hetzerjoke
komentáře u knih

Je příjemné po dlouhé době přečíst inteligentní Sci-fi, ve kterém se stále nestřílí lasery a děj se odehrává pouze na jedné (byť, pravda, ne na té naší) planetě. Velkou předností této knihy je právě ona střízlivost a racionalita, která nutí člověka přemýšlet a uvažovat. Prozkoumávání neznámé planety v daleké galaxii v režii anonymní šestice vědců je velmi poutavé, ale více než samotné získávání faktů v terénu mne bavily následně vedené úvahy. Skvěle prováděné asociace, logické argumenty a zároveň úžasná fantazie - Koordinátor a jeho parta vesmírných Robinsonů jsou skvělými postavami, s nimiž se čtenář nenudí. Přidejte někdy až hororovou atmosféru prvních setkání s neznámými bytostmi, a máte poutavou knihu, která rychle ubíhá a na konci odhalí velmi poučnou hlavní myšlenku.
Proč tedy přes tento výčet chvály strhávám jednu hvězdu. Trochu mi tam na Edenu scházela dramatičnost mezi lidmi. Ač dobře napsané, charaktery vědců byly trochu lehce ploché a až na Doktora a Koordinátora v podstatě nebyli nijak povahově rozlišeny.


Cujo trpí vším, čím knihy Stephena Kinga trpívají - že začátku je strašně rozvleklý, obsahuje celou řadu nedůležitých vedlejších dějových linek a na každé stránce se nelze vyhnout otravné myšlenkové asociaci nějaké postavy, která na každé prohnutí mraků reaguje sáhodlouhou vzpomínkou na dětství a hromadou v půlce ukončených myšlenek. Celé je to takové patetické, špatně se to čte, pokud zrovna nemáte náladu.
Abych ale jen nekritizoval, musím vyzvednout příjemné a výborně popsané hlavní charaktery, a to v čele s maxipsem Cujem a jeho smutném boji proti vzteklině. Příběh sice příliš neplyne, ale je poměrně zajímavý a čtenáře nutí k strachování se. Aby se těm ubohým duším, které King na svých stránkách mučí nepřibylo ještě další trápení.
Kniha je to strhující, ale spíš než horor je to taková náhrada za večerní televizní krimi noviny. Pouze krev, sliz a zlomeniny, ty horor nedělají.


Příjemné, úsporně a čtivě napsané, čistokrevné Sci fi. Kladně hodnotím charismatického hlavního hrdinu a šedou karmu všech postav, záporně občasnou zkratkovitost a dlouhé popisy prostředí, jež ubírají na dynamice.


Upřímně, že začátku jsem se nad každou větou ušklíbal a v duchu kroutil očima nad tou předvídatelností a patetismem. Naštěstí jsem se nakonec dokázal silou vůle začíst, za což jsem si následně až do poslední stránky blahopřál. Ačkoliv tentokráte moje staronové shledání s Verneem dopadlo celkem zdárně, bojím se, že koronténa mne nakonec donutí sáhnout k staršímu obsahu mé osobní knihovničky. A to už by nemuselo být hezké.


Nečetl jsem originál, a ani jej číst nehodlám, neboť bych si nerad zkazil dobrý pocit. Zemí Šelem jsem dlouhou dobu jakožto neznámou Verneovku ignoroval především proto, že se mi nelíbilo prostředí příběhu. Chybělo mi tu neznámo, prozkoumávání nových oblastí a také, ano, trochu toho boje o život. Když jsem pak nakonec před pár týdny vzal knihu konečně do rukou, příliš jsem toho neočekával.
Naštěstí, zatímco první polovina díla mé předsudky spíše potvrzovala, během druhé už jsem se začetl a přišel příběhu na chuť. Ich forma (kterou jsem u Verneovek dosud nepotkal) byla výborně napsaná a světe div se, i v prozkoumané a zalidněné Indii se pořád něco dělo. Cesta parního slona mě jednoduše příjemně překvapila. A to bych zvlášť u téměř 200 let staré knihy rozhodně nečekal. Jednu hvězdu strhávám snad jen proto, že se spisovatel neodvážil jít více do dramatu a cestovatelé tak víceméně vše přežijí bez jediného šrámu.


Úctyhodné ukončení skvělé trilogie. Knihu samotnou samozřejmě bez znalosti předchozích dvou dílů vůbec nemá cenu číst, resp. čtenář by se tímto ochudil o valnou většinu navazujícího děje, jehož vyvrcholení nám Corrinové přinášejí. Všeobecně vzato – tento díl je v rámci trilogie sice nejvíce akční a takříkajíc dějový, zároveň však mnohokrát zabrušuje na tenký led improvizací a nelogičnosti. Rozporuplnost celého tohoto díla mě v důsledku nutí k označení nejhorší díl série, ovšem toto označení je velmi zavádějící – kniha je to silná, poutavá a stejně jako předchozí díly má co nabídnout.
Pomyslné zlato za nejlepší dějovou linku u mne trochu netradičně vyhrál zdánlivě bezvýznamný mladý herec Tyros Reffa, muž, který veškerou politiku i intriky odložil stranou pro jednoduchou, osobní pomstu imperátorovi. Jeho příběh byl svěží, úsporný a především s výborným závěrem.
Ovšem sám imperátor a jeho posluha Fenring svému samozvanému nepříteli směle sekundují. Hasimir je po své pauze z předchozího dílu opět ve formě a připraven lstí i vlastním nožem opět dělat co se dá, aby rod Corrinů udržel u moci. Shaddam se naopak během svého okázalého tažení chová jako utržený že řetězu, zcela iracionálně a brutálně, posilován vírou v brzké dokončení Amálu.
Ovšem Tleilaxan Hidar fen Ažidika, jež má vývoj umělé melanže na povel nejen že se začíná propadat do šílenství, ale také se začíná povážlivě osamostatňovat vůči impériu.
Vévoda Leto Atreides jako by si chtěl během děje poslední knihy chtěl vynahradit ty roky, kdy se choval rozumně, a s pomocí svých moudrých kumpánů se vydává na "válečnou stezku". Tu a tam jeho tažení působí poněkud zbytečně, ovšem útok na okupovaný Iks rozhodně považuji za velmi povedený, přirozený klimax trilogie.
V boji o Iks se nejvíce výrazně projevuje princ Rhombur Vernius, sice z větší části kovový, avšak o to více zanícený svojí dlouholetou válku dotáhnout do zdárného konce. I přes jistou tragiku svého osudu si překvapivě po celé tři díly zachoval upřímný optimismus.
To C'tair Pilru, jež zbyl na Iksu jako poslední kapka odporu v moři tyranie zde vystupuje jako vyčerpaná troska, kterou drží nad vodou pouze vlastní nezlomnost a víra, že se dočká vítězství...
Vedlejší dějová linka o samodruhé lady Jessice na Kaitanu nebyla příliš zaživná a své světlé chvíle získala pouze díky tomu, že byla propojena s linkou...
Barona Vladimira Harkonnena a jeho křivého poskoka Pitera. Zatímco baron se během knihy dočká nevděčně malého (i tak však skvělého) prostoru, když se učí dvorní etiketě, Piterovi vražedné Kaitanské eskapády příběh výborně oživují. Záporáci jednoduše opět co do kvality dějových linek kladné postavy přehrávají.
Normálně bych na závěr začal nadávat, jak byla Arrakiská linka s Lietem Kynesem nudná a zbytečná, ale... ona by to tentokrát nebyla pravda. Fremeni jsou suroví, krutí a děsiví, rozhodně jejich příběhu prospělo přidání Stilgara,budoucího Naíba síče Tabr. Pro jednou se zkrátka mezi Dunami méně mluví a více koná.
Závěrem snad jen postesknutí po minulém díle, který se nebál neskončit idilicky. Corrinové jako celek fungují na jedničku, ale přece jen se jedná o konec trilogie a jako tací si nemohou odpustit příslovečný Happyend.


Úvodem: knihu jsem četl bezprostředně po prvním dílu a mohl tak ocenit pečlivou provázanost mezi jednotlivými příběhovými liniemi. Nabízí se srovnání druhého dílu s předchozím - Atreidové byli více o politice a intrikách, Harkonnenové pro změnu sází na city mezi postavami, jejich motivech a myšlenkách.
Obecně řečeno, tento prostřední díl trilogie mi vůbec nepřipadal jako pouhá výplň mezi začátkem a koncem. Vlastně bych se ho nebál označit za lepší než díl první.
Leto Atreides se pevně ujal vlády nad svým rodem, ale stojí proti němu nejen Tleilaxané s Harkonneny, ale i jeho vlastní povinnost politicky přehlížet své touhy.
Rhombur s Kaileou se každý jinak popasovává s novou rolí vydědenců. Zatímco princ poměrně optimisticky a pln naděje, princezna otrávená sebelítostí a vědomím o bezvýchodnosti její situace.
Mladý Idaho se již ze začátku distancuje od ostatních a jeho vedlejší příběhová linie o podivných praktikách Ginázských mistrů zbrojmistrů tak spíše ruší nejen svou délkou, ale i patetismem a neustálým připomínaním, že Duncan je zkrátka nejvíc. Bruh...
Hasimir Fenring během těch pár kapitol, které mu byly dány nějak zapoměl intrikařit. A to mu to v prvním dílu tak šlo.
Stejně tak Baron Harkonnen, který veškeré dění v galaxii podřizuje starostem o vlastní zdraví. Jistě, i jako tlustá bečka stále tu a tam pustí hrůzu, ale postrádá prostor. Jeden by řekl, že se pro všechny své špeky prostě do románu nevešel.
To jeho milý, dobrosrdečný bratr Abulrud si v knize pobude celkem dlouho, naštěstí jeho příhody příjemně vytvářejí kontrast dobro / zlo. Musel jsem se usmívat, když jsem si představoval, jak si atypický představitel Harkonnenů užívá každou drobnost ve svém (dosti mizerném) životě.
A proč že má Abulrud tak mizerný život? No, vrásky na čele i jizvy na duši mu způsobuje brutální a divoké chování jeho nepovedeného synka Glossua. Ten uctyhodně nejen nahrazuje svého strýce v roli hlavního padoucha, ale také svými činy posouvá děj.
Depresivní tón knize dodává zoufalá cesta Gurney Hallecka za svobodou, které se mu v otrockých jámách Giedi Primy jaksi nedostává.
Na nedostatek svobody trpí také partyzán C'Tair Pilru, jehož boj v obsazeném Iksu jako by se inspiroval prorektorátními československými odbojáři. Ani on pár bombami nedokáže víc, než jen Tleilaxany naštvat.
A to nejhorší na konec - prokletá Arrakis a pokračující sága rodu Kynesů, která nabere na dynamice až v poslední třetině knihy, v době, kdy už jsem kapitoly o umma Kynes & son spíše přeskakoval.
Závěrem doporučení všem fanouškům původní Duny. Třetí díl je pro mě teď už jistota. Harkonnenové mě zanechali v příjemném napětí.


Čtivě napsaná kniha, vytvořená více méně především pro fanoušky původní Duny (kteří se v poutavém ději dozvědí mnoho a mnoho zajímavých detailů o všech postavách). Sama kniha má ovšem své světlé i temné stránky a dějové linie.
Pochválit musím příběhy Shaddama s Fenringem a rodu Atreidů. Zajímavé byly také boje mladého Idaha proti Harkonnenům.
Za nezáživné na druhou stranu považuji dobrodružství Pardota Kynese na Arrakis a rozjímání Bene Gesseritu o nutnosti splodit Kwisatze Haderacha. Znějakého důvodu.
A nakonec to nejlepší - baron Harkonnen, intrikařící proti všemu a všem, ve volném čase dávající průchod své krutosti. Spolu se sadistou De Vriesem tvoří dokonale prohnilý tým, který hodlá vesmír jaksepatří vyždímat.
Rozhodně se brzy pustím do pokračování.


Asi je to tím, že už jsem četl od Kinga hodně knih, ale tento krátký příběh z antiutopistických Spojených států mi celkem rychle zevšedněl, nijak nevybočoval z předpokládaného proudu a když se k závěru konečně začalo něco dít, bylo mi už celkem jedno, jak nesympatický Ben skončí. Jednoduše průměr, King napsal mnohem lepší...


Poutavě napsaná kniha, která z atraktivního tématu ztracené polární výpravy dokázala vytěžit vše zajímavé - strach, nejistotu, omrzliny, hlad, boj s přírodou i se sebou samotným. Autor jako by neměl s hrdiny příběhu ani špetku soucitu a s každou kapitolou na jejich záda nakládá další a další nesnáze, přičemž opakovaně natahuje struny napětí a zkouší, kolik námořníci dokáží snést. A čtenář, který si dokáže k postavám vypěstovat sympatie, pomyslně trpí s nimi (samozřejmě v tom dobrém slova smyslu). Ačkoliv je kniha stránkově velmi rozsáhlá, udržuje čtenáře ve stálem napětí díky krátkým kapitolám a faktu, že nová hrůza se skrývá za každou pátou řádkou. Terror jednoduše zcela odpovídá svému jménu.


Kniha to byla dlouhá, velmi dlouhá a takřka časosběrná. Jednotlivé dialogy v kapitolách měli absurdní půvab, každé heknutí, každá hloupá poznámka, vše zde bylo uvěřitelné a komicky bizarní. Škoda jen té rozvleklosti - myslím, že by se stejně dobře (a možná lépe) četla hlava XXII. s poloviční naloží stránek. A k otázce morienhitwen:největší hajzl byl pro mě asistent kaplana a jeho odporný alibismus.


Kniha se mi velmi líbila pro svou jednoduchost a strohý, úderný styl vypravování, jenž mě nezahlcoval sáhodlouhými popisy či líčením. Drsný příběh Turiho a jeho cesty k statusu legendy vás určitě zaujme. Mnoho odboček, nečekaných souvislostí, aha momentů a krvavých praktik Sicilského podsvětí.


Přečteno jako maturitní četba, tudíž bez velkého nadšení a z čistě praktických důvodů. Shakespeare napsal na svou dobu překvapivě poutavé drama, které ovšem vázne, jakmile se přestane fylozofovat. Zápletka děje prostá, ale dostačující. Síla tohoto díla se zřejmě skrývá v jazykové části, především ve verších.


"Celý život se mi zdálo, že jsem žil jindy a jinde..."
Zkušeně napsaná kniha o naději, síle vůle a touze po svobodě, která je silnější než temné zdi samotky. Hlavní hrdina každým svým slovem inspiruje čtenáře, dává jim na obdiv cenu lidské duše a zcela překopává systém současných hodnot. Jeho myšlenky jsou skutečně velmi uvěřitelné a příjemně pošetilé, takže na jednu stranu o síle jeho mysli pochybujete, ale v dalším okmažiku si uvědomíte, kolik krásy se skrvá v jeho světě. Toulat se po hvězdách vyžaduje pevnou vůli, a tu Jack London rozhodně v době psaní této knihy měl.


Stejně jako předchozí díly, i tento má mnoho silných momentů, ale také nějaké ty chybičky.
+ dějová linka Cersei rozhodně stojí za to. Ukazuje intriky, strategii i osobní spory, zkrátka vše, co je na Písni ledu a ohně oblíbené. Ponurá atmosféra, navozující pocit, že je vše ztraceno.
- Sam a jeho (podle mého) nudné cestování. Absence Tyrionových eskapád, zpříjemňujících předchozí díly.


King nezklame nikdy, jednu hvězdičku ubírám za to, že děsivý příběh prokletého městečka se občas vlekl, a občas naopak až nepříjemně rychle ubíhal. Ovšem to už hledám chyby tam, kde pro ostatní dozajista nejsou. Prokletí Salemu je výtečný horor, další Kingův fenomén.


Stejně jako první sbírka, i toto dílo pro mě bylo poněkud rozporuplné kolísající kvalitou jednotlivých povídek, která se pohybovala od výborných až po -co sem to sakra četl- kvalitu.
Hororové povídky patří k nejlepším, např. Krysy.


Většina povídek velmi temná a děsivá. Bohužel, skoro každá třetí působí dojmem, že ji Lovecraft napsal pod vlivem drog a kdo ji ve stejném stavu nebude číst, nepochopí ji. Psychadelické sny mi nesedly, proto strhávám dvě hvězdy. Za zbytek jsem opravdu vděčný, např. Dagon v sobě má tajemné kouzlo, jaké jsem předtím nezažil.


Nápad zajímavý a v české literatuře svěží a neokoukaný. První část považuji za výborně napsanou, ovšem výtku bych měl k až zarážejícímu konci. Vše bylo rychlé, zmatené a příliš snové. Po celou dobu jsem doufal, že se to (jinak bezchybnému) hlavnímu hrdinovi jen zdá. Že jde o prvotinu jsem se dozveděl až po přečtení, a i když kniha nebyl můj šálek kávy, věřím, že s další se mi autor už trefí do noty:)
