Hani77 komentáře u knih
Četla jsem jako malá opakovaně a moc se mi to líbilo.
Zajímavý výlet do podkarpatské vesnice Polana a nahlédnutí do života tamních židovských obyvatel. Pro mnohé jejich zvyky jsem absolutně neměla pochopení. A nejvíc mě zasáhla třetí povídka O smutných očích Hany Karadžičové. To, co se událo na konci, to mysleli opravdu vážně??
Kniha splňuje 2 témata loňské výzvy: zakázaná láska a více než 5 CZ vydání.
Jsem ráda, že jsem se seznámila s tímto příběhem, který jsem dosud vůbec neznala. Navíc mě bavilo bilingvní zpracování, dobře jsem rozuměla anglické verzi a ta česká část byla spíš jen pro kontrolu. Doufám, že někdy dostanu i k nezkrácené verzi tohoto díla.
Některé povídky mě moc bavily, jiné byly méně čtivé, ale jako celek výborné dílo.
Zajímavé čtení a hodně hezkých myšlenek. Ledacos jsem se o Karlovi Poláčkovi dozvěděla. A pobavilo mě, jak se vyjádřil o Brně versus Praze:
"Brno: Říká se mu dépendance Vídně. Odtud čerpalo B. svoje podněty, napájelo se vídeňskou šťávou. Proto jsou tam krásné sady. V Praze byly obecní zastupitelstva proti stromům. Městští radní skládají se ze živnostníků a ti uznávají přírodu jenom potud, pokud je k užitku. Stendhal píše o starostovi, který dal pokácet staré stromořadí, protože nebylo k užitku. Brňáci jsou proti Praze; žárlí na ni i nevraží. Byli jsme uvítáni nevlídně. Považovali nás nikoli za své hosty, ale za liechtenštejnské dragouny."
Půjdu proti všem, ale mně se to tak skvělé nezdálo. Četlo se to velice dobře, těšila jsem se na rozuzlení .... ale to se mi zdálo hloupé. Možná, kdybych viděla Stellu Zázvorkovou a Wericha, tak bych hodnotila úplně jinak, ale dílo znám jen z psané verze-a ta mě nenadchla.
Tuto knihu jsem zapomněla hodnotit hned po přečtení a teď už ze mě ty dojmy zcela vyprchaly. Asi jsem od toho čekala trochu víc, ale jednu hvězdičku přidávám z úcty k té ženě za to, co udělala, a že o tom ještě uměla mluvit.
Četli jsme s dětmi, když byly malé. Pohádky byly stručné, akorát pro udržení pozornosti malých dětí. Kniha neoslní,ani nezklame.
Příběh se mi zdál strašně nereálný, překombinovaný. Ale pak jsem si přečetla doslov a zjistila, že je to skutečný příběh konkrétního kluka. To je neskutečné, co takový malý chlapec musel prožít a že přežil válku. Mnohdy měl opravdu smůlu, že narazil na zlé lidi, ale měl i hodně štěstí. Zajímavé je i srovnání chování některých Poláků a naopak některých Němců.
Je to taková klasika, přesto jsem se k tomuto dílu dostala až v dospělém věku. První polovina mě vyloženě nebavila. Pak to začalo mít trochu spád a konec mě bavil.
Kouzelné povídání pro rodiče všech typů dětí. Určitě se ke knize zase vrátím.
V minulosti jsem se nedostala přes 1.kapitolu. Teď se mi to díky ČV podařilo překonat a až na některé pasáže, které mě nebavily, je to zajímavý příběh. Svatbu tam tedy nenajdeme, tehdy to nebylo moderní, ale pohřbívat museli (ČV 2020, téma č.17).
Knihu jsem četla s dcerami, a když jsem si po mnoha měsících s nimi projela všechny pověsti, byly o každé z nich schopné říci stručný děj. Takže to svůj účel splnilo :-).
Tohle leporelo je spojeno s mými prvními vzpomínkami z dětství a bylo moje nejmilejší. I po letech jsem ho znala nazpaměť. Když jsem ho pak našla v knihkupectví, musela jsem si ho koupit.
Coby dítěti se mi kniha líbila, ale s našimi dětmi jsem ji nikdy nečetla.
Krásný námět, ale pro mě náročné čtení. Kniha by mohla být kratší. Možná až to budu číst podruhé nebo potřetí, tak názor změním.
Jako dítě jsem měla teoreticky nastudované všechny houby z tohoto atlasu, protože jsem s babičkou byla v sezóně na houbách 2-3x týdně. Ale sbíraly jsme stejně jen hřiby a lišky ☺.
Poprvé jsem četla jako povinnou četbu, podruhé asi před 2 roky. Je trochu "těžší" na čtení, nevyhledávám knihy B.Němcové. Děj je hezký a myslím, že by to mohla být i současná povinná četba na druhém stupni ZŠ (není to tak tlusté, aby se to nedalo přečíst). Navezla jsem do toho tehdy i 10letou dceru a měla to asi za 3 dny přečtené.
Mnohokrát nastavovaná kaše. Předchozí díly se mi líbily více. Sice se i tady našlo pár vtipných pasáží, ale většinou jsem se těšila, až budu na konci. V půlce knihy jsem dokonce přerušila čtení na půl ruku, což se mi už dlouho nestalo. Ale na (dějově nultý) díl Aristokratka v Československu se už těším.
Váhala jsem mezi 3 a 4*, protože jsem docela soucítila s manželem a některé jeho postřehy byly docela trefné. Pro mě jedna z lepších Vieweghových knih. Akorát mě zklamalo, že to vlastně nemělo žádnou pointu.