HaHa11 komentáře u knih
Kdysi kdosi (velmi moudrý a uznávaný) řekl, že všechny příběhy už byly někdy napsány - a sám se tím řídil a neváhal recyklovat. Slib je napínavý, čtivý, zvolené prostředí atraktivní, ale celou tu dobu, kterou jsem s knihou strávila, jsem měla pocit jistého déjà vu. Postavy, vztahy, činy, osudová rozhodnutí ..... Tohle jsem už přeci někdy četla?! Nicméně autorce to nevyčítám, zrovna tak se nebudu příliš zaobírat logikou osudového rozhodnutí jedné z protagonistek - účel světí prostředky. Výtky mám snad jedině k (spoiler!) závěrečné zběsilé honičce v autech, fyzické likvidaci protivníka osobou "vyřazenou z boje"( konec spoileru), prostě by tomu možná slušelo mírně "salonnější" odhalení padoucha.
Jestli si myslíte, kdovíjak jste ve svých dvaceti letech vyváděli, přečtěte si tuto knihu!
Ke knize mě přivedl stejnojmenný seriál, a rozhodně to byla dobrá volba. Ač nešachista, dlouhé popisné pasáže věnované královské hře mě nenudily. Seriál byl oproti knize možná atraktivnější, emocemi nabité situace divácky přitažlivější. Doporučuji obojí, a je jedno, v jakém pořadí.
V rychlém sledu druhá kniha od autorky (po V údolí lišek), a tím pádem už jsem trochu kritičtější. Zajímavě se rozvíjející zápletka - lámala jsem si hlavu, co proboha může všechny ty mordy a postavy spojovat, v první polovině má kniha spád. Tempo bohužel v druhé části knihy upadá - vadily mi dílčí nelogičnosti, které autorka použije v zájmu dějové linie, postavy, jimž až příliš chybí pud sebezáchovy či jsou ochotny jednat protiprávně z dost neakceptovatelných pohnutek.
Spoiler - proč proboha dcera hlavní hrdinky nepoužila mobilní telefon, když se nemohla dostat domů, ustrašená osoba otevře dveře zcela neznámému návštěvníkovi, jeden podezřelý skrývá druhého podezřelého, který je na útěku .... konec spoileru.
Šmírák je přes to všechno docela slušná detektivka, času jsem nelitovala a někdy možná dojde i na další autorčiny knihy. Takže mírně zaokrouhluji směrem nahoru.
Čtení na dovolenou, k vodě, na cestu. Zajímavá zápletka, postavy, které nejsou čitelné po několika stránkách, poměrně malý okruh podezřelých, a musím říci, že jsem si tak od poloviny knížky lámala hlavu, kdo ze zúčastněných to může být?! Nepřišla jsem na to. Rozuzlení překvapivé, ne však krkolomné. Nezbytná dávka akčních scén na závěrečných stránkách logicky vyplývala z děje. Vše jak má být, a tak dávám za čtyři hvězdy. Tu pátou si nechávám pro knížky, o kterých budu přeci jenom přemýšlet trochu déle.
Nečetla jsem žádnou jinou autorčinu knihu, neznám její styl psaní, a asi proto jsem se po celou dobu četby nemohla ubránit myšlence, zda to celé není myšleno jako parodie - na detektivky a na prvorepublikovou červenou knihovnu zároveň. Škoda zajímavého námětu - potenciál tady byl, mírná dávka tajemna by se dala také využít, ale to by to celé musel dostat do ruky někdo jiný. Tohle bylo takové školácké. Rozverná hlavní hrdinka, vrhající se po hlavě do jednoho milostného dobrodružství za druhým, příliš nedotčena smrtí svých bližních. Její mužští spoluhráči - střídavě padouch či hrdina, holdující pořádnému dlabanci a popolednímu spánku na kanapi. Rodinné propletence, ve kterých se čtenář prostě bez pomoci průběžného nákresu nebyl schopen orientovat. Českým autorům sice fandím, ale další knížku Nadi Horákové už číst nemusím.
Taková slušná komorní detektivka. Vražda v uzavřené komunitě, vztahové propletence, běžné rodinné problémy - to všechno autorka zachycuje věrohodně, čtenáři nabízí přehledně, až by se dalo říci spořádaně. Z pozice nezúčastněného pozorovatele. A v tom bych viděla kámen úrazu. Chybí mi tam emoce! Postavy se sice obávají, strachují, ba i hroutí, ale tak nějak papírově. Holé věty, krátká souvětí, časté opakování jména aktérů - jako by autorka po celou dobu chladně kalkulovala, na koho to nakonec hodí. Vybruslila z toho docela úspěšně, a proto zaokrouhluji směrem nahoru. To ovšem nic nemění na tom, že za týden nebudu vědět, o čem kniha byla.
Tohle byla typická Moriarty vztahová, tedy ta, kterou mám ráda méně. Dávám přednost jejím příběhům, kde se řeší i linka detektivní. Autorka zůstala věrna svému osvědčenému postupu - množství postav, z nichž si tři čtyři uzurpují její i čtenářovu pozornost o něco více. Začátek sliboval zajímavou zápletku, bohužel na dalších stránkách se úvodní potenciál začíná trochu vytrácet. Postavy před námi odhalují celkem úspěšně svá nitra, vytahují kostlivce ze skříní dostatečně hlubokých a temných, ale napětí negraduje. Nic na tom nemění ani dost neuvěřitelná "úniková hra" i to, co následovalo. A v časových skocích, kterými kniha končí, už Moriarty nepokrytě vaří z vody - předvídatelné romantické optimistické konce s mohutnými nádechy červené knihovny, a hned několik takových za sebou.
Pořád to bylo slušné čtení, ale Moriarty ve své vrcholné formě ani náhodou.
Tak to byla jízda! Až se trochu vzpamatuji, napíšu recenzi, protože tahle kniha si ji zaslouží. Pokud milujete tlusté bichle, které mají co říct, sáhněte po tomto příběhu. Je temný jako zahrada na konci světa, depresivní jako třetí lednové pondělí, rozvláčný jako Jiráskovy romány z doby národního obrození, a přesto byste ho nejraději dali na jeden zátah. Tana French ve své nejlepší formě!
Základem přijetí této knihy je správný přístup. Musíte očekávat vrchovatou nálož romanticko nostalgického čtení (určitě spíše pro paní a dívky), okořeněného pořádnou porcí čisté duchařiny. Autorka provede čtenáře několika časovými rovinami - viktoriánskou Anglií počínaje, přes léta třicátá, dobu druhé světové války, s malou zastávkou kdesi v osmdesátých letech, až po současnost. Rodinné, přátelské i společenské vazby hrdinů vyžadují čtenáře pozorného, možná někdy i vracejícího se. Občasné drobné nelogičnosti a krkolomná propojení spisovatelce odpustíte; účel světí prostředky. Kate Morton napsala před časem naprosto úžasné Tajemství letního odpoledne. Hodinářova dcera sice kvalit tohoto titulu nedosahuje, přesto ji považuji za příjemné, nenáročné a odpočinkové čtení - ideální na dlouhé zimní večery, na dovolenou ..... Dala bych tři a půl, zaokrouhlím směren nahoru.
Nutno uznat, že autor se svými potenciálními čtenáři hraje čistou hru. Pokud totiž nazve svoji knihu tak, jak nazval první svazek z nové série, musí být každému nad slunce jasnější, co může od četby očekávat. Nebudu tudíž hodnotit uměleckou úroveň (žádnou jsem tam ostatně nenalezla), ale zmíním jistá fakta:
- vyšetřovatelkou je opět žena s trochu dost dramatickou minulostí, má problémy se závislostí na alkoholu
- znovu se objevuje motiv sériových vražd
- po jisté době vstupuje na scénu napodobitel sadistického odsouzeného vraha
Bryndza tudíž nenabízí nic, s čím by se čtenář nesetkal v jeho knihách s Erikou, případně u mnoha dalších autorů hlásících se ke stejnému žánru. Za originální nelze považovat ani scény plné krve a nechutných detailů. Zcela očekávaná je i závěrečná přetahovaná, je jasné, že ztráty v řadách hlavních hrdinů nenastanou, protože to by pak nemohla série pokračovat ...
Pokud srovnávám Kanibala s Dívkou v ledu (první příběh ze série s Erikou), musím konstatovat, že to je rozjezd podstatně klopotnější, bez potenciálu (tipuji, že Bryndza bude v dalších dílech pracovat se vztahem otec - syn, ale moc mu nevěřím), bez přidané hodnoty - za tu opravdu nelze považovat sondy do duše Kate Marshallové (jak moc je špatná matka a jak moc se touží napít). Bryndzovy knihy se prodávají - to je fakt; otázkou zůstává, jak velkou zásluhu na tom má obrovská mediální masáž. Ano, přečtu si i další knihu ze série, ještě jednu šanci Robertu Bryndzovi dám. A budu doufat, že to napříště nebude taková zoufale průhledná obnošená literární vesta.
Autoři, přihlaste se, kdo ještě nenapsal nic o imigrantech!? Tenhle Bussi byl v porovnání s některými předcházejícími skvosty (Černé lekníny, Nikdy nezapomenu) dost slabý, v porovnání s tvorbou řazenou do téhož žánru (thriller to sice moc nebyl, detektivka se zamhouřením obou očí) rozhodně pořád nadprůměr. Bussi se opět představuje jako kultivovaný vypravěč, snaží se příběh rozkošatit a zamotat, seč mu síly stačí, ale problém je tady jinde. Autorovo zachycení osudů hrdinů (především těch, kteří se snaží uprchnout z chudých oblastí světa a usadit se v "zemi zaslíbené") je takové naivně černobílé. Jako by se zcela ztotožňoval se slovy, která pronáší jedna z jeho postav: "...svět je taková vesnice. Tak se rozptylte, rozběhněte se, sbírejte všechny květiny na planetě." Občas jsem měla dojem, že je nám čtenářům podsouváno klišé známé z budovatelských románů - na jedné straně bohatí (bílí) lotři, zkorumpovaní a ničeho se neštítící, na straně druhé zubožený (africký) lid snažící se prolomit (obrazně i doslova) brány jejich paláců. A přitom ti druzí byli také pěkní vejlupci! Abych jen nekritizovala - vyprávění má spád, zaujme, chcete vědět, jak to dopadne. Rozhodně se však nedostavilo ono závěrečné povzdechnutí: "To už je konec? Škoda, takové to bylo báječné čtení!"
Třetí a jednoznačně nejhorší autorčina kniha (i když ty dvě předchozí také nebyly žádný literární skvost, ale to se od tohoto žánru ani neočekává)! Zpočátku jsem měla dojem, že se autorka inspirovala jednak známým filmem (Záhadné zmizení z r. 1993), zadruhé jsem nacházela i určitou podobnost s nedávno proslavenou Zmizelou. Ale toto jsou vlastně ještě pozitiva. Příběh samotný je neuvěřitelně zdlouhavý, donekonečna rozvíjené podobné situace čtenáře omrzí. Po nějaké době jsou mu protagonisté tak nesympatičtí, že jim přeje nějaký logický a předvídatelný konec vycházející z celkového, mnoha nesrovnalosti a neuvěřitelnými vedlejšími liniemi prošpikovaného příběhu. Co třeba pád meteoritu?!
Pokud dostane autorova prvotina označení "mezinárodní bestseller", zostražitím. Tentokrát jsem byla velmi, ale opravdu velmi mile překvapena. Jazykem (poetičnost a černý humor výtečně kontrastovaly s morbidními /nikoliv samoúčelnými/ detaily a brutalitou některých scén), výborně zpracovanými dějovými liniemi, které dělilo třicet let (ta z osmdesátých byla přeci jenom o kousek lepší - jestliže v děsivém příběhu dostane příležitost dětská parta, přináší to většinou plusové body - četli jste V lesích od Tany French nebo znáte famózní Stranger Things?), a i konec byl v podstatě takový téměř ideální. Přimhouřím oko, zapomenu na to "téměř", a po delší době dám pět hvězd.
Tentokrát se čtenář svérázných postaviček z Three Pines nedočká - nezakrývám proto lehké zklamání! Atmosféra v odlehlém klášteru a vražda k tomu? Karty byly rozdány slušně, protagonisté nejenom vyšetřovali, vyvíjely se i jejich osobní dějové linie (a více než zajímavě). Těším se na další díl, ale chci zpátky ke Třem Borovicím!
Pátý Enzo a jako přidaná hodnota zákulisí udělování (a odebírání) michelinských hvězd. Knížku nedoporučuji číst na lačno - stránky věnované kulinářskému umu protagonistů jsou věru přesvědčivé. Škoda, že totéž nelze říci o detektivní zápletce, osudech postav a jejich motivaci. Autor se v tomto pokračování už nedovede oprostit od šablonovitosti, spoléhá na nepravděpodobné náhody a do děje zakomponuje až trestuhodná (a nevěrohodná) opomenutí, kvůli kterým zůstal před lety případ nevyřešen. Takže opět Enzo detektiv, Enzo svůdce žen, Enzo otec ..... Úspěchů dosahuje na všech frontách, jenom čtenář si možná pomyslí, že Peter May to umí i mnohem lépe ...... Tohle je za tři hvězdy, a ani o chlup víc!
Do čtení jsem se pustila brzy po Trhlině (skvělá!), a tudíž jsem očekávala potvrzení kvality. Byla jsem zklamána - mysteriózní možnání až k nevíře, místy určitě nechutné, bála jsem se tak do dvou třetin - a pak už jsem přeskakovala. Závěr?! Trochu zoufale neočekávaný. Do dalšího Kariky se nepouštím.
Darebáci mají pro nás ženy své nepopiratelné kouzlo. Ale v případě sériového vraha už to přeci jenom neplatí tak úplně plošně ... Nebo ano? Hamish Wolfe je dle mínění všech zúčastněných neoddiskutovatelný fešák a právnička Magie se od začátku jeví býti lehce mimózní. Příběhů, ve kterých je děj posouván kupředu formou dopisů, ve světové literatuře pár najdeme (kdo by neznal Nebezpečné známosti?). Skvěle to funguje i v detektivce a čtenář si celou dobu láme hlavu, kdo z pisatelů je vlastně větší cvok. Příběh temný jako nejhlubší místo jeskyně, kde to všechno končí. Ovšem nesmíme zapomenout, že ..."po..... těle se neustále pátrá" - že by pootevřená vrátka k návratu na scénu?
Pěkně napínavé, zvláštně ujeté a vůbec skvěle čtivé. Těch hvězd dám prostě plný počet - a to i za moudrost, kterou pronesla jedna z epizodních postav: "Chci říci, na vysoké se každý čas od času zachová jako kretén, no ne?"
Svatá pravda ...
Tak to opravdu dobrý příběh nebyl ....Ale jako detektivka naopak obstál na téměř výbornou! To, co se odehrálo na posledních zhruba 50 stránkách, byla mistrovská ukázka toho, jak vytřít zrak naivnímu čtenáři, očekávajícímu dobrý konec. Kulisy skvělé a depresivnost vyznění umocňující, figurky pitoreskní jen do určité míry. Zápletka? No možná trochu překombinovanosti tam bylo, pachateli vyšlo poměrně nadstandardní množství předpokládaných vývojových linií, ale budiž. A ta ukázková depka v závěru .... Dám čtyři hvězdy, ale s plusem.
Ani napodruhé jsem k amatérskému detektivu Enzu Macleodovi kdovíjakými sympatiemi nezahořela a knihu zařazuji maximálně do kategorie "Dejme tomu". Oceňuji věrohodné zachycení života v méně známé vinařské oblasti ve Francii; statě týkající se vína byly bezesporu zajímavé, ale příběh sám ... Přímo ztracený čas to nebyl, ale v podstatě mě to, kdo je pachatel, zase až tak neinteresovalo. Motiv hrůzných činů je dost neuvěřitelný a samotný konec považuji za podraz na čtenáře. Jak kdyby i autor pochyboval, zda další kniha ze série se svérázným Skotem bude dostatečným lákadlem sama o sobě.