haki34 komentáře u knih

(SPOILER) !!! SPOILERY !!!
tak doteď to byla procházka růžovým sadem a v tomto díle začíná pořádná řež..krev teče otoky, rube se každý s každým..a ne že ne...mocní přestávají znát bratra, aliance se hroutí...světem čarodějů letí klam a zrada..a jak obstojí Zaklínač ?? a jak obstojí Dítě Překvapení ?? lidstvo je drceno válkami a požáry..Ciri zjišťuje, že umí hodně..ale spoustu by se ještě potřebovala naučit..drsná, až psychedelická pasáž s pouští dává poznat, že navzdory všemu je to dívenka, a v nitru i docela křehká..která ale vstává a jde dál....
Geralt si líže rány v Brokilonu, Yennefer zmizela...mistr Marigold se snaží přežít a daří se mu...a já se těším domů, ať můžu tevřít další díl...
p.s. nejen mapu, ale i nějakou obrázkovou přručku všech potvor a stvůr by to chtělo...

„Nebýt zaklínačových hloupých skrupulí, jeho nepraktické ohleduplnosti, mnoho pozdějších událostí by proběhlo zcela jinak. Nemálo by sej ich patrně vůbec neudálo. a dějiny světa by šly jiným směrem. Leč historie kráčela svou cestou – a prvotní příčinou toho byly zaklínačovy zábrany. Když se nad ránem probudil a pocítil nutkání, neučinil to, co by na jeho místě udělal každý : nevyšel na balkón a nevymočil se do vázy s popínavými řeřichami. Měl své skrupule. Oblékl se v tichosti, aby neprobudil Yennefer, která spala nehybně a velmi tvrdě a tkřka neznatelně dýchjíc. Vyšel z ložnice a zamířil do zahrady.“

„Vyrazila jsem si přední zub,“ zašišlala čarodějka nevrle. Bla rozcuchaná, zašpiněná od omítky a sazí, na tváři měla velkou krvavou podlitinu. “A nejspíš si zlomila nohu,“ dodala, když vyplivla červenou slinu. „To jsi ty, zaklínači ? Jakým zázrakem jsem zhučela rovou na tebe ?“ „Taky by mě zajímalo.“ „Terranova mě vyhodil z okna.“ „Můžeš vstát ?“ „Nemůžu.“ „Potřebuji se dostat dovnitř. Nenápadně. Kudy ?“ „Jsou všichni zaklínači stejně praštění?“ odplivla si Keira podruhé a kvikla, pokoušejíc se zvednout. „V Garstangu se bojuje! To je magická válka, vře to tam, až pukají zdi. Ty asi hledáš trable, co ?“ „Ne, hledám Yennefer.“......

„Vím,“ řekl, „ co ti brání v rozumném zvážní situace. Vím, co ti znemožňuje střízlivý odhad a úsudek. Tvá arogance, Geralte. Odnaučím tě aroganci. Pomocí této hole.“ Zaklínač přimhouřil oči a mírně zvedl meč. „Hořím nedočkavostí.“ O několik týdnů ozději, již téměř vyléčen dryádami a vodou BROKILONU, Geralt uvažoval, kde v průběhu boje udělal chybu. Došel k názoru, že během boje neudělal žádnou. Jedinou chybu učinil předtím : měl utéci, než souboj začal.“

„Je mi zima,“ zachvěl se Marigold, až zapraštěly haluze, na kterých odpočívali. „Mohli bychom zapálit....“ „O tom ani neuvažuj,“ zarazil ho zaklínač. „Zapomněl jsi , kde jsme ?“ „Oni vůbec—„rozhlédl se vyplašený básník. „Žádný oheň ?“ „Stromy nenávidí oheň. Ony též.“ „Hrome. Budeme se klepat zimou? A sedět v téhle tmě ? Když natáhnu ruku, nevidím vlastní prsty...“ „Tak nenatahuj ruku.“

..ano, i když je to těžké, i když to bolí, i když je tam strach, spousta emocí, málo nadějě...i tak jdu dál  hurá na další díl.....

41 24.05.2020

posloucháno jako audiokniha...a stále váhám nad hodnocením..3,5* by bylo tak akorát. Zároveň mě ale neštvala tolik jako "Zlodějka příběhů", které jsem tu trojku šupla..nuž tedy : autorku po Zlodějce příběhů nadále beru na milost a zkouším další a další. Audiokniha mi zpříjemnila několik sobot v domácím zápřahu ( vaření, pečení, úklid a tak - znáte, ne ?)
Opětovně mi trošku lezli na nervy knižní jména - Keller, Jahoda, Sedláková, Zajíc, Hrubeš, Daneš...takové ..moc knižní :D prostě postavy...ale třeba je to jen můj problém...
Zápletka byla ve finále docela komplikovaná, kdo s kým, co a proč, autorka se nám snažila neustále házet klacky pod nohy s dalšími postavami a možnými motivy. Obzvláště francouzská epizodka ;)
Z Kláry Kellerové se ve finále vyklubala celkem fajn holka. Jako obvykle všichni podezřelí a svědci s policií nespolupracují, mlží a zamlčují informace. Inspektor Bergmann navzdory tomu případ náhlým osvícením vyřeší...a my můžeme klidně spát ;)
Jako oddechovku doporučuji,

40 13.06.2022

(SPOILER) dočteno. Po mém zklamání a rozpačitosti z dílu prvního jsem se normálně bála začít číst. Několikrát jsem měla v košíku a nekoupila. Odhodlávání mi trvalo dlouho, první díl jsem přečetla někdy loni touhle dobou...Ale.. chtěla jsem přeci jen vědět, jak to bude pokračovat dál. Nemám ráda rozečtené a nedočtené série.
Tak jsem nakonec oslovila kámošku, ta znala někoho a ten knížku půjčil..doma mi asi 3 týdny ležela na polici a já se opět odhodlávala, a pak jsem si řekla - Zuzano, máš ji půjčenou, nemůžeš vracet po roce, jdi do toho ! třeba to nebude tak zlé :D
Začátek mě příjemně překvapil..ubíhaly další stránky, a stále žádná katastrofa...už jsem byla v půlce, a furt to šlo...a najednou otevřený konec, protože nás ještě čekají další osudy. Uff. tentokrát jsem si oddechla. Buď autorka čte komenty tady na DK, a nebo si sama oblíbila své postavy a rozhodla se jim dát šanci i prožít něco hezkého. Ano, v této knize bylo i štěstí a hezké chvilky.

Tak a teď výhrady : jedná se o románovou kroniku, takže máme takového kočkopsa, kde je od každého trochu - aby tam narvala hodně historie, ochudila postavy. Jak už psali čtenáři přede mnou, postavy jsou 2D. Neskutečně ploché. Neumím si je pořádně představit, nemám možnost blíže je potkat. A to možná nemá ani sama autorka - má v knize strašně moc hlavních hrdinů. Jak se rodiny rozrůstají, zapojuje víc a víc postav, které jsou také víc a víc jenom nastíněné..což je dobře v momentech, kdy se jim dějě nějaké příkoří - člověk pak vlastně nemá o ně ani strach. Nevytvoří si pouto, nepustí si je k sobě. Protože to jsou jenom takové makety. Nejvíc se pověnovala Barce, která byla dle mého v tomto díle asi "nejhlavnější".
Vysoký počet hlavních hrdinů se hodil i pro historické linky - jak došlo na dělení, část mohla zůstat poláky a vyzkoušet si lágr. Část zvolila Slezsko, někteří podlehli nátlaku Říše...a my jsme se dozvěděli, jak se jim podle volby a volksliste žilo. Druhou světovou prožili s většími či menšími šrámy, ale díky plochosti postav mě to zas tolik nebolelo. Ani pobyt v lágru s Fankou a její rodinou, ani ztráta Anuščina syna (tady ale doufám v happy end v dalším díle - postavy by si to zasloužily !). Ani zmizení tety Julky, která se svojí povahou a činorodostí byla velmi příjemným osvěžením.
Ženčin život zas připomínal (aspoň pro mě ) kombinaci Julčiny odhodlanosti a "všechno špatně" Barbory, její babičky. Potěšila postava Leona, přes kterou se dostáváme k Larischům. Olina postava zas umožní nahlédnout do obchodu s textilem a přičichnout (zlehka) k práci švadleny.
Halka byla naprosto nevýrazná a autorka ji obětovala Rusům - asi to přijít muselo. Čekala jsem, jak se vypořádá s kapitolou osvobození a zvládla to opět pro mě bez extra nimrání se v utrpení - stalo se, stalo. Ženy z Barbořiny rodiny nikdo nikde hromadně neznásilňoval celou noc a podobně. Takže fajfka by byla. A na to, jak byla Halka tichá, klidná, mírná, překvapivě znásilnění zvládla s nebývalou vnitřní sílou.

Julku prostě vymazala. Stačil nálet. Z tohohle možná mrazí nejvíc. Víc než z vystěhování rodiny Beranů - ti aspoň dostali šanci začít nový život jinde. (Opravdu Štěpán nemohl pátrat po Žence ??). Ale jeden nálet a půl města je pryč. A s ním i Julka...

Česko-polskou nevraživost a rozbroje i mezi nejbližšími si umím velice živě představit. Stačí se v dnešní době podívat kolem sebe. Podobně pracovní a potravinová krize.
A přeci všude tak nějak prosvítalo světlo nadějě, Barčina láska a obětavost rodině, její velmi hezký vztah s manželem i dětmi..

Celkově mám z druhého dílu o dost jiný pocit i zážitek, než z toho prvního. I nářečí bylo zakomponováno tak nějak nenásilněji, věty plynuly přirozeněji. Dějě a linek tam bylo samozřejmě víc - Ženka a Werner, Ženka a Szczepan - vlastně Žence byl po Barce věnován největší prostor...a myslím, že s její linkou jsme taky ještě neskončili...
Jsem ráda, že mé obavy se nesplnily...tentokrát si druhý díl už opravdu koupím a zařadím do poličky k dílu prvnímu. Navzdory všem výhradám :)

takže doporučuji - ti, co jste byli prvním dílem zklamáni jako já , dejte dvojce šanci ! je to přeci jen výborný počin - svojí lokální a historickou rovinou. A dokonce i postavy jsou pozitivnější. Už se těším, jak si místa z knihy projdu naživo. No a taky na pokračování příběhu ;)

40 14.01.2022

po vydařených Opicích jsem se rozhodla zkusit víc knížek z této série. Naštěstí se dají celkem lehko sehnat..Kromě zajímavých informací o mých oblíbených slonech (zejména využití v pracovním procesu v Ázii, jídelníček, provozní deník, pomoc při výzkumech v bažinách - to aspoň byla romantika !!!) jsem si hlavně rozšířila obzory u damanů, které jsem vnímala jako roztomilé tvorečky a vůbec teda ne příbuzné slonů, a sirén, tajemných neforemných "mořských panen". Poutavě psaná odborná literatura, z fleku podepisuji koment Čtece i Yalky...
Doporučuji a jdu na další díl série - Medvědy...

40 14.05.2021

přinesl Ježíšek...včera jsem do ní konečně pořádně nahlédla a jsem nadšená...ideální i pro čtení s dětmi - jednoduše a přehledně vysvětleny zvyky a vlastně běžké, každodenní fungování našich praprarodičů...včetně receptů na chleba, kysané zelí, povidla...ba i na vlastní mýdlo a praní po vzoru prababiček.
Vše doplněno tématickými ilustracemi, které plní i úlohu "slovníčku" - názorně vidíte třeba ošatky, hrotky na dojení, snopy s obilím a podobně...
Za mě všech 5* a doporučuji !!!
a jdu se podívat po dalších knížkách od autorky ;)

40 18.03.2021

"Na první pohled to byl mužský jako každý jiný a nic zvláštního na něm nebylo. Zahlédla jsem ho, když jsem šla domů, ale stačila jsem udělat jenom několik kroků, když jsem pocítila, že se musím otočit a vrátit zpátky. Možná se to stává i jiným ženám, že v nich jiskřička roznítí požár. Není k tomu potřeba víc než pohled, záblesk ve tváři, nebo jen obrys ramenou, na který se pak nedá zapomenout, vrací se v mysli znovu a znovu, celé roky. Většina žen asi přejde kolem a neodváží se ani otočit, aby se podívaly zpátky. Zvyk, plachost, stud jim v tom bráí, jiskra vzplane nadarmo a možná už je potom nic podobného nepotká."

Plavovláska. Padlý anděl...možná proto ty plavé vlasy. Příběh jedné velmi nešťastné holky, která jenom chtěla být milována. A moc hezky napsaný, jak už to pan MW umí ;) tak hezky, že Maiřin smutek je tu s námi. Máme chuť (teda aspoň já) ji chytnout za ruku, obejmout, pohladit. Ale o to se vlastně snažila i její máma...na které si zas člověk uvědomí, jak lehké je odsoudit..a kolik věcí nestihl, dokud mohl se ptát, mluvit, nebo jen společně být.
Těžký život to byl. A konec byl hořký. Ale jinak to vlastně ani s Mairou dopadnout nemohlo. Hvězdičky neklamaly, i když Mika hezky zahrál na city, užila jsem si to.

Druhý příběh , resp. krátký román - Už nikdy nebude zítra, mě až tak nebavil. V podstatě mi byli oba protagonisté - kapitán a Astrid ukradení. Svou lhostejností způsobili tragédii. a i když se k věci postavili zády, snažili se ji vytěsnit, výčitky přišly. Ale mně zas přišlo, že málo..nebo že je to tak lízlo. Jako že bez toho to nepůjde, tak je nechám vydusit..žádní Bonnie a Clyde. Ale dva ldé, otupělí životem. Znuděná povrchná Astrid, obklopená hejnem hejsků (asi MW chtěl ukázat "zlatou mládež"), kapitán, rádobytraumatizován válkou. Nevinná oběť. Chlapec, který byl z celého románu snad nejvíce živý. Nejvíce přítomen. Mech, les, sasanky. Příběh s tragédií, který mě po Plavovlásce jen lehce oslovil, poklepal po rameni, odplul a nedokázal zasáhnout hlouběji. Ano, pointa se pamatuje dobře. Al tak nějak to nemělo šťávu a hloubku. Hodnotím 3,5*...a díky Plavovlásce zaokrouhluji nahoru - celkově knížka za 4*

40 10.09.2020

posloucháno jako audiokniha...
nechci ubírat dílu jeho kvality, ale místy celkem uspávalo. Příjemně. Nicméně obrovská poklona autorovi, jak si dokázal vyhrát s dějem odehrávajícím se v průběhu 2 dní..minutu po minutě zachytit starcův zápas. S rybou. S mořem. Sám se sebou.....ze školy mi utkvěl z úryvku, probíraného v literatuře, pocit něčeho zoufalého a smutného. A taky jsem měla za to, že to nakonec se starcem nedopadlo dobře...takže díky, Kovářskej, že jsem si dílo konečně poslechla, a zjistila, že je to celé trochu jinak ;)
hezkých 3,5*

40 12.07.2020

(SPOILER) !!! SPOILERY !!!
Moje rozloučení s Geraltem..nečekala jsem dle hodnocení (komenty jsem předem nečetla) kdovíco, ale nakonec jsem spokojená...velmi spokojená :)
Sice námět a ústřední "problém" docela přitažený za vlasy, celé to působilo uměle, šroubovaně...jakože chci ještě něco napsat, tak o čem ? hmm, ukradnou mu meče, to je nápad !!! ale mně to až tak úžasné nepřišlo. Navíc nadále románová forma Sapkowskému nesedí, povídkovou sbírku bych ocenila víc...
Každopádně - Lytta Neyd nuda, nesympatická, pasáže o ničem. Mozaik - lepší než Lytta Neyd. Yennefer - muela být vzpomenuta, pár vět se sctí - budiž. . Marigold - jede svůj průměr. Geralt - pokračuje ve vyčpělosti, nemastnosti, neslanosti, ale se stoupající tendencí proti posledním dílům série.
nejlepší pasáž - vixena, liščí žena..jak na lodi, tak závěr. To se mi líbilo moc...a myslím že i mělo potenciál.
Hrad Rissberg a pokusní králící - no budiž.
Co mě ale nejvíc dostalo a povzneslo mé hodnocení ke 4* je konec...poslední kapitolka s Nimue a jejím dobodružstvím v lese....rozvířilo fantazii, obnovilo naději...

Doporučuji. A znovu potvrzuji, že do Geraltova světa se budu ráda vracet. A Bouřková sezóna, ač není z nejlepších, v něm má své místo.

a pár citátů na závěr :
"Kysané zelí!" oznámil a dřevěnými kleštěmi si nabral ždibec z bečky."Ochutnej, Geralte. Výtečné, že ano? Poživatina nejen chutná, ale též zdravá. V zimě, kdy je málo čerstvého ovoce, chrání lidi před kurdějemi. Navíc je vynikajícím antidepresivem."
"Jak jsi na to přišel?"
"Sněz mísu kysaného zelí a zapij hrnkem podmáslí a rázem se deprese stane tvou nejmenší starostí. Někdy na hodně dlouho..."

"Zaklínač si povzdechl. Nejednou měl možnost spatřit výsledky bezpečného fungování teleportů, a dokonce už také musel sbírat pozůstatky lidí, kteří teleporty používali. Proto věděl, že prohlášení o absolutní bezpečných teleportech patří do stejné přihrádky jako tvrzení : můj pejsek nekouše, můj synek je hodný chlapec, ta pečeně je čerstvá, peníze vrátím nejpozději pozítří, v noci jsem spala u kamarádky, leží mi na srdci dobro vlasti nebo odpovíš jenom na několik otázek a jsi volný."

"...žena se ptá, jak pánové shledávají naše vepřové?." "Pánové je shledávají v kaši,"odsekl Marigold. "Občas. Ne tak často, jak by si pánové přáli."

tak sbohem a na zdraví. Na naše hrdiny. Sice nemám Est Est, ani jinou podobnou lahůdku, ale i Frankovka ročník 2018, víno s přívlastkem pozdní sběr od Michlovského dobře poslouží. Bylo mi ctí, kamarádi !!!

Geralt vstal. "Je čas jet dál, Marigolde."
"Aha. a kam ?"
"není to jedno?"
"Vlastně ano. Pojeďme."

40 06.06.2020

díky Isew za připomenutí...s Májem jsem se seznámila částečně před léty na gymplu v rámci literatury..a pak jsem potkala vizuální podobu, ke které jsem sice měla výhrady, ale - ve finále to nebylo až tak zlé...ba s čím dál větším odstupem mám na to moc hezké vzpomínky..na tu náladu...to léto mezi větami, ta příroda, ty city ve vzduchu...vražda, odsouzení, a Vilémův konec..vršek se "šibenicí", s kolem a místem posledního odpočinku..
a já se vracím, po letech, jak ten poutník a čtu Máj znovu...a vůbec nevidím tváře herců, ale cítím tu atmosféru, vidím hory, vidím jezero a bílou věž...a cítím ten příběh možná ještě silněji než kdysi...
jsem ráda že se mi to nejlepší z vizuálna spojilo s nejlepším z básně, protože Karel Hynek občas ve snaze zachytit a zdůraznit pocity opakuje verše...a rýmy mi taky neladí. Celkový výsledek je však velmi velmi uspokojivý....

40 19.02.2020

normálně mám tu Klevisovou čím dál raději :D čteno ušima při finišování vánočního cukroví..tentokrát snad ani nemám co vytknout !!! opět hezké lesní kulisy, apadá vesnička na jihu Čech, co by kamenem do Rakouska dohodil..kromě Bergmanna velkou mírou ve světle ramp Sylvie Sedláková...
z fleku můžu podepsat Oskli a mi-380..taky mi bud epo postavách smutno :) a jsem ráda, že autorka trochu udělala osvětu kolem bipolárky...ráda si přečtu (poslechnu) další !!!

39 18.12.2022

posloucháno jako audiokniha...tak poklidné, plynoucí jako řeka, volně šumící, jako les ve větru...životy malých lidiček nedaleko bavorských hranic. Hajný, jeho žena, příručí...pytláci. Láska, nenávist, takový ten obyčejný život v lese, práce - péče o stromy prostřídaná akcí, střety s pytláky...řeší se i vztahy manželů, milenců (Svijanský a Katy -láska si nevybírá podle vzdělanosti či stavovské příslušnosti...)
Nádherný jazyk, kus historie a zároveň velmi příjemné a oddechové čtení...takové pohlazení po duši....a co mě nejvíc překvapilo, zaujalo i 10letou dceru, která poslouchala se mnou a těšila se na pokračování :)

39 05.02.2021

Z knihovny...dočteno. Jak bych to zhrnula - kniha je napsaná strašně. I když obsahuje úžasné informace o africké flóře a fauně, skoky z témy na téma jsou velmi rušivé. Nevím, nakolik se to stalo i překladem, ale často jedna věta nenavazuje na předchozí odstavec a celé to nedává smysl...
Dále - co se týká samotného názvu knihy více než Joy se to týkalo samotného George...Joy mi teda (ale možná to bylo opět zapříčiněno i překladem) přišla hlavně dětinská, svéhlavá a poměrně nepřizpůsobivá osoba. Ano , dokázala zvednout popularitu zvířat, díky Elsině příběhu vydupat spoustu peněz, které pak vrážela zpět do rezervace..ale celkově její přístup a chování mi moc příjemné nepřišly a nesedly...vztah s Georgem taky nevydržel ( jako jeden bodd uvedla taky gin a whisky, což se nedivím - sám George zmiňoval popíjení pravidelně, a docela mě udivilo, že taky popíjel na vycházkách se zvířaty - asi to lvům nevadilo a nebadali rozdíl...)
Samotná snaha Adamsonových - občas jsem o ní pochybovala...ano, spousta zvířat se díky jejich snaze dostala do přírody. I mláďat odchovali spoustu a dle Georgových statistik přežilo víc, než běžně v přírodě přežívá..Ale zároveň ty jejcih zvířata byly navázané na člověka...vztah už byl pozměněn...parciálně "ochočené" a také pořád divoké, což vyústilo v několik nebezpečných střetů, kde to i pár lidí nepřežilo, následně byl utracen i dotyčný lev...
Každý si asi musí udělat názor sám..povídání zajímavé, napsáno však otřesným stylem, devalvujícím hodnotu knihy...oceňuji fotografickou přílohu a klidně bych fotek zvládla i víc...levharti a gepardi, jakožto Joyin projekt, jsou zmíněni jen okrajově.

a jako ukázka krkolomnosti a podivného stylu :
..." Přivítala nás malá skupinka- až na mladého náčelníka Kurua - zcela nahá. Kuru měl na hlavě červený fez, pruhovaný kabátek od pyžama a rudé chlupy na pažích a na hrudi. Uvažoval jsem, zda jsou zde doma, okoun, kterým nás podarovali, pocházel opravdu z jezera."

" Když jsem uviděl úzkost a Ginnině tváři, prostrčili jsme žebřík blízko k Billovi a on přelezl, Maru jsme zatím nalákali na maso a odvedli. Byl jsem odhodlaný odnaučit Maru tento nebezpečný majetnický zlozvyk, a začal jsem proto spát u drátů klece. A když se začala trošku uklidňovat, dával jsem si polní lůžko na noc dovnitř. Nakonec se povedlo, že zahrála některé nejroztomilejší scény ve filmu." ---jakože wtf ?? lev byl majetnický, takže líhat si vedle něj, oddělen drátem, to změní ?? a ještě víc pomůže spát vedle něj v kleci ?? jestli chápete lépe, budu ráda za objasnění...

a takových podivností a krkolomností je tam bohužel nespočet...Za mě tedy jen 3*..

39 02.01.2021

Z knihovny...(dočteno před Vánoci, zapoměla jsem zapsat..:D)
Holky nám trochu vyrostly, Málinka se svými ideály jde do práce...v začátcích mě došlova štvala svým přístupem, naivitou, submisivností..chápu, že byla ráda, že je zaměstnaná, ale makat bez volna , jen za byt a "stravu", týdny zavřená v izolaci, horší než COVID ;)) naštěstí po rozmluvě s laborantem procitá a dupne si na lékárníka Ptáka pěkně ostře, za což smekám, na Málinku nevídaná odvaha ;)
Bavili mě její dobrodružství s Jedlinkou, návraty k rodině...její první láska až na věky věků byla taková naivní, Málinkovská...ale člověk jí to nemůže nepřát ;)
Gabra se nám taky zklidnila, ale pořád má svou jiskru, odvahu, držku držkatou...
Doporučuji !!! a holky se staly definitivně mými oblíbenkyněmi :))

39 25.12.2020

stále je to Betty...ale i keď som sa bavila, na Vajce to nemalo..každopádne určite patrí do série, hlavne preto, že sa dozvedáme o pokračovaní Bettyinho života po odchode z farmy, návrate do mesta a snahe uplatniť sa, uživiť dcéry a snáď zas nájsť aj nejakú lásku... p.s. čo sa mi ale veľmi páčilo, bola Bettyina veľká, nesúrodá a súdržná rodina..

39 21.07.2020

tak dočten i druhý díl..nebo spíše pokračování...(opět zapůjčeno od kamaráda)..přistupovala jsem spíše s mírným odstupem, druhé díly, přeci jen...
a co jsem dostala : celkem zajímavé pokračování...aakorát výbě osob mi tentokrát přišel takový..hm. První příběh naprosto nezaujal.Dala jsem šanci dalšímu...a pořád lehce kroutila hlavou. Hodnocení zvedla paní Kateřina...asi proto že Beskydy jsou mému srdci velmi blízké, žiju tam část roku a rodina mého muže z Beskyd pochází...takže stejná vlna..stejné kořeny, stejně těžké osudy v rodu...akorát si myslím, že podobných samotářů/samotářek by se zrovna i v těch Beskydech našlo (ČT měla pěkný dokument "Samotáři z Černé Vroble" třeba...). A proto také mi byl sympatický i Zbyňa z Chřibů...opět jsem viděla postavičky z našeho okolí z Beskyd...takové samorosty z hor, kde přežili celý život a kde i dožijí..nepolíbeni systémem v podstatě...
Postava poustevníka Anděla byla zjímavá už jen tím, jak se vymykal veškerým vzorcům a škatulkám...
takže za mě - pár výborných, pár horších, první se líbila víc. Poctivých 3,5*, jelikož ale pořád jde o zajímavý počin, kloním se k vyššímu hodnocení.

39 18.07.2020

nalezena v knihobuce...tak jsem si řekla - ouha, nová knížka, od Geislerky a v knihobudce ? jdu do toho...
a nejdříve klady : moc se mi líbil formát knížky, záložka, "gumička" na stažení knihy a případné použití jako druhá záložka...dále kresby a ilustrace Lely Geislerové, minimálně ty dvě hvězdy z mého ratingu patří jí...
ale ten text..Aňa promine, fakt o ničem a ještě pořád dokola...nevím proč, nějak mi to přpomínalo HalinuPawlovskou, kterou mám moc ráda...šupnu tam lásku, šupnu tam nějaké to dětství, do toho jídlo, pak pořád nějaké narážky, že má Aňa problém sama se sebou, svojí postavou a jak vypadá (pro nás, co váha občas ukáže i cifru nad 90 :P velice potěšující stesky od někoho, kdo má problém, že se málem nevlezl do velikosti 34 !!! na zabití, no ne ???)...ale výsledek není ono..kde Halina jede jak nůž do másla, provazuje, míchá a směs je lahodná, tady Ańa vytváří něco, což mi přijde změť napsaná jen proto, že musela...tak tam něco naboucháme, a ono to nějak dopadne...
..podle dělení do roků jsem pochopila, že to možná psala 5let, nebo jen ty zážitky a myšlenky posbírala z 5 let ??
jednu dobu se rozplývá nad osudovou láskou svého muže, o kus dál zas nad miminem, které jí sice roste v břiše, ale osudový muž už je tatam, ani o něm pes neštěkne a tak jsem si nějak vzpoměla, že Ańa vlastně řešila i nějaké vztahvé peripetie...
nu což..nic převratného jsem nenašla, žádná myšlenka mě nějak neoslovila..Aňu mám jako herečku ráda, kniha na tom nic nemění...doporučuji jako jednohubku k odpoled. kafi a kochejte se zejména obrázky :)
za mně nejlepší "kapitolky" : list tatínkovi z Karlových Varů (to jako fakt se takhle paří ?? no fajn...) a pak pár hezkých těhu/maminkovských pocitovek...(ale když už potřetí mele to samé, tak je toho zase moc...snad mi rozumíte...)
vracím do knihobudky...

39 23.09.2019

(SPOILER) dcera dostala k narozkám..na přání ;)
No a nemohla jsem si nepřečíst...nějaké anotace a info o Prašině se kolem mě míhaly už dříve, a také jsem přečetla pár komentářů, takže asi budu částečně ovlivněna, a tím i moje hodnocení..
Takže...Prašina se četla dobře, což o to. Ale také hned od začátku mi přišla moc dramatická a temná, na to, že to je knížka pro děti. Hned po 10stranách první smrt..No budiž..ale pak ta nesmírná paralela a inspirace Foglarem (aspoň tak to vnímám já !) - možná mu měla být poctou, ale mě to rvalo uši..plynová kamínka, klubovna na půdě, záhada, místo Jana Tleskače Hanuš Nápravník..tajemný stroj..Prašina, kterou vlastně nikdo nezná..za 150let o ní nikdo nic neví ? Že by byla Jirkova rodina tak typická, se svými v dnešní době populárními chladnými vztahy - že pořádně nezná dědu ? že mu nikdy mamka nic neřekla o svém dětství, nesnažila se ho seznámit s Prašinou, i když tam vyrostla a žila dlocela dlouhou dobu ?
a ta slavná zapadlá Prašina - místo toho, aby to bylo staromilské místo plné květin, zahrádek, pavlačí, je z toho místo plné tlejícího listí, zbořených zdí, hromad hader, vlhka a děsivých lidí...
Z obyčejných dětí se lusknutím prstů stávají neohrožení pátrači, lezou tam, kam by ani dospělý nevlezl...Jirkův děda funguje jako odtažitý podivín.. Tonda - obdoba Bohouše z BKP nebo zhrzeného Červenáčka...a celkově jejich přístup - ztratíme kamaráda a necháme to tak - vždyť možná už došel domů ? to jako fakt ? a teda nevím kolik bylo En (tajemné jako Em), ale pepřák v kapse je slušná volba v 12-13letech..také děti předvedly výkony hodné Bruce Willise - hlavně Jirka - běhy po střeše, skoky do neznáma, přes díry, rány do hlavy, otlučené tělo, ledová voda a kdoví co ještě a bez následků..Také En, poté , co se praští do hlavy a nárokuje si minimálně na slabší otřes mozku, pak provede nejbrilantnější výstup za celou knížku...a děda, který je vědátor celý život, vlastně nedokázal rozluštit tajemství, ležící pod nosem, aby to dokázaly 2 děti za 5 minut 12...

Jako : čte se dobře, ale štvalo mě tam tolik věcí !!! každopádně díky dceři se nejspíše pustím i do dalších dílů ;) spravedlivě opět na 3,5*, ale protože jsem měla kopec výhrad, snižuji na 3*

38 26.04.2022

posloucháno jako audiokniha u tvorby cukroví - a audioverzi vřele doporučuji ! moc příjemně načteno...
i když historie není mojí silnou stánkou, protože ve jménech a letech se ztrácím, zpočátku mě vyděsila spousta jmen, figurujících ve Zlenickém případu..a taky souvislosti s panovníkem, válkami..ale rychle jsem pochopila, že tohle se jen tak šustne kolem, ať jsme trochu v obraze a dále se budeme věnovat prozaicky vraždě a samozřejmě mezilidským vztahům...a je úplně jedno, jestli je rok 1318 a nebo 2020, některé věci se ani lety nemění...žárlivost, hamižnost, lež, vražda..
(kdo klame, ten krade a kdo krade, může i zabít...asi znáte, že ??)

případ má zápletku jako z Agathy Christie - mrtvola za zavřenými dveřmi, klíče jen jedny, a ty měla oběť...vše vypadá na sebevraždu....ale jen chvilku...zaujal název funkce vyšetřovatele - "popravčí" - pod tím pojmem jsem si spíše představila kata...
a pak se ke slovu dostává "popravčího" kmotřenec pověřený prozkoumáním a vyřešením záhady, kamarád mladého Jana Zlenického - Petr Ptáček...vyluštění hodné malých šedých buňěk Sherlocka Holmese, použita taky byla finta "šáhnout na zvíře" (uvažovala jsem, kdeže jsem to jen v poslední době četla - ejhle, "U veliké lžíce"použili taky !!) a nakonec celý velmi zapletitý motiv rozpletou a vraha odhalí..respektive, ve finále se přizná sám...

Velmi příjemná historická detektivka, dobře načteno, můžu jen doporučit a poctivých 5hvězd....

38 17.12.2020

"Byl jsem přesto hluchý k výsměchu svého srdce, protože již po mnoho let jsem žil bez jeho neustálého rušivého vměšování do mých hovorů, do psaní i do myšlenek."

"Proto jsem řekl šoférovi : "Ležel jste někdy na dně studny a cítil jste, že život víří mimo vás nenávraně , a marně jste natahoval ruce, a cítil jste, že máte žízeň, kterou nemůžete uhasit, a hlad, který žádné jídlo neutiší ?"

Mika Waltari nás nechává nahlédnou do svého nitra. Poznat své démony. Poznat sebe, v pisatelském rozmaru, ve své holé podstatě. Bez příkras. Zadýchaného, otylého, opilého. Kterého srdce pořád zrazuje. Experimentujícího s láskou, se ženami, s důvěrou, s alkoholem. Pasáž s divokou kočkou, muchomůrkou, koňakem ...nemá chybu.Naprosto procítěný popis halucinací a následků...jako by jsem taky byla promočená v tom zabláceném pyžamu, dořezaná od vodních trav...A ačkoliv knížka nemá vysoké hodnocení, mně se líbila. Poznala jsem Miku takového, jaký byl. A ještě více smekám před jeho tolerantní a vyrovnanou ženou (snad taková opravdu byla). Kamarád z mokré čtvrti, ale zároveň filozof, naházející v zdánlivě obyčejných věcech tu pravou podstatu. Citlivý a přímočarý. Zábavný opilec i pan spisovatel. Děkuji za tuto zpověď.

"Prostě býk na mě zapomněl a vrhl se a mé zavazadlo, porazil jej a vymrštil na střechu stáje, rozházel moje věc do bláta a odběhl směrem ke chlévu, ocas jako přímku, a zajisté doufal, že tam najde zajímavější pobavení ve svém jednotvárném životě. Chápal jsem dobře jeho city, není jistě nic milého stát po celé dný až do pozdního večera připoután za nosní kruh k sloupku u cesty a dívat se po kolemjdoucích a přežvykovat, ačkoliv my všichni vlastně máme takový nosní kruh, jenž nás poutá, i když jej mnozí lidé za celý svůj život nezpozorují, nýbrž se domnívají, že jsou svobodní a že dělají, co sami chtějí."

38 01.11.2020

(SPOILER) DObrá. Dokonce lepší, než 3 hvězdy. Poctivě tak 3,5*... POdobné knihy, "motivační", nebo jak je nazvat, nečtu..tahleta mě překvapila pod stromečkem. Od manžela, asi měl pocit, že všechno moc řeším ;) a po 10měsících od Vánoc ddošlo i na ni...čteno postupně, denně kousek..

Autor nemusel použít tu miliardu vulgarít a hrubších slov, kterými se snažil dodat důraz svému textu. A taky mohl knihu nazvat jinak...Protože v ní vlastě vůbec nejde o to, jak mít všechno u prdele, ale spíše jak si přeskládat hodnoty v životě. Jak funguje fenomén zrcadlení. A jak se věci změní, když začneme na sobě pracovat a určité věci si uvědomovat. A u prdele mít třeba honbu za majtekem, penězma a matérií, která nás jen více frustruje a navíc, když život není nekonečný. Všechny svoje myšlenky a názory autor ilustroval na svém životě a zkušenostech. Je Američan, takže takovým americkým stylem. A jelikož jsem si po nabití držky mým vlastním způsobem spoustu věcí také uvědomila, změnila a pracuji na dalších, tak jsem s ním ve spoustě věcí celkem i souzněla ;)
a abych nezapoměla, líbila se mi obálka a modrá textilní záložka, která je součástí...vím, malé věci, ale potěšily.

38 11.10.2020