Han-nah komentáře u knih
Soubor osmi povídek, kdy každá má nějaký svůj příběh, ale dohromady ukazují hledání smyslu života, lásky a porozumění .
Mě nejvíce zaujala povídka "Když stromy pláčou"
Stromy mluví. Umí se smát. Někdy taky pláčou, jako lidi nebo zvířata. Jejich slzy jsou průhledné a lepkavé. Každou bolest si zapisují v kruzích paměti. Kruhy v tělech stromů jsou napořád.
Tak jako lidé si vše uchovávají ve svém srdci. Odpustit můžeš, ale nikdy nezapomeneš.
Spisovatelka v knize hezky vystihuje spoustu věcí mnoha rodin. Dobře vystihla dětství matky a tím i její vliv na výchovu dcery Simony.
Jednou jsem hlídala se švagrem jeho vnuky a on je pořád peskoval, zvyšoval hlas, ale vím, že by pro ně udělal první, poslední. Řekla jsem,, že by se měl chovat jinak a tehdy se mi svěřil, že , když se narodil až po smrti svého táty, maminka musela poslouchat jeho babičku, která je strašně bila, takže mi odpověděl: " Je to velice smutné, protože já jsem lásku a objetí nedostával, takže já sám toto neumím.
Krásná brožurka, ze které se dá čerpat, když se nejprve sama na sebe podívám v zrcadle a uvědomím si, jaká jsem já a přiznám své nedostatky, potom i lépe můžu přijímat a hodnotit lidi kolem sebe.
Nikdy není pozdě na to, abychom se o něco pokusili znovu.
jsme na tomto světě proto, abychom se učili.
Já k tomu jen připomínku, abychom neřešili minulost, křivdy a hlavně žili.
Kniha s fotografiemi a mapami rajské země zaslíbené z r.1965, kdy naši cestovatelé Zigmund a Hanzelka zkoumali život lidí v Arábii - Ammán, Bagdád, Kurdistán, Jordánsko, Jeruzalém, Perský záliv, Kašmír, Damašek, Babylón, Irák, Mrtvé moře. Ukázali život Kurdů, Nomádů i Nababejců. I když je to stará kniha, je to jako cestovat do minulosti, I když v těchto místech se některé věci mění velmi pomalu nebo vůbec.
Ač tolik let po 2.sv.válce, tolika knih už bylo napsáno, o této úžasné "ŽENĚ" jsem neslyšela. Kniha je vlastně její autobiografií doplněnou o fotografie celé rodiny až do konce jejího požehnaného života.
2.sv. válka z pohledu šlechty, kdy vysoce postavený německý důstojník hrabě von Stauffenberg a jeho manželka hraběnka Nina věděli, že v případě nezdaru a prozrazení hrozí celé rodině zatčení a smrt. Válka, okupace, zatčení hraběnky, kdy jí byly odebrán 4 děti , nevěděla kde jsou a jestli se s nimi ještě shledá, osvobození a shledání s dětmi a nový život. Každý Němec nebyl Fašista.
Ač sci-fi není až tak můj žánr, tato kniha mě pohltila. Uměle vytvořená kosmická stanice, kde žijí lidé, kteří jsou ale ovládáni systémem. Jsou ale šťastni?. Na zvláštní povolení se tam dostane novinář ze Země, který zkoumáním života na této umělé planetě ukazuje taje tohoto kolosu. Na str,161 je Otšenáš 1981, který ,když jsem pomalu četla a vnímala jeho obsah, musela jsem se hluboce zamyslet.
Každý by si měl přečíst i doslov knihy, kde je popis o spisovateli a jeho životě. V tomto doslovu jsem pochopila, proč mě tato kniha tak chytla a zamyslela jsem se, jak je zneužitelná "moc nadvlády", Ničíme naši planetu Zemi a proto se už dlouho hledá, kde ve vesmíru by mohly další generace žít.
Tři povídky - romantické příběhy, každý jiný, i když stejný. V každé době a v každém věku mají všichni naději najít lásku.
Velmi emotivní, smutná kniha, která se čte těžce. Kolik takových případů existuje a neví se o nich. Domácí násilí, zneužívání, sadismus. Každé dítě přece čeká od své rodiny lásku, pomoc, pochopení. Zklamání z vlasního táty a rodiny, která ho kryla, provází Barbaru od dětství.
Podle knihy natočen film. Zpověď ženy v období vztahu s jedním mužem a její erotické prožitky,
" účet od démona sexu je krutý. Tamto zanechalo jediný následek, termostat mého vzrušení je zavřený a trvá to už roky."
Není láska jako láska, milování jako milování a sex jako sex!
Jak je v komentářích přede mnou. Myslím, že část mladé generace, i kdyby si ji měli povinně přečíst, nepochopili by podstatu této knihy. Nežili v té době, ale připomínek mají vždy plno.
Přece většína lidí taky v té době nechtěla žít, ale narodili se zde a každý nechtěl, nemohl nebo nenašel odvahu emigrovat a vycestovat. Káťa s rodinou a bratrem mohli. Tak jako Káťa jsem byla v jejich letech a při čtení už teď o mnohem starší si nedovedu představit, kdyby mě rodiče vytrhli z mé dětské jistoty, od mých blízkých, kamarádů a všeho, co mě v té době bavilo. Ano, rodiče jsou pro dítě jistota, ale jak Káťa popisuje svůj putovní život, ztratila tímto své dětství.
Vystihuje to:
DOMOV. To slovo zní povědomě, ale já už nevím, co znamená. Někam patřit, mít pocit jistoty. Kdysi jsem to věděla, ale teď už jsem to zapomněla. .............
Od této autorky je to moje první kniha a zaujal mě styl jejího psaní. Knihy s válečnou tematikou čtu vždy s vědomím, abych si připomněla a vážila toho, že jsem hrůzy války nezažila. Lidé i ve válce se chtějí milovat, prožívat lásky, rodit děti, mít svou rodinu. Určitě nebylo pro Emmu jednoduché krátce po svatbě muset změnit identitu a žít druhý život, pomáhat v odboji a ještě se zamilovat do svého úhlavního nepřítele. Tato kniha je spíše román, ale ne všechny knihy s válečnou tematikou musí být drastické. Kdo se více zabývá dějinami války, doporučuji knihu "Ükryt v ZOO"
Knihy od této autorky se čtou samy. Velmi zajímavé téma pro každou dobu - domácí násilí, ze kterého běhá mráz po zádech. Hedvika trpí, jako mnoho týraných žen, vymlouvá se na syna, k vůli němuž nemůže od despotického Richarda odejít. Hlavně trpí ale jejich syn. Tato kniha má však šťastný konec.
Souhlasím s příspěvkem Tyndy.Historická středověká balada z Francie 15. století. Už jenom ten název "Bůh či ďábel" - na hlavní postavě všemocného šlechtice maršála Jiljího de Retze se přenáší jeho život na dobro a zlo, láska a nenávist, radost a smutek, vzestup a pád, nakonec život a smrt.
Do knihy jsem se nemohla začíst, první polovina mi připadala zdlouhavá, kdy hlavní hrdinka, matka dvojčat, se probouzí z kómatu a sebezpytuje svůj život, ale jak říká její lékař, mozek je pořád ještě velice neprobádaný. Vysvětluje jí, že je schopný z jejího podvědomí vybrat jen určité představy nebo vzpomínky a doplnit si děj, který se ale vůbec nemusel stát. Druhá půlka už má spád, kdy zjišťuje, že jedno ze svých dětí neposlala na smrt, vzpomene si na svůj život a kdo za vše odpovídá.
Je těžké začít znovu se učit žít po tragickém odchodu manžela a dcery. Diane nachází novou lásku, ale život jí chystá další překážky. Je jen na ní, pro co se rozhodne.
Láska, nejistota, bolest, naděje , cit, víra, vše je v těchto sonetách Alžběty, která vyrůstala v rodině, kde se uplatňovaly puritánské sklony a dle jejího otce byla jejich rodina prokletá.
" I tyto děti si chtějí hrát a být milované "
Tuto knihu mohu doporučit všem, které období 2. sv.války zajímá. Příběh tohoto historického románu , i když je fikcí, je z období holokaustu. Ukazuje opět na nejen židovské příběhy utrpení, týrání, ponižování, hladovění i smrti. Hlavními postavami jsou židovská dvojčata Gittel a Chaim, která si vytvořila svou znakovou řeč, která nemluvnému Chaimovi v životě velmi pomáhá. Kniha má tři hlavní dějová místa krásnou vsuvkou jsou vloženě části "Gittel vzpomíná ."V Lodžském ghettu byl život těžký, ale tentokrát netušili, že může být ještě těžší.
"Zrodili jsme si tu nejtěžší cestu, cestu života, teď po ní musíme jít. A tak jsme šli."
Po zprávě, že dostanou "svadební oznámení" - odsun do transportu, se rodiče rozhodnou utéct k partyzánům. Děti jsou následně oddělené od rodičů, s partyzány putují lesem, ale když už mají naději na záchranu, zajmou je "narcisti" - nacisti, kteří je odvedou do pracovního tábora Sobanek, kde děti vyráběly munici.
Gittel vzpomíná - Vědomí, že jsem pracovala pro nepřítele, mě nikdy nepřestane trápit"
Zde děti zažijí opět ponížení, hlad, nemoci, boj o každý den přežití.
Při čtení závěru knihy, kdy doktor dělá pokusy na těchto dětech, úmyslné nakažení tyfem, operace bez narkózy člověka až mrazí.
V této knize jsou děti zachráněny své rodiče ale nenajdou a žijí si svůj další život . Ale kolik lidí zbytečně v období války zemřelo? Všichni musíme být vděčni, že žijeme v míru a s pokorou přijímat svůj "život".
Na závěr slova Sofie: Němčina je ten nejbohatší jazyk, jaký znám, až na případy, kdy jím mluví nacisté. Ti mu ubližují tak, že pláču hanbou.
Detektivní příběh z Francie z r. 1860, který je napínavě napsaný. Vyšetřovatel Lecoq a smírčí soudce otec Plantan vás vtáhnou do dějě, kdy brzy víte, kdo je vrah, ale jedná se taky, jak ho usvědčit.
Při čtení této knihy mě napínavý děj pohltil s hlavním představitelem Andersonem. Opět ukázka z lékařského prostředí, jak biologické pokusy umí pomáhat, ale v nesprávných rukou vraždit.
Kniha , jak je napsáno, popisuje manželský trojúhelník, kdy stárnoucí , obdivovaná herečka má mladého milence. Kdysi se u nás říkalo, že ženská chytá poslední vagon ujíždějícího vlaku. Dnes - věk je jen číslo. Ano Julie je nadaná herečka, která ale své divadelní umění přenáší i do běžného života. Má hezký vztah ke svému synovi . Zaujalo mě, když popisuje své zjištění a hlavně pro sebe ujišění, že opravdu jedná správně. Např. když určí manželovi oddělenou ložnici nebo se snaží ovlivnit život druhých. Ač je sice dobrá herečka, je tu hodně dalších a mladších. Má milence ve věku svého syna, pomůže jí k pocitu mládí? Hezky jsou napsány její vnitřní repliky, kdy své činy hodnotí.
" Jsem já to ale potvora" a mnoho dalších.