harena komentáře u knih
Výborná kniha pro odpočinek a relaxaci. Trocha dobrodružství, napětí, humoru a neschází ani pravé kamarádství. Moc pěkná kniha pro odpočinek od starostí světa.
Stejně jako předchozí díly je i tento napínavý od první do poslední stránky, někdy se i malinko zasmějeme. Kim je stále sympatická a líbila se mi i linka s Frostovou a vyšetřování mělo pro mě nečekaně překvapivou pointu. Vyhlížím další díl.
Asi proto, že jsem si nepřečetla anotaci, tak jsem se zpočátku v příběhu trochu ztrácela, ale ve vyprávění další ženy bylo už zcela jasno. A úžasné na celé knize je, jak umí spisovatelka vyprávět. Z počátku jsem si na její styl psaní zvykala, ale teď ho můžu jen obdivovat. Určitě si přečtu i její druhou knihu.
Je to silně pozitivní kniha, ale je třeba si na ni udělat čas a nikam nespěchat. Čtyřicátník Faust odchází po pracovním neúspěchu do hor, kde trávil dětství a snaží se najít štěstí v elementárním způsobu života.
"Když kráčel mokřadem, viděl motýly, jejichž jméno neznal. Žáby nakladly do bláta hromádky rosolovitých vajíček. Viděl pěnkaváky, kteří sem přilétali pít, a vybavil si, jak si to místo pamatoval: čelo ledovce a potok, který mocně tryskal z jeho úst, kovová barva vody z tání. Tehdy věřil, že ledovec je věčný a neměnný, část hory, kterou tam mezi skálou a nebem vždycky najde. Zato jeho otec pochopil, co se děje: jedna věc zmizí a na jejím místě se objeví jiná, řekl mu. Tak to na světě chodí, víš? To jen nám se pořád stýská po tom, co tu bylo dřív."
Po Vánocích si knihu přečtu ještě jednou a v klidu, určitě si ji užiju víc.
Jak už tady čtenáři píší, kniha má krásnou myšlenku a je vydaná z dobrých důvodů. Jsem ráda, že se mi dostala do rukou, protože díky ní jsem objevila další české spisovatele.
Především se mi moc líbila povídka Marka Šindelky "Hra číslo 621", ta pro mě nemá chybu. Už jsem si našla, že napsal dalších 6 knih. K slzám mě donutila povídka "Leť, táto, leť " od Jakuba Koniga, který napsal 6 knih a také se mi líbila povídka "Vítr s budíkem" od Lucie Faulerové, od které jsem našla 3 knihy - prostě paráda. Jen se mi vůbec nelíbila povídka "Na svatého Jana" - něco podobného si už nikdy nechci přečíst.
Takže jsem opravdu spokojená a jdu se podívat na nově objevené autory.
Moje první kniha od pana Hájíčka a mně se novela s jednoduchým příběhem líbila. Asi také z osobních důvodů, protože mám v rodině takového sběratele kamenů. Úsporný styl psaní mi tady vyhovoval a líbily se mi popisy míst i nálad. Film jsem si hned druhý den pustila, ten byl akčnější, ale kniha se mi líbila víc, snad protože po přečtení ještě zanechá pocity, nostalgické nálady a nutí trochu k přemýšlení.
Kniha mi připomněla úryvek od Karla Čapka:
" Ano, mnoho se změnilo, jen lidé zůstávají stejní. Jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky, kdo byl věrný, je věrný i teď, kdo se točí s větrem, s větrem se točil i dřív, kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe, nikdo se nestal přeběhlíkem, pokud jím nebyl vždycky, kdo mění víru, nemá žádnou. Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí. Jenom davy můžeš vést dnes tak a zítra tak."
Já jsem velice spokojená i s druhým dílem autora. Vše se opět odehrává v pohraničí ve vesničce Skláře, v letech 1947 - 1950. Jako kdyby mi před očima probíhal film, je tu popsáno vše, o čem K. Čapek hovořil. Příběhy mnoha lidí, pomluvy, měnící se vztahy mezi nimi, strach, fanatismus, ale i chuť nenechat se porazit, přátelství a láska. Za mě určitě doporučuji.
Příběh se opět velmi dobře četl, zápletka si udržela napětí až do překvapivého konce, takže velká spokojenost stejně jako s předešlými díly. Celou amišskou sérii můžu s klidem doporučit.
Dojemný příběh o tom, jak se vyrovnat se ztrátou milovaného člověka. Vypráví o síle lásky, odpuštění i o vnitřní síle. Určitě se bude líbit všem, kteří podobné příběhy mají rádi, především ženám. Já jsem spokojená.
Dívčí román, který jsem četla před mnoha a mnoha leta, ale v rámci čtenářské výzvy jsem si knihu půjčila teď, znovu přečetla a přenesla se desetiletími zpět do mého mládí. Je to pěkný román o první lásce, kamarádství, drobné konflikty s rodiči a připomenutí, že se dříve vychovávalo jinak, než dnes. Moc příjemné a milé čtení i s troškou humoru, vždyť dívčí romány pana spisovatele patřily k nejlepším.
Poslední kniha, která mi schází do "Výzvy". Kdysi dávno jsem četla, Kulhánka, Kotletu a teď Sněgoňovou a nejvíce mi připomíná psaní pana Kotlety. Akce střídá akci, vnitřnosti plno krve a slizu, ale hlavně mi vadilo dost sprostých slov, která tam ani nemusela být.
Hodně dobře napsaný psychothriller, zápletka sice není nijak originální, ale co se tak asi ještě dá vymyslet, že. Už v úvodu přestaneme napětím téměř dýchat a to vydrží až do překvapujícího konce. Díky skvělé čtivosti a krátkým kapitolám doporučuji jako nenáročné čtení na víkend.
Zpočátku trochu pomalejší, ale zřejmě jen proto, že jsem čekala, kdy se objeví naše partička detektivů. Ale spisovatel nás nejprve musel uvést do příběhu, o co vlastně půjde a pak už se objevili naši kriminalisté a už to šlo ráz na ráz. Pěkné, jako předešlé díly.
Moc dobře čtivý a napínavý duchařský román, kdy jsem se musela přemlouvat, abych už šla spát a užila si čtení i další den. Napětí se stupňuje a stupňuje, žádný oddych, kapitoly proložené děsivými obrázky, které se znenadání objevují a překvapující závěr se opět povedl. Kniha se četla sama, já jsem tedy maxi spokojená a doporučuji všemi deseti. Bezva relax.
Téměř celou polovinu knihy zabírají popisy brutálního mučení a zabíjení lidí a popisy toho, jak trpí pozůstalí. To jsem přeskakovala, takže jsem v knize byla brzy na konci. Chyběly tam nějaké zvraty, překvapení, ani příběh nebyl moc zajímavý, naštěstí od poloviny už probíhalo hlavně vyšetřování, které bylo čtivé a napínavé. Dalšího Cartera si už odpustím.
Napínavý příběh se zajímavou zápletkou, kde se Kate snaží na žádost babičky vyřešit otázku, kam zmizel před jedenácti lety její vnouček. Krátké kapitoly, spousta dialogů zaručuje svěží a napínavé čtení. Další pěkná "bryndzovka", spokojenost.
Nevím, jak bych to lépe popsala, ale ta kniha mě úplně citově vyšťavila. Příběh je o patologickém vztahu matky s dcerou a mně se chce jenom říct:"Símko, Símko, tak to nejde, to je úplně špatně! Obětovat se a starat se o těžce nemocnou matku - to ano, dobře, ale je třeba najít tu mez, rovnováhu, neničit si úplně svůj osobní život." Spisovatelce Huškové se podařilo napsat knihu, kterou nezapomenu, která mě donutila se zamyslet i nad mým vlastním životem. Klobouk dolů před autorkou a její prvotinou. Dávám si autorku do oblíbených a doporučuji všem rodičům a dětem.
Moc pěkně románově zpracovaný příběh podle skutečně žijící nesmírně statečné ženy, která se snažila prosadit v hudební sféře jako dirigentka. Bohužel začátkem 20 století to šlo skutečně těžko. Pěkný, krátký, výstižný a inspirující příběh a já se těším, že se hned podívám na film.
Takový běžný příběh zamilování, lásky a vyrovnávání se s nevěrou. Vyprávění co a jak a nic zvláštního se tam nedělo. Kapitoly jsou naštěstí krátké, ale líbily se mi časové skoky a že se ve vyprávění střídaly všechny osoby. Takže dobré, za tři hvězdičky.
Výborně vystavěný krimi, kde se znovu setkáváme s rodinou psychologa Joea, neschází ani jeho nejlepší přítel Ruiz, který mu pomáhá řešit vraždu v rodině. Stejně jako celá série je i tento detektivní příběh svižně napsaný, napínavý a překvapivý. Velká spokojenost a šest *.