Velká Británie tak čelí daleko větší hrozbě, přestože těchto dětí nemá Německá říše mnoho. Proti těmto skutečným nadlidem se však postaví několik britských čarodějů, jejichž schopnosti se však musí platit krví nevinných. Hlavní hrdinové si tak musí klást otázku, jak daleko jsou ochotní zajít, aby zachránili svou rodnou zemi. Jedná se o napínavý akční příběh, který se příliš nesnaží vysvětlit vytvoření nadlidí nebo magii čarodějů. Zklamáním může být uspěchaný konec knihy, kdy si však začnete klást otázku, o čem budou další dvě knihy.


Sice nedosahuje kvalit původní Duny, ale je podstatně lepší než Spasitel Duny. Příběh se odvíjí zejména kolem dvojčat Paula Atreida, které po něm zdědily schopnost nahlížet do budoucnosti. Rozhodnou se zajít dál než jejich otec, aby tak zachránili lidstvo. Na své cestě za tímto cílem však musí čelit mnoha nepřátelům, kdy některými z nich jsou i členové jejich rodiny.


Po přečtení jsem nabyl dojmu, že Steven Erikson na nápad napsat tuto knihu přišel ve chvíli, kdy sledoval Futuramu, kde účinkuje kapitán Zapp Brannigan, protože hlavní postava jeho knihy má přesně takové vlastnosti. Jedná se zejména o egoismus, megalomanství, ignoranci, sexismus, nezájem nad vedlejšími ztrátami (ať už se jedná o jeho posádku, civilisty nebo mimozemšťany), kdy neexistuje způsob, jak by se v reálném světě dostal na tak výsadní místo jako je velení lodi nesoucí tak nebezpečné zbraně. Ve Futuramě si můžete říct, že to je skvělý antihrdina, ale jako hlavní postavu knihy byste si ho těžko zvolili, protože je nepředstavitelné, že by u čtenářů získal alespoň nějaké sympatie, abyste s napětím čekali, co se bude dít. To doplňuje naprosto neschopná posádka, která se nechá od svého šíleného velícího důstojníka šikanovat a podílí se s ním na všech jeho zločinech, které zahrnují i úmyslnou a naprosto bezdůvodnou genocidu. Domnívám se, že i parodie by měly dávat alespoň nějaký smysl. Tohle bylo velké šlápnutí vedle jinak skvělého Stevena Eriksona, který měl zůstat u toho, co umí nejlépe – u klasické fantasy.


Gotrek je zabíječ trolů, což je trpasličí úděl, který na sebe vzal poté, co provedl jakýsi hrozivý zločin vůči svému národu. Putuje po světě a vyhledává služebníky chaosu, aby s nimi sváděl boje na život a na smrt, a tak nalezl smrt v boji s mocnými protivníky. Společníkem na jeho cestách je pouze jeho magická sekera a básník Felix, který se na oplátku za záchranu jeho života zavázal, že bude trpaslík následovat na jehou pouti a napíše o něm epos. Své přísahy často lituje, protože až pozdě si uvědomil, že trpaslík na své pouti hledá smrt z rukou těch nejhorších nočních můr.
Zabíječ trolů je odpočinkovým čtením, které neřeší žádné složitější zápletky. Oba hrdinové putují světem a pobíjejí všechny nepřátele, se kterými se setkají. Tato přímočarost je ale právě to, co je na příběhu zajímavé a lákavé. Gotrek se moc neohlíží nad důsledky svého jednání a bojuje, jakoby byl už dávno po smrti, což děsí nejen jeho nepřátele.


Tenhle autor se dokázal s čtveřicí hlavních postav sžít snad ještě více než jejich tvůrce Pavlovský. Jejich zvláštní schopnosti využil v řešení dalšího případu jejich detektivní kanceláře tak moc, že najednou z nich udělal účinnou jednotku rychlého nasazení schopnou poradit si téměř s čímkoliv. A přestože se jedná o smrtící jednotku, dokázal jim ponechat i jejich mouchy. V případě Waltera celou jednotku mrtvých brouků.
Přestože v zábavných scénách u mě stále vede souboj agresivních důchodců v supermarketu, obdobná scéna z této knihy se vyšvihla hned na druhé místo. A je to stejně dobrý nářez. V mém případě je tato kniha na prvním místě v celé sérii, protože Antonín dokázal vytvořit vyrovnaných příběh plný humoru a uvěřitelnosti. Tedy, samozřejmě, pokud byste přistoupili na to, že v našem světě existuje magie a démoni.


Pan Havel a jeho manželka Zdislava, které můžete znát z předchozího příběhu Dýka a had, získali svatou relikvii Ježíše Krista. Na její vysvěcení pozvali samotného krále. Oldřich z Chlumu je před jeho příjezdem požádán panem Havlem, aby prošetřil podezřelé události, které se v hradě dějí. Diviš se v tu samou dobu připlete k vraždě, kterou jiní prohlašují za čestný souboj podle pravidel. Rozhodne se udělat na svého pána dojem a vyšetřit to osobně, bez jeho pomoci. Případ se mu však zkomplikuje. Záletný panoš Ota nakonec narazí na dívku, do které se skutečně zamiluje.
Z dalšího dílu nezmizela čtivost ani uvěřitelné historické reálie ze středověku. Historik se sice může nad něčím pozastavit, ale běžný čtenář zažije příběh, který se v době Přemysla Otakara II. mohl stát.


Představte si, že se objevíte v místnosti plné cizích lidí, ze které nemůžete odejít. Máte společnou jednu jedinou věc, kvůli které jste se zde ocitli. A něco vás nutí jednou za čas se vydávat na lov emzáků. To je v kostce hlavní děj.
Začátek je velmi promyšlený, až jsem měl chuť ukázat mangu přítelkyni, přestože není jejím příznivcem. Naneštěstí, hned první mise těchto nováčků kvalitu mangy značně snížila. První emzák na seznamu vypadá jako špatný vtip a vy si marně lámete hlavu, proč se někdo snaží něco takového vůbec zabít, a proč zrovna takovým způsobem. Od té chvíle jde také pryč jakákoliv logika samotného příběhu, protože ať už tato manga přijde v budoucnu s jakýmkoliv vysvětlením, bude to asi tak logické jako závěr seriálu Ztraceni (Lost).
Kresba je velmi pěkná, jen je občas těžké se vyznat v soubojových sekvencích, jak je u některých mang zvykem. Zejména dospívající mužské čtenáře potěší nahá účastnice, ale na můj vkus tam má příliš mnoho prostoru, což je dost laciný způsob, jak získávat čtenáře. Kdyby zůstalo jen u jednoho takového lechtivého objevení, tak proti tomu nic nemám, ale z charakteru postavy jsem nabyl dojmu, že její úlohou budou i do budoucna hlavně její vnady.


Velmi dobrá akční manga o světě zasazeném do alternativní budoucnosti, kdy svět lidí je ohrazený padesátimetrovými hradbami ochraňujícími zbytek lidstva před titány. Titáni jsou humanoidní tvorové dosahujících výšky 15 metrů a malého intelektu, takže svět za hradbami je před nimi v bezpečí. To se však změní, když se objeví obří titán. Hlavní hrdinové se pak rozhodnou proti této hrozbě aktivně bojovat všemi prostředky a zachránit tak poslední zbytky přeživšího lidstva.
Nedoporučuji pro slabší povahy, protože se jedná o japonskou verzi Hry o trůny.
Překlad je srážen editační prací, kdy si nevzpomínám, kdy naposledy jsem v nějaké oficiálně vydané knize narazil na tolik hrubek, zejména v podmětu s přísudkem a v používání hyperkorektního výrazu „by jsme“ nebo záměna „si“ za „jsi“ apod.
PS: Díky tomu, že titáni vypadají tak lidsky, jde z nich opravdu velká hrůza.


Původní želvy ninja, jaké se poprvé objevily v komiksu, než byly přepracovány do animované seriálové podoby pro děti. Pokud jste viděli poslední filmovou verzi, tak vás nepřekvapí jiný úvod, než byl v seriálu, zejména co se týče původu krysi Třísky. Přiznám se však, že seriálové vysvětlení původu Třísky mi dávalo daleko větší smysl. I když je asi zbytečné řešit logiku v komiksu, kde hlavními hrdiny jsou mluvící želvy ovládající ninjatsu.
Když ale překousnete Třískův původ a to, že nejste schopní rozlišit jednotlivé želvy od sebe, protože všichni nosí červené pásky, ostatní jen potěší. Nejedná se o komiks pro děti, takže je dost krvavý, přestože želvy své nepřátele nezabíjí, pokud nutně nemusí.
Kromě úvodu vás v prvním sešitě čeká setkání s mnoha postavami známými ze seriálu - s Trhačem, s April, s robotími Myšilovy, s Caseym Jonesem (chlápek v masce, který rozdává rány golfovými holemi) a s mimozemskou rasou „mozků“, ze které pocházel Krang.


Goon je drsnej týpek, který nesnáší zombie. Tedy, on toho nesnáší daleko víc, ale zombie jsou na prvním místě. Po ruce má svého přítele Frankyho, se kterým tvoří dokonalé vražedné komando. Goon velmi rád používá tupé zbraně, Franky střelné.
Goonovi příběhy jsou skečovité, volně na sebe navazující, kdy vzdáleně mohou připomínat ty montypythonovské. Do děje občas zasáhne i samotný autor komiksu, a postavy často komunikují přímo se čtenáři, takže je zřejmé, že Goon se vůbec nebere vážně. Komiks také paroduje jiné známé scény. Nejvíc mi v paměti utkvěla parodie na scénu z filmu Conan, kde se válečníci ptají Conana, co je nejlepší věci na světě. Je to zábavné krvavé skečové a parodistické počtení, ale právě z těchto důvodů není pro každého.
