HerrPilot komentáře u knih

Čtení této knihy bych za sebe přirovnal k nasednutí na vztyčený kuchyňský nůž – sice krátké, ale bolestivé.
Knížka je opravdu velmi krátká, přesto zvolená forma sdělení mi přišla dost nešťastná. Tyhlety romantické cancy, plné barokních kudrlinek a obtloustlých andělíčků, trávím dost špatně, obzvláště pokud jsou zároveň i samotným příběhem (v knize, kde je i nějaký bytelný příběh, a kde popisy citů/krajiny/etc. slouží pouze k lepší uvěřitelnosti, tyhle doplňky vítám). V krátké protiválečné próze mi to vyloženě nesedí.

Pokud jde o postavy, vrcholně jsem nesnášel Petra, výbušného snoba a člověka úplně odtrženého od reality, který si Lucii nezasloužil („Cože? Tvoje máma dělá ve fabrice na munici, abyste měli z čeho žít?? Lucko, dyť tvoje máma je vrah!“). Pevně doufám, že tato postava není Rollandovým alter-egem, ale pouze přívěskem ve stylu „i takoví lidé existují“.

Kniha se mi nelíbila z výše uvedených důvodů, ale přesto jí dám 2*, a to díky: postavám Lucie a Filipa, dobře podanému prvnímu setkání ústředního páru, a (spoiler) literárnímu německému bombometčíkovi, který ukončil toto literární peklo něco málo po 100 stranách.

U mne tato kniha selhala i jako čistě protiválečná próza, ale abych nebyl jen za hnojometného kritika s náběhem na obhroublost, níže přikládám menší seznam lepších antiválečných titulů (paradoxně jsou to knihy o vojácích):
-Velký cirkus od Clostermanna – popis toho, jak lze ztratit dospívání kvůli válce. Podáno z pohledu velmi mladého pilota (Clostermanna). Ačkoliv někdy historicky nepřesné, přesto jsou to velmi cenné a čtivé válečné memoáry (a to i pro ty, kteří tenhle žánr normálně nečtou).
-Bratrstvo neohrožených – literatura faktu o parašutistech, kteří se dostávali do těch nejtěžších situací, ačkoliv to nebyli žádní zabijáci od narození. Existuje i skvělý stejnojmenný seriál.
-Dva proti říši – román o útoku na Heydricha. Velmi čtivý, místy nepřesný (je to přece jen román), a romantické dušinky zde naleznou i lásku.
-... a obecně cokoliv od Remarqua.

Kdysi jsem s jedním kamarádem hrál starou počítačovou hru – Brothers In Arms: Road to Hill 30. Hra (kterou mimochodem doporučuji) pojednávala o výsadkářích od „Křičících orlů“, v jejím rámci bylo třeba zajistit předmostí v Normandii a postupovat dál do Francie. Dodnes si pamatuju ty pocity strachu, když jsem měl se svými virtuálními podřízenými přeběhnout pole, ostřelované německými minomety, situaci, kdy jsme museli postupovat vesnicí s podporou lehkého tanku, po jehož zničení jsem se jen díval, jak jsou moji kluci prostřelováni kulomety, nebo ty nervy, když se na nějaké ulici objevil německý tank, a já se musel přiblížit, abych poklopem mohl dovnitř vhodit ruční granáty. Já i kamarád jsme občas měli celkem emoce na pochodu, a to šlo jen o videohru.
Neumím si představit, co bych ve skutečnosti dělal v situacích, jaké jsou popsány v oné hře, a také v této knize... Předpokládám, že moje sebeovládání by si vzalo trvalou dovolenou, a proto mám ke všem, kteří bojovali (nejen na spojenecké straně) respekt.

Samotná kniha je psána poměrně střízlivě, přesto čtivě, během četby jsem nenašel nějaké přehnané glorifikování (jsou zde zmiňovány případy, kdy se někteří přemotivovaní američtí jedinci dopouštěli válečných zločinů), z postav jsem si oblíbil zejména Malarkyho a Winterse (tady je třeba zmínit silný moment Wintersovy normandské modlitby).
Velkou výtku bych ovšem měl k absenci map – v knize jsou poměrně zevrubně popisovány bojové situace, které jsou doprovázeny odpovídajícím popisem prostředí, které jsem si ale během četby moc nedokázal představit (tady pomohl až seriál).

Sečteno a podtrženo – tahle válečná knížka jednoho naučí vážit si míru. A za to, jakož i za zpracování a výběr tématu (a výtce navzdory), dávám 5 odvážných *.

P.S. Seriál je taky opravdu výborný, ale spousta věcí v něm i tak chybí – např. kutila Forresta Gutha museli tvůrci škrtnout, jelikož producentem seriálu byl i Tom Hanks, a vznikla obava, že by diváci pojali nějakou nevhodnou asociaci s Forrestem Gumpem.

10 22.05.2020

Tohle je přesně jedna z těch knih, která může posloužit všem – fanoušci si ji rádi přečtou, odpůrci si s její pomocí mohou zřídit domácí fitness studio a pro šedou zónu to bude skvělé „PŘEČTI SI MNE ZASE A ROZHODNI“ těžítko.
Ačkoliv zprvu mne kapku poděsily ty rozměry, jak jsem se začetl, nešlo to odložit. A nakonec jsem byl spokojen, jelikož v knize bylo prakticky všechno: mládí a jeho radosti, dospěláctví a jeho starosti, sex, násilí, humor, strach, odvaha, imaginace, sci-fi, trocha fantasy, a opravdu gigantický kopec různých (nejen) popkulturních narážek na dobové fenomény.
Velký plus dávám za výborně vymyšlenou historii Derry, za dětské hrdiny a jejich dospělá já, jakož i za záporáky (myslím si, že skutečnými záporáky byli lidé, nikoliv Pennywise – ten byl jenom takovou PR tváří zla).

Mírným zklamáním byl konec, ale přesto takto výtečně zpracovaný horor, který není jenom o tom BUBUBU ZMETCI!, si zaslouží 5 pěkně hnusných *.

P.S. Pokud budete mít možnost a chuť, doporučuji opatřit si polské vydání. Kromě jiného totiž polština disponuje unikátním slovníkem nadávek, což je pro tuto knihu velkým darem.

Volné pokračování Toma Sawyera se tentokráte zaměřuje na příběhy jeho kolegy od lumpačení, Hucka Finna. Jeho dobrodružství jsou již dospělejší, než ta z první knihy, autor tady řeší věci, které poberou spíše dospělí (otázka rasismu, otázky náboženství, a i ta přestřelka mezi rodinami je hodná „dospělácké“ literatury). A to vše spojuje útěk za svobodou na voru.

Líbilo se mi to, ale pět hvězd přesto dát nemohu, a to z jednoho prostého důvodu – Tom Sawyer. V jeho dobrodružstvích byl za pakoně Huck, v Huckově knize se na konci zase objeví Tom s těmi jeho infantilními nápady (které ale v JEHO příbězích fungují, ne že ne!), a kniha, ve které je perfektně vybalancováno cestování, dobrodružství, dospěláctví a hlubší přesah, je jím těsně před koncem zprasena. Nebýt toho, byla by o galaxii lepší než DTS.
Proto dávám 4 solidně otrámované *.

7 18.05.2020

Naprostá a neskutečná bomba.
Famózní koktejl fantazie a poučení, který jsem si užil tak, že ještě po třech letech na něj s láskou vzpomínám (což se mi u knih zas tak často nestává).
Ende zde buší jeden skvělý nápad za druhým, a co jeden to skvostnější (sfingy, knihovny, oblačné vesnice,...). Neuvěřitelná směsice, která se výtečně čte (ano, i druhá část), má úžasnou atmosféru, a navíc má hlubší podtext (někdo snad najde i podtextY).
Velice se mi líbí, jak vkusně autor pracuje s jednotlivými vý-mysly (trochu jako Tolkien s meči- každá vesnička, či jiná finesa, má nějaký svůj význam/dějiny, tedy neslouží jen jako obyčejná ukázka autorovy imaginace- „jó, to jsem si dokázal představit, čtenářskej, tak koukej, aby ti spadla čelist až do spoďárů“).

Někdo tady porovnával tuhle knihu s „lepší“ Středozemí. Jsem toho názoru, že tyhle světy prostě porovnat nejde. Žánrově možná, ale každý plní tak trochu jiné účely, a podle toho je vybaven- Středozem vznikla prakticky jako pocta starým heroickým eposům (a např. v předmluvě ke Společenstvu prstenu Tolkien říká, že jeho kniha nemá daný přesah, nemá být alegorií na druhou světovou, a že čtenář si tam může vidět, co chce), Endeho Fantázie však pohádkou poukazuje na konkrétní problémy minulosti i nynějška- např. využívání představivosti k trestné činnosti, lhaní, etc. Každá překážka tady má něco ilustrovat. Osobně mám rád oba světy (ale pokud budeme chtít být důslední, můžeme říct, že Středozemě je podjednotkou Fantázie :)).

Mé asi nejoblíbenější pohádce prostě nemůžu dát méně, než 5 v-závislosti-na-výši-imaginace-potenciálního-čtenáře-barvoměňavých *. Knihu pak doporučuji spíše odrostlejším dětem, ty skutečně malé by možná pobraly tak první část, propracovanější druhá by je mohla kapku nudit. A přečíst jen tu první by byla škoda...

P.S. Ačkoliv ten film z poč. 80. let osobně moc nemusím, přece jen adaptovat takovouhle knihu je dosti těžké, a proto bych na něj nenadával. Ke zpracování téhle knihy by se spíše hodila seriálová forma, ale to by ten rozpočet byl astronomický (už tak to je nejdražší německý poválečný film). Na svou dobu to má alespoň výborné triky (aspoň něco, když už tedy museli ty knižní přesahy očesat).

P.P.S. Vydání od Albatrosu je opravdu skvostné.

16 16.05.2020

Taková typická dahlárna, řekl bych. Ale je to milé, jsou tam i pěkná místa (domek té paňčelky) i vtipné situace (obchodní praktiky páně Kazisvěta) a pamětihodné postavy (ředitelka školy s olympijskou sílou nehorázně vede).
Kol a kolem- je to výtečná knížka pro děti (zvláště asi pro děvčata) a pro dospělé, kteří si chtějí oddechnout třeba od náročnějšího čtení. Speciélně milovníkům knížek se to bude pravděpodobně docela líbit, jelikož Matylda je náruživou čtenářkou.

Po Barvě kouzel a Strážích! je tohle moje třetí kniha z Úžasné Zeměplochy.
A zatímco BK jsem přetrpěl, a S! S! jsem si užil jen trochu, tak Pyramidy mne velmi zaujaly. Před koupí téhle knihy jsem byl ale skeptický, jelikož spousta sečtělejších plochozemců jí hodnotí jako slabší (kdesi jsem četl, že se snad jedná o tu vůbec nejslabší ÚZ), ale nakonec jsem se rozhodl do toho jít. A vyplatilo se.
Zatímco dvě výše zmíněné knihy obsahovaly v hlavních rolích povětšinou me nepříjemné ztroskotance bez úrovně, pohybující se v odporném Ankh-Morporku, osvícený faraon Těpic a příběh nejen o pokroku, mi vyloženě sedli. Přeci jen starověk a Egypt mají pro mne větší kouzlo, než A-M.
Děj byl pravda trochu nadupanější (koneckonců pobral prakticky celý náš starověk), zároveň ale jsem se tady usmíval víc, než u předchozích dvou knih dohromady.
Pokud si tedy ÚZ někdy v budoucnu oblíbím (nebo se k ní vrátím), bude to zásluhou téhle knihy. A taky nevylučuju její další přečtení.

4,5 (konec se mi zdál přece jen malinko chaotický), ale vzhledem k požitku ze čtení to zaokrouhlím na 5 spoře oděných *.

7 14.05.2020

Tahle kniha to je teda formát... Dalo by se s ní skvěle posilovat. Po pravdě, po jejím přečtení už u sebe vidím nárysy sexy bicepsů.
A teď k samotné knize. Po stránce technické je to jedna z nejpůsobivějších knih, které seženete bez toho, abyste museli prodat ledvinu a polovinu svých tepen. Mix starého textu, komixu, povedené atmosférické obálky, zažloutlých stránek a ilustrací, doplňujících úvody kapitol. Je vidět, že Rick Ross je dosti talentovaný ilustrátor, a že za touto knihou stojí dobří technici.
Nepatrně horší to je s příběhem. Větší množství postav mi překvapivě nevadilo, problém jsem ale měl:
-s tím, že se to jmenuje „Cech objevitelů“, ale samotná role této instituce je v knize celkem malá (dokonce bych řekl místy až fušérská)
-s tím, že světem profrčíme jen tak, prostě prstem po mapě (snad s výjimkou New Yorku a ještě jednoho místa)
-s tím, že motivace a způsoby padouchů byly celkem nejasné (upřímně, u četby tohohle druhu by padouši měli být jednoznační a VIDITELNÍ)
-s tím, že se autoři snažili do textu dát nějaké hlubší myšlenky, ale často mi to připadalo, jako kdyby po koleji jel utržený vagón bez lokomotivy (nevím, jestli to bylo vinou textu, překladu, nebo jsem zkrátka jen blbý)
-s tím, že každý vulgarismus (či něco náboženského) je vypomlčkováno
-s tím, že text někdy špatně přecházel v komix (a naopak)
-se špatnou úrovní české verze (chyby v interpunkci, grafické chyby, někdy anglický text), to ale samozřejmě není problém autorů

Ačkoliv jsem vyjmenoval spoustu negativů, kniha i tak JE dobrodružná, je v ní akce, humor, napětí, ale i náznakový sex. Je tlustá a pomalá, a je třeba si na ní udělat čas.

Za nedostatky dávám 3,5*, ale díky nesporným kvalitám (min. grafickým) zaokrouhluji na 4 zcestovalé *.

7 10.05.2020

U této knihy si dávejte pozor a neočekávejte střelenou sci-fi jízdu jako v předešlých dílech. Tohle je romance, která dokazuje, že Adams uměl psát nejen o vesmírných lodích, pohybujících se nepravděpodobnou rychlostí, ale i o vcelku intimních prožitcích, které dokázal pojmout... krásně a vcelku nevulgárně.
Do psaní téhle části SP se navíc promítla i Adamsova nešťastná zkušenost s pobytem v Americe (Hollywoodu), kam jel vyjednávat o filmu, ze kterého nakonec sešlo (min. do roku 2005).
Čtvrtý díl sice nepostrádá šílené situace (hlavní hrdinka se jmenuje podle nádraží, kde ji její nudící se rodiče zplodili ve frontě na lístky, prekérní situace se sušenkami, létání a sex na křídle Boeingu,...), zároveň je ale znát, že Arthur je po osmi letech v kosmu jinačím člověkem, toužícím se usadit a najít lásku, čemuž zákonitě odpovídá i rytmus příběhu.
Za zmínku stojí pořád skvělé ilustrace Dana Černého (slovo „meganádud“ se nastálo uhnízdilo v mém slovníku), kterých je ale v tomto vydání jaksi méně, a některé jsou ještě k tomu rozházené mimo stránky, kam by měly patřit (redaktoři by měli dávat lepší pozor).

Jakkoliv usedlejší, přesto dávám solidní 4* (minimálně za jednu z nejlepších leteckých scén, jaké jsem v beletrii objevil), a zcela jistě se k ní vrátím- jsou tam eště nějaké myšlenky k pro(z)koumání. 1* hvězdu strhávám za trochu rozlepený konec.

P.S. Zafod a Trillian jsou zde zmíněni jen max. dvěma větami, naproti tomu Ford Prefect se zde vyskytuje v hojné míře.

P.P.S. Doporučuji knihu Neila Gaimana a spol. „Nepropadejte panice“ k lepšímu pochopení zákulisí nejen jednotlivých dílů SP.

P.P.P.S. SPOILER: Bude se mi po tobě stýskat, Marve!

6 07.05.2020

Docela jsem se na tuhle knihu těšil, ale za sebe ji víc než 3* dát prostě nemůžu. Zřejmě největší problém jsem měl s prostředím- upřímně řečeno, v něčem tak odporném bych žít nechtěl, to já si raději zůstanu v tom nudném, šedivém nadsvětě, díky za optání.

Co ale musím pochválit, je duo vrahounů, pan Croup a pan Vandemar, nemýlím-li se. Ti byli opravdu zabijáky, kteří na onen svět dopravují jen ty, kteří si to mohou dovolit. Zjevně museli studovat v Pratchettově Škole cechu vrahů, protože takovou úroveň mordýř nenabere někde na ulici. Po nějaké době jsem si začal říkat, že kdybych měl nedejbože zemřít násilnou smrtí, tak asi bych chtěl tyhle maníky...

Shrnuto a podtrženo: občas pěkné dialogy, nesympatické postavy (tedy kromě C a V, a možná ještě Markýze), nezajímavé a nechutné prostředí (doufal jsem, že si s jeho budováním Gaiman trochu víc vyhraje), a zapomenutelnost (Hvězdný prach jsem četl daleko dřív, a pamatuju si víc, než z tohohle)= horší 3*.

2001 to není sci-fi příběh, to je fascinace tajemnem vesmíru (je třeba mít na paměti, že kniha vyšla asi čtvrt roku před vůbec prvním pilotovaným obletem Měsíce, a v knize popisovaný Saturn byl blíže prozkoumán až o víc jak 10 let později). Tato kniha může sloužit také jako (v jistém smyslu) kronika lidstva, kdy na počátku se naši předkové učili chránit sebe a své blízké, rozvíjet abstraktnější mozkovou činnost, aby o několik tisíc let později oblétli Měsíc (který předtím jejich předkové zvědavě sledovali), přistáli na něm, a vydali se dál. A tady si ten knižní/filmový monolit můžeme i škrtnout.
Pokud jde o postavy- až na elektronického HALa je věnován vesměs malý prostor k jejich popisu a rozvoji, neboť jeho většina se obírá technikáliemi, popisy a různými skoro až filozofickými myšlenkami. To vše je ale v pořádku. Lidmi (na úkor vesmíru) se budou zabývat další díly této série, a to třeba vyloženě uškodí třetímu a čtvrtému dílu.

Jakožto milovník starých a nadčasových sci-fi tomuhle poetickému Svatému Grálu nemůžu dát méně, než 5 raketově poháněných *.
Rovněž doporučuji nejprve přečíst knihu, a teprve pak pustit famózní Kubrickův film, který ovlivnil generace filmařů, některé věci pak budou srozumitelnější (jako třeba finále, které na dlouhou dobu ovlivnilo moje gusto, pokud jde o filmový/knižní „první kontakt“, a které už žádné jiné sci-fi nepřebilo- dívám se na tebe, Mise Saturn).

P.S. Pro zájemce jsem do sekce „Zajímavosti“ vložil odkaz na první díl výtečného anglojazyčného dokumentu o natáčení 2001. Vřele doporučuji.

P.P.S. To argácké vydání z roku 2016 je opravdu skvostné. Velká pochvala!

12 05.05.2020

Tahle kniha přesně odpovídá tomu, co nemám na moderní české (,,mainstreamové") komediální tvorbě rád. Když se člověk podívá na nové české filmové komedie, většinou to jsou filmy, klasifikované jako „romantická/vztahová komedie“, kde se podvádí, šoustá o 106 a pomyslné komediální zlato získává moment, ve kterém postava po nudně dlouhé pauze pronese „no kurva!“, a lidi se chechtaj ve fistulích.

A to je přesně i tahle kniha. Koupil jsem si jí proto, abych snad načerpal inspiraci na nějaké ty noční hrátky, a v neposlední řadě abych zjistil, co teďka u nás frčí (nebo frčelo nedávno). A co jsem dostal... Slovo „kurva“ tady s jistou dávkou nadsázky slouží podobně, jako „stop“ ve starých telegramech, přičemž mám vtíravý pocit, že právě „kurva“ je pointou velké části zdejších vtipů.
Od zdejšího sexu jsem očekával pořádně nápadité orgie (je to koneckonců „erotikon“), kde se funkci erotické hračky nevyhne ani kovový model druhoválečné stíhačky (v měřítku 1/72), roura vysavače nebo láhev od šampónu na vlasy. Místo toho jsem dostal něco upoceného, plochého a repetitivního, co by z muže dokázalo udělat věčného panice i zpětně.
Počet nevěr, a jejich jisté ospravedlňování, mne vedl k úvaze, jestli je už dneska u nás společenskou NUTNOSTÍ, aby muž klátil roštěnky za zády své ženy (píšu samozřejmě z pohledu muže, tedy nezmiňuji potenciální ženskou nevěru), nebo to je jen takovej můj osobní přelud...
Plusem knihy je vysoká čtivost, a snad i příběh lesbiček.

Mám takový sen- že se jednou začnou dělat český humoristický knihy, který se svým humorem vrátí k Saturninovi, případně navážou na Šimka a Grossmanna.
Jako humoristickou knihu MPE nedoporučuji. Pokud chcete (pasivní) sex- máte internet, případně si přečtěte komiksy jako Druuna (sci-fi, kde si to hlavní hrdinka rozdává s různýma končetinama emzáků) nebo Já, Borghia (tam je snad všecko)- oba tituly jsou sice taky braky, ale ten sex tam je o něco promakanější, než tady. Pokud chcete odpočinkovou humoristickou literaturu- doporučuji P.G. Wodehouse, Pratchetta, Adamse, Jirotku- tihle mají příjemný (často delikátně suchý) inteligentní humor, u kterého můžete vypnout, přesto vás to nezredukuje na úroveň troglodyta.
A pokud chcete vulgarismy- postavte se před zrcadlo a valte.
(A ne, nejsem žádný „zdejší puritán“- ložnicové hrátky mám rád a nadávám jako havíř-mazák. To ale ještě neznamená, že to nutně musím chtít od humoristické literatury.)

P.S. Všem těm, kteří píší, že MPE je ze života- Bídníci, Anna ze Zeleného domu, Dobrodružství Huckleberryho Finna, Saturnin- ty jsou taky ze života, a obejdou se bez přepálených berliček (a navíc jsou i přes své stáří aktuální i dnes).

P.P.S. Dámy (povětšinou), které tohle označují za klenot moderní české literatury, ještě nečetly Šulcovy Dva proti říši...

13 02.05.2020

Tahle knížka mi trochu připomínala situaci, kdy přijdete ke svým známým na návštěvu, stáhnete kalhoty a vyserete se přímo na jejich zářivě bílý ubrus, načež to okomentujete slovy: „Když umyjete ten přebytek, máte z toho kubistický obraz.“

Je to jedna z nejzbytečnějších knížek, jaké jsem kdy četl, kde se extrémní nadužívání drog, ponižování, napadání a šikanování kolemjdoucích a obyčejných zaměstnanců (nezřídka docela jednoduchých lidí) schovává za hledání amerického snu, případně za kritiku Nixonovy doby. Hlubší myšlenky zde nejsou ničím jiným, než shlukem náhodných slov (s výjimkou snad jednoho či dvou odstavců). Prakticky jediným plusem samotného příběhu bylo zjištění, že kdybych tu knihu četl už na střední, mohl jsem mít z chemie daleko lepší známku.

Mé zdejší, v kontextu komentáře relativně vysoké, hodnocení tedy plyne z těchto faktorů:
Bylo to krátké (naštěstí), rychle se to četlo a první čtvrtina byla snad i vtipná (= 1*), mělo to jistou atmosféru (= 1*) a disponovalo to absolutně bezchybnými ilustracemi Ralpha Steadmana, které byly nezřídka lepší, než samotný text (viz. obrázek „As your attorney I advise you to slow down. I can't keep up, man!“), za to tedy další *.

Shrnuto a podtrženo: pro mne rozčarování, které si ale možná ještě někdy přečtu, abych se znovu pokusil najít ty avizované hlubší vrstvy. Zatím si to u mne ale moc nestojí, a pokud jde o podobný typ četby, v mém žebříčku to nesvrhlo Kerouacovo Na cestě, ke kterému to bývá někdy přirovnáváno.
Palec nahoru na závěr dávám i Kontrastu za technicky vcelku krásné vydání.

2 02.05.2020

Po Letní bouřce můj druhý Wodehouse.
Wodehousovy knihy jsou si podobné skoro jako vejce vejci, ale přesto nikdy nejsou stejné. A jsem rád, že u nás vycházejí/vycházely, jeden si dycinky rád přečte o problémech meziválečné anglické vyšší třídy (ačkoliv spousta jeho knih je psána po II. sv. válce).
A tato kniha není jiná. Dal bych i 4*, přesto se mi zdá, že např. z venkovského představení se dalo vytřískat opravdu více.
I tak se jedná o milou záležitost, kde si nakonec přijdou na své postavy svatbychtivé, i... Bertie.
Dávám 3* na vysoké úrovni.

1 01.05.2020

S Wodehousem je jeden menší problém- jeho knihy jsou si velice podobné, a tak když jsem se po určité době dostal k psaní tohohle komentáře, musel jsem si velice osvěžit paměť.
Navzdory poněkud negativnímu úvodu tohoto komentáře dávám knize 4 velebně ustrojené *, jelikož Wodehouse sice nepřekvapí, ale ani nezklame. A tady dokonce na několika místech i rozesmál. Velmi pěkné a kultivované čtení, doplněné pokusem o krádež v nastudování dvou zlodějů-nováčků, bouchající chatou a kopancem do zadku pro zapáleného skauta.
Rozhodně ne můj poslední Wody.

2 01.05.2020

Tahle knížka to byla pekelná jízda. Když jsem touto větou před týdnem začínal svůj komentář k Orwellově 1984, netušil jsem, že o jednoho Wodehouse později se zas dostanu do něčeho podobného. O příběhu se snad šířit nemusím, proto vypíšu pár věcí, které mne zaujaly.
Jakkoliv to byla autorova prvotina, mělo to velký spád, bylo to psychologicky prokreslené, popisy byly střídmé, leč velmi výstižné.
Co učinilo tuhle knihu ještě o stupínek lepší byl pohled na druhou stranu barikády. Jak se Němci snažili zjistit víc o parašutistech, jak se gestapo ocitlo v dočasně slepé uličce po atentátu na Heydricha, jak si gestapáci vjížděli do vlasů s esesáky, jelikož nedokázali uklidnit sedm „puberťáků se špuntovkama“ v jednom pomenším kostele,...
Výborně je zde vykreslen epický poslední boj posledního Krále (to je ten, který jednotlivým gestapákům posílal „milostné“ pohlednice), jakož i velice brutální mučení nešťastného parašutisty Pechala (aneb Drcení varlat nemusí vždy nést kýžené výsledky) a skoro dvacetiletého Ati Moravce. Kniha také nabídne zajímavý pohled na zrádce Čurdu, který je postaven před těžké rozhodnutí (upřímně se této zradě moc... nedivím, jeho následné trvalé kolaboraci už kapku jo. Ale pokud byl kapku divnější už v Británii, není na vině i tamější čs. velení, že do tak vysoce delikátní mise zařadilo podivína?), pro které měl nesobeckou motivaci, na rozdíl od Gerika. A celou bandu Čecháčků, kteří se snažili zpacifikovat jak Kubiše, tak Gabčíka (těsně po atentátu) raději nekomentuju. Ale zase nevím, jak bych se zachoval já sám...

Vzato kol a kolem, je to skvěle napsaná kniha, jejímž velkým přínosem je, že stručná hesla obaluje masem a životem.
Jelikož je kniha výtečná a během scény atentátu a závěrečné bitvy se mi nekontrolovaně roztřásly ruce, dávám knize 7 opadákovaných * z 5 a navrch zařazuji mezi Doporučené.

21 12.04.2020

Tuhle knihu jsem četl už před časem, k napsání něčeho ynteligentňýho jsem se ale odhodlal teprve teď.
Je asi zbytečné popisovat notoricky známý příběh, odehrávající se v psychiatrické léčebně, proto vypíchnu jen pár pro mne důležitých drobností:
-Nejprve jsem viděl Formanův film s geniálním Jackem Nicholsonem v roli McMurphyho, přesto jsem si dokázal beze zbytku užít i knihu. Co mne trochu na knize trápilo byl fakt, že to vypráví Náčelník, který do toho přimíchává i své vize o společnosti a vládě. Kniha byla silná i bez toho, myslím že to tam Kesey dávat nemusel, čas od času to působilo chaoticky.
-Přišlo mi velmi smutné, že prakticky všichni pacienti léčebny jsou fakticky zdraví, jenom se nedokáží popasovat se světem kolem, a proto se dají zavřít dobrovolně (jaký to rozdíl oproti opěvovanému Tulákovi po hvězdách, kde obdivovaným hlavním hrdinou je právem odsouzený vrah).
-Za nejpamětihodnější scénu považuji tu, ve které se McMurphy snaží sám vytrhnout mramorový blok a prohodit jej oknem. Ani jedno se mu nepodaří, ale „aspoň jsem to kruciprdel zkusil.“

Dávám 5*. Velmi čtivé (až na Náčelníkovy vize) a s -poměrně hutným a smutným- poselstvím.
A na závěr pro ty, kteří si stěžují na Formanův film. Film a kniha jsou úplně odlišná média s odlišnými postupy. Umí si tu někdo představit, jak by ten film vypadal, kdyby do něj zakomponovali i ty Náčelníkovy vize? To by teda byl dvouhodinový bordel...

Tohle teda byla pekelná jízda! Jedna z mála knih, které jsem po dočtení odkládal s tím, že tohle je Majstrštyk. Někdy těžké k pochopení, přesto čtivé. U knihy jsem sice neplakal, ale ze simulace toho, jak vypadá člověk, z něhož byla doslovně vyjebaná důstojnost, a s jehož myslí se kouzlí jako v Copperfieldově škole pokročilé magie, mi nebylo psychicky moc dobře. Všechno tohle navíc korunoval opravdu vymazlený překlad.

A teď bych se s dovolením rád pozastavil kapku nad něčím jiným. Před zakoupením této knihy (mimochodem vřele doporučuji ilustrované vydání s plynovou maskou na přebalu) jsem studoval zdejší komentáře, a zdá se, že ve spoustě komentujících tato kniha vyvolala psychózu, tedy alespoň pokud jde věřit jejich komentářům. Někteří snad už začali věřit, že je sleduje Velký bratr... Nu, situace se nezdá být ideální, ale kdy byla?? Za ČSSR? Za Protektorátu? Za Rakouska-Uherska? Navíc nežijeme v době, kdy by děcka bonzovala své rodiče Psychopolu za neuvědomělé myšlení. A tahle kniha taky není mezi zakázanými, tedy nejsme na tom tak špatně. Zaplaťpánbůh.
V něčem mne ale tato kniha přeci dost zarazila. Hned na jejím počátku je popis kinoseance, v rámci které je promítán filmový týdeník s reportáží o útoku helikoptér Oceánie na lodě s uprchlíky (např. loď s Židovkou a jejím dítětem je smetena bombou), přičemž návštěvníci se mohou samou zlovůlí potrhat smíchy/nenávistí. Není to tak dávno, kdy českým internetem proběhlo video o způsobech zadržování uprchlických plavidel tuším Řeky. Nejčastější reakce některých našich spoluobčanů (spousta se přitom na svých profilech přiznávala k sympatiím s jistou stranou, která tak ráda banuje nesouhlasné názory, jakkoliv její název to vylučuje) byla: Postřýlet, vibít dojednoho. Na lodích přitom byla spousta MALÝCH dětí! Nehledě na to, jak se na uprchlickou krizi díváme (není to tak docela černobílý problém), přát někomu takovou smrt je poněkud zvířecké. Ironií je, že často jsou to tito lidé (a jejich vůdce/i), kteří si chudáka Orwyho berou do huby, aniž by tušili, že 1984 varuje právě před lidmi a stranami, jako jsou oni (o tom, že nechápou, že např. Facebook je soukromou firmou, která má svá pravidla, která si nepročetli, pak se diví, že jim smazali příspěvek a nadávají na orwellovskou cenzuru, raději pomlčím).

25 03.04.2020

Tak asi takhle. Četl jsem jak originál, tak tohle převyprávění, a musím říct, že kdyby Vernův originál byl stejný jako Neffovo převyprávění, byla by to vážně skvělá dobrodružná kniha. Ve svém komentáři budu nutně muset hovořit ve velké míře i o originálu.

Neff v téhle knize napravil dva velké nešvary (jeden z nich i odkryl):
1) Zkrátil popisy, které jsou v originálu NEÚNOSNÉ. Opravdu- každá ryba, každý jednotlivý tvor je zařazen a velmi zdlouhavě popsán. Nechápu, k čemu bylo všechno to zařazování. Je mi jasné, že v polovině 19. století to byla velká věc, přesto si neumím představit tehdejšího kluka, jak se živě zajímá, že tenhle mlž patří do zvířecího království, čeledi mušlovitých, podčeledi žvýkačkovitých. Román byl díky tomu nesmírně předstižen dobou. Neff vzal a 98-99 % všech popisů mořských tvorů vyhodil (pozor, ty tvory tam nechal, pouze odstranil jejich zařazování a popisy jako takové nechal jen u některých). Román tak rázem ztratil přibližně polovinu svého objemu.
2) Rozvinul příběh. Když se podíváme na originál zjistíme, že jeho děj byl ubohoučký. Verne se tak dal do popisování, až zapomněl, že nepíše učebnici podmořské biologie, ale beletristické dílo. Místo mu tak zbylo jen na bezcílnou cestu s odpudivým šílencem v atraktivní ponorce (to zas musím uznat). Neff vzal, a z epizodní postavy kapitána Farraguta učinil Nemova úhlavního nepřítele. Pohon ponorky změnil z elektrického na elektricko-spalovací, přičemž spaluje se nikoliv uhlí, nebo tak něco, ale mýtický vulkanit s legendárními schopnostmi. A navíc- Nemo tu má opravdu velmi nečernobílou motivaci svého podmořského pobytu.
Za mne jsou tyto změny opodstatněné a při pohledu na originál i žádoucí. Tak nějak nechápu výkřiky některých zdejších komentátorů, nadávajících na Neffovy zásahy. Chápu, že v době socíku byla ta kniha něco jako únik na svobodu a že na téhle knize vyrostli a pozměnění je vlastně svatokrádež, ale ruku na srdce- dnes je k dispozici větší množství lepších knih, které dnešního mladého čtenáře chytnou víc, než učebnice podmořského života s kapkou děje (nemluvím nutně jen o nových knihách, ale i o starých, které za socíku nebyly známé/nebyly k dispozici). A upřímně- u takových prostě Vernův originál nutně musí prohrát. Proto jsem osobně rád, že pan Neff to vzal a upravil- nyní to má potenciál získat nové čtenáře i originálům. A pokud se tak stane, můžeme být jen rádi.

Samostatnou kapitolu pak tvoří obrazový doprovod. Burianovy ilustrace jsou prostě a jednoduše FANTASTICKÉ (asi budu muset ukrást originály), působí tak realisticky, a přitom tak poeticky... Už jen kvůli nim se to vyplatí koupit. Velmi oceňuji také schéma Nautilu od pana Badalce, je vidět, že si s tím vyhrál.

Shrnuto a podtrženo- tleskám panu Neffovi, že to upravil. Teď je to příběh, jaký jsem očekával od originálu. Jednu * ale strhávám kvůli někdy nelogickému chování postav na konci knihy (zvláště Neda Landa).

… a ti, kteří bez pádných argumentů nadávají na tuto úpravu, by si měli ještě jednou a pořádně pročíst autorův doslov.

4 28.03.2020

Právě jsem tuto knihu dočetl a tak nějak nevím, co si o tom myslet. Shrnu to tedy ve dvou (pro mne netypicky) skupinách.

Začnu tedy klady:
+Clarke se rozhodl poslat své hrdiny na návštěvu Halleyovy komety. Přistání na ní je tak jaksi odbyto, ale operace prováděné na jejím povrchu, včetně popisu povrchu a jeskyně, jsou vymyšleny opravdu úchvatně (včetně mytí lodi v gejzíru komety).
+Nápad se záchrannou misí kvůli lodi, rozbité na Europě, je také skvělý, nicméně taktéž odbytý (průlet kolem Slunce- žádné emoce nečekejte, prostě další den v kanclu).
+Ztroskotání lodi Galaxy na Europě taky není špatným příběhem, ale je to vyprávěné velice rychle. Přesto se zde mihnou jak obyvatelé Europy, tak Monolit. Popis měnící se Europy je rovněž velmi pěkný.

No, a teď zápory:
-Popisy lodí. V minulých dílech jsme dostali poměrně zevrubné popisy lodí včetně typu jejich pohonu. Tady se Clarke dostane snad jen k jednomu popisu lodního pohonu, zběžně načrtne, že každá loď má svůj malý raketoplán, jedna z nich má dokonce i bazén, dozvíme se, že jak Universe, tak Galaxy jsou daleko vyspělejší než Discovery a Leonov (ale v čem- tedy kromě bazénu a vyšší rychlosti, která se navíc bere jako standard) a toť vše.
-Zkratkovitost. Polovina knihy je věnována tomu, že se jedna loď snaží zachránit loď sesterskou, která uvízla na cizím světě (kde navíc neměla co dělat). A když už čekáte a těšíte se na dramatickou záchranu ze zakázaného světa, Clarke jako zkušený režisér udělá střih, a zrazu jsou všichni ztroskotanci zachráněni. To platí i o závodě s časem, tedy kdy jedna loď letí z komety na planetu na opačné straně Sluneční soustavy, přičemž se to snaží stihnout v co nejkratším čase. Žádné napětí, žádný popis, prostě letí pekelně rychle, jsou viděni ze Země á střih.
-Politikaření. Skutečně velkou část knihy zaujímají Clarkovy predikce pozemské geopolitiky. Budoucnost je sice v této knize růžová, nicméně když se autor začal vrtat v různých bývalých revolucích, v teroristických organizacích, které by v něčem jako Vesmírná odysea neměly mít spolu s politikou vůbec místo, začalo se mi dělat nevolno. Rovněž pokusy o nějakou... sociální filosofii by si zasluhovaly asi víc místa, než jen pár řádků, pokud to teda chce autor vzít od podlahy. Zdaleka největším mínusem zdejší politiky ale je, že se tu roztahuje na úkor kosmu, který je sice samozřejmě zastoupen, ale už nedostává takovou pozornost, jako v předchozích dílech.
-Postavy. Nejedná se ani tak o postavy z lodi Universe, tedy herečku, spisovatelku, bývalého astronauta, hudebníka, etc. (koneckonců v současnosti opravdu existuje projekt na vyslání umělců na let- kolem Měsíce), ale velmi mi vadil několikastránkový popis života čínského magnáta, jehož jediným přínosem pro příběh bylo to, že vlastnil lodě, o kterých v této knize půjde. To samé se dá říct i o jisté osobě, ale nechci spoilovat, kdo četl, už asi ví...
-Nekoncepčnost. Na počátku této knihy se každou kapitolu podíváte někam jinam, a to v docela rychlém sledu. Po chvíli mne to začalo tak trochu štvát. Nekoncepčnost ale lze vztáhnout i na CELOU tuhle knihu. Proč vůbec vznikla? Jaká je její úloha v rámci série? Monolity jsou zde přece zmíněny až na konci (mimochodem jediná bezvýhradně skvělá kapitola je až ta úplně poslední, která se odehrává roku... 3001). Velmi zbytečná publikace.
-Alternativní světy. Clarke řekl, že každá Odysea se odehrává v jiném, alternativním světě. Tady tedy mohli přistát na Europě bez problémů (hned dvakrát), zatímco v 2010 je psáno, že každá sonda, která se v daleké budoucnosti pokusí zde přistát, shoří v europské atmosféře. Clarke rovněž psal, že všechny pro sérii společné postavy je třeba chápat taky docela alternativně. Hned Heywoodův počátek ale dost nealternativně navazuje na 2010.


Celkově tahle kniha trpí velkým množstvím mínusů, které pro dobro potenciálního čtenáře nebudu dál vypisovat. Pro mne byla velkým zklamáním ztráta nadšení pro odkrývání nového, které bylo tak patrné v 2001 a 2010, zatímco v 2061 se kosmické nadšení rozpustilo v politice a politikaření. Skutečně výborné momenty (Halleyova kometa, závod z časem, europské dobrodružství) se tak nacházejí v zoufalé knize (tedy dle Clarkových standardů).

Zatím nehodnotím *.