hellena1523 komentáře u knih
Krásný příběh. Sice nic nového pod sluncem, ale zklamaná nejsem a dva večery jsem doufala...
Konec jsem samozřejmě obrečela, přečtení nelituji.
Čtivé, hezké - za mě příjemný průměr.
Příběh není nijak zvlášť komplikovaný, ale k demonstraci autorova názoru na současnou Ameriku naprosto stačil.
Předěly kapitol (myšlenkové pochody šerifa) mi nepřišly nikterak zbytečné a často mě vedly k dalšímu zamyšlení, považuji je tedy spíš za takový bonus.
Atmosféra byla tíživá, dusná, ale natolik mě pohltila, že jsem musela číst dál a dál, dokud jsem knihu nepřečetla během dne.
Snad jediné, co bych vytkla a co mi vadilo, byla absence uvozovek u přímých řečí. Zpočátku jsem se ztrácela, zda se jedná ještě o nějakou výpověď, nebo už je to další pokračování...? Ale jakmile jsem se do čtení zabrala a dostala se na stejnou vlnu s autorem, už ani to nebyl problém.
Nejsympatičtější postavou pro mne byl (trochu paradoxně) Chigurh, a tak mi vůbec nevadilo, že mu autor celkem často nahrával. :)
No...
Z některých scén se mi trochu dělalo mdlo. Chvílemi vážně silná káva...místy trochu nuda.
Pak mi bylo trochu zvláštně z toho, že mi je Petera líto, protože ta malá holka je vlastně docela vyčůranej spratek!
Nevím, jestli nepřeceňuju autorku (nebo celý ten příběh), ale pod tou slupkou zvláštnosti, nenormálnosti a pod výstražnou cedulí PEDOFIL, mi přišlo, že ti dva měli mezi sebou něco čistého, co málokdo pozná za celý svůj život.
Říkejte si, co chcete, ale ať už je to jakkoliv, je to zase trochu jiný úhel pohledu...
V podstatě už léty ověřená klasika, kterou zbožňuju! A je jedno, zda knihu, nebo film (který je tedy dost jiný, ale dobrý!). Miluju uklízení, jsem šťastná, když můžu svému muži připravit teplou večeři a děsně ráda koukám na pořad "Máte doma uklizeno?"...tak nevím, jestli jsem se nějak nezatoulala ze Stepfordu :-)
Musím říci, že už dlouho mě žádná kniha takhle nepohltila. Autorka má skvělý cit pro to, jak udržet čtenáře v napětí a jak dávkovat emocionálně náročné momenty.
Knihu jsem přečetla během necelého jednoho odpoledne, nemohla jsem se od ní odtrhnout.
Postavy byly bezvadně vykreslené a příběh opravdu promyšlený. Kromě toho jsem byla nadšená (a uřvaná jak tele) na konci, kdy už jsem nečekala, že by mě ještě něco mohlo rozházet. Vřele doporučuji!
Velmi milá kniha, místy vtipná, místy dojemná, ale konec mi přišel zvláštně uspěchaný. Škoda.
Jinak originální a moc hezké čtení!
Bohužel jsem čekala daleko víc. Zpočátku bylo velmi obtížné se začíst, autorčin styl chvílemi moc nešlapal.
Takový slabší průměr. Pro mě snadno zapomenutelná kniha.
Drtivou většinu příběhů/vzkazů/dopisů jsem obrečela. Je dojemná a každého pejskaře musí tutově chytit za srdce.
Kromě toho je nádherně ilustrovaná. Jediné, co se mi opravdu nelíbí je obálka (volila bych taktéž raději ilustraci, než fotomontáž nebo jak to nazvat).
Ale celkově mám z knihy moc dobrý pocit. Ještě k tomu jde výtěžek na opuštěné pejsky, takže doporučujeme všemi dvaceti prsty + 4 tlapkami :)
Trochu jsem se bála, ale jsem milovnice černého humoru a tenhle mi přišel černý dost. Obzvlášť ve chvílích, kdy jsem si říkala, že je Áda vlastně docela sympaťák.
Velmi čtivě napsané a nápad sám o sobě je super; jsem spokojená.
Od autorky jsem mnoho neočekávala a dobře jsem udělala, protože jsem byla mile překvapená. České autory (a především autorky) příliš nevyhledávám a málokdy se mi stane, že bych si řekla, že dělám chybu - to už vážně musí být!
Ale zpět k Bábovkám. Mnoho jsem nečekala, a tak mohu knihu hodnotit v podstatě kladně. Třeštíková má sympatický styl, je velmi čtivá, byť mě otravoval přítomný čas (zakázat!!!), ale to je můj osobní problém. Chvílemi jsem se musela smát (ale to asi jen proto, že jsem cynik), postavy byly poměrně dobře propracované (i když všechny byly z mého pohledu dost záporné - každá ženská byla mrcha nebo magor a každá mužská postava kretén). Docela mi přišlo zpočátku sympatické, jak na sebe jednotlivé příběhy navazují a třeba ukazují jinou perspektivu, ale bohužel, ke konci knihy už jsem se trochu ztrácela a nebyla jsem daleko od toho, abych si vzala tužku a papír a vytvořila si legendu, kdo s kým se tedy zná a co kdo s kým má a kdo s kým je příbuzný. Zkrátka 12 vzájemně propletených postav je trochu moc na takovýhle formát...
Suma sumárum za mě průměrný, příjemný román, když člověk potřebuje o víkendu vypnout a ví, že za pár týdnů už si ani nevzpomene, o čem že to bylo - zkrátka ideální relax :)
Zvláštně romantický příběh, který člověk přečte za chviličku, ale zanechá příjemný dojem.
V tomto případě jsem tak nadšená nebyla. Grafické zpracování hezké, ale Mrtvá doba mě nadchla daleko víc. Hlavní motiv je jasný, ale příběh, v němž je ukotven, ten byl pro mne tentokrát poněkud slabší.
Jsem velkou fanynkou grafických románů a komiksů. Vrána má několik dílů a také podob. Tato černobílá mě nadchla. Příběh je prakticky stále stejný, takže Vránu "čtu" spíš právě kvůli té grafické stránce a tentokrát byla ta milovnice výtvarného umění, kterou v sobě nosím, velmi spokojená.
Musím uznat, že jsem byla docela překvapena. Od knihy jsem neočekávala téměř nic, ale nakonec se našlo pár momentů, kdy mi běhal mráz po zádech, nebo mě přiměla se zamyslet nad problematikou, nebo nad svým vlastním životem - a toho si u knih velmi cením. To je velká nadhodnota. :)
Velmi čtivá. Ale nakonec, s lehčím odstupem, dobrý průměr.
Řada zajímavých informací :-) něco jsem věděla, něco jsem si víc ujasnila, něco bylo zcela nové, ale z velké části i celkem užitečné informace, které budou pro můj život se psem zcela jistě přínosné :-) Například už vím, proč nekupovat červené balónky...
Jedním slovem ZBYTEČNÁ. Dobře, rozvedu to...
Co rozhodně nejde Lucii upřít - kniha je krásně udělaná. Oceňuju fotografie, veškerou zvolenou grafiku, ilustrace - to všechno je super (teda kromě obálky...ty příšerný kytky na hlavě bych si odpustila, působí to hrozně kýčovitě, ale proti gustu...nakonec každý máme svůj vkus a mně to zrovna nesedlo), ale co do obsahu, tak už je to slabší.
Pár Luciiných videí jsem viděla a je znát rozdíl mezi mluveným a psaným projevem, přičemž psaná podoba je mi nějak sympatičtější. Shodou okolností jsem bohužel narazila na ta videa, jejichž obsah jsem pak našla i v knize, což mi přijde právě dost zbytečné. Nejsem Luciinou fanynkou, takže mě to otravovalo, navíc to jsou věci, které se omílají stále a stále dokola, zvlášť v posledních pár letech, kdy je trendem SELFLOVE...
Viděla bych to tedy asi tak, že kniha je vhodná pro skalní fanynky, nebo pro ty ženy, které v životě nepotkaly v drogerii stojany s dekorativní kosmetikou a žily tak nějak odříznuté od vnějšího světa...jinak nic nového nepřináší.
A teda co mě neskutečně vytáčelo a díky čemu jsem měla vždycky chuť knihou mrsknout o zeď (štěstí, že byla z knihovny) bylo spojení "vnitřní bohyně" - panebože?! Co to je a kde se to vzalo?! Já to potkala v padesátiodstínové hrůze a od té doby se s tím snad roztrhl pytel. Když jsem to viděla podruhé/potřetí, byla jsem přesvědčená, že už jenom kvůli tomu dám knize hodnocení "odpad"...Ještě teď mi to zvedá tlak a to hodnocení bych nejradši upravila, ale jak jsem psala výše - jsou tam pozitiva, která mne oslovila.
Tak aspoň ty 2*
Naprosto úžasné ilustrace a příběh, z něhož mrazí. I s minimálním počtem promluv byly charaktery postav tak sugestivní, že jsem se ještě pár hodin po "dočtení" sem tam přistihla, že o nich pořád ještě přemýšlím.
Za mě určitě velká spokojenost. Dětem však nedoporučuji :-)
Jako grafický román je to velmi povedené! Tady nemůžu (a nechci) vytknout vůbec nic. Zvolené barvy mi přišly vhodné a (nevím sice proč), umocňovaly dojem doby, o které je řeč.
Co se týká obsahu, tak tady bych už nějaké výhrady měla. Je to pěkně zpracované a vím, že do grafického románu ani zdaleka nelze natlačit všechno důležité, ale na můj vkus se autor až příliš často držel jen na povrchu. V podstatě poodhalil jen nepatrnou část Zátopka a ještě k tomu velmi povrchně.
Přesto si myslím, že jako představení TAK významné osobnosti našich dějin mladé generaci, nebo těm, kteří už jen matně tuší, že "Zátopek byl ňákej náš sportovec", je to bezvadné! :-)
Miluju zvířata víc než některé lidi. Pejskařem jsem se snad narodila. Momentálně mám parťáka, kterého zbožňuju a mám ho spíš jako svoje dítě než zvíře. A tak jsem se těšila, jak se zasměju a jak si popláču...
No...Je to hezký, je to fakt hezký, ale upřímně jsem čekala víc. Že by to byl zas až takový zázrak, z jakého bych si sedla na zadek, to říct nemůžu.
Že je příběh vyprávěn z pohledu psa mi přišlo super, ale asi jsem příliš zakonzervovaná v Denících kocoura Modroočka.
Hezký příběh. Ale průměr.