Hella komentáře u knih
Na jednu stranu opravdu velmi čtivé. Na stranu druhou - totálně nesympatičtí hrdinové a jejich konání vesměs neskousnutelné či nepochopitelné.
Čtivé, věrohodné, zábavné ve smyslu od čtení neodtrhnutelné. Zkrátka Fieldingová ve své vrcholné formě.
Připadám si autorkou podvedená, ta slátanina, která z toho nakonec vykrystalizovala, je pro mě opravdu .... slátanina.
Jak čtu obvykle Freemana ráda, tak tohle byla s prominutím děsná blbina.
(SPOILER) Mě příběh dost bavil. Sice ano, hlavní hrdinku by tam v reálu nikdy nemohli vybrat a jednoznačně patřila spíš na odvykačku než kamkoliv jinam, ale knize to až tak moc neublížilo. Co mi vadilo mnohem víc, je ten nesmysl, že nedonošené miminko by mohlo přežít ten šílený mráz a ledový vzduch. Každopádně čtivé to bylo hodně a vraha jsem neuhodla po většinu knihy.
Nechce se mi ani věřit, že tohle je dílo B. A. Paris. Tohle nezábavné, vlekoucí se dění, resp. spíše "nedění" plné jmen a váhání, zda v domě žít či ne. Bohužel - nebavilo.
Tohle je velké zklamání, hodnotím s přimhouřenýma očima za necelé 3* a zůstává mi rozum stát, jak to ostatní hodnotící vnímají jinak (93%). Vždyť je to béčko-céčkovka jak hrom, má to spoustu nedomyšleností, hrdina je - pochopitelně - nadčlověk a ještě ty neobratné překladatelské lahůdky typu "rány utrpěné v boji" nebo lépe "propukl v úsměv" spolu s několika gramatickými/stylistickými chybami......? Za sebe nedoporučuji.
Takový skousnutelný průměr s nepříliš sympatickými postavami. Nic extra, co by vám v hlavě zůstalo delší dobu.
Slušné to bylo! Sice námět nic moc originální, ale Barelli umí psát poutavě, jak jsme se už u Hospodyně mohli přesvědčit.
Příběh byl čtivý a akční. Jen mi přišlo, že nic, vůbec nic nešlo ani sebemíň do hloubky, prostě jsme svištěli se dvěma hrdiny nepřátelským Londýnem a na nic jiného nebyl prostor. Čili za mě čtivé, ale i velmi povrchní, a to se mi u jiných špionážních knih nestává.
(SPOILER) Tohle je tááák blbý, až se z toho nemůžu vzpamatovat: Tak především ti tři rozjívení malí frackové... můžou si dělat, co chtějí a plně toho využívají. Tohle má fakt někoho pobavit? V sedmi, třech a jednom roce věku a už dokážou zbořit dům, zničit hromadu lidí okolo a pít mi tak krev, že jsem knihu málem předčasně odložila. Nakonec neodložila, ale vlastně měla. Protože co se dělo pak, bylo podobně pitomé - ten motiv, proč se ženy nechají (víceméně dobrovolně) unést a věznit a pak dělat, co únosce řekne, já prostě neskousnu. Ne. Krom toho je náš hrdina opravdu ohrožením všech okolo a jeho urputnost stojí lidi kolem životy. A do toho ten šéf? Poslední kapka. Čili - sbohem, šéfinspektore Kette, spolu už se rozhodně nepotkáme.
Pořád hodně dobrý! Občas sice musíte zakroutit hlavou a přimhouřit oko nad nějakými nereálnými schopnostmi či znalostmi padouchů, ale pořád je to starý dobrý Nesbo!
Velmi slabý odvar skvělého prvního dílu. Už ve třetině jsem bojovala sama se sebou, abych to nevzdala.
Tenhle příběh mě totálně pohltil. A chudák pes rozbrečel. Chtělo se mi nevěřit, křičet, vraždit i rezignovat na to, jaká taky může být lidská povaha a zlo.
(SPOILER) Mě tak strašně rozčiloval hlavní hrdina, že si tohle všechno nechal dlouhodobě líbit, že prostě nemůžu hodnotit nikterak vysoko. Už jenom to, jak se nechal zmanipulovat do společného nastěhování a svatby. O té odpudivé tyrance se ani nechci zmiňovat.
Ano, vím, že jsem jedna z mála a přesto: Gamache mě v posledních dílech už tak irituje svojí dokonalostí, nadpozemskou moudrostí, přenádherným manželstvím a bezchybnou intuicí, že už jsem na něj skoro alergická. Taktéž bláznivou a sprostou Ruth už x-tý díl špatně vydýchávám. Tenhle příběh byl navíc tak roztahaný a nezajímavý, že je možná načase přestat se trápit čtením jeho případů.
(SPOILER) No tohle byla s prominutím blbost. Tak především ta snaha autorky šokovat popisem a množstvím těch zvrácených brutalit. To nikdo normální nemůže číst. Pak ten nesmysl, že jen hlavní hrdinka přijde o manžela, tak si hned začne s někým jiným. Ohroženou dceru hodila na krk prarodičům taky až s příliš lehkým srdcem. Jo a to rozuzlení, resp. epilog? Tak na to jsem nenašla slušné výstižné slovo.
Zbožňuji Fawleyho, jeho případy a mám ráda i jeho tým. Ale tohle jsem skoro nedala, jak mě to nebavilo. A neustálé sáhodlouhé záznamy výslechů nebo přepisy článků či TV pořadů to už definitivně zabily. Bohužel, "ne vždy je posvícení". Nedoporučuji, i když vím, že jsem jedna z mála.
(SPOILER) Líbilo. Sice klišé jako hrom nesmělo chybět, jo a taky si kluci mohli ušetřit všechny nepříjemnosti, kdyby se spolčili hned, ne až potom co si dostatečně nabančí, ale četlo se to samo.