hannina komentáře u knih
Obyvatelé jednoho starého činžáku. Mozaika několika lidských životů, osudů, které se potkávají zběžně na schodišti. A pak přijde událost, která je zasáhne všechny a přinese ještě jedno rozuzlení....
Smrt patří k životu, se lehko řekne.... Rabbit ve svých 40 letech umírá. Její rodina a přátelé jsou s ní. Příběh zachycuje v jedné rovině jejich předchozí život a v té druhé to, jak se vyrovnávají s blízkou, nevyhnutelnou skutečností.... Jak již někdo napsal, dojemné, smutné a chvílemi i vtipné.
Vlčí děti, poválečný fenomén.... A tady jde o děti poraženého národa, které přišly za hrůzných okolností o své blízké a vydávají se na cestu o přežití. Napsáno velmi sugestivně. Databáze jako obdobnou knihu uvádí Nabarvené ptáče, takže tak......
Není mi ten inspektor zrovna sympatický, ale příběh je to dobrý..... o jednom nešťastném, frustrovaném vrahovi.
Spoustu let jste spořádaný člověk, lékař. Pak za nešťastných okolností a pod vlivem alkoholu neúmyslně zabijete a zdekujete se. Ale pak se ozve někdo, kdo o tom ví. A spirála se roztáčí. Během krátké doby je z vás z pudu sebezáchovy několikanásobný vrah a nakonec štvanec, který netouží po ničem jiném, než se zasebevraždit...... Jdu po dalších dílech ze série o inspektorovi Van Veeterenovi.
Paní knihovnice mi tuto knihu na vyžádání vylovila ve skladu. Prý o ni není zájem. No to teda fakt nevím proč.....
Opáčko z dějepisu, období - ranný středověk, lokace - české země, rod - Přemyslovci, panovník - Vladislav II. Krátce, stručně, jasně, dobře se to četlo.
Když je nejhůř, máte několik možností... drogy a alkohol, nervové zhroucení nebo puťák na 1000 km. Poslední možnost si vybrali manželé Raynor a Month, když přišli o všechno a Month získal CBD - zákeřnou nevyléčitelnou nemoc a vydal se tak i na cestu umírání.... Raynor popisuje vlastní životní zážitek, kdy cestou ze zoufalství získali s Monthem naději... Přiznávám, v poslední třetině jsem trochu přeskakovala, ale kniha je to veskrze obohacující.
Iris a Ruby po česku.... to ale není špatně, jen taková první asociace. Babička a vnučka se po delší odmlce opět setkávají, vyjedou si spolu do míst, kde ta starší z nich strávila významnou část svého života. Babička Alžběta vzpomíná a vnučce Nině ledacos dochází, zapadá. A ta tíha co má v sobě pomalu ustupuje...
Poetika a ponor do sebe.... Celé je to takové odosobněné, snové a nakonec se dostává na povrch příběh bezejmenné vypravěčky, tedy střípkovitě a částečně. Zvláštní a čtenářsky dost náročné, ale ta atmosféra stojí za to.
Vsadila jsem na autorku Velké samoty..... Do Slavíka jsem nevplula lehce, ale ten válečný příběh dvou sester, který měl smutnou předehru již v jejich dětství, vygradoval tak, že poslední třetinu knížky jsem zhltla..... a teď jsou tu ty pocity..... Vymyšlený příběh, podobných se však za války staly tisíce.....
Naprosto náhodný výběr, když jsem zase jednou měla potřebu sáhnout po detektivce. No a neomylně poslední díl série o komisaři Van Veeterenovi od pro mě dosud neobjeveného autora. Takže teď mě čeká nějak postupně na přeskáčku přečíst předchozích 9 dílů.... obdobná situace jako s Malin a Wallanderem.....
Osudy lidí ze zapadlé arménské vesnice kdesi v horách se odvíjejí na pozadí blíže nespecifikovaných historických událostí, které ovlivňují, stejně jako občasné přírodní výkyvy a mystické jevy, jejich obyčejný životaběh. Poetické líčení krutostí a ran, které člověk vydrží....
Z novináře Miroslava Hammera se v jednom zlomovém okamžiku stává figurka, jejíž život řídí někdo jiný ...... a on o tom ještě dost dlouho neví. A až mu to dojde, je pro něj pozdě...... nebo ne? Vzhledem k mému zvyku dát si k večerní četbě sklenku vína či dvě, inspirovala mě četba této knihy k zajímavým úvahám.... bavila mě.
Běh života již známých postav a jejich následovníků dále v čase, aneb smýkání lidských osudů velkými dějinami, mnohdy tragické a absurdní........
Ze života lidí.... vtipně, s nadsázkou a detailně propracovanou psychologií zúčastněných. Za přispění p. Plzáka. Děj zasazen do doby dávné, lidi jsou však pořád stejní.....
Povídky, jejichž společným tématem je sebevražda. Není to zrovna čtení, které v současné divnodobě potěší duši a povzbudí, ale je to ze života, žádné vykonstruované psycho.....
"Nezáleží na tom odkud jdeš, ale kam míříš". Pachatel, oběť, vina, trest, komunikace, pochopení, odpuštění. A taky tak trochu propagace probační a mediační služby, ovšem velmi přijatelným způsobem.
Osobní záznamy fotografky Libuše Jarcovjakové z ní období 1975 - 1986. Roky hledání se, depresivních, alkoholových a vztahových propadů, únavy, letargie, problémů se svým fyzyčnem a také fotografické tvorby...
Oddychovka v karanténě.... Slupla jsem ji jako malinu. Vířivka se mi líbila víc, ale v této divnodobě docela příjemné osvěžení. A i s námětem k přemýšlení...