hellena1523 komentáře u knih
Velmi čtivý příběh, u kterého mě bavila ta "fantasy" linie, respektive ta hranice kdy autorka udržuje čtenáře v napětí, zda jde o mysteriózní příběh nebo thriller s "běžným" sériovým vrahem. Trochu jsem se bála španělského prostředí a reálií, protože (byť jsem španělské reálie studovala) se mi ve spojení se Španělskem vybaví především salám, iberská šunka, tapas, korida, ryby nebo současné finanční problémy místních obyvatel.
Autorka čtenáře naštěstí zavede do prostředí, které je poněkud vzdálené stereotypním představám, což jsem velmi ocenila. Popis místní přírody mi byl sympatický. Nebyl nijak rozplizlý, přesto jsem si v hlavě snadno vytvořila obraz scén.
Jediné, co mi fakt hodně vadilo, byla jména a některé názvy, které pro mne byly naprosto nevyslovitelné, a to i v duchu a s tím, že nějaké základy španělštiny bych snad od studií ještě oprášila.
Postava inspektorky mi byla vcelku sympatická, jen ten její background mi přišel trochu moc. Je mi jasné, že idylické prostředí během dětství a dospívání a bezproblémové vztahy by nebyly čtenářsky tak zajímavé, ale tohle mi přišlo zbytečně na hraně, možná dokonce za.
Kompletně hodnotím jako lepší průměr. Kniha mě pobavila, jak jsem očekávala, dobře se četla, ale záchvatu nadšení nepropadám. Na léto ideální.
Popularita knihy mi byla samozřejmě známá, a dokonce i všichni moji nejbližší čtenáři (s dobrým vkusem na knihy) o ní básnili. Bránila jsem se, ale nakonec i já podlehla a pustila se do nejvtipnější české knihy posledních let.
Musím uznat, že v první řadě Evžen Boček má dar psát. Zkrátka to umí. Jeho styl je čtivý, pěkně to šlape, člověk se začte jedna radost, forma deníkových zápisů Marie III. mi hezky sedl. Pokud jde o všemi opěvovanou humornou stránku knihy, i tady souhlasím. Chvílemi mi vtipy přišly až trochu moc křečovité, ale povětšinou jsem se bavila u typicky českého humoru (je zkrátka velmi specifický).
Byla jsem celkem spokojená, ale nejsem nijak zvlášť přesvědčená, že se pustím i do dalších dílů.
Pěkný, poetický příběh. Vyznání lásky mě opravdu dojalo. Ale asi jsem čekala trochu víc. Že bych se nad tím příběhem nějak extra rozplývala, nebo se k němu vracela, to si nemyslím. 3,5*
Autor píše velmi čtivě. Nicméně se obávám, že mě na knize nejvíce upoutalo prostředí márnice a celkem detailní popisy moderního balzamování (ano, jsem morbidní hovado a můj největší sen je mít vlastní pohřební ústav). Přibližně do poloviny byla kniha celkem fajn detektivkou, po odhalení "vraha-démona" jsem se začala ukrutně nudit a napětí bylo ta tam. A ten patetický konec mi taky nebyl právě po chuti...
Celkově průměr.
Po Babičce, která mě poněkud zklamala, jsem Britt-Marii dlouho odkládala. Ale musím říct, že toho teď trošku lituji. Ove je srdcovka. Byl první a Backman ho asi nikdy nepřekoná (pro mě), ale Britt-Marie se mu hodně přiblížila.
Poměrně smutný příběh zásadové dámy a obyvatelů vesničky vypráví autor laskavě, humorně a s tou správnou dávkou lidskosti, bez zbytečného patosu.
Asi nečekejte žádný velikánský příběh, ale na sondu do obyčejných lidských životů je Backman snad zrozený expert.
Sice jsem ten konec tak nějak čekala už od prvního dílu, ale dobré zakončení. Trochu teatrální, ale budiž. Taky mi trochu vadila anatomická nesmyslnost té situace, ale dobře, autorka to mohla v duchu vidět ještě trochu jinak...
Trochu jsem se obávala nějakého patetického závěru v duchu Romea a Julie, který zaplať pánbůh nepřišel, namísto toho autorka využila docela rozumné řešení pro hlavní hrdinku.
I další dějová linie Darina & Hunter mě nepatrně zklamala, protože jsem podobné rozuzlení čekala, ale doufala jsem, že to bude pojaté trochu lépe.
Nicméně je to fajn YA se správně pubertálně protivnými postavami v městečku, kde se to hemží náctiletými harlejáři a každý puberťák má samozřejmě svou vlastní mašinu nebo alespoň vozítko.
Za mě je to fajn zakončení průměrně dobré série. :-)
Podle komentářů jsem byla opravdu zvědavá, na kterou stranu se sama přikloním - jestli se mi tato detektivka bude líbit, nebo budu zklamaná. Nakonec jsem ráda, že jsem se do čtení pustila - pro mě je to dobrý průměr.
Krásná obálka! Autorka píše velmi čtivě. Ano, měla bych své výhrady k rétorice postav, ale u detektivky jsem ochotná to přejít (stejně jako miluju filmy se Stevenem Seagalem - taky vím, že tam je snad všechno špatně, ale prostě si nemůžu pomoct).
Ano, příběh nebyl tak úplně napínavý, jak jsem očekávala, a chvílemi jsem se trochu nudila, ale ve výsledku to není tak zlé - jak jsem se podle zdejších komentářů obávala. Zkrátka průměr. Nic velkého, ale četla jsem i horší.
Jsem ale moc zvědavá na následující dva díly, za které byla autorka oceněna. :-)
Zatím nejslabší díl. U Laurel jsem čekala nějaký vývoj, ale mám pocit, že od prvního dílu z ní je větší a větší husička. Tamani - rádoby sekáč s dobrými úmysly a David - takový ten hodný hoch od vedle, s kterým si husička vytře zadek a ještě ho blokuje. Trochu tristní milostný trojúhelník.
Ostatní postavy mi přišly dost ploché. Matka Laurel měla nějaký ten světlý moment, ale pak ho zabila křečovitým postojem "máma/kamarádka". Nová postava Yuki měla silný potenciál, ale nějak nebyl moc rozvinutý. Škoda.
Tentokrát jsem se dost nudila, a tak se těším, až sérii dočtu. Bohužel ne proto, že bych byla nadšená, ale spíš naopak - abych to už měla za sebou a abych zjistila, jestli aspoň z posledního dílu budu tak nadšená jako z prvního, který byl pro mne překvapivý a především v záplavě upírských románků vítanou změnou.
Knihy, které jsou již léty ověřenou klasikou, je zbytečné hodnotit. U nich platí pouze to, zda člověku sednou či naopak.
Mně tato kniha celkem sedla. Jak už zde bylo zmíněno, a musím s tím souhlasit, je to kniha, kterou je asi nejlepší číst po částech - na zlepšení nálady. Najednou působí po chvíli trochu nudně, protože se vtipy často opakují, resp. většina humorných situací se točí okolo jednoho společného jmenovatele a to může být nudné, pokud čtenář není nadšeným lingvistou, který naopak tu řadu variant jistě ocení.
Každopádně já ale oceňuji brilantní překlad! To musela být fuška. Takže klobouk dolů.
Opravdu pobaví, postavy jsou různorodé a všechny mají svůj příběh, svůj charakter, nejsou nikterak ploché - ale to už zabíhám do detailů, které - jak jsem psala již v úvodu - není třeba hodnotit, ty už prověřil čas a tisíce čtenářů přede mnou.
O příběh jako takový tu, řekla bych, tak nějak vůbec nejde, a tak jsem si spíš užívala atmosféru a genialitu některých myšlenek.
Nicméně...na základě zdejších komentářů jsem asi čekala trochu víc. Něco mezi 3 a 4 *...
Kniha mě zpočátku neskutečně chytla. Byla úžasně vtipná. Přirovnání, která Markvart užívá, jsou vážně vtipná (alespoň většinou). Bohužel, asi v půlce knihy už mě příběh moc nebavil a už mi začalo být víceméně jedno, jestli Milan jen s někým spí, nebo je ve vztahu a vlastně i všechno ostatní. Dokonce i ten vtip už mi přišel poněkud ohraný. Navíc mi moc neseděl deník z "budoucnosti"...
Začátek byl ale geniální! A moc mě bavila úvodní pasáž na začátku každé kapitoly.
Celkově ale průměr. Znovu určitě číst nebudu.
Nápad je krásný. Bylo by úžasné, kdyby se k sobě lidé chovali líp a vzájemně si pomáhali a...no, však víte.
Ale mám-li hodnotit knihu, nejsem zrovna dvakrát nadšená. Musím říct, že film mě tedy chytil víc.
Vadil mi styl, jakým je kniha psána. Výňatky z deníků, citace z "jiných knih" - pro mne to bylo nečtivé a rušivé. Daleko spíš bych uvítala, kdyby byla kniha psaná z pohledu jednoho vypravěče bez těch ozvlášťňujících a dovysvětlovacích prvků.
Nicméně obecně k příběhu samému - nápad hezký, ale jako celek působí nechutně přeslazeně.
Odpad!!! Neskutečné zklamání!!! Murakami nepatří mezi mé oblíbené autory. Dokonce bych řekla, že je tomu naopak. Ale jeho povídky Spánek a Podivná knihovna mne uchvátily. A tak jsem si říkala, že jsem asi milovnicí jeho kratších útvarů. Logicky jsem se tedy těšila na další z nich. Chyba. Naprostý propadák, nezajímavé, nudné, neinsiprativní, o ničem (jako většina jeho knih), prostě hrůza hrůz!
Jediné, co hodnotím kladně jsou opět dokonalé ilustrace naprosto nedostižné Kat Menschik.
Za normálních okolností je kniha totální odpad. Tu jednu hvězdičku dávám právě díky ilustracím, které by si zasloužily všech 5, ale databáze knih (dle mého skromného názoru) není ani tak o ilustracích, jako o knihách/příbězích a pokud tato kniha není považována za komiks (což vážně nelze), nemohu ji tak hodnotit.
Tímto jsem s nejpřeceňovanějším autorem poslední dekády nadobro skončila. Díky za zkušenost, ale radši budu koukat do zdi, než číst další z jeho ******. Díky bohu, že existuje tolik dobrých knih a mohu sáhnout po něčem, co mi bude vyhovovat lépe.
Naprosto úžasný nápad! Ta myšlenka je geniální a po celou dobu nutí člověka přemýšlet. Navíc je kniha velmi čtivě psaná (Kniha Zlín si zkrátka umí vybírat tituly).
Určitě se dá přečíst jedním dechem, má-li člověk čas (energii).
Osobně mě neustále kniha nutila zamýšlet se nad tím, na jakou částku by byla faktura vystavena mně. Což považuji (u sebe) za trochu dvousečné, protože na jedné straně mám ráda knihy, které donutí člověka přemýšlet nad vlastním životem, na straně druhé mě tyhle myšlenky ale opravdu hodně tahaly od knihy, což byl trochu problém.
Moc se mi líbila ta jemná romantická linka. Popsala bych ji jako éterickou - nebyla hlavní linií příběhu, ani ho nenarušovala , zkrátka takové příjemné doplnění.
Mám ráda absurdní humor, baví mě paradox, v podstatě proti knize nic velkého nemám, ale přesto se zdráhám dát plný počet hvězdiček.
Velmi čtivě napsané! To je asi nejsilnější stránkou této publikace.
V knize jsou momenty, kdy mi doslova běhal mráz po zádech. Ač je zřejmé, že nejde o autorčiny vzpomínky, pár pasáží bylo tak sugestivních, až jsem měla pocit, že jsem se ocitla přímo v ději a cítila ve vzduchu všechnu tu beznaděj a zoufalství.
Samozřejmě bych měla pár výhrad, jako například zmiňování slavných vězňů a "zážitky" s nimi - to mi přišlo neskutečně křečovitě šroubované do děje, a pár dalších drobností. Ale naopak bych zase chtěla vyzdvihnout třeba některé autorčiny obraty, které sice nejsou zas až tak originální, nicméně do příběhu perfektně zapadaly a vytvářely úžasnou atmosféru.
Nicméně s nějakým lehčím odstupem hodnotím jako velice zdařilý průměr.
Takové zpříjemnění večera :)
Obávám se, že srovnávat s Madame Chic není na místě. Jsem toho názoru, že série Madame Chic ztělesňuje klasickou Paříž, potažmo Pařížanku v takovém až aristokratickém duchu. Zatímco tato publikace je zaměřená spíš na současnou, moderní ženu - Pařížanku, která je ovlivněna světovými trendy, příliš si nehraje na etiketu, ale vždy má něco navíc - a to právě svou identitu Pařížanky, která je nezaměnitelná (proto je možné nalézt pár společných prvků v obou případech).
Co se týká formy, byla kniha docela příjemným zpestřením, ale obávám se, že kdybych si ten večer nevzala do ruky knihu a namísto toho zasedla k internetu a procházela si beauty/módní blogy zabývající se pařížským stylem, bavila bych se asi obdobně - kniha je psaná formou blogových článků. Což není na škodu, ale opravdu žádné velké umění, nebo snad literární hodnotu, nečekejte. (Na druhé straně - on někdo něco takového od knih podobného charakteru čeká?)
Obrovské překvapení a nadšení! Autorčina předchozí kniha byla neskutečně pitomá, nečtivá a tak nějak celkově všechno špatně - něco, jako když si milovník kvalitních filmů omylem pustí Babovřesky...Proto jsem byla velmi, velmi kritická a kniha se mi měsíc válela doma (ještě že o ni v knihovně nebyla rvačka - další čtenáři asi sdílí podobný názor na první knihu), než jsem se odvážila do ní pustit. Dnešní nedělní ráno mi padla pod ruku a já si říkám: Díky bohu! Zjistila jsem, že se Mandausová nesnaží o žádný křečovitý příběh, ale jednoduše servíruje to, v čem je skvělá - své fejetony. Náhle se pro mne ze špatné autorky pitomých českých rádoby vtipných románů stala senzační autorka velmi vtipných, sebeironizujících fejetonů, jejíž styl je nesmírně osvěžující a pěkně to šlape.
V tomto duchu dále, prosím.
Velmi zvláštní kniha. Určitě nesedne každému a i tomu, komu by sednout mohla, by na ni měl mít tu správnou náladu.
Působí hodně zmatečně a čtenář se může chvílemi ztrácet, ale - jak již bylo řečeno - je dobré přečíst najednou, to hodně pomůže. Dovede člověk k zamyšlení...
No, nevím teda...čekala jsem asi daleko větší množství praktických rad, než teorií...
Docela zklamání.
Neskutečně silná kniha. Velmi často jsem musela sama sobě připomínat, že se nejedná o zápisky z půl století staré genocidy nebo etnocidy. A pokaždé, znovu a znovu, mi přejel mráz po zádech a můj mozek zkrátka není schopen vstřebat a zpracovat tu myšlenku, že se něco takového děje prakticky v tuto chvíli - v době chytrých telefonů a programů (snad na všechno) přece není možné, aby legálně někde takhle zacházeli s lidmi, potažmo aby bylo možné, že někde malé děti, jejichž hříchem je, že se narodili politickým vězňům, vyrůstají v tak otřesných podmínkách, kde z nich vychovávají zrůdy, které nic netuší o dobru a zlu, nevědí, co jsou city, rodina, vzdělání, jídlo - proboha!
Ano, byla bych lehce kritická k Sinově vyprávění a asi bych mu nebaštila naprosto všechno, ale i kdyby jen polovička z jeho vzpomínek byla pravdivá, je to nejděsivější věc na světě. A knihu by si měli povinně přečíst všechny rozmazlené děti nejpozději v prvním ročníku na střední, aby si, sakra, začaly trochu víc všeho vážit.