hanak_v_exilu
komentáře u knih
Ofenziva českých zemí
Jan Kotouč
Neurazí, nenadchne. Druhý díl je mírně, ale opravdu jen mírně lepší než první. Autor si vzal moje výtky k srdci - přestože knihu napsal a vydal dřív, než jsem je stačil sesumírovat. Realita začíná váhavě připouštět, že v království nežijí jen Češi, a námořnictvo přestalo působit dojmem party neporazitelných géniů. Ději to prospělo a uvěřitelnosti taktéž. Přesto bych uvítal, kdyby námořních akcí bylo víc a špionážně romantických zápletek míň. Mapy mi pochopitelně taky chyběly. Bez nich je zážitek opravdu poloviční.
Diktátoři: Hitlerovo Německo a Stalinovo Rusko
Richard J. Overy
Excelentní kniha. Až někdy uslyšíte nějakého přechytralého nedouka poučovat svět o levicovosti nacismu, můžete ho s ní umlátit. Číst ji totiž nebude.
Ve vichru války
Andrew Roberts
Souhrných dějin Druhé světové války je bezpočet. Sám jsem četl tuším patery, včetně těhle. A nejenže jsou nejčtivější i nejvyváženější. Všímají si všech důležitých bojišť ve stejné míře, což rozhodně není pravidlem. A i díky tomu se tenhle monumentální konflikt jeví v trochu jiné perspektivě. Ocenil jsem množství postřehů a střízlivých hodnocení. Naopak jsem neocenil trochu schématický závěr.
Paul z Duny
Kevin J. Anderson
První výplňový díl mě hodně překvapil. Je čtivý, napínavý a odpustil si většinu nectností starších knih Briana Herberta. Protože samotného Spasitele Duny považuju za jeden z nejslabších dílů původní šestice, tak si ani nemyslím, že by za její kvalitou výrazně zaostával. Jako už tradičně ovšem platí, že její myšlenkové hloubky nedosahuje.
Druhý dech habsburské monarchie
Jan Drnek
Kdyby byl Karel I. geniální panovník s vizemi budoucnosti, kdyby při Československých legiích stáli všichni svatí, kdyby Ústřední výbor KSSS byla banda neschopných pitomců jak o nich tvrdil autor, kdyby náhoda vždy zasáhla ve prospěch preferovaného vývoje situace a kdyby všechny kladné postavy byly racionální, tak by se popsané stát mohlo. Ergo, je to možná zajímavá vize, ale nestojí ani na vodě, ale přímo ve vzuchoprázdnu. Drnkovi přiznám, že se jeho alternativní historie krásně čte. Nevěřil jsem jí ovšem ani minutu.
Načisto
Sergej Lukjaněnko
Sám se dívím, že jsem od Lukjaněnka zatím četl jen Lorda z planety Země. Jeho styl mi sedí téměř perfektně, a nápady kterými ve svých knihách plýtvá, by jinému autorovi stačily na celou kariéru. Nanečisto je krásnou ukázkou jeho talentu. Už samotný motiv je výborný a mohl by sloužit jako zápletka skvělého paranoidního thrilleru, nebo temného psychologického románu. No a zbytek, ten je ještě bohatší a slibnější. Jako bonus jsou v knize roztroušené různé trefné postřehy a poznámky. Nejvíc mě zaujal spisovatel sci-fi, který rozebral tvorbu svých kolegů. Na něco takového musíte být nejen slušný analytik, ale nejspíš za tím stojí i dlouhé roky četby. Jen ten nedomrlý závěr mě trochu zamrzel.
Star Trek - Q: Otázky a odpovědi
Keith R. A. DeCandido
Tahle série - jestli to je série, se zlepšuje každým dalším dílem. K tomu třetímu mám jen několik připomenutí. Pointa mohla být rafinovanější, nebo alespoň údernější. A kdyby autor některý z kontaktů s Q nechal bez vysvětlení, taky by se tolik nestalo. Snaha naroubovat tucet rozdílných epizod do jednoho scénáře působí občas trochu křečovitě. A jak už jsem říkal dříve, nedomrlá pointa tomu taky nepomáhá.
Odpor
J. M. Dillard
Odpor je přece jen lepší kniha než předešlá Smrt v zimě. Postavy konečně působí jako staří známí a i v mezních situacích se chovají tak, jak by od nich člověk vycepovaný seriálem a čtyřmi filmy očekával. Také odboček od hlavní linie je jen minimum a všechny mají opodstatnění. Slouží k seznámení s novými členy posádky, případně vysvětlují nedořešené situace z minulosti. Takže proč jsem nedal lepší hodnocení? Protože si myslím, že J. M. Dillard nepíše nijak dobře. Na začátku rozjela hru all-in, ale ani s nově motivovanými Borgy nevytvořila atmosféru osudovosti. Zápletka je prapodivně nevyvážená směs ultimativní hrozby a dobrodružné výpravy na vlastní pěst. A v jejím podání to vůbec nejde dohromady.
Hardware
Walter Jon Williams
Ze sci-fi jsem toho přečetl opravdu hodně, ale cyberpunk mě nikdy nechytl. Až na pár náhodných povídek, přesně dvou filmů a Hardware jsem tenhle žánr protrpěl. Ani nevím, proč mi tak sedla. Možná pro její nekomplikovanost a úžasnou energii která čiší z každé stránky. Spousta cyberpunkových knih se opájí beznadějí a úpadkem, ovšem tady to neplatí. Bez ohledu na to co tvrdí anotace.
Smrtonoš
J. M. Troska (p)
Zdá se mi, že J.M. Troska se až příliš nechal unést námětem. V knize vršil jeden fantastický námět na druhý. Vymýšlel si přírodní zákony, teorie a jevy, a pomaličku opouštěl žánr sci-fi. I předchozí knihy byly naivní a přímočaré. Vědecky by neobstály a chování postav odpovídalo potřebám příběhu. Ovšem dokázaly vtáhnout a ohromit kouzlem neznámého. Smrtonoš nic z toho neumí. Cesta na Měsíc a především objevování Marsu působí jako drogový výlet do jiné reality. Čím podivnější situace hrdinové zažívali, tím méně mě zajímaly. Bádání se omezilo na minimum a záhady autor řešil v tom horším případě jednou větou, v tom lepším rozvitým souvětím. - „Zapomínáš, že čte myšlenky,“ namítl Petr. „Není to tak zlé,“ mávl rukou lékař. ,,Má sice tu schopnost, ale já jsem už vystihl její zdroj. Dejte si pozor: když s ním mluvíte, nehleďte nikdy do jeho očí. Jen očima vám vidí do duše. Žádný zázrak.“ - To je bohužel jen jeden příklad.
Pevnost
Francis Paul Wilson
Skoro jsem litoval, že autor začal v půlce knihy odkrývat tajemství pevnosti, protože do té doby byla úplně bez chyby. Napínavá, atmosférická a proklatě čtivá. Po vysvětlení existence přízračné postavy ztratil děj část mysterióznosti a napětí lehce upadlo. Bohužel v hororech téměř obecně platí, že čím jsou racionálnější, tím méně jsou děsivé. Film, jakkoliv je špatně natočený, je v tomto ohledu mnohem lepší, protože říká jen málo a ani to nedává smysl.
Neználek na Měsíci
Nikolaj Nikolajevič Nosov
Každý díl je víc a víc protknutý komunistickou ideologií. Z toho třetího indoktrinace přímo čiší. Naštěstí Nikolaj Nosov skončil u něho, protože kdyby pokračoval ve stupňování dál, tak by čtvrté pokračování mohlo pojednávat o Neználkovi jak zavádí socialismus v Angole. I tahle knížka se ale dá číst jako krásně pohádkový příběh. Bohužel jen dětskýma očima. Po letech už ony skryté a méně skryté významy trochu ruší. I propaganda se dá psát přitažlivě, jak ukázalo Sluneční město.
Putin: Nezkreslená zpráva o mocném muži a jeho zemi
Veronika Sušová - Salminen
Tahle kniha na mě působila jako komplexnější bakalářská práce. Autorka se omezila na schématický popis událostí a do textu vnesla jen minimum invence a téměř žádný vlastní názor. Ovšem i tak je přínosná, protože o Rusku toho víme jen velmi málo a i to se omezuje na politické dějiny. O tamní společnosti nevíme prakticky nic, protože nové ruské knihy se na Západě téměř nečtou a filmů se k nám dostala jen hrstka.
Tajemný sligum
Stephen Bowkett
Většinu času je to plytký středoškolský cajdák o tom kdo koho miluje a nemiluje, ale postupně atmosféra houstne a houstne, no a konec už by se nemusel cítit méněcenně ani v Krajních mezích. Bylo mi trochu líto, že autor nepokračoval dál, protože tohle mělo náběh na syrový horor. Příběh je sice tak trochu neohrabaný brak a tak trochu naivní jako epizoda z Beverly Hills 90210, jenže i tak má v sobě něco, co ve mě rezonovalo i po víc než třiceti letech od prvního přečtení.
Pozpátku
Rob Grant
Protože první dva díly napsali oba autoři společně a třetí každý zvlášť, je tenhle díl zakončení trilogie Roba Granta. Dějově navazuje na druhý díl série. Začíná se tedy v dimenzi Pozpátku, jak už název knížky napovídá. Chvílemi jsem žasnul co autor vymyslel a chvílemi jsem byl zhnusený, protože tamní vesmír jede podle své zvrácené logiky, která nedává prostor pro svobodnou vůli ani příčetnost. Lepší je nad tím nepřemýšlet, protože ten svět stejně nedává smysl. Zápletka naštěstí smysl dává. Rob Grant se víc než Doug Naylor držel seriálové předlohy a dovyprávěl staré známé události, jen v upravené podobě. To je na jednu stranu škoda, protože jsem doufal v originální příběh, na tu druhou mi charaktery posádky byly bližší, a autor k nim nebyl tak krutý, jako Doug Naylor - i když, jak se to vezme. Bez hořkosladkého konce se to ovšem také neobešlo.
Víc než člověk
Theodore Sturgeon
Zbylé dva komentáře zmínily to lepší, takže si můžu dopřát luxus kritizovat. Uznávám, že námět je výborný a příběh je velice chytře vymyšlený. V knížce bylo pár scén, které se mi vryly do paměti, ať už svou syrovostí, citlivostí nebo originalitou. Jenže i přes zvláštní poetiku a autorův nesporný literární talent mi to moc nesedlo. Text se občas topil v psychologických vizích nebo v lyrických pasážích, což mě vždy vytrhávalo z děje. Čtivosti nepomáhalo, že se vyprávění překlenulo přes tři části psané z odlišného pohledu. Když jsem si na nový styl zvykl, tak byl za pár stran konec. Knížka za přečtení určitě stojí, už jen pro netradičně uchopený námět. Tříhvězdičkové hodnocení vyjadřuje můj subjektivní dojem, ale pořád se nemůžu zbavit dojmu, že by si knížka zasloužila o dvě víc. Kvůli těm momentům, kdy jsem měl chuť s ní praštit do kouta, jí je ale nedám.
Ostrov vyhnanců
Zbyněk Dach
Devadesátkové gamebooky (a videohry) nebyly pro padavky. Trýznivá obtížnost byla běžná, nefér mechaniky a role náhody byly očekávané a frustrace byla součástí hratelnosti. První díl série Negart nese všechny znaky své doby, ale i přesto se jedná o dobrodružství, které je v klidu zvládnutelné i dnes. Jistou uživatelskou nepřívětivost a morální zastaralost ovšem nepopře. Projevuje se to především v soubojích, které jsou zbytečně obtížné a vražedně časté. Na druhou stranu musím přiznat, že jsem nikde jinde než v boji nezemřel a mechaniky umožňují vcelku použitelné léčení zranění - za jistou cenu. Příběh jako takový ničím nezaujme. Má víc logických chyb než zajímavých momentů, ale prostředí je naštěstí dostatečně variabilní a krásně dotváří atmosféru. Na omezené ploše ostrova jsem toho prožil mnohem víc, než jsem původně čekal. Přidám ještě tip pro ty, kdo se nechtějí stát loutkou v rukou náhody. První dva pokusy projděte podle pravidel - to abyste si užili autentickou hratelnost, a při třetí cestě házejte za sebe desetistěnnou kostkou a za soupeře šestistěnnou. Ani tak to nedostanete zadarmo, ale boj už nebude ten největší strašák.
Vězení svobody
Michael Ende
Ty čtyři hvězdičky jsou trochu nefér, protože za některé věci bych jich švihnul šest a zároveň není nic, co by šlo pod čtyři. Průměrem to tedy nevychází. Jenže ono nadšení které jsem v začátku knížky cítil, se postupně rozplynulo, takže těch pět nemůžu s čistým srdcem dát.
100 % Dlouhé cesty cíl - už se mi zavíraly oči, ale ještě jsem si otevřel Vězení svobody, že se podívám na alespoň prvních pár řádek první povídky. O půl hodiny později jsem ji dočetl, a vážně uvažoval, že bych dal na posezení celou knihu. To o její kvalitě říká asi vše.
100 % Kolonáda Borromea Colmiho - částečně cesta do neznáma, částečně filosoficko - matematická hříčka. Přiznám se, že na tu cestu za zeleným světlem nevydal, ale strašně rád bych si přečetl zápisky někoho, kdo tam došel.
100 % Dům na periferii - podnětná povídka s mrazivým závěrem. Dráždilo mě že toho autor řekl tolik, ale přesto skoro nic neprozradil.
100 % Přiznávám, je trochu malý - Fiat 500 ve stylu TARDIS? Proč ne. Tohle je malá, osvěžující hříčka, která na těch pár stranách rozechvívá fantazii a bránici.
80 % Katakomby Misraimu - chápu o co autorovi šlo, ale stejně jsem mu tu pointu nevěřil. Na beton by se našel někdo, kdo by tenhle život nepřijal. To už je v lidské přirozenosti.
70 % Ze zápisků světoběžníka Maxe Mutta - přišlo mi to neukotvené, rozhárané a nedomyšlené. Námět byl super, jenže postupně jsem se v ději ztratil a nakonec mi na autorově záměru přestalo záležet.
80 % Vězení svobody - bez vůle Alláha prý ani vržený kámen nespadne. Jenže co když na světě existuje místnost, kam jeho moc nesahá a zbožný muslim se musí poprvé v životě rozhodnout podle své svobodné vůle? Skvělou premisu autor bohužel promrhal.
70 % Legenda o Ukazateli na křižovatkách cest - přišlo mi to jako podstatně slabší verze úvodní povídky, s méně zajímavým hrdinou a bez hlubokých emocí které z vyprávění prýštily.
Objevitelé neznámých dálek
Richard Humble
Knížka která mě v dětství přitáhla k historii objevitelských plateb a budování impérií. Začíná a končí pozemní výpravou, ale stěžejní část knihy se odehrává na moři. Magalhäesova cesta kolem světa by si ovšem zasloužila ještě pár stránek navíc a putování Vasca de Gamy chybí úplně. Možná je to z dobrého důvodu, protože oba muži prožili dost drsné časy, a tohle je knížka pro děti na prvním stupni základky.
Sebedestrukce západu 2.0
Václav Klaus
Číselné označení 2.0 by se dalo chápat i jako označení "kvality", protože druhý sborník je evolučním vylepšení toho prvního. Čtyři roky stará publikace Sebedestrukce západu je prosté shrnutí většiny jevů trápících Západní civilizaci. Nyní přispěvatelé přichází i s analýzou situace a občas s navrhovaným přístupem, když už ne přímo s řešením.