Haloon komentáře u knih
Přestože jde o zvláštní mix naší historie, fantasie a dokonce prvků typických až pro naši moderní dobu, samotný příběh je jak dělaný pro uchvácení dětských čtenářů.
Čekal jsem jen delší převyprávění kapitoly ze Silmarillionu, ale byl jsem příjemně překvapen. Pomalu vyprávěný a krásný příběh z dávných dob Středozemě má svoje kouzlo nepodobné tomu z Hobbita, či Pána prstenů. Tak nějak napůl cesty mezi starými eposy a dnešní fantastikou, leží svět Středozemě, který nás vždycky dostane.
S tímto dílem se vracíme do překrásného světa Středozemě, která nám vyplní další mezery její poutavé historie, přičemž se dá říci, že dokonale navazuje na epochu vyprávěnou v díle Silmarilion. Pád Númenoru je navíc pro pochopení stěžejních příběhů Hobbita a Pána prstenů určitě zásadnější a formou kroniky je tak krásně vyprávěn příběh mnoha let, která předcházela samotným událostem dnes již kultovních příběhů.
Kdo chová v oblibě dobrodružné příběhy s historickým pozadím ve stylu Indiana Jonese, ten si v téhle sérii nejspíš přijde na své. Písečná bouře je napínavou výpravou do Ománské pouště za mytologickým příběhem královny ze Sáby, ve které nechybí nebezpečí, nadpřirozeno a řada historických odkazů. Dobrý začátek velmi slibné série.
Dnes už je možná motiv duševních onemocnění v literatuře známou věcí, ovšem v době Stevensona, byl obor psychologie ještě v plenkách. Příběh o titulní dvojici tak musel tehdejším čtenářům pěkně pocuchat nervy.
Ale i pro dnešní dobu je to poutavé čtení. Atmosféra mlžných ulic viktoriánského Londýna je cosi co už neodmyslitelně patří ke klasice horrorového žánru, stejně jako s ní spojená kriminální tématika.
Návštěva Afriky z koloniálních dob nám přinese zdařilý dobrodružný příběh. Je třeba snést nějaké to klišé vetkané do staromódní romantické zápletky, ovšem knížka se nám odmění napínavým dějem.
Stylem stejné jako první díl a na kvalitě se nic nemění. Nevím jestli napsat bohužel, nebo bohudík.
Dojem z příběhu zvlášť kazí množství dramatických scén, které vůbec nepadají na úrodnou půdu, když se čtenář nevžije do světa a postav, které se v něm pohybují. Ne snad, že bych je při čtení neměl rád, spíš mi byly úplně jedno a osud světa jakbysmet.
Fantasy příběh musí mít svoje osobité kouzlo, jinak vyznívá trochu hloupě a bohužel právě to z této série cítím. Na druhou stranu, asi může být i hůř.
Špionážní drama z univerzitního prostředí. To že jsem knihu dočetl vcelku ochotně mě až udivuje, neboť mi tento typ žánru nikdy moc nesedl. Ludlum ale umí psát pěkné a věruhodné scény, které dovedou udržovat pozornost a ačkoli jsem nebyl zrovna zaujat koncem, příběh jsem si užil.
Na závěr však nechápu, proč je na přebalu knihy letadlo, když v ději (naivně tuším) nehrálo ani nejmenší fyzickou, či metaforickou roli.
Zkusil jsem to, ale nejspíš to nebude nic pro mě. Řekl bych, že se to drží jen elementárních a jednoduchých prvků příběhu, logiky, postav a vůbec všeho a nic moc zajímavého na to neshledávám. Ale každý má svůj vkus samozřejmě.
Život mi to sice nezměnilo, ale i tak se jedná o přehledné shrnutí pravidel, která jste už možná někde slyšeli, ale brzy je stejně zapomenete. Fajn je, že se v tom dobře listuje, takže si je můžete snadno připomenout.
Snaží se to být sympatické, postavy jsou věční vtipálci, co si ze sebe vzájemně stále tropí šprýmy (vždy v dobrém pochopitelně) a pomalu na každé straně čeká nějaká ta poučka, či moudro.
Ale kde je vývoj charakteru hlavních postav? Ne že by byl napsán špatně, on tam prostě není. Postavy jsou hrdinové bez barvy. Polovina dialogů je o ničem a s dějem vůbec nesouvisí. O zcela nadbytečných popiscích už se ani rozepisovat nechci.
Tento díl sice cítím jako emočně zdařilejší než to, co nám Flanagan pár posledních knih předkládal, ale jinak je to pořád stejná špatná písnička.
Už pěkných pár dílů zcela chybí charakterový vývoj postav a ani na Macindawu nedojde ke změně. Sám už nevím, jestli na tuhle “maličkost” autor zapomněl, či ještě hůř, že na ni zvysoka kašle…
Velmi čtivý dobrodružný příběh, zavěšený na historický hřebík. Skvěle zachycená doba, nejasná hranice pirátství a privatýrství, skutečnosti a fikce. Jen je škoda, že jediné, co čtenáři dá, je pocit z kvalitního dobrodružství.
Další dílo od mistra naturalismu, tentokrát z prostředí železnic. Příběh nám znovu ukazuje pestrou škálu lidských špatností, toho jak ignorantsky přehlíží své vlastní bestie a tím sobecky ubližují svému okolí. Kniha jen utvrzuje v přesvědčení, že osobnost kolektivního lidství, se nijak nemění.
Hlavní hrdina se s ní přesto snaží bojovat a jeho příběh mne zatím ze všech Zolových hlavních postav bavil nejvíce. Kniha byla naturalisticky surová, realistická a nespravedlivá, tak jak to autor umí nejlépe.
Nevím jak by mne kniha zaujala a bavila, kdybych byl Římem nepolíbeným čtenářem. Naštěstí jsem se v něm octl na celý týden jen pár měsíců před čtením této knihy.
Byl jsem nadšen. Autorovi pocity z města se mísily s tím, jak si Řím pamatuji já, načež jsem Doerrovi záviděl a přal si znovu procházet těmi malebnými uličkami a obdivovat Svatopetrské náměstí.
Kniha skvěle zpracovává dojmy z kras Říma, zvláštností italů (ty zřejmě pro čecha nejsou tak zvláštní jako pro američana), snah pochopit tamní život, atmosféru a k tomu potýkání se s rodičovskými potížemi a prací nad vlastní knihou.
Krásné, poučné a k zamyšlení. Autor v díle mnohokrát napsal, že přes krásu a dech Říma má potíže soustředit se na psaní knihy z jiného prostředí. Myslím, že mu rozumím.
Zola v tomto díle velmi realistickým způsobem vypráví příběhy hlavních hrdinů. Jejich charakterové vady, by se dali zcela bez výčitek přenést i do dnešní doby.
Figuruje zde hamižný skrblík a jeho rodina, která je tak zhýčkána penězi, že se vlastně nudí. Co také dělat, když není za co bojovat...,když máte všechno?
Styl tehdejší doby byl holt velmi popisný a proto je dílo rozvleklé a čte se pomalu. Obsahem však jen dokazuje Zolovi kvality.
Dlouho očekávané shledání je tady, ale na obzoru se rýsuje další zápletka. Vypadá to, že parta Skandijských únosců si na vlastní kůži vyzkouší přísloví: Jak se do lesa volá... Přichází totiž armáda nájezdníků a samotní agresoři předchozích dílů pochopí, že jaksi nejsou jediní s kodexem vtrhni kam můžeš, všechno pober a rychle se vrať.
Co se týče vztahů postav, je až udivující, jak rychle si k sobě rodilý Araulenci a Skandijci našli cestu. Ale což, je to dětská knížka a zapomenout na staré šarvátky a usmířit se, to je přeci poučné. Však už v předchozím díle ukázali, že ti vousatí sekerníci vlastně nejsou až tak zlý. Přeji jim tedy dobrou spolupráci, ať jim to proti další nájezdníkům vyjde.
Slibná dětská kniha, která dokonce i něco naučí o mytologii a historii. Příběh je spíše jednodušší, ve stylu honu na hlavní postavy, které zachraňuje pouze neschopnost jinak velmi charismatických bídáků, z nichž musím zvlášť vypíchnout doktora Johna Dee. Některé situace v knize jsou tak naplněné postavami z mytologií, že působí až přeplácaně, jako jakýsi maškarní bál, ale kupodivu to nijak nevadí.
Druhý díl Metra se mi líbil méně než první. Na změnu hlavních postav jsem si zvykl rychle, ale dost často mi nesedly jejich motivace a činy. Zvláštní a nadsazený mi přišel také kult Huntera. Občas jsem měl pocit, že s ním bylo jednáno, jako by to byl samotný Árés, což na mě působilo neuvěřitelně. Kniha nebyla špatná a náhlý konec se mi líbil stejně jako mě překvapil.
Naprosto báječné navázání na předchozí publikaci V zajetí geografie. V tomto díle se autor i nadále věnuje smysluplnému a přehlednému rozboru regionu, kde vysvětluje geografické příčiny politického, diplomatického, ale i vojenského směřování, přestože tentokrát se zaměřil na užší oblasti, respektive několik vybraných států plus problematiku jednoho malého vesmíru. Jde o báječnou publikaci, která mnohé objasní a čtivost ji rozhodně nechybí.