Heřmis
komentáře u knih

Vzhledem k době vzniku povídek a jejich různorodosti nebo spíš pestrosti dávám nadprůměrné hodnocení. Od Ondřeje Neffa jsem si něco chtěl přečíst již dlouho a s touto knihou jsem určitě nešlápnul vedle.


Tuto knihu bych označil za odpočinkovou četbu pro dlouhé zimní večery nebo klidně i na letní dovolenou. Je to příběh, který vám ukrátí volné chvíle a určitě neurazí, zároveň se ale nejedná o žádnou "wau" knihu, na kterou budete roky vzpomínat. To znamená průměr.


Knihy pana Foglara jsem měl rád jako žák základní školy a občas se k nim vracím i v dospělosti. Jakou jinou knihu vybrat do Čtenářské výzvy v kategorii Kniha o přátelství, než právě něco od Foglara.


Kmotr je výborná kniha. Skvělý příběh a zajímaví hlavní hrdinové - i když jsou mafiáni, tak jim fandíte. Hlavně Don Corleone, to je kapacita. Časem zkusím i další knihy autora.


Ano, Hrozny hněvu jsou opravdu pokladem, o tom žádná. Příběh je velmi autentický a jediné, čeho jsem litoval, bylo to, že už je konec. A úplný konec, i když zůstává pro čtenáře otevřený, je taky slušná káva. Plný počet, samozřejmě.


Mně osobně je jedno, zda byl McCandless blázen, snílek nebo sobecký sebestředný idiot, protože mi vždycky byli a budou tito dobrodruzi sympatičtí a je jedno, zda stopuje, chodí pěšky okolo světa nebo jede na kole skrz poušť. Vybral si vlastní cestu a zemřel velmi mladý, ale pravděpodobně ty poslední roky prožil šťastně a hlavně svobodně podle své vůle. Kniha se mi líbila a mohu doporučit také stejnojmenný film.


Jedná se o útlejší prózu, než jsme od Waltariho zvyklí, ale jen co do počtu stránek. Příběh je to velice silný, vyspělý a skutečně úchvatný. Jedná se o poklad světové literatury a samozřejmě zaslouží plný počet hvězd.


Kniha je výborná. Vůbec nevadí, že autor píše z pohledu mladé dívky a je potřeba to brát trochu s nadsázkou. Na druhou stranu, všude po světě žije "zlatá mládež", která tráví většinu času podobně jako hlavní hrdinka a její kamarádi, takže mi to ani vlastně nijak přehnané nepřišlo. Nejvíc bych chtěl ale vyzdvihnout překlad Tomáše Hrácha, který posouvá příběh ještě o level výš.


I za tyto díly dávám plný počet. A to hlavně proto, že když to čtete znovu v dospělosti, tak objevíte další drobné vtípky, které jste třeba jako děti nevnímali nebo nechápali. Je to zkrátka vhodné pro všechny generace.


Mě zaujal námět a proto jsem po knize šáhnul. Asi tak u 80té strany jsem se ale začal nudit, protože skupina stále jde, jde a občas někdo odpadne a to váš čeká ještě cca dalších 200 stránek, na kterých se děje právě stále to samé. Navíc i samotný konec je takový nemastný neslaný, takže za mě zklamání, což není u Kinga (nebo Bachmana) poprvé.


Tak za mě průměr. Kresba se mi poměrně líbí, ale příběh mi přijde až moc stručný nebo zkrácený. Jako ve stylu "Viděli jste v minulém díle...."


Tady pozor. Jedná se o severskou literaturu, ale není to žádný thriller, krimi ani letošní bestseller - zaplaťpánbůh. Je to skutečně velmi klidně plynoucí kniha, která vlastně ani nijak není uceleným příběhem - spíš jsou to takové střípky, storky ze života na ostrově, který obývají svérázné postavičky. Krásně napsané. Velká škoda, že od tohoto spisovatele nebylo do češtiny přeloženo více děl.


Přes poezii moc nejsem, ale na Havranovi je zajímavé, kolik již zlákala českých básníků k vlastnímu překladu. Viděl jsem jich asi 16 a je parádní vidět, jak si s tím jednotliví autoři poradili.


Eduard Petiška píše jednoduše, aby to bylo stravitelné i pro děti. Poznáte příběhy řeckých bohů, hrdinů, králů a dalších postav. Pro základní přehled o starověkém Řecku je to dobrý start.


Inu, co k tomu dodat? Určitě se nejedná o oddychové počtení na jeden večer. Je potřeba trochu zapojit závity a číst i mezi řádky. Asi se to nebude všem líbit, ale já jsem spokojen. Děj plyne v poklidu do "zdárného" konce.


Jedná se o oddychové zábavné počtení a kdo má rád Tři sestry a občas si zahuláká jejich texty s kapelou na koncertě, tak se alespoň dozví pár souvislostí. Fanánek je dobrý vypravěč a ještě lepší textař.


Jedná se o oddychové povídky s jemným anglickým humorem, samozřejmě ovlivněnými dobou, ve které povídky vznikali. Je to hezky napsané.


Moje první Agatha a musím říct, že je to pecka. Velmi čtivé, napínavé a ten konec je super. V průběhu čtení jsem měl několik tipů, kdo by to mohl být, ale byl jsem vedle, jak ta jedle.


Mám rád knihy o ultramaratonech a obdivuji lidi, kteří tyto vzdálenosti dokáží zdolat. Stojí za tím tvrdá fyzická příprava, ale snad ještě větší podíl má psychická odolnost. Hal Koerner předává své znalosti z tréninku i závodů a uvádí vlastní zážitky. Kniha se tak čte velmi lehce a také máte chuť vyběhnout do lesů a skal. K pobavení je také návod, jak poznáte, že jste ultramaratonec - 1. vždy vám chybí alespoň jeden nehet na noze :) ...


I když nejsem moc čtenářem S-F literatury, tak na Dunu jsem si brousil zuby několik let, protože pro fanoušky S-F se zdá býti kultovním dílem. No, popravdě se musí člověk trochu prokousat asi prvních 200 stran než se začne něco pořádně dít. Pak už příběh nabere na obrátkách a je to čtivé až do konce, ale po konci příběhu vás čekají ještě přílohy, které pro mě byly trochu utrpením. Jinak je to ale pěkně vykreslený svět a hlavně ti fremeni jsou zajímaví chlapíci. Než se pustím do dalšího dílu, asi to nechám pár let uležet. Jedno prvenství ale u mě Duna má - moje první kniha, kterou jsem přečetl na čtečce.
