Hilda_ komentáře u knih
Osobně bych čekala více specifických rad. Například píše, že když je zima, upravuje psům stravu, ale už pořádně nenapíše jak. Chce, aby se lidé vyhýbali internetu, kde mohou být špatné rady, ale stejně je tam budu muset hledat, jelikož mi tato kniha tolik rad nedala. Je to spíše kniha k tomu, abychom si uvědomili, co by pro nás pes měl znamenat, to že má svou duši a že často není chyba v něm, ale v nás. Osobně ale souhlasím se vším, co Desenský napsal a určitě bych knihu doporučila všem lidem, co mají pejska, nebo se chystají si ho pořídit.
Má to pár stránek, ale směju se snad na každé. Velká škoda, že se už dál nepřekládá a nevychází nové díly. Ráda bych si pořídila do knihovničky. Přečtu tedy alespoň vše, co je dostupné jako e-kniha.
Před Ritmatikem jsem četla Elantris a zatím první dva vydané díly Archivu bouřné záře. Archiv bouřné záře je pro mě zatím nepřekonatelný. Ritmatik je podle mě srovnatelný s Elantris. Byl ještě o něco jednodušší na pochopení a tím pádem i vhodnější pro mladší čtenáře, což ale nemusí být mínusem. Stejně jako ostatní Sandersonovo světy mě i tento zcela pohltil a byla by škoda ho ještě více nerozvinout. Doufám, že Sandersonova spisovatelská kariéra bude hodně dlouhá a plodná. Třeba se nám do rukou ještě něco ze Spojených Ostrovů dostane.
Joel mi byl celkem sympatický, ještě o něco více se mi líbila Melody. Věřím, že mnoha lidem by mohla jít na nervy, ale mě ne. Srdce mi poskočilo radostí kdykoliv Melody dramaticky vzdychala či vyslovila "tragický" a "úděsný". :D
Oblíbený citát:
„Tak tohle byl ten tvůj velkej plán, jo? Udělat hysterickej výstup?“ (Joel)
„Hysterickej výstup je šlechetná a časem prověřená strategie,“ odpověděla vesele. „Zvlášť když má člověk dobrý plíce a před sebou nabručenýho starýho vikáře...“ (Melody)
Z knihy mě zaujal následující úryvek. Jde o reakci myšky na povodeň způsobenou aktivní sopkou. Za všechno vždycky může mládež! :D
„Za maminčiných časů se něco podobného nikdy nestalo. Nikdy by to nikdo nedovolil. Teď jsou ovšem jiné časy a mládež je neukázněná.“
SPOILER
Mezi filmy je pro mě tento díl nejlepší. Knihy jsou v tomhle ohledu více vyrovnané, ale přesto bych řekla, že tento díl je o trošku výš, především díky posunu příběhu a zjištění nových informací o Harryho rodině. Více než film se kniha noří do doby, kdy v Bradavicích studoval James, Peter, Sirius, Remus a Snape. Moc se mi líbila část, která vysvětlovala záležitosti ohledně zvěromágů. Také tajemná Křivonožka má oproti filmu větší prostor. Naopak ve filmu se mi mnohem více líbila scéna se záchranným autobusem a celkově práce s obracečem času měla ve filmu lepší efekt. (Například házení kamínku do okna, nebo jak je Lupin honil po lese.)
Doplněk ke komentáři od weirdie:
Lupin lektvar nepil, aby se neměnil ve vlkodlaka, ale aby důsledky přeměny byly mírnější. Myslím, že zrovna tato část nijak odfláknutá nebyla. Měnil se každý úplněk, ale ta jedna konkrétní přeměna byla prostě horší, protože si nedal lektvar na zmírnění.
Ačkoli mě k tomuto čtení dokopala škola, byla jsem příjemně překvapena. Jako nevěřící Tomáš jsem k tomu byla nejdříve celkem skeptická, ale dobře to dopadlo, protože autor není tím "stereotypním" věřícím, kterého si mnozí ateisté představí, ale má to v hlavě velmi dobře srovnané a téměř se všemi jeho myšlenkami jsem souhlasila.
Díky knize jsem se také mnoho nového dozvěděla, především o historii evoluce nebo Inteligentním designu. (O genetice už jsem toho věděla dost z gymnázia).
Kéž by všichni věřící zastávali názory jako Marek Vácha.
Nejvíce zvědavá jsem byla na kapitolu "Hra na ateismus", protože jsem jako ateista čekala nějaký útok proti ateistům. Po přečtení jsem ale možná byla trochu zklamaná, protože jsem nenalezla žádnou souvislost mezi textem kapitoly a nadpisem a slovo ateista se již pod nadpisem nevyskytovalo.
Myslím, že nad světem mohu přemýšlet komplexně, ne jen vědecky a obdivovat jeho krásu aniž bych ji připisovala Bohu. Zastávám názor citovaný v knize od Richarda Dawkinse "divím se, že po vydání Darwinova O původu druhů náboženství ještě vůbec existuje". Myslím, že ale není na místě u této knihy kritika náboženství, ale spíše naopak obdiv toho, kam se svět posunul a že i věřící už dospěli k tomu, aby vědu pustili mezi sebe.
Sám Marek Vácha je nejlepším příkladem toho, co v celé knize obhajuje, to, že křesťanství a věda se nevylučuje.
První polovina knihy mě moc bavila, potom už nadšení trochu klesalo. Bylo to ale vcelku příjemné čtení pro dospělého. Jelikož je to kniha pro děti, dávám 4/5 (místo 3/5). Jako dítě bych z toho byla nadšená. :)
Nejoblíbenější trojverší:
hozená mince
ještě se blýskne slunce
než klesne ke dnu
Těšila jsem se, že to bude něco na způsob Hildy, kterou zbožňuji. Hilda je ale spíš komiks, značící pohyb, jakousi dynamiku. Tohle je jen pár obrázků a k nim maličko textu, který mě nijak nezaujal. Výtvarně je dílo každopádně zdařilé, ale s formou a obsahem jsem se neztotožnila. Přišlo mi to takové neosobní a povrchní.
SPOILER
Osobně mě příjemně překvapilo, že ačkoliv byl autor vychováván silně věřícími rodiči, dokázal svými racionálními úsudky své názory změnit a nepřijímal předkládané hodnoty a zásady jen proto, že byly žádoucí. V tomto je mi autor velice sympatický.
Jediné co mě štve na čtení této sérii je, že jsem začala moc pozdě a o největších zvratech díky médiím už vím. :D Ze začátku se to pravda trochu táhlo a já četla knihu jen doma a do školy na přednášky nosila tenčí. Od půlky ale začínala nabírat větší obrátky a pak už mi kniha tak těžká nepřipadala na tahání do města, abych si ji četla, když někde čekám. V městské se na mě smáli především různí důchodci, kteří si určitě mysleli že jsem buď blázen, když táhnu 1200 stránkovou knihu, nebo si mysleli, že čtu bibli (když kniha byla černá, bez obalu).
Pěkná kniha. Na každého asi jistě působí tak, že se ho nutí vžít se do toho, jak se každý imigrant cítí. I když souhlasím s tím, že je to asi trochu přikreslené, že každý nebude takový "perfektní" imigrant a že se většinou nemusí setkávat s až tak neznámými věcmi, nemůžu souhlasit s komentářem od Widow Embalmer, že je to příručka pro uprchlíky... Co by to asi uprchlíkům dalo? Když už, tak příručka pro ty, kteří je přijímají... Pro mě je to ale především spíš umělecké úžasné dílo. :)
Od teď
když slyším jméno Karel
vždy v hlavě mi zazní
v prdeli barel
:D
Pozor, obsahuje spoilery!
Přišlo mi to úplně jiné, než první díl, který končil uzavřeně. První díl působil jako by už nic nemělo navazovat a až po jeho dopsání se autorka rozhodla nějak navazovat. Tím víc mě ale toto pokračování překvapilo, protože jsem to nečekala. Už se to netočí jen kolem Aramanthu, ale jde o fajnové putovní dílo, objevují se zde jiné národy, jiná místa a pracuje i víc s vyvíjením postav. Mnohem lepší než první díl, který také nebyl špatný.
Spoiler jako kráva: Bylo mi strašně líto Oritze, do kterého jsem se fakt vžila a který by byl pro Orličku fakt super, kdyby už nebyl pod vládou Pána. :D Vůbec se tam nezmínilo, že by někomu bylo líto, že ho zabili. Vrazi!! :D
"V téhle hře hladce vítězí ten, kdo uvěří, že se šest nemožných věcí stane každý den ještě před snídaní." citát z knihy, který se zde objevuje dokonce dvakrát a odkazuje na Alenku v říši divů od Lewise Carrolla. :)
Kniha, která děti nabádá k tomu, že je normální hřešit a pak stačí jen poprosit za odpuštění. Není tam zmínka o tom, že by člověk měl být hodný pořád. Když srdíčko bylo hodné, nic se nezměnilo, ale jen když se pomodlilo, stalo se čistým. Takže může být zlé a pořád se modlit. To je podle knihy lepší, než být hodný. Tohle bych určitě svým dětem nečetla. Brrr.
Já tuto knihu dostala ve školce, když jsem vycházela. Do církevní školky jsem chodila ráda, jelikož do nás takové rozumy nikdy necpali. Tenkrát jsem ještě číst neuměla a asi bych to ani nepochopila, když to ale čtu teď, jen nad tím nesmyslem kroutím hlavou.
Páni.. Pú a Tao? A vida.. jde to k sobě. Pú je úžasný příklad nepopsané destičky :)
Příběh skvělý, asi lepší než předešlý Cytonik. Jen mi někdo vysvětlete, v čem je to soubor tří novel? Příběh plynule navazuje, mezi údajnými novelami nejsou žádné dějové skoky, jsou tam dokonce stejné hlavní postavy a jediné, co se změní je nejhlavnější postava, neboli úhel pohledu. Ale s tím se u románů běžně setkáváme. Za mě je to dost matoucí a dokonce jsem kvůli tomu knihu odkládala, protože mě často krátké příběhy nenadchnou tolik, jako ty rozvinutější. Podle mě je to trochu přešlap i z marketingového hlediska.
Ilustrace za 5 hvězd. Ty vysvětlující odstavce bych dala vždy až za pohádku, ne před. Spusta překlepů a některé příběhy byly dost slabý. Z 18 pohádek mě zaujalo tak 5. Nejlepší: O dvanácti měsíčkách, Děti a Slunce, Králičí dárek, Louskáček, Vánoční hvězda
(SPOILER) Za mě asi taky nejlepší díl. O to víc, když se mě téma okolo psychiatrie osobně dotýká. Děkuju za takovou knihu!