hana8062 komentáře u knih

Projekt manželka, rozhodně ta nejmíň tradiční romantika, jakou jsem za poslední dobu četla. Don Tillman, vědec, systematický, přesný a racionální muž hledá ideální ženu. Vytvoří projekt, dotazník, který mu za pomoci otázek na zdraví, vzdělání, stravu či BMI má najít tu pravou. Don není běžný románový hrdina, tak trochu trpí Aspergerovým syndromem, chybí mu takt, těžko navazuje vztahy, miluje svoje zvyklosti, svůj systém a logiku. Ženská emocionalita a nepředvídatelnost ho fascinuje a velmi mate. Jeho zavedený životní řád mění v chaos.Může to fungovat? Vtipná, chytrá a romantická záležitost. 80%

4 17.04.2018

Když můj nejmilovanější spisovatel současnosti vydá novinku a já ji mám doma mezi prvními. Backmanova mininovela je sotva stostránková jednohubka, ale skrývá silné vyprávění. Příběh starého muže, který se pomocí svého malého vnuka vyrovnává s neúprosně postupující Alzheimerovou chorobou vás dojme, ohromí a okouzlí. Je to čtení na půl hodinky, ale dost možná jej budete nosit v hlavě věky. Drobná knížečka s obrovským srdcem. A já ji vřele doporučuju! Fredrick Backman zkrátka ví, jak na své čtenáře.

14 16.04.2018

Hledání Aljašky jsem tak trochu protrpěla. Young adult žánr mám ráda a obvykle mě strhne. Tahle knížka ale vůbec, četla jsem ji s přestávkami rok. Rok! Miles hledá své místo v kolektivu na internátu proslulém kanadskými vtípky a nachází tu postupně přátele i první lásky. Středoškolské trable hlavního hrdiny byly až trestuhodně teenagerovské, vtipu pomálu, akce či spád přišly až v poslední třetině. Dívčí element v příběhu zastupuje nevypočitatelná, labilní Aljaška, která mi byla z duše protivná i když měla dobrou náladu, natož pak ve svých slabších momentech, tam byla přímo k nesneseni. Všichni v knize ji milovali, ať už tajně či zjevně. Inu, já nikoli. Pro mě zatím nejslabší Greenova kniha, bohužel. 40%

3 19.03.2018

Ohníčky všude kolem jsem si nemohla nechat ujít. V poklidném, uspořádaném a dokonalém americkém maloměstě se protnou osudy dvou velmi odlišných rodin. Perfektně organizovaná, dobře zajištěná, pravidla dodržující Elena pronajme dům rozevláté, nonkonformní, chudé umělkyni Mie. Jejich dospívající děti se začínají přátelit, sociální vrstvy i životní postoje se střetávají a pozvolna se blíží nevyhnutelná katastrofa. Kniha začíná koncem, víme tedy, že začalo hořet, tušíme i kdo požár založil a s každou stránkou se dozvídáme víc o důvodech, které k událostem vedly. Ohníčky se dotýkají morálně složitých témat, adopce, náhradního mateřství, interrupce, či rasové otázky. Autorka píše velmi objektivně, nehodnotí, nepřiklání se na tu či onu stranu, nepodbízí svůj názor. Posouzení situace je na čtenáři a povím vám, lehké to není. Jak už to tak na světě bývá

8 19.03.2018

Dívka jménem Sus zdolána! Ehm, na to, že je to taková tenoučká jednohubka, jsem se s ní crcala 3 týdny nejmíň. Tohle je totiž pravý kritický realismus se vším všudy. Dánské ghetto, drogově závislí teenageři, nefunkční rodinné vztahy, rvačky, beznaděj a hašiš na každé stránce. Na každé! Autor píše nezaujatě, civilně, v krátkých jednoduchých větách. I díky tomu nevytváří citové vazby k hlavní hrdince. Sus to nemá snadné, se špatným základem z rodiny se těžko hledá správný směr a tak se přirozeně jejím hlavním motorem a motivem stává pomsta. Trénuje, cvičí psychickou a fyzickou odolnost, prodává drogy dětem, aby si mohla pořídit vytoužený vražedný nástroj. Četba je to pro čtenáře nepříjemná, syrová, zneklidňující, ale .... má co říct a z hlavy ji jen tak nepustíte. PS: jste-li tak jako já, outlocitní ke zvířatům, tohle možná nebude čtení pro vás.

1 19.03.2018

Taková roztomilá záležitost na pár hodin. Horrorstör je můj nejstylovější úlovek z Levných knih. Několik zaměstnanců nábytkového řetězce se rozhodne zůstat přes noc v práci, aby zjistili, kdo tam po nocích tropí neplechy. Chtějí mimořádnou noční směnou přijít na kloub rozbitým vázám a znečištěným pohovkám a někteří tak trochu doufají, že to bude snadná odpočinková šichta za noční příplatek. Ale nebude, během noci musejí čelit armádě duchů, jejich vůdci, nesčetným mučícím nástrojům i vlastní slabosti. Nádherná a originální grafická úprava, geniálně našroubováno na podobu IKEA katalogu. Uvnitř najdete dodací listy, faktury i hodnocení zaměstnanců. Ano, forma tu jednoznačně vítězí nad obsahem, ale což. Mě to bavilo moc. Nákup v IKEA už pro mě nikdy nebude procházkou růžovým sadem a od svého přání zůstat tam přes noc omylem zamčená už jsem z pochopitelných důvodů upustila :-)

2 19.03.2018

Ne, že by to bylo špatné. Knížka se četla jako po másle. Postavy mi byly celkem sympatické. Ale ta duševní porucha, okolo které se chodilo po špičkách jako kolem horké kaše mě byla jasná cca od třetiny knihy.
Líbil se mi závěr a celkově myšlenka knihy, ale mám dojem, že napsat by se to dalo lépe.

1 26.10.2016

Příjemná dětská kniha. Zápletka je sice velmi jednoduchá, ale tak je to koneckonců knížka pro malé děti. Chválím krásné ilustrace. Pro mě je však knížka kratičká. Máme ji přečtenu na jedno uspávání :-(

16.03.2016

Za mě upřímně řečeno nic moc. Tedy z dospěláckého hlediska. Toto není kniha, jde o scénář lehounce ulízaný do podoby knihy a ilustrovaný, šup s tím do tisku a do regálů knihkupectví. Moje dcera nicméně film i knížku miluje, čteme ji furt dokola a stejně tak film je u nás v permanenci, takže už jsem si zvykla. Ale popravdě řečeno, víc jak tři hvězdičky si nezaslouží :-(

2 16.03.2016

Velmi povedená knížka. Obvykle knihy s válečnou tématikou nečtu, nějak jsem už z tohoto období vyrostla. Ale tentokrát mě to chytilo. Líbil se mi způsob vyprávění z pohledu Smrti. Byla mi dokonce docela sympatická. Zhruba poslední třetina mi ale trvala několik dnů a připadalo mi, že ztrácí tempo. Ke konci se zase chytlo, ale možná nakonec až moc rychle. Celkově ale hodnotím hodně pozitivně. Krásná, smutná knížka. Ačkoli ne zase tak smutná, jak by se k tématu dalo očekávat.

2 09.03.2016

U této knihy jsem měla problém se začíst. Přes slibnou zápletku a notnou dávku napětí jsem pořád ne a ne chytit tempo. Hrozně mi vadily takové ty hluché řečnické otázky, které kladou policisté, zejména Malin sami sobě: "Co tu sakra děláme?" nebo "Má to nějaký smysl?" případně má nejoblíbenější "Proč musí být furt taková zima?". Ale zvykla jsem si a nelituju. Nakonec to bylo docela dobré :-)

30.10.2015

Barva mléka je co do počtu stránek skromná novela, za to však vyniká jak pojetím, obsahem i stylem psaní.
Hlavní hrdinkou a zároveň vypravěčkou je patnáctiletá Mary. Dívka vychovaná v půli devatéctého století na anglickém statku. Její dosavadní žití se točí dnes a denně kolem těžké práce kolem zvířat a úrody. Život, jaký žije Mary není snadný, tvrdá dřina, narušené rodinné vztahy, despotický otec a málo milující matka mohou na čtenáře působit smutným dojmem. Mary je však optimistka, prostořeká, pravdomluvná a přímočará. Vede si dobře a nenechává se bezútěšnými dny zlomit.
Jednoho dne otec mladou Mary pošle vypomáhat na faru a její svět se definitivně změní. Z nuzných podmínek na farmě se rázem dostává do prostředí "vyšší vrstvy". Všeho má dostatek, práce je pro ni v porovnání s tou dřívější, snadná, nikdo ji nebije, přesto se jí však stýská po domově. Po místě, kde sice otec pro ránu nešel daleko a večer únavou sotva došla do postele, ale kde byly věci jasné a jednoduché.
Kromě stesku po domově a po dědečkovi, se kterým, jako jediným z rodiny navázala blízký vztah, musí Mary řešit i jiné, nové problémy. Musí se vyrovnat s povyšováním, přehlížením a fyzickým i emocionálním vykořisťováním. Ukazuje se, že i výše postavená rodina, u které Mary slouží, má své vlastní citové a vztahové problémy.
Ani tady však naše hrdinka neztrácí svůj směr, naději, prostořekost a pozitivní přístup. Citlivému čtenáři je ale zřejmé, že věci se fatálně zvrtnou. Není to tak nakonec pokaždé?
Je to velmi silný, emotivní a přitom tak jednoduchý příběh. Napsaný z pohledu patnáctileté dívky, se kterou se osud nemazlí.
Zajímavý a zcela ojedinělý je způsob, jakým je kniha napsána. Mary nepíše velká písmena, uvozovky, dvojtečky ani středníky. Její vypravěčská forma je prostá všech kudrlinek a jakoby dětsky přímočará. Navzdory tomu, nebo možná právě proto je obsah tak zasrdceberoucí, chytne a nepustí. Budete Mary fandit, budete jí držet palce a budete velmi napnutí, jak svůj osud zpečetí.
Tohle je moje kniha a já jí píšu svojí vlastní rukou.
Tahle věta mi v hlavě rezonuje ještě pár dnů po přečtení. Už nikdy na ni nezapomenu.
Ukazuje totiž, jakou sílu má písmo. Psaná řeč poskytuje obrovskou svobodu a moc sebevyjádření. A stejně jako Mary, budete po přečtení této knížky vděčni za to, že schopnost číst a psát, pro nás tolik samozřejmou, máme.

9 29.10.2015