Hellboy
komentáře u knih

26/2021 Chápu, proč někomu tahle kniha nesedne, zcela zjevně není pro každého. U mě se ale trefila dokonale. Knausgård popisuje banality, historky ze života, které prožil snad každý z nás, kolikrát bez pointy, jak mu mnozí vyčítají, ale přesto jeho psaní není banální, naopak skrze tyto obyčejné příběhy podává maximálně realistický, skoro až antropologický záznam toho, co to znamená být člověkem, konkrétněji teda bílým evropanem na konci 20. století. Ani nedokážu spočítat, kolikrát jsem si během čtení řekl: Tyjo, to je skoro přesně totéž, co jsem kdysi sám prožil! (Například první láska, první opilost, přípravy na jakoukoliv chlastací párty před dosažením 18. narozenin, touha založit kapelu narážející na nedostatek přirozeného talentu, vztahy v rodině, rozebírání hudby, literatury, filosofie...) A hned vzápětí si snad každý čtenář musí zákonitě říct: Na těch historkách není nic zajímavého, to jsem prožil taky, to bych dokázal napsat taky. No, ale tady už naráží kosa na kámen. Dokázal bys to, milý čtenáři? Vzít vlastní život a přetavit ho do takového díla, jako je Knausgårdův Můj boj? Hádám, že nikoliv. Ono to není tak jednoduché. Tohle nejsou jen sepsané životní historky, ale svébytné, promyšlené umělecké dílo, které má dokázalo každodennost přetavit v hluboký životní román s dokonale vykreslenou atmosférou strachu/doby.


08/2021 Král úletů není v Dickově tvorbě až tak velký úlet, jak by se na první pohled mohlo zdát. Dick se dlouho snažil vymanit se ze škatulky tvůrce brakových vědeckofantastických příběhů, etablovat se jako autor "seriózní" literatury a za celý život napsal takových knih hned několik - za jeho života mu bohužel vyšla jedna jediná - tato. Až posmrtně vyšla i kniha Mamlas z maloměsta (česky Argo 2018), které obsahuje téměř identický motiv - propletené vztahy dvou párů na venkově, nevěra, hrozivé důsledky... Král úletů je dobře ozvláštněný postavou titulního hrdiny - tak trochu mentálně zaostalého Jacka Isidora, který čte ezo/sci-fi časopisy, věří na telepatii a blížící se konec světa a přináší do vztahového příběhu úplně novou perspektivu (jednotlivé kapitoly jsou vyprávěny z pohledu různých osob).
Výborná, důležitá kniha. Vznikla v roce 1906 a to je na tom právě neskutečné - jak strašně málo se toho ve společnosti za těch více než 110 let změnilo. Kdyby mi někdo řekl, že je ze 30., 50., nebo klidně i 70. let, tak bych mu to asi věřil. Zásadní je zjistit si (klidně i dodatečně) okolnosti vzniku: Teprve třicetiletý Sinclair pracoval pro socialistické noviny Appeal to reason, a pro potřeby reportáže se na několik týdnů nechal zaměstnat v Chicagských jatkách. Na základě této naprosto šílené zkušenosti začal psát na pokračování do novin tento román, ze kterého se pak stal bestseller a přímo přispěl ke vzniku FDA (Food and drug administration). Proces fungování jatek ze všeho nejvíce připomíná nacistické vyhlazovací tábory a zkuste mi říct, že ne. Mašinérie, kde se nebere ohled na nic, kromě výkonnosti v zabíjení. Nicméně jatka jsou jen malá část toho, o čem ta kniha je. Korupce, bída, podvody, špína, nespravedlnost... - přitom toto období amerických dějin se označuje jako "Progressive Era" https://en.wikipedia.org/wiki/Progressive_Era Obecně to popisuje ten raný kapitalismus - já osobně v knize vidím základ fungování celé dnešní společnosti. Základy všeho, co je na kapitalismu špatně, už byly v roce 1900 pevně položené. Kromě toho je kniha dobře napsaná, hlavní hrdina Jurgis Rudkus prochází jednou krizí za druhou, chvílemi mi to přišlo až neúnosné, kolik neštěstí mu dokáže autor naložit na bedra... Neskutečné. Posledních 50 stran agitujících ve jménu socialismu je z dnešního pohledu v některých pasážích až úsměvných, protože dnes už víme, jak to všechno dopadlo, přesto se jedná o naprosto zásadní četbu.


Vynikající sci-fi zejména vzhledem k roku vzniku - autorka o více než dekádu předběhla Orwellův opus 1984. Myšlenka knihy je skvělá: totalitní stát ve věčné válce se sousedním (stejně jako Orwell v 1984 předznamenává rozdělení světa na dva bloky) kontroluje vše, a od vynálezu "drogy pravdy" už i myšlenky. Vlastně mě dost překvapuje, že kniha mohla vyjít v předlistopadovém Československu - autorka sice byla ovlivněna návštěvou hitlerovského Německa, ale stejně dobře lze dílo číst jako kritiku jakéhokoliv totalitního státu, tedy i komunistického východního bloku. Samotné zpracování těchto skvělých vizionářských myšlenek mě bohužel trochu zklamalo - je to jako u knih Philipa K. Dicka - úžasné, fantastické zápletky a myšlenky, ale spíše průměrné literární pojetí.


Tak trochu naivní příběh (hrdinka), ale největším problémem není přímočarý příběh, jako spíše literární styl. Zápletka sama o sobě by obstála, ale způsob, jakým je to napsané, mě iritoval. A tím nemyslím hovorový jazyk - ten mi přišel skvělý! Spíše přílišná popisnost, opakování některých věcí... člověk vždy dokáže odhadnout, co se na následujících stránkách stane. Tohle chtělo editora, který by do toho pořádně zasáhl. Ale kniha se dobře četla, na tom se asi shodnou úplně všichni, a studium japanologie zní fantasticky!


Zásadní kapitola naší historie, kterou je třeba znát. A tato kniha ji přiblíží skutečně důkladně, do detailu. Škoda jen, že Jiří Šulc není moc dobrý spisovatel, jeho jazyk je jednoduchý, má velmi malou slovní zásobu, pořád dokola užívá stejné obraty a situace. Jakmile popisuje historicky dobře doložené události, jde mu to skvěle. Ale jakmile dojde na popis obyčejných každodenních situací, tak rychle ztrácí dech a představivost. Stačí si všimnout, jak se určité věci opakují, jak často si postavy 1) vaří čaj (protože Šulc by je chtěl hrozně polidštit, nechat své jednorozměrné figury dělat něco, co jim dodá hloubku, lidskost, přiblížit je čtenářům, ale prostě mu schází představivost, takže je nechává stále dokola vařit si čaj a náhražkové kafe), 2) dělají poznámky (mít v ruce nebo na stole poznámkový blok a neustále si dělat poznámky, když něco zaslechnete nebo vás něco napadne, je prvním předpokladem pro práci v Gestapu), 3) mají "dokonale padnoucí uniformu" v případě Heydricha, případně "dokonale vyžehlenou uniformu" v případě někoho jiného (další doklad toho, jak moc jsou postavy neživotné, ploché, typizované, schází jim hloubka a tak se autor uchyluje ke stále stejným stereotypním obratům, aby je popsal.) Právě užívání podobných stereotypů mi čtení hodně ztěžovalo a trvalo dlouho, než jsem autorův styl (respektive absenci nějakého pořádného stylu) překousnul. Vylíčené události jsou totiž samy o sobě nesmírně zajímavé. Mám pocit, že ve stejném duchu napsaný čistě fikční román od stejného autora, by pro mě byl na pokraji nečitelnosti. Hodnocení nicméně nechávám vysoké, protože je důležité tuto kapitolu našich dějin znát a proto knihu i přes zmíněné stylistické nedostatky zájemcům doporučuju.


07/2021: Původní komentář z roku 2011 zněl: "Nedočteno, asi jediná knížka, o které vím, kterou jsem musel odložit. Snad za to může Neffův překlad, ale s přibývajícími stránkami jsem se přestával orientovat... Doufám, že se ke knize ještě někdy vrátím, (filmový) cyberpunk mám velmi rád. Bohužel o novém Rauvolfově překladu kolují po internetech také nepříliš pozitivní ohlasy. Takže zbývá možnost, že nakonec ještě sáhnu po originále." A nyní, po deseti letech - v jakémsi záchvatu po dočtení Kryptonomikonu mnou zacloumal pocit nepřemožitelnosti, že dokážu schroustat cokoliv, načež jsem navštívil Krakatit a zakoupil páté vydání Neuromancera. A jako... čte se to milionkrát líp než Neff, ale pořád ještě milionkrát hůř, než jakákoliv jiná kniha. Kolikrát jsem se přistihl, že absolutně nerozumím tomu, co čtu, co se děje, co to postavy říkají a co dělají, ale pln elánu jsem knihu neodložil, ale četl dál, a světě div se, po asi 150 stranách jsem do toho trochu pronikl. A ano, legendy nelžou, tohle skutečně JE bible kyberpunku, chápu všechna ta ocenění a čím si to zasloužilo svůj status povinné četby pro všechny příznivce kyberpunku. Jakože dřív jsem si myslel, že film Matrix vychází z Ghost in the Shell, ale teď vidím, že jak Matrix tak GITS by nikdy nevznikly bez Neuromancera. Těch podobností či doslovných citací je až příliš a překvapuje mě, že jsem na netu nikde nenašel nějaké detailní srovnání. Hlavní hrdina - hacker, typicky cyberpunková ranařka Molly/Trinity, konstrukt, matrix, umělá inteligence jako v GITS, hrdinové ve vznášedle Nabuchadnezar / vesmírné lodi Marcus Garvey, Sion, sluneční brýle, atd atd. Co naplat, legenda, ale tak strašně špatně se to čte...
Neff:
Nebe nad přístavem bylo šedé jako mrtvý kanál televize… Barmanův úsměv se roztáhl. O jeho šerednosti šly legendy. V téhle době si krásu mohl dovolit každý, a kdo se jí vzdal, měl to ve znaku. Sahal pro další džbán a starobylá protéza zakvíkla. Byla to ruská vojenská protéza, sedmifunkční manipulátor s fídbakovým posilovačem, vložený do plastiku růžového jak žížala. „Vy jste moc velký šoumen, Herr Case,“ zabručel Ratz: ten zvuk měl být smích. Poškrábal si růžovým klepetem převislé břicho zakryté bílou košilí. „Jste tak trochu komický šoumen.“ „Jistě“, řekl Case a upil piva. „S někým tu sranda bejt musí. S váma ale do prdele vážně neni.“
Nový překlad od Rauvolfa:
Nebe nad přístavem mělo barvu televize přepnuté na prázdný kanál… Barman se usmál ještě víc. O jeho ošklivosti se vyprávěly legendy. Jako by se za tím, že se mu nedostávalo krásy, v době, kdy si ji mohl dovolit každý, skrývala nějaká předzvěst. Když se natáhl po dalším půllitru, starodávná ruka zakvílela. Ruská armádní protéza, manipulátor se sedmi funkcemi a posilovačem zpětné vazby, potažený odpornou růžovou umělou hmotou. „Herr Case, tedy vy jste umělec až moc.“ Ratz zachrochtal; tenhle zvuk u něj znamenal smích. Poškrábal se růžovým pařátem na břichu, které mu viselo z bílé košile. „Vy jste totiž majstr v takovým krapet směšným kšeftíku.“ „Jasně,“ řekl Case a usrkl piva. „Někdo tady prostě musí bejt vod tý zábavy. Ty ten vocas ale tutově nejseš.“
Originál:
The sky above the port was the color of television, tuned to a dead channel... The bartender's smile widened. His ugliness was the stuff of legend. In an age of affordable beauty, there was something heraldic about his lack of it. The antique arm whined as he reached for another mug. It was a Russian military prosthesis, a seven-function force-feedback manipulator, cased in grubby pink plastic. "You are too much the artiste, Herr Case." Ratz grunted; the sound served him as laughter. He scratched his overhang of white-shirted belly with the pink claw. "You are the artiste of the slightly funny deal." "Sure," Case said, and sipped his beer. "Somebody's gotta be funny around here. Sure the fuck isn't you."

Vynikající učebnice dějin filosofie, ale také překvapivě dobrý příběh!


Limes Inferior je nesmírně zvláštní sci-fi kniha polského autora z roku 1982. Nemá téměř žádný děj, soustředí se takřka výhradně na popis lidského společenství kdesi v nepříliš vzdálené budoucnosti. Je to svět, ve kterém je život každého jedince řízen Klíčem, jakousi kreditní kartou, která je nepřenosná, má ji každý na světě a jsou na ní všechny údaje o jejím držiteli. To je na knize naprosto úžasné: ačkoliv je 30 let stará, její hlavní myšlenka, která byla v době psaní naprosto nereálná, se teď poměrně jistě stává skutečností. Karta, díky níž vás mohou sledovat všude a vědí o každém vašem kroku. Hmotné peníze už neexistují, pouze "body" na Klíči, kdekoliv za cokoliv člověk utratí, částka se strhne z Klíče a policie má okamžitý přehled o pohybu jejího majitele. No prostě docela depresivní vize. Zajdel pak popisuje, jak taková společnost funguje. Lidé jsou rozřazení do 7 skupin podle inteligence a v závislosti na své úrovni dostávají na klíč každý měsíc body. Nejméně polovina obyvatelstva nepracuje, protože pro ni není práce, ale i tak dostávají body, alespoň nějaké - nikdo není v hmotné nouzi. Svět je ale zároveň plný nejrůznějších veksláků a podvodníčků, kteří jsou schopni změnit, zvýšit inteligenční skupinu člověka a tím mu zajistit více peněz na Klíč. Trochu mě mrzí závěr knihy, ale jako celek je to výborná zkušenost. 85%


20/2023 Kniha je napsaná čtivě a svižně, takže se dobře čte. Problém je, že je hrozně krátká - než se stačí rozvinout jakýkoliv příběh, tak už končí. Působí to jako první kapitola nebo intro nějakého velkého románu, ale tam, kde by nějaký velký autor začínal, tak Špitálníková už řekla vše co chtěla. A co to tedy je, co chtěla říct? Jen rychlé rozvinutí jedné jednoduché myšlenky - v Jižní Koreji se ocitne mladá dívka ze Severní Koreje, ale nejedná se o žádnou hrdinku, která uprchla před zlovůlí diktatury, nýbrž o prominentku režimu, která se na severu měla dobře. Fajn, to je výborný nápad, ale Špitálníková ho pohříchu nijak zvlášť nerozvíjí, je cítit, že dokáže popsat realitu, ale na vymýšlení románové zápletky nemá. Takže kniha se trestuhodně nerozvíjí, zůstává u toho nejprostšího popisu a obsahuje možná dva tři zajímavé literární nápady (střídání vypravěče, forma interview, to je tak všechno). Souhrnem se ale čtenář nedozví prakticky nic nového, celé to moc nikam nesměřuje a končí to na poněkud sladkobolné - patetické rovině. Nicméně, jak jsem uvedl na začátku, alespoň se to dobře čte a za den dva máte hotovo. Soudě podle mediální prezentace Špitálníkové jsem se bál, že to bude horší:)


30/2021 Nic takového jsem asi v životě ještě nečetl. David Foster Wallace byl zcela zjevně fenomén. Celou dobu jsem musel myslet na to, jaký byl on sám, jaký byl jeho život, jak strašně překypoval nápady a jak hrozné musely být jeho deprese. Krátké rozhovory s odpornými muži jsou povídky, ale dohromady tvoří velmi ucelený celek, který se k některým tématům opakovaně vrací a rozebírá je z více stran - například jde o rozchody nebo znásilnění. Nesmírně silná kniha, která přesvědčivě vypovídá o civilizaci 21. století - a není to nic hezkého.


20/2021 Autor velmi srozumitelným způsobem, velmi přehledně a čtivě, shrnuje několik zásadních kauz z poslední doby, které se týkaly (převážně úspěšných) pokusů o zavraždění Putinových odpůrců. Jednotlivé části knihy se týkají Sergeje Skripala, Alexandra Litviněnka a Alexeje Navalného, přičemž vždy je shrnut jejich život, jaký je jejich vztah k Putinovi a velká pozornost je věnovaná jejich likvidaci a následného rozkrývání, co se vlastně stalo. Kromě toho autor shrnuje i život samotného Putina, kde se našlo pár věcí, o kterých jsem dříve neslyšel (to, jak byl obviněn někdy začátkem 90. let z nějakého podvodu). Na přetřes přijde ovšem i navýsost aktuální Vrbětická kauza a pak je zde možná až zbytečně prostoru věnováno kauze se sochou maršála Koněva a ochraně starostů Zdeňka Hřiba a Pavla Novotného, která myslím dodnes zůstává relativně nejasná a autor si tady přihřívá vlastní polívčičku - kauzu tenkrát spustil články v Respektu on sám. ____ Jedná se o přehlednou knihu, která dobře shrnuje zásadní fakta a velmi jasně dokazuje, že krev na rukou všech výše zmíněných mužů má skutečně přímo Putin.


12/2021 Tahle knížka jede v rovině: začněte se otužovat. Zdravotní benefity jsou ty a ty, a toto je můj životní příběh. Jakožto člověk, který už se otužuje, mi ta "návodová" část tudíž zas tak moc nedala. Tím spíš jsem se soustředil na jeho životní příběh. Předpokládám, že jde o hodně upravenou, "polished" verzi skutečnosti - mám na mysli především jeho soužití s první ženou. Vzhledem k tomu, že jeho "metoda" je v knize líčena jako všelék takřka na veškeré (nejen civilizační) choroby, počínaje ulcerózní kolitidou přes artritidu po jánevimco-rakovinu, ale na straně 50 zmiňuje i depresi, tak je trochu zvláštní, že jeho ženě nepomohla. Co si o tom myslet... Zkrátka když někdo něco vydává za univerzální všelék, tak je potřeba se mít na pozoru - a to říkám, jako člověk, který se otužuje. A Wim Hof bohužel hodně jede na téhle ezo-vlně, takže text se jen hemží výrazy typu: "Mysl a příroda jedno jsou." "Jsme duší, jsme světlem. Jsme vázáni její energií, což je láska..." nebo třeba "Chlad je nemilosrdný, ale spravedlivý" a tak pořád dokola. Mnohem zajímavější jsou popisy experimentů, kterým se Wim Hof podrobil a z nichž jednoduše vyplývá, že ano, když se budete úplně celý život věnovat jednomu oboru, tak v něm budete úplně jinde, než zbytek populace. Což platí pro nejrůznější sporty, koníčky a tedy i otužování. Až se budu otužovat dvacet let, tak také zkusím plavat pod ledem, ale teď to radši ještě zkoušet nebudu.


Spoiler: Nedá mi to, než se zamyslet nad srovnáním s filmem Andreje Tarkovského. Obě díla mají totiž společné jen velmi, velmi málo, v podstatě jen výpravu do Pásma/Zóny. Ale důvody, postavy, zápletky, vše je jinak. A přesto jsou obě díla téměř perfektní, každé svým způsobem. Bratří Strugačtí vymysleli a propracovali svět Stalkera, a Andrej Tarkovskij si z toho vzal malý motiv, který posunul do zcela nové roviny, a z životní peripetie Rodericka Schoehardta je najednou příběh o jedné výpravě za tajemnou komorou, která plní přání. Kniha má podle mě mnohem propracovanější psychologii postav a logičtější motivaci jejich konání. Tarkovskij se až příliš soustředí na budování atmosféry, což se mu sice skvěle daří, ale zřejmě z nedostatku financí působí občas jeho film až příliš chudě - tedy oproti knižní předloze.


Soubor několika "esejů", nebo jak tyto krátké literární útvary pojmenovat, které popisují několik kapitol z českých dějin 20. století. Jednotlivé epizody nic nespojuje, kromě autorova stylu, který se mi dost protiví, například neustálým používáním uvozovek, a tedy citací, v případech, kdy se o citace nejedná. Některé části jsou velmi zajímavé (nejvíce asi historie Baťových závodů, nebo třeba část o Stalinově pomníku), některé průměrné či nijaké (kluk, který se upálil, Kafka, Kubišová), několik jich je hrozných (o Lídě Baarové). Obecně nemám dojem, že by o českém národu cokoliv vypovídaly, a celkově nevím, s jakým cílem se M. Szczygiel do psaní knihy pustil. Podobně různorodé události má ve svých dějinách snad každý národ a popisované příhody vůbec nijak Čechy nebo české dějiny necharakterizují. Ve vybraných případech se sice jedná o zajímavé "zajímavosti", nejrůznější detaily, o kterých člověk nevěděl, přesto se nemůžu ubránit dojmu, že se kniha svým stylem - neustálé falešné citace, trapné vtípky (proč si Hitlerův otec změnil jméno...) - blíží bulváru, který tu Szczygiel dokonce kritizuje. 50%


Výborný sci-fi příběh s promyšleně vystavěným fikčním světem, kterému vládne vymývání mozků.


K Malému princi jsem se naštěstí dostal ve velmi nízkém věku, kdy jsem si ho naprosto oblíbil, což už později nemohlo nic změnit. 100%


Mnoho let moje vůbec nejoblíbenější knížka. A zároveň dílo, které mě seznámilo s nechronologickým vyprávěním. To bylo dlouho před tím, než jsem poprvé zhlédnul Pulp Fiction:) Hlava XXII je špičkově napsaná, dá se číst téměř jako válečný deník, protože líčí život posádky lehkého bombardéru dost věrně, ale zároveň je to pochopitelně protiválečné dílo překypující absurdním humorem, který miluju. 100%


05/2023 Fantasticky napsané. Dlouho jsem nečetl knihu napsanou tak pozoruhodným stylem. Prvních několik stránek mate, protože působí až hororově, nicméně pak se příběh přepne do civilní roviny, jde vlastně o rodinnou historii dvou generací. Fascinoval mě Adamův příběh a popis rétorických soutěží. Neméně zajímavá je dějová linka jeho rodičů, psychologů z Menningerrovy kliniky: slavné matky (ve skutečnosti spisovatelka a feministka Harriet Lerner) a otce-filmaře-amatéra. Jedná se o autofikci - mnoho detailů je založených na skutečnosti, ale vše je obalené do zručně odvyprávěného příběhu, který je pozoruhodný tím, že stejně jako skutečný život není "o něčem". Kdybych měl děj knihy popsat, tak nebudu vědět. Příběh dospívání v Americe v 90. letech? Jenže v tom je právě jeho síla - život také nemá žádnou zápletku, prostě plyne. Přesto se autor dokáže vyjádřit k mnoha otázkám a problémům, trefně (byť nenápadně) ukazuje, co všechno je v Americe špatně, od třídní nerovnosti po prezidenta Trumpa.


02/2023 Něco jako Ruský Švejk. V zemích bývalého Sovětského svazu naprosto legendární kniha, z níž se citují nespočetné hlášky. Ledy se hnuly, páni porotci! Zde leží muž, který miloval a trpěl. Miloval peníze a trpěl jejich nedostatkem. Příběh se odehrává ve 20. letech a kontext tu hraje velkou roli. Hlavní postava, Hypolit Vrabčinský, je bývalý maršálek šlechty. Jeho rodina pochopitelně o vše přišla během znárodnění. Vrabčinský se dozví o diamantech, jež do jednoho z dvanácti křesel, ukryla jeho teta, dá se dohromady s příčinlivým a geniálním Ostapem Benderem a následuje humorná honba za pokladem. Ta premisa mě zpočátku děsila - to jako vážně budu na skoro 400 stranách číst jen to, jak se snaží postupně najít všech dvanáct křesel a nic dalšího už tam nebude? Ale ono to funguje, protože ty podzápletky jsou prostě boží. V paměti mi utkvěla specificky hlavně nová linka tramvaje. Ale nejvíce na knize oceňuji ten pohled na Rusko před sto lety - respektive to zjištění, že za 100 let se Rusko nikam neposunulo. Stejně jako dnes, už tenkrát to byla země zmaru, kde nic nefunguje a nic není a jediným východiskem z toho marastu je dělat si z toho srandu. Fascinuje mě, jak se v příběhu může stát cokoliv, autoři mají bezbřehou fantazii, ale nezdolný Ostap Bender se jako tank žene dál a dál a svou výřečností překonává jednu překážku za druhou. S tímhle člověkem bych chtěl kamarádit.)
