hannah2000 komentáře u knih

Tahle knížka by se měla jmenovat spíš "Slasti a strasti rodičovství, aneb jak zvládám být otcem". Je to takové humorné vyprávění z pohledu otce. Pokud ale nemáte rádi černý humor, nesedí vám peprné výrazy a ironie, či nemáte ještě vlastní zkušenosti se slastmi a strastmi rodičovství, tak se této knížce raději vyhněte. Knížka je totiž tím vším nabitá. Ale když vám takovýto styl sedí, budete se bavit a každou chvíli smát nahlas.

Já jsem nejdřív u první kapitoly vážně uvažovala, že ji odložím. Čekala jsem totiž něco jako Ove nebo Britt-Marie a ne úvodní kapitolu plnou ho.ínek :-). Naštěstí jsem to nevzdala a četla dál. A pak už jsem se někdy smála a to kolikrát i nahlas, občas jsem musela v duchu souhlasit, že má pravdu, a občas jsem zírala, jak se mladý tatík může cítit. Po začtení jsem začala poznávat Backmanovu schopnost popsat vše s tak velkou dávkou empatie, že se čtenář bez problému vžije do pocitů hrdiny. Jen to zkrátka bylo jiné, vzaté z úplně jiného úhlu.

V této knize vás nejvíc pobaví a vtáhne do děje to popisování historek, v kterých najdete podobnost s historkami ze života, ať už vlastními nebo okoukanými v sousedství či vyprávěnými známými. Popisování je to hodně nadnesené, přibarvené, trochu ironické, ale humorné a odlehčené. To je hlavní v celé knize. Některé pasáže sice působí trochu křečovitě, peprné výrazy nechybí snad v žádné větě, ale určitě vás kniha pobaví. Tedy, jak už jsem psala v úvodu, za předpokladu, že vám takovýto styl vyprávění nevadí. Kniha tedy nepatří k Backmanovým klasikám, některé pasáže už při příštím čtení přeskočím, ale některé si pro odreagování a pobavení určitě ještě někdy přečtu. Knížka se může klidně číst na přeskáčku, nejedná se totiž o souvislé vyprávění, ale je složena ze spousty krátkých i delších historek.

A malá ukázka humoru a stylu psaní:
JO. TÁTA VÍ
Ostatní tátové to určitě umí vysvětlit nějak pěkně, pedagogicky.
Že přiletí čáp a tak.
No, ale, víš… Tvůj táta se do toho vysvětlování trošku zamotal, abych tak řekl. Táta měl poněkud přehnané ambice. Chtěl to pojmout jako realistickou story.
Táta to měl radši vzít jednoduše.
Táta ví.
Problém je v tom, že pokud budeš ve školce vykládat, co táta prováděl s čápem, tak reálně hrozí, že tátu zavřou. Jasný?
Takže táta to radši vezme od začátku a po pravdě.
Jo?
Tak jo:
...

2 15.09.2018

Jedna báseň z knihy:

ZLÝ SEN

Viděl jsem zlomené růže,
zničené krásné květy,
a mezi nimi muže -
měl zaprášené boty.

Sám v cizí zemi tu ležel
v těžkém vojenském kabátě,
snad ještě včera do útoku běžel,
viděl, jak jiní krvácí na blátě.

Byl to jen voják,
který ač nechce, přece musí
hrudí zastavit bodák,
i když se mu to hnusí.

Slyšíš! Zlomená růže,
pověz vojákovi v květech tvých,
pověz mu, kdo jen za to může,
že na světě je tolik lidí zlých.

Ráno jsem se probudil,
sen byl už dávno pryč,
kéž celý svět by pochopil
a lidé překovali meče v rýč.

Ve jménu zavražděných vojáků,
ve jménu sirotků plačících,
ve jménu vdov a válečných mrzáků,
ve jménu růží zlomených …

Ať už jste kdekoli na tomto světě,
zapřísahám Vás! Lidé – neblázněte!!!

2 24.08.2018

Napínavý krimipříběh doplněný romantikou, který se moc dobře čte. Hlavní hrdince se trochu zašmodrchal život a tak se rozhodla odejít jinam a začít znova. Takto se dostala až do zapadlého městečka, kde začala pracovat jako kuchařka. Jenže život není peříčko a zašmodrchá se často a rád.... Kromě krimizápletky hlavní hrdinka celou knihu vaří - jako kuchařka v restauraci, doma, ... Vaření je pro ni lék na pošramocenou duši. No a já nikdy neměla tak chuť jít vařit jako když jsem četla tento příběh.

Malá ukázka:
Když skončila ranní honička kolem snídaní, Reece začala připravovat hlavní polévku. Podusila fazolky, nakrájela cibuli a šunku. Joanie neobjednala čerstvé bylinky, a tak se musela spokojit se sušenými. Bylo by to lepší s čerstvou bazalkou a majoránkou. Mletý pepř se nemůže rovnat drcenému. A proboha dobrého, jak má vařit s česnekovým práškem? Kdyby tak měla aspoň trošku mořské soli. Nebo kdyby tady byla k dostání aspoň o něco chutnější rajčata…

Takže za mě doporučuji.

2 28.11.2017

Napínavé, s vtipnými dialogy, děj má spád, scifi prvky přidávali ději na zajímavosti. Knížka má jednu velkou vadu - nejde odložit, dokud jí nedočtete - :-D. Moje první knížka s Evou Dallasovou, ale určitě ne poslední. Doporučuji všem, co mají rádi zajímavé a napínavé detektivky.

2 25.06.2017

Tahle knížka mě ihned upoutala za prvé krásnou obálkou a za druhé - částí nadpisu .. v Provence. Ačkoli je moje velké přání se do této oblasti podívat, nebyl zatím čas ani příležitost a tak se sem ráda přesouvám alespoň pomocí knih. No a já, kromě popisu Provence, čekala už jen klasický jednoduchý zamilovaný příběh. Jenže je to jinak. Příběh se kromě popisu Provence zabývá hlavně tím, jak je těžké se vyrovnat se ztrátou blízkého člověka. Jak si člověk najednou připadá neúplný a nedokáže si představit, jak bude moci žít dál. Hlavní hrdince Heidi se totiž smrtí manžela zhroutil smysl života a jediné, co ji nutí se soustředit i na něco jiného, je její syn Abbot. Její matka tohle všechno vidí a chápe a právě proto ji pošle vyléčit si duši na místo, které kdysi pomohlo i jí. Do kouzelného domu v Provence, který stojí na úpatí tajemné hory. A o tom je hlavní část příběhu. O znovupoznávání radosti ze života, o smíření se s minulostí, o nacházení řešení komplikovaných situací i o tom, že nejenom smrt je příčinou ztráty blízkého člověka. A také o důležitosti nechat své srdce otevřené navzdory ztrátám, jak říká jedna z postav v knize. A komu bych knihu doporučila? Všem, co mají rádi Provence, a všem, co mají rádi příběhy s hledáním smyslu života. Knížka se moc dobře čte a romantická zápletka je taková chutná omáčka navíc, aby byl příběh zajímavý.

2 17.06.2017

Jednoduché a zábavné. Vhodná kniha pro odreagování.

2 09.07.2016

Úžasná knížka, humorná s trochou smutku. Vše je nadávkované tak, aby si čtenář přišel na své. Myslím, že se jedná o nejlepší knížku od Monyové. Na začátku děje hlavní hrdinka, matka dvou dětí, vše pouze pasivně přijímá. Pak se ale vzchopí a rozhodne se bojovat, navzdory tomu, co jí život servíruje. To je dle mého názoru asi nejvýraznější na celé knize. Při čtení jste velmi rychle vtaženi do děje a s napětím čekáte, co přijde. To je další pozitivní stránka knížky – dějové zvraty, které omezují předvídatelnost děje. Doporučuji všem, co rádi čtou příběhy ze života. Ale nečekejte příběh z červené knihovny. Je to zkrátka příběh ze života se vším, co k životu patří.

2 27.12.2014

Další dokonalá kniha od této autorky. Z anotace knihy není až tak patrné, že v příběhu se střídají dvě časové linie a jsou zde 2 hlavní hrdinky. Každá prožívá svůj milostný příběh, který propojí kriminální zápletka. A celkové hodnocení? Střídání dvou časových linií v jedné knize vyžaduje na začátku trochu pozornosti, ale mě se to líbilo, a protože se tam nepohybuje zase tolik postav, tak celkový příběh mi přišel přehledný. Stručně řečeno dle mého názoru je to zajímavý román a napínavý až do posledních řádků.

2 22.01.2014

Velmi zajímavá zápletka. Kniha je napínavá od začátku do posledních listů. Zkrátka Sandra Brown zase nezklamala a stvořila další román, který se čte jedním dechem.

2 18.08.2012

Moc krásný a zároveň napínavý příběh. Do poslední chvíle jsem netušila, kdo je vrah. Souhlasím s tím, že je to jedna z nejhezčích knížek Sandry Brown.

2 18.08.2012

Musím říci, že popis z anotace - Komorní příběh - velmi vystihuje tuto knihu. Kniha je jiná než ostatní autorčiny romány. Jedná se o nádherný, poutavě napsaný příběh. Do knihy jsem se začetla tak, že jsem ji s pouze malými přestávkami odložila až po přečtení. Obdivuji, jak je kniha poutavě napsána, takže máte pocit, že jste také v penzionu a prožíváte vše s hlavní hrdinkou. Přestože jde v podstatě o milostný příběh, nechybí samozdřejmě i napětí a zcela nečekané zvraty. Také nechybí, kromě základního příběhu, i popis doby, ve které se příběh odehrává. Knihu doporučuji jako příjemné čtení na dobu volna. Hodnocení 100% dávám, protože po dočtení mi zůstal z knihy velmi příjemný pocit.

2 18.08.2012

Kniha typu Harlequin - jednoduchá, lehce naivní romantika s napínavou a rádoby drsnou zápletkou :-). Takže příběh se musí brát jako klasická jednohubka na večerní odreagování. Ale stejně ji doporučuji, právě pro tu jednoduchost je to příjemné relaxační čtení.
Příběh byl napsaný v r. 1987, tedy v počátcích spisovatelské dráhy SB a poprvé vyšel pod psedonymem Erin St. Claire.

1 06.08.2024

Tato kniha patří do kategorie jednoduchá pikantní romantika na entou :-D. Je ale dostatečně čtivá. I v tomto příběhu je od všeho tak akorát a čtení je ideální na odreagování po náročném dnu. Příběh napsala SB v počátcích své spisovatelské dráhy ještě pod pseudonymem Erin St. Claire pro edici Harlequin - Silhouette Intimate Moments a už tenkrát uměla psát poutavě a barvitě.
PS:
1) Čtrnáctá kapitola by měla mít spíš označení Epilog.
2) Nakladatelství HarperCollins vydává tyto starší knihy od SB na základě licence Harlequin Books, čímž doplňuje její knihy, které u nás zatím nevyšly, což je fajn. Ale je škoda, že si nedají víc práce s korekturou. Na začátku knihy totiž chybělo sem tam písmenko na konci slova, ale ke konci knihy už dle mého vázly i správné české formulace. Je to škoda. Kniha vizáží i příběhem fajn, ale toto hodně ubírá.

1 06.08.2024

Sice zase příjemná oddechovka, ale v tomto příběhu mi chybělo víc povídání o Skotsku. V předchozích knihách bylo vyprávění a popisy míst, kde se děj odehrával, příjemným doplněním k jednoduchému romantickému příběhu.

1 03.06.2023

IX.
Na stole stojí sklenka vína
a někdo z ní už ochutnal
Ale teď je opuštěná
Proč a kdo to rychle vzdal...
Neměla tu chuť, kterou měla mít
Co se jen mohlo přihodit?
Nebo ten někdo
potkal svou lásku
a odešel s ní na procházku
Tak to tak nechme být!

Jak včera večer vítr vál
celé nás trochu rozfoukal
Učešeme, uhladíme vlasy
najdeme zbytek své bývalé krásy
Kampak se ztratila?
Kdo nám ji vzal?
Odnesl ji čas
ten nelítostný pán
Má s námi jiný plán
Kapičku moudrosti nám nechal
a jinam spěchal
Teď už poraďte si samy, milé dámy
nebo bude konec s námi

ZAROSENO

Jdeš světem širým jak já, žebrák štěstí,
ty, kterou láskou svou se neodvážím zvát,
ty v sebe ztracená, ty v cizí řeči zvěsti,
již tlumočím si v drsných veršů spád,
ty, která vesnu vracíš, rovy nutíš kvésti
a učíš mne i kámen milovat.

O lásce nemluvím, ta nepoví se slovy
jak boží duhy sedmibarvý lesk,
ta zpěvem káže dýchat slavíkovi,
v klečící duše píšťal mění vřesk,
když v modlitbu se lomí v chrámu o sloupoví
za ty, jichž chlebem vezdejším je stesk.

Ty živa nežiješ, má lásko, tys jen stínem
na ploše zašlých hodin slunečních,
jež na zdi zapomněli nade mlýnem,
kam pro chléb stesku jdu, a poznat mohu z nich,
že pozdě je, jsa prostým země synem
že nemohu, žel, žíti v oblacích.

Po vzletu pád! Tvá vznešenost mne svírá,
ty jarní bouře, v které Iris útloboká
svým zlatým klíčem nebe zemi ottevírá.

Jedna báseň ze sbírky pro ukázku tvorby. Četla jsem zatím jen tuto jednu, ale jestli jsou i ostatní básně takovéto "netuctové", bude stát sbírka za přečtení ;-).

RÁNO VE STODŮLKÁCH

Mlha a mlha, šedivo.
A co bys chtěl, ty nádivo?

Slunce je strašně drzý,
svítí a oči slzí.

Mlha je lepší. Zahalí
kolkolem všechny výkaly,

obklopí sraba i hrdinu,
elitu jako spodinu.

Mlha je skvělý vynález!
Jak rád bych do ní často vlez!

Jenže to slunce posraný
většinou svítí jak zjednaný!

1 25.05.2019

Psát komentáře k poezii je těžké. To co jednoho zaujme, jiný přejde bez povšimnutí a naopak. V jedné diskuzi tady na DB jsem četla, cituji: "Poezii nečtu jako knihu, jen v ní jen tak listuji a nechávám básně, aby si mne vybraly..." To přesně vystihuje i můj přístup k poezii a líp bych to říct nedokázala. Tak mne si v této útlé knížečce vybrala následující báseň. Třeba někoho zaujme a popostrčí k listování v této knize:

VÝLET

Na jednom prázdném nádražíčku,
tak malém, že se zdrobňuje,
koupil jsem lístek do krajiny
(zpáteční lístek, žádný jiný)
hebké jak ruka u malíčku
a šťastné, neboť vzadu je.

A přijel vlak. A pak jsme jeli
přes mnohou řeku po mostech,
přes mnohou úzkost pěkně vzhůru
a do daleka od purpuru,
od lásky jsme se odvíjeli
s polibky ještě na ústech.

Teď už jsem tady. Nechci zpátky.
V mém srdci něžný pavouk jest,
zapřádá ženy do pavučin,
zapřádá všechno, čím se mučím.
Komu však píši tyto řádky?
Proč myslím přece na odjezd?

Zahořkne sladkost. Vlak se hýbe
a jede domů, do zimy.
Za hranicemi nedozírna
pramení věrnost, řeka mírná,
a já jsem její. Plň se, slibe,
počkejte, drazí mí!

A přečíst si ji můžete zde, je volně dostupná:
https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/91/20/94/scesti.pdf

1 17.01.2019

I když je tento díl tak trochu jiná krimi, stále se čte velmi dobře, protože obsahuje potřebnou dávku napětí, tak jako všechny Mankellovy knihy. Tentokrát Wallander ani tak nepátrá po zločinci, jako je spíš sám do zločinu vtažen a část knihy popisuje až neuvěřitelné poměry v Lotyšsku po získání nezávislosti. Za mě doporučuji.

1 21.10.2018