hana8062 komentáře u knih

Útočiště jsem četla v čase předvánočním a adventní čtení to věru nebylo :-) Co říci, abych moc nevyzradila? Mladá novinářka Sandrine přijíždí na tajemný, téměř opuštěný ostrov, aby převzala dědictví po své babičce. Výlet ale rychle začne nabírat temných obrysů, ostrov už není tak příjemný, jako při příjezdu a po pár dnech je Sandrine nalezena bloudící po pláži, zakrvácená. Tolik říká anotace. A u toho zůstanu, bylo by škoda spoilerů. Jen můžu říci, že první část byla fantastická, bála jsem se až za ušima, to je nutno říci. Přála bych si celou knihu takovou! Dál nutno dodat, že brzy se na stránkách příběhu objeví velmi nepěkné zacházení s dětmi a zvířaty."Když narazíš na toulavou kočku, tak ji zabij." V tomhle směru se Útočiště nečte lehko. A závěr... závěr mnozí nečekali, ani já ne, ale popravdě, pro mě moc velkým ternem tedy nebyl. Snad neprozradím příliš, že když řeknu, že jsem už byla z těch zvratů tak uzvratovaná, že jeden závěrečný, který měl být ten osudový a dechberoucí mě osobně už nedostal. Ale i tak to bylo velkolepé čtivo, jen asi ne úplně pro mě. Očividně dokážu spisovatelům odpustit spíš míru násilí než přezvratované konce. Kdo si ale potrpí na tahle překvápka... bude ryčet nadšením. Já jsem však všeobecně rozšířenému okouzlení Útočištěm nepodlehla.

7 07.01.2021

Hlavní motiv je zkrátka super. Dokonale děsivé, u hranic Slovenska s Polskem se ve větrném počasí zjevuje cosi, nebo kdosi, komu nelze uniknout. Budování napětí, atmosféra, všechno perfektní. Ale s tím závěrem, a že byl vážně dlouhý, mám trochu problém. Představovala bych si o dost méně filozofie a více napětí a byla by to jízda.

6 03.11.2020

Další Fredrik Backman do mé sbírky. A byla to opět krása, záplava nádherných myšlenek a srdečných, lidských postřehů. S touto knihou se ocitáme ve skupině těch nejpodivnějších rukojmí, zadržovaných ještě zvláštnějším lupičem. Na věc pohlédneme i ze strany dvou úžasných postav policajtů. Mně se to líbilo, další kniha, která proniká do duše. Jen ten rozjezd, ten mi dal zabrat a zmatená jsem byla jako lesní včela. Ale je to Backman, vždycky si to všechno sedne. A znáte mě, já bych toho chlapa četla, i kdyby psal burzovní zprávy. Takže nejsem asi tak docela objektivní , co naplat, jsem na to pyšná :)

19 04.06.2020

Taková útloučká knížečka a tolik je v ní. Slova plná něhy a dojetí. Pochopení a porozumění postavám. Citlivé vyprávění o stárnutí, zapomínání a ztrácení se sama v sobě. Vděk má v sobě nádherně zpracované silné téma, které jen tak z hlavy nedostanete. Zhltnuto za jeden večer, ale rezonuje v mysli ještě dlouho.

5 04.06.2020

Co by se z nás stalo, kdyby došla voda? Byli bychom stejní jako dosud? Velkorysí, solidární, zdvořilí a civilizovaní? Sucho není špatné čtení, jen je to pořád jaksi moc YA postapo. Klouže po povrchu. Možná je to těmi náctiletými hlavními hrdiny, že jsem si děj neužila na sto procent. Ale kniha má moc pěkné momenty, to zase ano. Intenzivní i překvapivé a dvakrát mi doslova spadla čelist. Takže sumasumárum ano, je to strhující čtení, s přesahem. Jen, jako by to ještě něco chtělo. O fous větší hloubku a byla by to pecka.

4 28.05.2020

Nebe ze zlata konečně dočteno. Další knížka s nádhernou obálkou, ale obsahem kterým jsem se ne a ne prokousat." Lou žije obyčejný život dívky na vdávání. Po sňatku její milované sestry na ni dopadá tíha vědomí, že ji také čeká nalinkovaný osud, námluvy, vdavky, děti. Shodou okolností se dostane do vyšší společnosti, na odvážné večírky smetánky v honosných róbách a k docela jinému stylu života. Sama však ví, že tenhle pozlacený styl může mít jen nakrátko, po konci prázdnin mladí a bohatí hostitelé zase odjedou." To byla taaaaaak popisná kniha. Šaty, koktejly, výzdoba, interiery, všechno detailně okomentováno. Zpočátku to bylo fajn, ale později už jsem z toho byla docela uondaná. Navíc druhá hlavní ženská postava mi byla možná neprávem nesympatická. Ale někoho kdo stále říká "ale huš" nebo "ale kuš" si prostě nedokážu zamilovat. Co mě tedy ještě štvalo, byla snaha nahňácat tam všechnu možnou problematiku, kdo nečelil rasismu, řešil LGBT , kdo ani to, ten měl depresi a i na sáhnutí na život zde dojde.... Romantická linka však byla moc milá, předvídatelná ano, ale rozkošná. Celkově tedy za mě tedy spíše průměr s krásným obalem.

1 11.05.2020

"Melanie je neobyčejná dívka, která vyrůstá ve velmi nezvyklých podmínkách. Místo rodičů ji vychovávají učitelé. Ona, i její spolužáci absolvují vyučování připásáni ke kolečkovým křeslům s rukami spoutanými. Chvíle bez výuky tráví zavřeni v celách pod dohledem přísných strážných. Melanie brzy přijde na to, že opatření jsou na místě, mohla by totiž velice snadno někomu ublížit. Ukáže se, že v blízkosti lidí dostává obrovskou chuť na lidské maso." Tohle byl panečku, kup! Za 49 Kč u Knih Dobrovský a takové radosti. Fantastická zombie dystopická postapo přesně podle mého gusta. Knížka, ve které se zamilujete do postavy malé, tak trochu kousavé dívenky, dřív než řeknete zombie. Tohle čtení se mi moc líbilo. Akční, místy velmi drsná, nelítostná sonda do postapokalyptického světa a dokonale napsané postavy.

6 21.04.2020

Tajný spolek hladových žen jsem si vybrala zejména kvůli názvu. Šla jsem vědomě do rizika, protože recence byly značně protichůdné a já už chápu proč :-). Abyste si příběh Roberty, její kamarádky Stevie a dalších hladových žen užili, musíte mít skutečně rádi jídlo a dlouhosáhlé nikamnevedoucí hovory o něm. Členky Spolku totiž čas od času vydrancují a vyplení kuchyně nejen své, ale nakonec i úplně cizí, ne tak docela v souladu se zákonem. Dělají to ve snaze prosadit si svůj prostor ve světě prostřednictvím žravých orgií. Každá z hrdinek má svá vlastní traumata, která pomocí jídla, přítelkyň a Spolku řeší. Nemají rády, když je mužští zákazníci oslovují Princezno, když se stále musí upozaďovat, aby ostatní byli šťastni a když se na ně okolí kouká skrz prsty kvůli tloušťce. A vážně, vážně moc se zde na spoustě stránkách vaří. Já jsem si tohle čtení užila a dokonce jsem se díky hladovým ženám zase po letech vrátila k pečení kváskového chleba. Dost možná bych mohla být členkou :-)

2 07.04.2020

Prokletý rok u mne jen tak něco netrumfne. Skvělá knížka. Dokonalá dystopie, poměrně temná a krutá ke svým postavám. Dospívající dívky musejí trávit rok ve skupinové izolaci jen s ostatními stejně starými děvčaty, aby se zbavily své klubající se, nebezpečné magie. A nejde o žádné veselé a šťastné místo, plné dívčího smíchu a pospolitosti. Naopak podmínky mají velmi tvrdé a rozhodně ne všechny se vrátí zpět. Zde nikdo nic nedostane zadarmo, autorka se s žádnou postavou příliš nemazlí. Moc se mi to líbilo.

4 12.03.2020

Pět kroků od sebe, příběh o Stelle a Willovi. O cystické fibróze. O naději a vůli k životu. Knížka, ve které ale pro mě téma a překrásná obálka vítězí nad literárním obsahem. Už jsem příběhů o nemocných a(nebo) zamilovaných teenagerech četla spousty a tenhle patří mezi ty zapomenutelnější. Nicméně, hrdince jménem Stella já nemůžu nefandit :-), takže jsem hltala stránku za stránkou a jsem vlastně spokojena i s poměrně uvěřitelným a ne tak zcela typickým koncem. Co se mi líbilo, byl vývoj charakterů, kdy se perfekcionistka a kontrolou posedlá Stella nakonec nechala freečkovým salámistou Willem tak trochu (víc) ovlivnit v životním postoji a naopak :-). Špatné to nebylo, nijak výjimečné vlastně taky ne.

6 03.03.2020

Spolubydlící mě děsně bavili! Redaktorka Tiffy je ve finanční tísni a hledá bydlení, když odchází od bývalého přítele. Leonovi se hodí každá kačka a pracuje jako nemocniční ošetřovatel na nočních směnách. Inzerát budiž zodpovězen, slovo dá slovo a tadááá sdílejí spolu jeden byt a jedno lože. On je přítomen ve dne, ona v noci. Nikdy se nesetkají. Jen si nechávají lepítka se vzkazy, nejprve krátké, provozní, později osobnější, delší a častější. Tak schválně... jak to asi bude dál? :-) Znáte film Jestřábí žena? :-) tohle je maličko podobné, jen bez těch kouzel a v současném Londýně. A jak se něco odehrává v Londýně... no však víte. Skvělá knížka, další romantika s přesahem. Moc milé! Budete se culit, já se culila :)

5 20.02.2020

Tak to vypadá, že se pan Karika stává mým novým oblíbeným autorem. Ve Tmě vytvořil hrdinu, který se v horách dostane do svízelné situace. U čtení jsem si prošla všemi fázemi vztahu k postavě, soucitem, nervozitou, neklidem, škodolibostí, lhostejností až nakonec vysloveně záští. Zhltnuto za dva dny. Tenhle minimalismus mě fakt bavil. Mnohými zatracované vulgarismy mě nepohoršují, hodily se k vyznění knihy. A upřímně, nadávala bych velmi podobně, stát se mi to co hlavní postavě, možná hůř. Bylo to dobré čtení, skvělá atmosféra, závěr se dal trošku tušit, ale hezky k příběhu sedl.

2 11.01.2020

Dcera sněhu má nádhernou, intenzivní a autentickou aljašskou atmosféru.
Budete doslova cítit chladné vločky na tvářích, mrazivý vítr ve vlasech a chuť losího masa na jazyku. Bavilo mě sledovat vývoj vztahu manželů, kteří nemohli mít děťátko. Líbilo se mi, když si k nim sněhová dívenka Faina našla cestu. Užila jsem si minimálně dvě třetiny knihy, závěr už tolik ne. Přesto je to jedna z nejkrásnějších knih loňského roku.

4 05.01.2020

Pokořila jsem Trhlinu! Rozumějte, ode mne to byl výkon. Když se já pustím do takového žánru, to je velká věc. Na světě není větší posery nežli mě. Bála jsem se v noci číst, chodit na záchod, být po tmě, ba i svítit (kdo četl, rozumí) ;). Tohle je ideální podzimní čtení, tísnivé, depresivní, bezútěšné. Hlavní hrdina, Igor najde v opuštěné psychiatrické léčebně dokumenty dávného pacienta, Waltra Fischera. Ten se ztratil a po dlouhé době opět nalezl v tajemné lokalitě pohoří Velký Tribeč. Už nikdy se nevzpamatoval z toho, co tam zažil. Popáleniny, řezné rány, šok a zejména navždy pocuchaná psychika. Našeho hrdinu napadne, že z toho kouká skvělý námět na jeho blog. Dá dohromady skupinku čtyř lidí včetně sebe a své přítelkyně a vydají se na průzkum. Někteří jsou skeptičtí, jiní nadšení. To co tam prožijí, je ale všechny poznamená navždy. Subjektivně nejděsivější byla úvodní část s psychiatrií. Tam bych vážně v noci slídila nerada. Středová sekce s organizací cesty a reportážemi o dalších ztracených v oblasti mě trochu uklidnila. Aby mohla přijít třetí strhující část příběhu. Ta, kde se všechno zmrší. A víte co? Líbilo se mi to. Z bezpečí domova :-). Měla jsem trochu problém s postavou Igora, který se průběžně choval jako mamlas a ke konci už vysloveně jako idiot, ochotný manipulovat s kdekým a riskovat členy výpravy, pro větší čtenost svého blogu. Nemám ho ráda, takovou osobu v horách s sebou zkrátka nechcete. Celkově 90%. Jinak, k tomu nakolik může být příběh reálný se nevyjádřím, kdo ví. Ale číst tohle před pár týdny, tak na tu Kleť asi nejdu, to musím říct. Ty podzimní mlhavé hory, holé stromy a tma už ve čtyři.... A ono to Slovensko přece jen není zas tak daleko :D

8 19.11.2019

Literární spolek Laury Sněžné je knížka s dokonalým názvem, překrásnou obálkou a skvělým příběhem. Mladá učitelka Ella zjistí, že v některých knihách v městě Zaječíně jsou pomotané věty, postavy i celé zápletky. Vydává se na průzkum, který ji nakonec zavede až k legendárnímu spolku slavné spisovatelky dětských knih - Laury Sněžné. Kolem toho se však dějí také samé záhady. Spolek sdružuje slavné finské spisovatele, kteří před sebou nemají jediné tajemství, zato jich mnoho skrývají před okolím. Hrdinové knihy bojují se svou minulostí a vlastně i současností. Občas se knihou mihne nějaký ten trpaslík, vodník, víla i pár těžko vysvětlitelných jevů. Magický realismus, to je moje gusto a moc jsem si to užila. Vysoko hodnotím závěr, protože ačkoli jsem nějaký ten twist čekala, přišel nakonec odjinud a hodně mě překvapil. Jo a ta obálka! Už jsem se rozplývala nad obálkou? :-)

5 05.11.2019

Chovejte se jako kočka. Toto byl při vší úctě nanicovatý blábol. Jakkoli jsem milovníci koček i knih, tak tohle vážně ne. Motivační literatura sice pro mě obecně moc není, ale tahle byla upřímně ze všech nejmarnější. Pochopila jsem, že mám víc odpočívat, méně spěchat, vnést do života více elegance a nenechat si od ostatních omezovat svobodu a stoupat na tlapky. Aha? V anotaci se uvádí, že autor je prakticky všeuměl a napsal knihu za tři týdny. Týdny? Řekla bych za tři dny :). Vůbec mi to zaujetí vlastním kocourem přijde trochu moc. Vlastně autora podezírám, že se dobře oženil, o domácnost, obživu a děti se stará žena a zatímco ona kmitá, on pozoruje kocoura. A píše chvalozpěvy ;). Ódu na kočku. Doufám, že do téhle fáze kočkomila se já nikdy nedostanu ;) 20%

4 03.11.2019

Po nějaké době zase audiokniha. A hned epistolární román. Nevěšte hlavu, taky jsem musela požádat Google o pomoc ;) . Jde o knihu čistě formou dopisů, resp. e-mailů. Emmi se překlepne v adrese a její žádost o zrušení předplatného dostane soukromá osoba. Muž jménem Leo. Tak začne čilá korespondence, vedoucí od poblouznění, zamilovanosti, přes touhu až skoro k posedlosti. S tím jsem celkem v pohodě. Co mě ale skutečně štvalo bylo jejich téma. Neřešili nic jiného, než že chtějí jeden druhého poznat osobně. NIC JINÉHO! A navíc ještě vždy naruby. Buď touží Leo a Emmi chce být rozumná. Nebo se splaší Emmi a Leo myslí, že setkání nemá smysl. V další kapitole totéž a v další? No ano! Zase!!! Máte-li v oblibě nerozhodná jelita, vřele doporučuji. Já jsem skoro vykvetla :) . Oba bych je kousla! Mimochodem, existuje pokračování Každá sedmá vlna.... na přání čtenářů, kteří chtěli víc. Prokrista, mně to asi stačilo. Neboooo možná si ho fakt pořídím, abych zjistila jak si ti dva jantaři vedou :D . 70% za super téma a za dokonalý přednes obou hrdinů. Ale přísahám, že mám poupata!

4 20.10.2019

Ten kdo stojí v koutě. Nesmírně populární a vychvalovaná knížka. Knížečka. Dá se zvládnout za den. A rozhodně není špatná. Charlie, teeanager, je spíš pozorovatel než aktér, začíná střední školu, nikam zpočátku moc nezapadá a své pocity ventiluje psaním důvěrných dopisů neznámému příteli. Na styl psaní se mi těžko zvykalo, já vím, že to je kvůli autenticitě, ale když on Charlie občas vážně píše jako hotentot. Trochu mě to rušilo. A taky to, že hlavní hrdina ob stránku brečel, ať už zmatkem, smutkem, dojetím, nebo od radosti, zkrátka i jednom kuse ;). Jeho vyprávění ale otevírá spoustu důležitých, zajímavých a citlivých témat. Z mého pohledu je to mnohem víc obsahově a jaksi morálně zásadní dílo, než že by mi dalo nějakou literární potěchu. No a film Charlieho malá tajemství je prakticky slovo od slova totéž, snad s jedinou výjimkou, že tam ti mladiství nekouří. Ale jinak je zpracován naprosto věrně. Tak i ten mohu doporučit. Oboje 80%

5 11.10.2019

S těmi mými úlovky z Levných knih se to má jako na houpačce. Občas je to průšvih, ale jindy zase poklad. A Stanice 11 pro mě byla nečekanou peckou. Často se o ní mluví jako o postapo z ženské perspektivy. Je to tak a mně to sedlo. Jednak pro styl vyprávění, kde nemusí zrovna téct řeky krve , aby čtenáře trklo, že konec světa není žádnej med. A taky proto, že dává hodně prostoru pro seznámení se s charaktery. Na téhle knížce je právě vypravěčský styl hodně unikátní. Často se bez nějakého varování vrací do minulosti a vede vlákna příběhu zpátky před zánik civilizace. Dokonale tak poznáme, motivy postav pro jejich činy v současnosti. A pak je tu Stanice 11, o které jsem si myslela, že to bude nějaká zastávka metra, nebo tak něco, kde se usadí přeživší smrtícího viru. Ach jak jsem byla na omylu :-) . A musím říct, že ta věc se Stanicí 11 je geniální. Když jsem konečně zjistila, co to je a jak důležitou roli má nakonec v tomhle díle, úplně mě to okouzlilo. Neprávem opomíjené dílo musím říct, moc se mi líbilo. 95 %

4 08.10.2019

Má Lady Jane je velice roztomilá záležitost. Autorky si daly za cíl smutné osudy některých žen historie přepsat do optimistickém polohy. Tady se to velmi podařilo. Vyprávění o Jane Gray - devítidenní královně Anglie funguje dobře jako samostatná fantasy. Její manžel z domluveného sňatku, se mění v koně a i ona sama si přeje umět na sebe vzít zvířecí podobu. Ale protože tahle schopnost/kletba není u dvora zrovna žádoucí, půjde jim oběma nakonec docela o život. Tohle dílo není upřímně žádný velký zázrak, ale je to milé. Vtipné, přitažené za vlasy, trochu romantiky a historických intrik. Navíc vás to donutí osvěžit si zajímavou část anglických dějin a trochu si proklikat historii Tudorovců. A nakonec, děkuju za ten optimismus v knize, ve skutečnosti to tak krásné nebylo. Jana Greyová byla provdána, posazena na trůn a vzápětí svržena a popravena během devíti dnů, v době kdy jí bylo pouze sedmnáct let. Uf, jako malá jsem moc chtěla být šlechtičnou, ale už dávno nechci, neměly to holky lehké...

4 23.09.2019