hanpari komentáře u knih
Abych pravdu řekl, po stránce slohu a stylu bych měl řadu připomínek, nicméně je považuji za druhořadé. Moderní lidé by se měli zajímat o komplexní systémy, od rána do večera by je měli studovat.
Že tak nečiní, je jejich problém, nicméně Radek Pelánek se snaží jim vše usnadnit seč to jde.
Mimo jiné i tím, že knihu zveřejnil na svých stránkách.
William King je autor, který dokáže psát béčko. Ať už jeho Gortrek a Felix nebo právě tato série dokazuje, že psát jednoduchou oddechovou četbu není vůbec snadné.
Abychom se dobře pochopili. W. King dokazuje, že to jde, zatímco celá řada dalších dokazuje, že ani netuší, kde mají začít.
Jako už v případě warhammerské série, i tady upozorňuji, že jsem nejvyšší hodnocení dal v rámci žánru. Ne proto, že bych se domníval, že mé osobní sympatie vyzdvihují právě tuto knihu mezi skutečné klasiky, ať už od __ nebo od __.
Prázdná políčka si doplňte podle toho, co právě vy považujete za absolutní vrchol světové prózy. Takhle se doufám zavděčím všem.
Drsné příběhy, rozhodně nic pro útlocitné povahy. Už je to dávno, co jsem ji četl, ale vzpomínám si, že na mne hluboce zapůsobila.
Tak a je to tu opět. Chápu, že Mexikána bude těžké dnes sehnat, ale přece jen - žádný komentář, bez hodnocení?
Pokud chcete sledovat život opravdového hrdiny, ne panáka v upnutém trikotu, ale člověka, který skutečně bojoval za své přesvědčení, a to velice nekompromisně a ne vždycky tak, jak by velel náš útlocit gaučových padavků, pak tady ho máte.
Strhující reportáž o interbrigadistech a boji proti fašismu. Tohle je scénář, který by měl Hollywood adaptovat! Pardon, ono by to nebylo tak úplně korektní, že?
Neříkalo se jeden čas, že v Madridu se bojuje za Prahu. Tu samou Prahu, kde dnes chtějí stavět pomníky vlasovcům? Tak či tak, v bojích, které Lopez popisuje, měl své místo i Čech, kterému přezdívali Stíhačka.
V každém případě můžu vřele doporučit. Hledejte a čtěte, než se tento klenot ztratí v naší přepsané historii.
Snůška blábolů, počínaje už předmluvou. Občas užitečná informace, překrytá dlouhým neskutečným žvaněním. Od Února 1948 po ruské trollí farmy až po zlé americké nebo čínské společnosti; pokud budu chtít politickou propagandu pro děti, zapnu si Déčko nebo přečtu kterékoliv noviny.
Kniha víc než cokoliv připomíná slabomyslný referát: málo skutečných informací, ale hodně omáčky, aby autoři zaplácali místo. Už jen předmluva donutí čtenáře zpozornět.
Opravdu doporučuji se poohlédnout jinde. S bezpečností by ostatně měli rodiče začít od sebe. Je zbytečné dělat dětem přednášky, pokud sami rodiče bezpečnostní pravidla neznají a nedodržují.
Na závěr bych rád podotknul, že pokud toto představuje standard české odborné tvorby, pak bychom jako národ se měli začít učit cizí jazyky. Tady chcípl pes, pokud naučné publikace místo faktů dávají přednost nepodloženým domněnkám a osobním názorům.
Upřímně, naprosto mi uniká, proč musí někdo vydávat podobná veledíla v češtině.
Špatné fantasy novely si snad dokážeme napsat i sami, viz Žamboch nebo Kulhánek.
Nevysoký počet hodnocení této báječné knihy, zejména v porovnání s jinými tituly, dává tušit, že máme co do činění s národem, který si říká Tango v zemi samby. Tolik T. Hill.
Pokud si vzpomínám, četl jsem ji víc než často, takže některé rady znám nazpaměť. Humoristická literatura ve své nejlepší podobě.
Nelze rozumně hodnotit. Autorka má talent, ale bohužel nemá disciplínu. V ideálním světě by nikdy nemohla kniha v této podobě vyjít. V reálném vyšla a stala se přes všechny své mouchy tím lepším, co jsem v poslední době četl.
V každém případě, pokud se v každém supermarketu vychloubají českou kvalitou, pak nevidím důvod, proč nepodpořit Haninu Veselou.
Tak toto získalo Pulitzerovu cenu?
Další důkaz, že ty ceny snad vyhrávají autoři, kteří si umí pěstovat správné vztahy a chodí na společenské večírky.
A nebo jsou součástí tajného teplého spolku, jak o něm svého času mluvil Merleho Fogacer (to je skoro urážka zmiňovat Dědictví otců v souvislosti s tímhle škvárem, ale budiž).
Aby bylo jasno, sice jsem nebyl dvakrát nadšený z milostných avantýr hlavního hrdiny, ať už je jeho sexuální orientace jakákoliv, ale kvůli nim bych ještě tu jednu hvězdu nedal.
Ale jestli někdo tvrdí, že budu číst "vtipný, přemýšlivý a vynikající román", a já nakonec skončím se splácanou nudou, nemůžu se zbavit dojmu, že jsem se stal obětí jakési konspirace.
Samozřejmě, že Greer není úplný břídil; narozdíl od autorky Saecula, které jsem hodnotil nedávno, má švih, něco načteno a napsáno. Ale to, že se nechová jako slon v porceláně, z něj poctivého autora neudělá.
A pokud literární kritici nedokáží rozpoznat, jak povrchní dílko vlastně hodnotí, pak je opravdu lepší, že jejich době už odzvonilo, když je nahradily automatické doporučovací systémy.
Ať žije umělá inteligence. Hurá!
Z nějakého důvodu jsem si myslel, že jde o prvotinu polské autorky. Mýlil jsem se tedy dvakrát. Autorka pochází z Rakouska a má za sebou pár zářezů v pažbě. To nic nemění na tom, že Saeculum působí jako prvotina - na druhou stranu, pokud si dobře vzpomínám, četl jsem od ní jinou knihu a ta na mne působila stejně. Takže jde možná o úspěšnou autorkou celé řady prvotin.
Román, ve kterém houstne atmosféra a postavám tečou nervy po litrech - tolik k obsahu. Pokud se dokážete s některým hrdinou nebo hrdinkou ztotožnit, pak je mi vás upřímně líto.
Zatímco první díl mi přišel neuspořádaný, takže jsem chvílemi netušil, která bije, druhý díl utíká příjemně, bez žádných zádrhelů včetně slušného finále. Opět pochvala za překlad. Další díl si určitě přečtu.
Kultivovaná, byť trochu nudná cesta životem pana Darwina. Po pravdě, Darwinův sloh soudě podle knihy nebyl také právě poutavý, spíš šroubovaný a z našeho pohledu mírně připitomělý.
Celá ta historie mne doslova nadzvedávala, byť autorovi bych vytknul snad jen to, že čtu-li životopis přírodovědce, budu spíš očekávat něco jako 20 mil pod mořem, než suchý výčet "Darwin přijel tam a tam, kde nasbíral nějaké vzorky, ale nechtějte po mně, abych vám řekl jaké, anžto tomu nerozumím."
Kapitola o Galapágách byla vysloveně zklamáním. Ale budiž, autor není žádný Jules Verne a jeho pojetí biologie je vysloveně chabé.
Co se ale pozorný čtenář dozví? Darwin je finančně zajištěný, dělá, co ho baví, s otrokářstvím nesouhlasí, má zlatou manželku, vyvedené děti, strach z kritiky, sluhu, služky, je hypochondr, můžu přestat "pracovat" na neomezeně dlouhou dobu, aniž by šel o žebrácké holi, pro kolegy v nouzi pořádá sbírku, ale svým dětem zanechá jmění. Příliš velký dojem na něj nedělá ani to, že prostý lid nemá v době krize na chleba.
Jeho bratr Erasmus je totéž v bledě modrém, pouze jej a tisíce jiných neomlouvá to, že se do historie zapsali významnou vědeckou teorií.
Pozorný čtenář nabude dojmu, že do vědy přispívají pouze Anglosasové, zatímco o vědě francouzské, německé, italské či ruské se prakticky nedozvíme, zřejmě proto, že tyto vědy Britové nepovažovali za hodné studia.
Pravděpodobně nejlepší díl celé série. Ucelený příběh, netříštěný do několika dějových linií jako v dalších pokračování, se čte svižně.
Zajímavé, ale za sebe bych zkrátil o polovinu. Autor je místy moc užvaněný.
Pěkný bláznivý humor. I když se to pravděpodobně běžnému čtenáři nezdá, i na takové oddechovce se toho dá zkazit dost. Může být připitomělá, nebo naopak nesrozumitelná, podle mého se ale tentokrát autor strefil akorát.
Matně se mi vybavuje rozhořčení pana účetního, když prohlásil, že Křižník Potěmkin je "velkolepá sračka". Asi tak by se dala nazvat ta slátanina, kterou poskládal pan Perumov. Do jaké míry zato může on a do jaké překladatel - to nechám na těch, kteří znají i originál. Komplikovaný fantasy příběh v krvavých kulisách říznutých post-tolkienovským blábolením o starých rasách. Do toho občas zahaleká ruská mluvená dikce, musím říct že jako pěst na oko. Místy se mihne okouzlením japonským anime - takový malý neorganický Fairy tale s germánskými prvky, také jedna lekce angličtiny zdarma, opravdu bůhvíproč!
Může být, že moderní spisovatel je jako tyglík, ve kterém se taví vlivy z celého světa. Pakliže ale nedokáže dát výsledku jednotnou formu, pak ať se nediví, že mu bude nevděčný čtenář nadávat.
Zkrátka a dobře, tudy cesta nevede!
Markýz ve své vrcholné formě. Místy připomíná 50 odstínů šedi, jen s větším důrazem na romantiku. Nakonec je to kniha z dob francouzské revoluce, takže nečekejte nic odvážného.
Víte, co miluje západní civilizace? Individualitu a svobodu. A přesně to markýz svým čtenářům nabízí. Moc pěkné, což? Svého času jsem se zeptal našich amerických přátel, proč se u nich markýz nevešel do povinných osnov, když jeho učení vystihuje to, nač občanů Spojených států kladou takový důraz.
Markýz svou filosofii prodává pomocí sexu, což by každý americký businessman měl dokázat ocenit.
Všimněte si prosím, jak hezky umí hlavní hrdinové vystupovat navenek, když zpronevěří peníze sirotkům a vdovám. Vysmívají se zákonům tohoto světa, protože mají moc stát nad nimi.
Zničené země, milióny mrtvých ve jménu svobody a demokracie nebo boje proti komunismu, vypálená města, zničené ekosystémy, hromady lží, absolutní beztrestnost - pokud jsou Spojené státy naše novodobé božstvo, pak markýz de Sade byl jejich prorokem.
Čtěte jeho dílo a snažte se pochopit, před čím vás varoval.
Závratné nadšení pro béčkovou fantasy? Přitom vyvolává tolik otázek!
Jak se některým českým autorům daří, že jejich díla v mateřském jazyce znějí jako špatné překlady z angličiny? Proč autor, který používá slovo manuskript pro rukopis, se nebojí mísit češtinu z dob dávno minulých s češtinou až příliš moderní? Proč si ten chlap sakra myslí, že ninjové by neměli nic lepšího na práci, než se navzájem vybíjet? Jedna mrtvola sem, jedna mrtvola tam, dlouhé roky výcviku v háji. Lidé jako lehce nahraditelné lidské zdroje? Kde na to ten chlap chodí? Nechejme morálku stranou (čtenář zkažený aglosaskou literaturou tomu stejně nebude rozumět), ale vysvětlete mi, proč by se kdokoliv rozumný měl zbavovat svých kolegů či sluhů jako na běžícím páse...
"Paní vedoucí, tamhle Zdena si dovolila odskočit od pokladny na záchod, tak jsem ji picla! Jo, a včera mi povídali, že popravili celou konstrukční kancelář, protože nestihli dodat projekt včas." Za plotem čeká dost odborníků, patřičně vyškolených a uvědomělých!
Když už i moderní manažeři pochopili, jaká to je blbost, proč by k podobnému poznání neměl dospět i démonický bratranec jakéhosi císaře? Nota bene, jestliže ho autor vybavil alespoň rozhledem průměrného personalisty. Už Xenofónův Kýros tomuhle rozuměl, takže ani ve fantasy světě by nemělo jít o anachronismus.
Zábavné, povrchní, ale nápadité. Jako vše od Greena.
Taková perlička
Obyčejně si nevšímám drobných mezer v logice, ale pokud těm superšpiónům nejdou mobily, možná je mohlo napadnout poslat zprávu po internetu, když jim fungoval. Nehledě k tomu, že v dalším díle se Eddie spojil s Ethel kdesi v amazonském pralese.
Zkrátka, Green si výchozí podmínky pro každou situaci ohýbá, jak právě potřebuje.
Nu, rád bych románu vytknul jeden drobný detail, takový malinký kaz na pozoruhodném putování přecitlivělého mladíka životem. Je to přesvědčení autora, že chudí lidé jsou jaksi se svým bídným životem spokojení - pokud je ovšem lepší společnost nechá na pokoji.
Tak nějak nevím, snad mne hnusně ovlivnilo mládí strávené v socialismu, ale při popisu životních podmínek chudáků se mi otevírala kudla v kapse - abych jako hlavní hrdina usoudil, že je všechno jaksi v pořádku, takové vyrovnanosti se mi nedostávalo.
Maně jsem si vzpomněl na všechny revolucionáře, kteří své životy zasvětili tomu, dostat své spoluobčany z té děsivé bídy - když přitom šlo o drobné nerozumění. Stačí bídu nechat na pokoji, předstírat, že neexistuje, a ony se věci vytříbí samy. Většinou pomřou.
I když si Williama S. Maughama velice cením, nejspíš mu nikdy nedokážu odpustit, že je britský skrz na skrz.