harena komentáře u knih
"Kolik z toho, o čem chci neustále mluvit, se stalo doopravdy a kolik z toho se stalo jen mně?"
Souhlasím, že kniha je plná emocí, krásná čeština, krátké kapitoly, ale je tu tolik otázek, že jsem Daniele nějak nemohla držet palce. Daniela si v dětství připadala izolovaná, myslela si, že nikoho nezajímá a brala to tak i ve své dospělosti. Rozumím tomu, že když matka měla psychické problémy, že se s tím některé dítě nedovedlo srovnat a pak vidí život kolem sebe jinak, než ho vidí další členové rodiny.
"Máma byla, jaká byla. Měla svoje problémy........ale to tvoje rýpání, to tvoje vymýšlení je snad ještě horší."
Daniela potřebuje pomoct, má takové problémy se svým životem, že se zajímá jen o sebe a své psaní. Když skončí v zaměstnání, ani se nerozloučí s kolegy, protože tu práci brala jako výplň času a je jí jedno, jak to cítí oni a otázky Štěpána bere od začátku jako útok na sebe.
Jestli toto byl gaslighting bych mohla soudit až potom, co bych slyšela, co říkají druzí v rodině a i Štěpán. Třeba jí chtěl i neuměle pomoct.
Ale proto ta kniha jistě není napsaná. Jen si tu uvědomíme, že gaslighting existuje a je těžké ho poznat.
Po hodně a hodně dlouhé době jsem zkusila novou knihu od Sandry Brown, ale není to moje krevní skupina. Příběhy jsou dva a je to pravá romanťárna, schází mi tu nějaké zauzlení nebo napětí, myslím, že dřív byly romány Sandry kromě romantiky i napínavé. Určitě velká oddechovka.
Knihy Tess Gerritsen se vždy čtou dobře, ani tato není výjimkou, ale její dřívější knihy byly napínavější , čtivější a líbily se mi víc , ale tady jsme si užili i trochu humoru. Takže uvidíme, jak se Tess povede dál.
Opravdu zajímavá knížka nejen pro ty, kteří již něco o fungování mozku vědí, ale i pro laiky, jako jsem já, kteří vědí o fungování mozku jen to, co se naučili ve škole. Neuvěřitelné, co lidí už halucinace má, aniž by o tom věděli. Halucinace sluchové, zrakové, hudební, prostě halucinace všech forem. Jsou tu popsány případy mnoha a mnoha lidí, často napínavější, než lecjaká detektivka. Také jsem už poučenější a vím, že halucinace jen výjimečně mohou znamenat schizofrenii. Zajímavá a poučná kniha, která se kupodivu i moc dobře čte. Přečtu si i další knihy od Sackse.
Originální zápletka a strhující čtení až do konce snad proto, že jsem si celou dobu představovala, jak bych se asi na místě Hallie cítila já. Skvěle napsaný psychothriller.
Tak tady opravdu klobouk dolů, asi jedna z nejlepších dánovek. Naše mordparta má řešit případ, který se stal před šestapadesáti lety, kdy lidé emigrovali přes hranice do Rakouska. Je třeba vyšetřit, jestli lze pohraničníky obvinit z vražd. Ale vše se komplikuje, Krauz s kolegy zjišťuje, že s pohraničníky si už zřejmě někdo vyrovnává účty a vůbec nic není takové, jaké se zdá a špioni jsou na všech stranách. Plný počet, nelze jinak, doporučuji.
Dojemný a pozitivně laděný příběh dvou přátel Joela a Franka, kteří žijí v domově důchodců. Joel už je morous ubitý jednotvárností a nudou, ale jeho život se změní s příchodem Franka, který je plný energie a nápadů, které brzy začnou oba realizovat. Bavilo mě nejen jejich plánování útěků ale i to, jak si útěk dokázali užívat, líbil se mi jejich sarkasmus a vzalo mě za srdce jejich přátelství a jak dokázali porozumět jeden druhému. Sice Joelovi to chvíli trvalo, ale na konci jsem měla slzy v očích. Snad proto, že patřím ke starší generaci, byl to pro mě krásný příběh, který jen tak nezapomenu.
"Duši se moc chtělo, ale pokročilý věk o sobě dával vědět slabostí."
Konečně další díl mojí oblíbené série s inspektorem Gamachem, tentokrát odehrávající se v Paříži, kde se setkáme s jeho celou rodinou a víc se také dozvídáme o jejich problémech a vztazích. Ale i tady je potřeba odhalit zlo a jak se posléze dozvídáme, je potřeba ochránit i dalších tisíce lidí a komu jinému by se to povedlo, než Gamachemu a Jeanu Guye Beauvoirovi, tak jim celou knihu držíme palce. Díky skvělému stylu psaní je to napínavé čtení a těším se na další díl, tentokrát už opět v Kanadě, v městečku Three Pines.
Opět pěkná romanťárna od Jojo Moyes, to ona opravdu umí. Jsou tu povídky, některá kratinká, jiná dlouhá a všechny se mi líbily, některá víc, jiná méně, ale v každém případě je to výborné relaxační, oddychové čtení. Občas je to opravdu potřeba.
K celé sérii se vracím po pěti letech a proto jsem nikoho z množství lidí, kteří se tu vyskytují, neznala, ale zase tak moc to nevadilo. Jenže děj se odvíjí hodně pomalu, připadalo mi, že spisovatelka potřebuje napsat hlavně hodně stránek a až v poslední čtvrtině příběh dostává spád. Zjistí se, jestli vraždy, které se před lety staly, souvisí s masakrem v současnosti nebo je to náhoda. A že vražd je tu opravdu hodně, až mi to vše připadá příliš překombinované.
Kniha na více než pětistech stránkách nabízí recepty na mnoho nemocí a problémů. Navrhuje potravinové doplňky, různé čerstvé šťávy, přečteme si něco o problematických potravinách, o pročištění těla a v druhé půlce knihy jsou recepty na zdravá jídla, např. "Nori závitky se sladkými bramborami".
Protože nemám žádné neurologické, autoimunní a psychické potíže, jen jsem knihu prolistovala a proto ji ani nebudu hodnotit.
"Měl jsi pravdu. Minulosti neutečeme."
Čtivé napínavé i plné zvratů a překvapení. Něco, co se stalo před dvaceti lety vyplouvá na povrch. A vyšetřování, do kterého se pustí geniální případový analytik Maarten S. Sneijder a komisařka Sabine Nemezová se rozjede a nejde zastavit. Střídá se tu přítomnost a minulost, což v tomto případě vůbec nevadí. A jak nám autor na konci knihy v "Poděkování" píše, je tato kniha úvodním dílem druhé trilogie, takže se máme na co těšit.
Už jsem před mnoha lety četla knihu "Ještě jsem to já", která patří mezi nezapomenutelné a byla jsem zvědavá, jak tato nemoc je vnímána rodinou a jakým způsobem se rodina s touto nemocí vyrovnává. Příběh je psán podle skutečné události formou deníkových záznamů a to z pohledu dcery Soni, u jejíž matky Zdeňky se asi před sedmi lety zjistil začínající Alzheimer. Knihu pak zpracoval vnuk babičky. Ve svém okolí neznám nikoho s Alzheimerovou nemocí a tady jsem si s rodinou celou tu těžkou dobu prošla. Ale není třeba mít strach, je psána empaticky, citlivě a velmi čtivě. Štěstí, že babička měla takovou rodinu, bez lásky by ale takové soužití nebylo možné, za to jim patří můj obdiv. Doporučuji všem si ji přečíst, člověk nikdy neví, s čím se v životě setká.
Vykrvácet je výborně propracovaný detektivní příběh s pořádnou dávkou napětí, stejně jako předešlé díly. Hlavní postava Joe je sice v prvé řadě psycholog, ale především milující otec dvou dcer a rozhodne se vyšetřit vraždu, z které je obviněna kamarádka jeho dcery. Spojí se se svým skvělým parťákem Ruizem a společně rozmotávají klubko
Dobře psaná, čtivá a zajímavá kniha, která osloví především ženy dříve narozené. Tři ženy, které se zatím neznají, se rozhodnou, že ještě není pozdě na to, aby našly někoho, s kým si budou rozumět a podají si inzerát na seznámení. Ale všechny narazí na stejného, sympatického muže, který je ženatý, ale odpovídáním na inzeráty si zvyšuje sebevědomí. Jak se ženy spolu seznání, jak vypátrají onoho muže a co dál podniknou se tu dočtete a je to čtení trochu úsměvné, trochu nostalgické a také plné sluníčka a vzpomínek na Řecko a jeho historii. Nenáročný a oddechový příběh, a jak tu píše moje oblíbená čtenářka TaLu : " V každém případě je to úžasně napsané".
Podtitul: Vědomím proti času
"Napadá mě nejbláznivější myšlenka, která se kdy zrodila v mé hlavě. Napadá mě, že člověk nemusí zemřít. Nikdo nemusí zemřít, pokud se vymaní z nesmírné tíhy reality"
Mladý muž, ležící v bezvědomí v nemocnici, začne vyprávět příběhy, které zaznamenává sestřička Agnieszka formou deníku a zároveň vyprávění zaznamenávají i přístroje u jeho postele.
Na počátku se píše, že byl příběh sepsán na základě skutečných událostí. Můžeme se rozhodnout, jestli vše, co muž vypráví jsou výmysly, halucinace nebo skutečně se jeho vědomí nebo duše vydává na cestu do minulosti, až do doby 2,5 milionu let od současnosti. Je to sen nebo realita? Můžeme se přenést do druhé dimenze? Existují opravdu paralelní světy? Nebo si úplně vše spisovatel vymyslel (což si nemyslím) a my to můžeme brát jako dobrodružný román, či sci-fi?
"Nevím, proč věřím, že Sofii potkám. Možná proto, že myšlenka je trvalejší, než tělo. Je to stopa v éteru, jež se nedá vymazat."
"A stále platí: myšlenky přitahují - štěstí i smůlu. Život i smrt."
Předevčírem dočteno a já knihu nemůžu dostat z hlavy. V každém případě je příběh mladého muže naprosto špičkově literárně zpracován.
Kniha byla pro mne opravdu velké překvapení. V příběhu se odvíjejí dvě hlavní dějové linky, jedna je od roku 1930 a druhá v roce 1989, v období Sametové revoluce. Oba životní příběhy se odehrávají v důležitých meznících naší země, chvíli dramatické, chvíli poetické a okamžitě vás okamžitě vtáhnou do děje. Zajímavé bylo i popisování Baťova života ve Zlíně. Úžasná, čtivá a nezapomenutelná kniha. Poděkování autorovi a určitě doporučuji, čtení jsem si užila, i ten konec byl fajn.
"Jak říkali Voskovec s Werichem: Doma jsi tam, kde jsi jako kluk hrával kuličky."
Mně se detektivní příběh od Keplera líbil, sice to není takový trhák, jako jeho dřívější knihy, ale případ byl zajímavý, díky krátkým kapitolám se dobře četl a vraha jsem neuhodla. Řadím mezi klasické detektivky a ráda počkám na další díl.
Třetí díl ještě lepší a zajímavější, než předchozí dva. Leckdo se snaží detektiva Grosse, který má poruchu autistického spektra, přesměrovat na jiný druh pátrání, ale to by byla dlouhá a zbytečná diskuze, která by skončila, teprve až by sám sebe přesvědčil, že jeho řešení bylo od počátku jediné správné. Já jsem si tuto pohodovou detektivku skutečně užívala.
Stejně jako první díl je i tento psaný s nadhledem a trochou humoru a hlavní detektiv George Gross je mi víc a víc sympatičtější. Pěkné, pohodové čtení a moc se těším na třetí díl.