harena komentáře u knih
Knihy Lindy Castillo jsou nejen napínavé, ale těším se na ně také proto, že se hodně dozvídáme i o životě amišů. Ani tento díl se nevymyká, náčelnice Kate vyšetřuje, pátrá, je také v ohrožení života, ale také hodně vzpomíná na své dětství a mládí v amišské komunitě. Pěkné.
Krátká knížka, ale mnoho toho vypovídá o nás, o člověku, o jeho samotě a nutí k zamyšlení. Zasloužíme si zachránit, vzhledem k tomu, jakým způsobem na naší planetě žijeme? Zničíme Zemi za 10, 20 nebo 5 let? Stejně jako Tevisovy "Kroky slunce" je i tento velice silný a krásný příběh Thomase Newtona plný melancholie a bolesti. Ale patří k těm vzácným knihám, na které si určitě ještě po mnoha letech vzpomenu.
Zatím přečten první díl a vypadá to, že jsem díky čtenářské výzvě narazila na dobrou sérii. Snad to tak půjde dál. Příběh má zatím vše, co od krimi románu očekáváme. Pomalu gradující napětí, zajímavá hlavní hrdinka detektivka Josie Quinnová, příběh má spád a švih a proto se dobře čte a zapomenete chvilku na problémy světa. Mám už druhý díl doma a budu naší Josie držet palce.
Dvě časové dějové roviny splynou v jeden dokonalý a emotivní příběh. Pětice nadšených sedmnáctiletých kluků vyráží do Londýna, kde chtějí prorazit muzicírováním. Volnost, svoboda šedesátých let je zcela vtáhne do života plného tance, hudby, LSD, nespoutané sexuality, experimentů, rocku a marihuany, ale zpět domů se vrací zkroušeně jen tři. Po padesáti letech se vracejí znovu do Londýna, protože před smrtí je třeba vyřešit ještě jeden rest z minulosti.
"Můžu se donekonečna vymlouvat na to, jaký jsem tehdy byl. Mladý. Nezkušený. Naivní. Netaktní. Neschopný vidět širší souvislosti a vcítit se do kůže Rachel. Nedospělý. To vše jsou však pořád jen výmluvy"
"Octl se ve světě, do něhož už nepatřil. V nějakou nestřeženou chvíli někdo předal žezlo jeho generace té další. Minulost a přítomnost existovaly současně v jednom prostoru, ale téměř se neprolínaly. Jemu známý svět nyní obývali jiní".
Jsou knížky, které ve vás ještě dlouho doznívají a "Útěk" mezi ně také patří. Proto je také Peter mým oblíbeným spisovatelem.
Možná proto, že jsem se tak těšila na další pokračování Naslouchače, jsem trochu zklamaná. Začátek dlouhý, pořád jsem čekala, až se bude něco dít. Illan stále přemýšlí, zvažuje, počítá, domlouvá, akci a spád příběh dostává ke konci. Někdy mi to přišlo zbytečně komplikované, spoustu věcí jsem nepochopila, ale je to už téměř tři roky, kdy jsem četla předchozí díly, tak třeba byla návaznost na ně. Dobrý nápad byl slovníček napsaný na šesti stránkách na konci knihy , takže jsem nemusela dlouho přemýšlet, co je např. Turnul, Rapler, Pasarela atd. Každopádně jsem zvědavá na další díl.
Úžasný román s dojemným příběhem, který mě okouzlil a u kterého jsem si užívala každou větu. Na životě tří generací rodiny chilského senátora jsou popsány události v Chile a jsou zvýrazněny dva rozdílné pohledy na rozpolcené dějiny, na jeho kulturu a politiku. Zároveň jsou tu nádherné příběhy žen tří generací a další lidské osudy, kde magická atmosféra jen podtrhuje samotný děj. Když vypukl v Chile pod vládou Pinocheta vojenský puč, nastalo zatýkání, mučení a vraždění.
Isabel Allendeová je neteří prezidenta Allende a inspirovala se deníkem své babičky Clary, která hovořila s duchy a na zavřený klavír hrála Chopena a dále dopisy své matky, jež jí pomohly oživit vzpomínky na zašlé časy.
Kniha je psána bohatým, poetickým jazykem s perfektně vykreslenými postavami, pro mě tam žádné hluché místo nebylo, vyloženě jsem si čtení užívala. Těším se na její další knihy podívám se na film a určitě si Dům duchů pustím ještě v audio verzi.
Výborně napsaná kniha mého oblíbeného spisovatel. Pan Follet je veliký vypravěč, v jeho příběhu napětí přiměřeně graduje, pátrání po pachatelích, kteří se zmocnili nebezpečného viru jde úspěšně, bez zbytečných odboček, kupředu. Postavy jsou dobře vykresleny a lehce se zorientujeme v rodinných vztazích i osobách. Předvídatelný konec mi nevadil, pro mě příjemné odpočinkové čtení.
Marson drží laťku stále vysoko, kdo její knihy zná, nebude zklamaný a kdo ještě nečetl žádnou její knihu, může být nejvýš trošku zmatený z osob, které se náhle vynořují z minulosti. Také se mi líbilo, že Allison odděleně pátrala ještě po jiném vrahovi, a my můžeme sledovat dvě napínavá vyšetřování. Kim i její kolegové jsou úžasní a sympatičtí, čtení napínavé, bez odbočení a hluchých míst, prostě výborný thriller, stejně jako předcházející díly.
Šťastnou rukou jsem si z knihobudky vybrala knihu, kterou si určitě ještě chvíli nechám a později ji předám svým vnoučatům. Krásným, poetickým jazykem vyprávěné příběhy z mytologie, které jsem četla dva večery před spaním, ale dnes jsem jim dala přednost i přes den, i když jsem měla rozečteno"Království", které napsal Jo Nesbo.
Je to vyprávění o prapočátcích vzniku světa, o Storukých, o Titánech a o bozích, které končí stavbou paláce na hoře Olympu. Šikovný Prométheus stvořil, lépe řečeno vymodeloval tělo člověka a spolu s kozou mu vdechl život. Díky že jsi Prométheovi poradil, Herme. Krásný styl psaní, moc dobře se čte.
Souhlasím se čtenářem MorriconeThe gold, že je arcipraškoda, že je takových děl tak málo.
Lákalo mě přečíst si karanténu od Petera Maye v době naší karantény. Podle hodnocení jsem neočekávala žádnou skvělou knihu, ale překvapivě se mi líbila. Příběh byl dobře psaný, napínavý, zajímavé také bylo, že ho May napsal před 15 lety. Je to spíš detektivní příběh na pozadí pandemie, která tam měla mnohem horší průběh, než pandemie covid u nás právě teď. Ale páni, ten konec byl opravdu přitažený za vlasy. Proto o hvězdičku míň.
Tak tohle byl skvělý thriller. Mám dalšího oblíbeného komisaře - případového analytika Schneijdera, který je na jedné straně arogantní a přezíravý zmetek, ale na druhé straně génius a sympaťák. Perfektně postavený příběh je napsán strhujícím způsobem, zápletka je dokonalá, vyšetřování zločinů napínavé a hlavní hrdinové Sabina a Maarten nesmírně sympatičtí. Za mě perfektní thriller. Komu se líbily knihy od Rosenfeldta s psychologem Sebastianem Bergmanem, bude nadšen i tady.
Co cítí a jak komunikují? V knížce, která se dotkne a osloví každého milovníka přírody je plno zajímavostí nejen o stromech a jiných rostlinách v lese, je to i o životě třeba milimetrových broučků až k lýkožroutům a pak o ptácích, netopýrech a vysoké zvěři. V knize je krásně vidět, jak příroda funguje jako celek a jak vše přestává fungovat, když člověk necitelně zasahuje. Přečtete si, jak stromy spolu komunikují obrovským systémem podzemních hub, jak si navzájem v rámci svého druhu pomáhají, jak si synchronizují kvetení i jak se brání proti okusu či broukům. My opravdu toho o světě kolem nás víme hodně, hodně málo.
"Jestliže jsou schopnosti vegetace prozkoumány a její citový život a jejich potřeby uznány, mělo by se postupně měnit i to, jak se k rostlinám chováme. Lesy nejsou v první řadě továrnami na dřevo, zásobárnou surovin a krom toho jsou mimochodem ještě také životním prostorem pro tisíce rostlinných a živočišných druhů"
Pro mě nezapomenutelná knížka a až potkám v lese člověka, který se nekouká jen dolů, ale dívá se do korun stromů, budu přesvědčená o tom, že četl tuto knížku.
Další detektivní příběh M. Klevisové, který se odehrává v překrásné přírodě v Beskydech. Obyvatelé starých chaloupek už většinou nemají na řádné rekonstrukce, realitní makléři je skupují a z chaloupek se stávají nové a moderní penziony. Protože knížku čtu také v takové chaloupce, přesně dokážu soucítit s jejími obyvateli. Příběh je čtivý, tajemný, spletitý, ale uvěřitelný a jako bonus jsou sugestivní popisy chaloupek, lesa a přírody.
Chvilku jsem si zvykala na způsob psaní, kdy přímá řeč bez uvozovek plynule přecházela v popisování děje. Jinak to není žádný optimistický příběh, je to bolestivý vhled do života jedné rodiny očima Veroniky, její náctileté dcery a syna. Veronice zemře matka, s kterou neměla nijak vřelé vztahy a zůstává otec s počínající demencí, o kterého se snaží postarat, samozřejmě začnou problémy v práci a hlavně s pubertálními dětmi. Příklad sendvičové generace. Psychicky vyčerpaná Veronika nakonec udělá závěrečné rozhodnutí a jen další roky jí ukážou, jestli to bylo správně.
Vzhledem k tématu je to smutné čtení a ke konci je to už na depku, ale nemohla jsem se od knihy odtrhnout.
Podepisuji se pod nadšené komentáře. Dlouho jsem Kinga odkládala, protože Pod kupolí byl opravdu děsivý horor, ale díky Čtenářské výzvě jsem sáhla po této dobře hodnocené knize. Zpočátku mě zaskočil ten jednolitý monolog, myslela jsem, že to asi nedám, ale posléze jsem už jen četla a četla a byla jsem příběhem naprosto pohlcena. Není to ani tak horor, jako spíš drama a jak se King dokázal vcítit do staré ženy s tak těžkým osudem je neuvěřitelné. Neuvěřitelně čtivé, napínavé a uvěřitelné!
"Já byla v kuchyni, dělala jsem mu tu obloženou žemli, zpívala jsem si pro sebe a myslela jsem si - "Udělej to dobrý, Dolores - dej mu tam červený cibulky, to on rád, a pořádně hořtice, ať to má říz. Udělej to dobrý, poněvadž je to poslední jídlo, který kdy bude jíst."
To byla krásná fantasy-pohádka pro dospělé. Milé, vtipné i dojímavé čtení hodící se na předvánoční čas. Roztomilé příšerky přirostou k srdci, při čtení se budete usmívat nebo dojímat a budete chtít číst dál a dál. Čtení, které duši pohladí.
Byla jsem velice mile překvapená knihou české spisovatelky Málkové. Příběh je psán s lehkostí a humorem, má spád a po přečtení zanechá v duši pohodu a radost. Já si ji snad pro ten příjemný pocit přečtu ještě jednou. To je opravdu kniha pro radost.
Opět vynikající kriminální román, nic neztrácí na tempu oproti předchozím dílům, zajímavé je, co všechno může fanatický, psychopat vymyslet. Tentokrát pomůže mord partě opravdu náhoda, jinak myslím, že by to těžko zvládli, bylo to o fous. Ovšem šéf Marcus mě na konci opravdu rozzlobil. Teď budu nedočkavě čekat na pokračování.
Dobrý krimi thriller, který se lehce četl. Vyprávění z minulosti se střídalo s vyprávěním ze současnosti. Četla jsem i sérii "Nejsem...", která byla u mě za plný počet hvězdiček, tady mě konec zcela vytrhl z děje, protože byl podle mne zcela nereálný. Ale druhý díl si určitě přečtu.
Krátký a krásný poetický příběh o hledání vlastní identity, z kterého čiší osamělost, ale psaný tím nejkrásnějším jazykem.
str. 117
"Tehdy jsem to konečně pochopila. Že jsme si sice byly navzájem skvělým doprovodem na cestě, ale nakonec jsme jen osamělé kusy železa, kroužící každý po jiné oběžné dráze. Zdálky se zdáme být nádherné jako padající hvězdy. Ve skutečnosti ale nejsme nic než vězni v celách, kteří nemohou nikam jít. Když se dráhy, po kterých obíháme, občas protnou, můžeme se setkat svými pohledy, nebo se možná mohou dotknout i naše duše. To je ale jen na krátkou chvíli. V příštím okamžiku už jsme zase beznadějně samy. Dokud jednoho dne neshoříme na prach a nevrátíme se zpátky k nule."
str. 127
"Doléhalo na ni očekávání,vzrušení, zoufalství, zmatek, hněv i strach. Nálada jí v jednom okamžiku stoupala, v dalším zas padala pod bod mrazu. Zdálo se jí, že všechno určitě půjde, pak zas hned měla dojem, že se všechno musí pokazit."
Líbí se mi způsob, jak spisovatel skládá svoje myšlenky, jak se vyjadřuje a líbil se mi i závěr. Můžeme o něm přemýšlet a litovat, že neumíme psát, jako Haruki Murakami.