helena8303 komentáře u knih
Kónečné přečteno. Uff.
Něco jsem přeskočila , pan autor je vzdělanec, což já nejsem.
I já preferuji podvojnost názorů, né jedinou pravdu.
V tomhle ohledu byli stejně přísní vyznavači abrahámovských náboženství, monoteisti, jako dnešní tzv. liberální demokraté.
“ Monoteismus jako náboženství výlučné víry a jediné pravdy je tudíž neslučitelný s jakýmkoli jiným mýtem. Kdo nepřijímá jeho pravdu, je zavržen jako pohan nebo kacíř. “
Okolo sebe vidím, že přituhuje. A hlavně že systém liberální demošky vyznává jenom cca šestina lidstva!
Není to málo, Antone Pavloviči?
Ách jo.
Pohlazení po duši, čtení téhle knížky. Někomu jsem jí půjčila, už se mi nevrátila a zrovna dneska mi chybí. Prožívám těžké období a tak... Čtivo o NORMÁLNÍM člověku, který má rád zvířata i lidi.
Tuhle knížku považuji za snad nejlepší Mcbainovku, precizní popis myšlení narušených juniorů z nefunkčního rodin.
To co je popisováno v knize se odehrává i dneska, proto mi přijde velmi aktuální.
Evan Hunter byl ( podle mne) jedním ze zásadních autorů, který ovlivnil americkou společnost. Jeho knížky jsou v podstatě osvětové spisky, napsané s takovou bravurou a tak čtivě, že jeho knížky splňují kritérium : Nejlepší kniha umí oslovit vzdělance i pitomce, na své si v ní pŕijde každý.
Škoda, že Jan Ámos neuměl psát detektivky. :-)
Tady u nás McBaina překládali ti nejlepší , mezi nimi i Jan Zábrana. A ten měl na dobrou literaturu výjimečně kvalitně vyvinutý čich.
Knížku bych doporučila každému, koho zajímá, jak a kde se rodí zlo.
Poslouchám na ČRo.
Je to opravdu lahůdka, reálie tehdejší doby očima šestnáctiletého kluka.
Dala jsem všechny hvězdičky, něco tak upřímného jsem už dlouho nečetla. Bystrým očkám mládence nic neuniklo.
Popis na tehdejší dobu běžného života v rodině obchodníka s galanterií. Ale strašně zajímavé pro současníka, jako bych se přenesla o desítky let zpět.
Poslouchám na ČRo.
Příběh skrývajících se židů během 2. sv. války je mrazivý. Často jen nepatrná náhoda rozhodla o životě anebo smrti člověka. Podle mne nic není horšího, než válka.
A přece lidi zapomenou a znovu a zase volají po válce. A tu válku vydávají za prevenci v zájmu míru.
Blééé
26. září v Slovenském domě ( Soukenická, p- 1 ) beseda s autorem a prodej knížky se slevou. V 17. 00. Stanice tramvaje Dlouhá třída.
Překvapivě poctivý vhled do uvažování teenagerů s muslimskými kořeny.
Není to o Alláhovi, ale o pocitu ztráty identity.
Tyhle děti si dobře uvědomují, že vždycky budou , byť i hmotně zaopatřeni , občany druhé kategorie. Že se na ně majorita nikdy nepřestane dívat přes prsty.
A tak je pro ně návrat ke kořenům a ostentativní odmítání západní kultury dobrým řešením.
Současně hraje velkou roli i momentální okopávání kotníků některých zemí ze strany Západu.
I když, okopávání kotníků, je poněkud eufemistický výraz!
Rozvrácení Iráku, Sýrie, Libye, zplanýrování Afghánistánu , strašlivá genocida právě probíhající v Jemenu... a samozřejmě nešťastná Palestina.
Nechtěla bych vidět ty fotky zamordovaných dětiček, které kolují na muslimském internetu.
Z mého pohledu jde o národněosvobozenecký boj, vymanění z nadvlády “ křižáků” , Alláha bych viděla spíš jako prapor , pod kterým se tenhle střet odehrává.
“ Jenom omezená a fanatická víra motivuje lidi k činům, ne osvícená moudrost. “
( Mika Waltari)
BACHA NA TO!
Knížka mě tak vzala za srdce, že si ani netroufám nic napsat. Prostě NÁDHERA!!!
Knihu si netroufám hodnotit, je psaná srdíčkem a nechci dehonestovat autora.
S knihou mám spojený zvláštní příběh.
Jednou jsme v práci něco slavili a někdo pronesl něco špatného o Židech. Já jsem se hlasitě ozvala a autora výroku “ umravnila”. Seděla tam i sekretáŕka, výjimečně hodný , ale i vzdělaný člověk.
Naklonila se ke mně a potichu ŕekla:” Helo, ale nejsou všichni Židé jen hodní. “
Úplně jsem se vyděsila, jak může být takhle výborná ženská současně antisemitkou.
Leželo mi to v hlavě. Doma jsem vytáhla svůj oblíbený Exodus abych se uklidnila a brzy mi spadla čelist.
Vzala jsem tužku a pravítko a začala podtrhávat.
Všechny ty páchnoucí špinavé ženy, zákeřné Araby, ubohé zaostalé děti.
A všechny ty urostlé židy na bílém koni, s bejkovcem v ruce. Okouzlující židovky, mladíky s pohledem intelektuála.
Jak ty děti už v táboře na Kypru cvičily pomocí klacků, jak budou mlátit ty hnusné Araby.
Jak britský důstojník uslyšel hlasy a otočil se proti svým kolegům v britské armádě.
( Kolik jich prodal Izraelcům už v knize nebylo uvedeno. )
Je to složitý... Kolonizovat srdce Orientu v době, kdy kolonizace prakticky končila asi nebyl dobrý nápad.
Bizarní je, že 55% židů dál žije v diaspoře a do “ bezpečného” pelíšku se nijak nehrnou.
A ti, kteŕí tam žijí, jsou stejný kanónenfutr jako i Palestinci. Obě strany konfliktu jsou jenom oběti svých vlastních mocných. Ách jo.
Autor se umí podívat na věc z různých úhlů, což je celkem vzácná vlastnost.
Knížka je výborná, čtivá i pro laika, pan Marshall má dar srozumitelné mluvy
Za nejobjevnějších považuji kapitolu o Africe, jde o originální pohled na věc.
Chudoba Afriky spočívá v zeměpise, povrch, vodstvo a vlastně i podnebí nepřejí obchodu a tedy rozvoji ekonomiky.
V období dešťů nedojde farmáŕ se zabitým kuřetem do sousední vesnice. Řeky jsou převážně nesplavné, pobřeží písčité, chyběj přírodní pŕístavy.
Evropa měla nesrovnatelně lepší podmínky k rozvoji obchodu, míní autor.
Už dlouho jsem si tak nepočetla.
Miluji tyhle psavce, kteří píší, protože prostě musejí.
Nic nehlásají, jenom upouštěj páru, aby se z toho světa nezbláznili.
( A přesto to některým nepomůže. Tenhle se ale aspoň dožil vyššího věku než kolega Daniil Charms. )
Přečetla jsem to, protože jsem chtěla zjistit, proč je pan Rejžek tak drsný v některých svých výrocích.
Nezjistila jsem nic moc, jde o sbírku volných veršů na různé, civilní náměty.
Černé kočky , bílé myšky
Proč nám ráno běhá tolik černých koček
přes cestu?
Protože honí bílé myšky vracející se tou dobou
z vináren a barů.
Kdybych ho potkala, zeptala bych se ho, jestli by ještě dneska pozval na pódium VH.
( Asi né, neb to byla havlérka, která ho postupně odstranila z veřejného prostoru. )
Zase příklad, jak revoluce požírá svoje děti.
... A za ty recenze v Melodii díky, pane Rejžku!
A až se tam v nebíčku potkáte s dalšími odpadlíky od Pravdy a Lásky, třeba s Janem Petránkem, dejte si na moje zdraví dvojku Vetlínku. Anebo rovnou dvě.
:-)
Tuhle knihu jsem nenáviděla, moje děti milovaly a nemilosrdně se dožadovaly četby před spaním. Mnohdy jsem po dvanáctihodinové směně padala na ústa , oči se mi samy zavíraly, tu a tam jsem se pokusila nějaký odstavec vynechat. Nikdy to nevyšlo, ti malí hadí znali všechny pohádky zpaměti.
Vysvobodily mě až Čtyřlístky, komiksy se naučily číst samy.
Vynikající knížka , pan Marshall bez emocí popisuje proč vznikají zdi.
Nejpodnětnější je asi kapitola Spojené království. Autor srozumitelně vysvětluje, proč jsou dneska mnohé národy rozdělené na dva kusy. Vzdělané obyvatelstvo měst tíhne ke kosmopolitismu, absolventovi univerzity je celkem fuk, kde bude provozovat svůj byznys. Kdekoli, kde budou momentálně nejlepší podmínky.
Vidlákovi z Horní Dolní to fuk není, je vázaný na místo , kdyby vyrazil na Tchaj-wan, tak by se tam asi neuplatnil.
Asi i proto se obyvatelstvo s nižším vzděláním cítí být patrioty, nese úkorně příliv cizokrajného živlu. Intelektiál tohle vůbec nechápe. Jakoby obě skupiny obyvatelstva hovořily jiným jazykem.
Je celkem jasné, který hlas zní hlasitěji v médiích. Hlas sběrače jahod to asi nebude.
Půvabná knížka , čtivým způsobem objasní laikovi původ a vývoj významu jednotlivých slov.
Navíc doplněná veselými ilustracemi, které se vztahují k obsahu kapitol.
Navíc autor měl dobrý nápad, v závěru knihy je tajné heslo, pomocí kterého si čtenář může přečíst i polední, sprostou, kapitolu na internetu.
Takže, sprosťáci hurá do knihkupectví, za rozumný peníz si pošušňáte.
Dalo by se i říci, že je to knížka pro široký okruh čtenářů. Na své si přijdou kavárníci i dezoláti.
Dala jsem všechny hvězdičky za snahu o nestranný přístup. Autor není fanatik, slunče, které si myslí, že má ten jedinej správnej názor, jak by měl fungovat svět.
S jeho názory v zásadě souhlasím, v tom nemám problém.
Problém mám s tím, kde vzít prachy na všechny ty, dozajista užitečné , reformy.
Asi jsem skeptická. Současně připouštím, že ani já nevím, co by se mělo a jak by se mělo. Jenom si uvědomují, že bolševik uměl začleňovat líp. I sami nepřizpůsobiví tvrdí, ze pro ně byl Listopad pravá pohroma. Za bolšána makali všichni, ať už na svobodě, anebo v base. A všechny děti viděli rodiče, jak si na ráno natahují budíka. Dneska už ne!!!
Tuto knihu jsem četla někdy po srpnu 68.
Měli jí v antkvariátu Dlážděná asi za 2 Kčs, odrbaný výtisk, ale do vlaku dobrý...
Byla jsem v šoku, národní buditel peskoval manželku za koupi zbytečně drahé vlny na pletení fuseklí.
Švagrovi, anebo bratrovi, hořce vyčítal špatné obhospodařování oulů.
Obědy v blízkém restaurantu také nic moc, myslím, že vadily hlavně nadměrně časté plíčky na smetaně.
Aspoň ze služka chodila pořádně zatápět , jinak by Havlíček na tom čerstvém povětří ještě nastydl.
;-)
Ne, vážně...
Závěr o pronásledování ideových odpůrců za císaře pána , a za bolšána , si asi udělá každý sám.
Aneb : Co by v Jáchymově dali za talíř plíčků na smetaně.
Knížka bez propagandy. Pojmy výrazně převažují nad dojmy.
Měl by po ní sáhnout každý, koho zajímá budoucnost Evropy.
Knihu jsem si koupila v Levných knihách, původní Kytici jsem věnovala vnoučatům.
Konkrétně s Vodníkem jsem zažila dramatickou storku. ( Matky, prosím nečíst!)
Vyprávěla jsem dětem před spaním Vodníka. Dcera mi důrazně kladla na srdce, ať nevypravuji nic strašidelného. Asi mě zná...
Tak jsem spustila, pověst jsem si trochu upravila, něco přidala, hodně vynechala , závěr pozměnila. Účel byl, poučit vnučku, že pro maminku je hlavní manžel a dítě, né její matka.
Čili zlá matka pomocí bylin dceru uspala a vodníka hrubě odháněla do jezera.
A potom ten děsivý závěr zhrzeného taťky/ vodníka :
Dvě věci tu v krvi leží-
mráz po těle hrůzou běží:
dětská hlava bez tělíčka
a tělíčko bez hlavy.
V ten moment pětiletý Honzík strašlivě zavyl, vyskočil z postele a křičel: “ Babi, ale to přeci není možný, aby někdo zabil miminko!!!!!!!!!”
Vysvětlení, že jde jen o pověst ho vůbec neuklidnilo.
Z ložnice přilítla dcera, spala tam s nejmladším, strašně mi vynadala, vnučka, která měla uši jako choboty si ještě přisazovala, uff...
Honzík potom spal až do rána v ložnici s mámou a osmiletá Lilinka mi licoměrně vysvětlila, že nesmím před spaním strašit malé děti.
Vlastně jsem mohla být ráda, že doma nebyl zeťák, ten by mi tenhle úlet nikdy neodpustil.
Neuvěřitelně krásná knížka, která bere dech.
Autorovou první řečí byla zřejmě němčina, o to větší zázrak.
Pan Eisner žil až do roku 58 , musel to být velmi vzdělaný a citlivý člověk. Moc by mi zajímalo, jak přežil tuhé padesáté roky.
Kdybych měla energii a dost času, zkusila bych pátrat, jak se jeho tvorba vyvíjela po 48.
Ale možná je lepší nebádat, nic pěkného ho asi v posledním desetiletí života nepotkalo.
Díky , pane Pavle Eisnere!!!!!!!!!!!!