helena8303 komentáře u knih
Pochmurný román o budování třetí říše.
Podle mne zbytečně tlustý, se spoustou odboček od hlavního děje.
Ocenila jsem, že autor ač intelektuál jako stehno, přesně umí popsat i starosti obyčejných lidí.
Kniha je memento, jak snadno se podařilo Hitlerovi a spol. přesvědčit Němce, že je zachrání před rudým nebezpečím z východu.
Kdo nedštil síru na ty zvrhlíky v Rusku, byl rudý nok a zákeřný škůdce dobrého lidu.
Hernajs, co mi to připomíná ?
Ách jo.
Malý skvost , povídky o lásce , které napsal autor někdy mezi svým sedmdesátým a osmdesátým rokem.
Bunin viděl lidem až do žaludku, nedělal si o nich nejmenší iluze. Ale i tak z povídek vyzařuje radost ze života.
Silná láska je to nejlepší, co může člověka potkat . Ale současně i to nejpomíjevější
V povídce Kaple, sotva půl stránky dlouhé, si povídají na zpustlém hřbitově děti :
“ A proč on se zastřelil? “
“ Byl moc zamilovanej, a když jsou moc zamilovaný, tak se vždycky střílej. “
***
Část povídek přeložil Jan Zábrana a napsal i nádherný doslov.
A jinak, bolševik celkem logicky Bunina zakázal. Méně logicky tažení proti Buninovi od roku 2016 podniká i pravoslavná církev.
Ách jo.
Zajímavý názor. Klíčenky došly.
Ale jo, dávám 3 * za tu dřinu, autor je poctivec a napsal svůj názor na běh světa.
Vlastně jeho vize by nebyla špatná. Ale lidi se, potvory, chovají jinak, než by se chovat měli a v tom je ten problém.
Bože, to byla ale kravina...
Saúdky považují Evropanky za chudinky, které neuživí choť a tudíž musejí hákovat.
Samozřejmě, jsou i výjimky.
Je to zajímavé vyprávění o různých lidech bydlích v jednom domě.
Poskytne evropskému čtenáři určitý vhled do způsobu myšlení městských Egypťanů.
Vzhledem k tomu, že momentálně v Egypťě vládne “ hodný pučista” Sísí, tak ještě o Egyptě hodně uslyšíme. K jejich, ale i k naší škodě.
Muslimské bratrstvo se rozhodně nesmíří s anulovaným výsledkem voleb.
Jako by to dílo někdo napsal dneska.
Jakpak se asi bavil Svěží vánek ( ten s gulama) , na návštěvě u Bunga bunga magnáta a politika?
;-)
Raději nehodnotím, nemám jí moc ráda. Píše vtipně a svou glosu většinou opatří i vtipným závěrem. Vadí mi, jak pořád zdůrazňuje svoje zásluhy, že zpívala s Plastikama. Plastiky by nastrouhala i psovi do žrádla , bych řekla. Stejně tak, jako kolegyně Pekárková zase všude namontuje pana Černocha Pekárka. ;-)
Zajímavá kniha, ale situace v Palestině je beznadějná.
Arabové nikdy nenahlédnou, že Židé mají právo kolonizovat srdce Orientu. Po 2000 letech.
A Židé nikdy neuznají, že připravili domorodce o domovinu.
Vzájemné pochopení je nemožné. Důsledky tohohle páchnoucího vředu pociťuje i Evropa. ( V podobě naštvaných migrantů kteří se chystají to samé provést Evropě. )
Dneska už víme, že s tím “ bezpečným pelíškem” to bylo trochu šméčko. Neznám žádného Žida, který by se chystal jít žít do bezpečného pelíšku.
O to horlivěji ale hlásá sionismus.
Pokud pan autor opravdu opustil USA a žije v Izraeli, tak potom je čestnou výjimkou. Za to si ho vážím.
Strašná obžaloba neomezené moci. Kdo se neohne, musí být ve střehu. A v mnoha případech ani nestačí se ohnout. I tak může na člověka dopadnout těžká ruka těch na vrcholu pyramidy.
V bezpečí nejsou ani ti nejmocnější, což je ovšem slabá útěcha.
Knihu jsem koupila za 50 u trhovce na Masaryčce. Tušila jsem, že asi nepůjde o žádný bestseller.
Ačkoli autor nepíše právě čtivě, přelouskat se to dá. Chvílemi jsem se v těch dějinách ztrácela, přeskakovala odstavce, ale i tak jsem se dozvěděla pár důležitých informací.
Třeba že pan Herzl vyjednal s Chamberlainem kolonizací Ugandy, málem už byla ruka v rukávě, ale ruští Židé se postavili ostře proti tomuto záměru.
Stalo se to v roce 1903 a v roce 1904 pan Herzl zemřel. Ruští Židé trvali na Palestině.
Jak to dopadlo víme, jakákoli rozumná dohoda s Araby je v nedohlednu.
Samozřejmě, řvali by i domorodci v Ugandě. Ale vzhledem k tomu, ze v Ugandě není tolik Svatých míst, a ti domorodci asi nejsou tak temperamentní jako Arabové, možná by dneska už mohl být klid.
Anebo taky ne.
Kniha, která čtenáři poskytne vhled do uvažování současného muslima. A vysvětlí , proč uvažuje, jako uvažuje.
Přečetla jsem to jedním dechem.
Úchvatná kniha, nabitá fakty. Plná odkazů a hlavně nabízí pohled z různých úhlů. Velkolepé dílo, autor na něm musel pracovat intenzivně hodně dlouho.
Pan Solženicyn je hluboce věřící člověk, jako takový si váží tvůrců Starého zákona, tedy i judaismu. Je evidentně sionista, problémy Palestinců ho nezajímají.
Já jsem starý pohan, sionismus považuji za tragédii, ale i tak obdivuji nepodjatost a jasný rozum autora.
Jde o soubor povídek, za nejvýznamější považuji povídky s Basilem, je jich tam 5.
Basil je puberťák, řeší důležité věci, úplně stejné, které musí řešit i dnešní mládež.
Už se těším, jak knížku doporučím svému vnukovi.
Povídku MYSLÍ SI, ŽE JE BÁJEČNÝ by si měl přečíst každý školák, který se chystá třeba na gympl.
Vynikající je i doslov Lubomíra Dorůžky, ti kteří četli ta totáče Melodii vědí o koho jde.
Je to čtivé, nejde přestat. Autor má delikátní smysl pro humor, bezuzdá sranda stříká ze všech stránek.
Válela jsem se smíchy, už když jsem si přečetla reakce čtenářů na tuto agroanarchistickou kuchařku.
Kravina na kvadrát! Výplod šílence! Debilní paskvil!
( Petr Šus, produkční filmu Trhák )
Něco mezi Havlovou Audiencí a Felixem Holzmannem.
( Pepa z vesnice )
Fašistický názory starýho bilýho páprdy!
( Markétko, manažerko neziskové organizace )
Typická hypomaniakální grafománie!
( MUDr. Mnislav Chromý, psychiatr )
Nedá se podle toho nic uvařit, natož to žrát!
( Zdeněk Pohlus, šéfkuchař, držitel michelinské hvězdy )
Já bych všechny ty šútrhendy zakázala !
( Vlasta Zelňáková, důchodkyně )
Old Shootterhandy u nás v kavárně nechceme!
( Jakub Frynta, pražský kavárník a barista )
Tuhle knížku by si měl přečíst každý. Je to mrazivé, lekla jsem se, jestli nejsem také deprivant. Snad né.
Kniha je dobře přístupná i běžnému čtenáři, za srozumitelnost patří panu Koukolíkovi a paní Drtilové poděkování.
Přečteno jedním dechem.
Neotřelý pohled na různé problémy, historie se prolíná se současností.
Nejvíc mě zaujal pohled na hnutí Malcolma X. Srovnání Malcolma s Martinem Lutherem Kingem.
“ Jedině, co pro nás může bílý muž udělat, je dát nám čas a prostor, abychom to sami dokázali. Hlavně ať nám k čertu přestane svými milodary vnucovat svůj způsob života, o který my nemáme zájem. “
To byly základní téze Malcolmovy ideologie.
Sám prodělal pozoruhodný vývoj a svým životem ukázal, že to jde. I bez královských rad a charity bílých.
Kniha popisuje cestu na jih, ale řeší i velmi současné problémy. Na prvotinu pozoruhodně kvalitně napsané.
Velmi čtivě napsaný příběh o složitém životě F. Rabelaise
Knihu přeložil géniální Pavel Eisner a je to sakra znát. Možná v originále ta kniha ani tak čtivá není.
Během četby jsem párkrát použila Encyklopedii středověku , v románu je hodně církevních výrazů. Třeba o Františkánech jsem měla úplně jinou představu.
Kniha má rozhodně co říct i k dnešku. Nechtěla bych, aby se církevní činovníci znovu zmocnili volantu a řídili životy lidí. Hmotné prostředky by na to, aspoň tady v české kotlince , měli.
Výborné povídky autora, o kterém jsem ani nevěděla že existuje.
Jestli se Židé označují za “ Kvas lidstva, bez nichž nikdo chléb neupeče” , “ Vždy na čele pokroku” , tak z tohohle pána cítím spíš pokoru. Určitě neprahnul řídit Zeměkouli k světlým zítřkúm.
Z knížky je cítit soucit se slabými, velká pokora a životní moudrost. Zkrátka s panem Urzidilem bych ráda pobyla i na pustém ostrově.
Půvabná knížka , která by už dneska nevznikla.
Proč?
Protože Bombi Bitt, stejně jako náš Zilvar z chudobince , by skončili někde v Barnervernetu, v Klokánku , anebo v podobné instituci.
Zdá se , že za těch pár desetiletí, lidstvo mohutně pokročilo k šťastnému životu , tedy, aspoň tady v Evropě.
Ještě kousek a může se zrušit i literatura.
Ách jo.
Popové by si měli rozdat zápas v bahně , a byl by klid. Tahat do toho obyčejné věřící je obludnost.