Hiroko
komentáře u knih
Tichý muž
Sandra Brown
Knihu jsem si zaklikla kdysi do některého z témat výzvy, ale nakonec jsem přečetla jinou. Ale řekla jsem si, že si ji v "chci si přečíst" nechám, protože mě zaujala anotace. A VÝBORNÉ rozhodnutí.
DOPORUČUJU všem, kteří mají rádi dobré příběhy. Tak trochu o lásce, tak trochu o těžkostech, tak trochu o zvláštnostech, tak trochu o nenávisti, tak trochu o dobrosrdečnosti a tak trochu o odvaze. Všeho je tam "tak trochu" ale rozhodně dost na to, aby to člověka chytilo za srdce.
Za mě osobně je tohle 6/5 nebo taky 11/10 a zařazuji ji do své knihovny i pro babičku, protože některý příběhy prostě člověk chce mít blízko u sebe.
Magický náramek
Natalja Ščerba
Moc se mi líbilo zapojení světa do toho čarodějného. Taky se mi líbil způsob cestování a jeho "navigace". Rozdělení čarodějů mi připadalo zajímavé, ale vzhledem k tomu, jak i spousta těch "divokých" žila v moderním světě mi to připadalo lehce povrchní. No a to je asi všechno.
Hlavní hrdinka mě štvala od začátku až do konce. Nejvíc mi na ní vadila asi neschopnost získávat informace a to i přesto, že jí všichni do hlavy valí, jak silný náramek má. Prostě si jen tak pluje, není ani za mák aktivní, všem na všechno skočí a občas působí až hloupě. Některý postavy se mi líbily víc některý míň, ale všeobecně mi vadila komunikace, kterou mezi sebou spíš neměly. A jako pardon, ale chování některých postav bylo fakt na hlavu nehledě na to, že občas se tam mezi dvěma větami událo něco, co jsem si říkala "jak???".
No zážitek zajímavý, ale další díly asi číst nebudu.
Křiváci
Maureen Johnson
Za mě 50/50.
Nejprve to negativní a to jsou postavy. Snad ani jedna postava mi nebyla natolik sympatická, abych o ní chtěla vědět víc a často jsem se dozvěděla víc, než jsem chtěla. Většina mě rozčilovala, druhá půlka mi byla volná a ani hlavní hrdinka mi nepřišla kdovíjak propracovaná a většinu času mě spíš obtěžovala. No prostě, postavy mě nijak nenadchly a celkem mi snižovaly můj zážitek ze čtení.
A teď to pozitivní a to je hlavní záhada!! Ta mě bavila ohromně, kdyby se jí kniha věnovala víc, rozhodně bych hodnotila lépe. Taky se mi líbily detaily, jako vsunuté zápisy z rozhovorů se svědky, zapracovaný dopis od Křiváků, detaily z životu Ellinghamových, to bylo fakt parádní a i proto jsem si půjčila i druhý díl, kde jak doufám, se dozvím zase o něco víc.
Letní bouřky
Eva Pospíšilová
Parádní čtení do pařáku i pršení. Člověk se u toho prostě musí vrátit do svých mladých let, kdy sám nechtěl komunikovat, páchal naschvály a škodolibé zlo a trpěl tím, jak jsou všichni proti němu. Navíc hlavní hrdinové jsou prostě ty psí typy (jídlo/spánek/pohyb) a to je prostě TO VONČO. :) Strašně jsem se u toho bavila a doporučuju všema dvaceti. Navíc dostanete v balení prostě nádhernou obálku.
Počkej na moře
Veronika Opatřilová
Za mě rozhodně 5 z 5! Ihned po dočtení jsem měla tendenci knihu jen překlopit a přečíst si ji celou znovu. Všechno je to tam. Závěr knihy je okouzlující a dovolí právě ten "život" nejednou zmíněný.
Co se tedy musí autorce rozhodně nechat jsou popisy počasí. I v těch vedrech, mi její popisy mlhy a zimy za okny připadaly skutečné. Jakoby stačilo udělat krok a člověk by tam byl.
Návrat domů
Yaa Gyasi
Vybráno do výzvy a nelituju. Rozhodovala jsem se mezi Návratem domů a Africkými pohádkami a nakonec v knihovně měli tohle. V první dvou kapitolách, které se týkaly sester jsem trochu litovala, protože to bylo na mě až moc. Ale nakonec jsem knihu po prvotním šoku zhltla za dva dny a musím říct, že absolutně nelituju. Kniha se, i přes to těžké téma, čte krásně. Je napsaná lehce a dobře přeložená. Na začátku je "strom", takže si člověk vždycky může ověřit, kdo ke komu patří, pokud si není jistý a všechny ty příběhy jsou těžké, ale lidské a člověk se zlobí, že to není spravedlivé a soucítí s těmi lidmi. A tak moc jim fandí, aby to pro ně dopadlo... ale život je pořád stejně těžký a i když se to sem tam trochu změní, nikdy to není dost. Přesto mě konec neuvěřitelně dojal. Knihu moc doporučuji všema dvaceti a i dvaceti cizíma.
Hvězdopravec
Martin Bečan
Hvězdopravec je podle mě skvost! Občas jsem byla trochu zmatená a někdy jsem si připadala úplně mimo, jako ve snu. A během čtení mě to bavilo čím dál tím víc, protože o tom to vlastně celé bylo. :) Bavilo mě nahlédnout do bláznivě krásné fantazie někoho jiného a bavilo mě celé to zpracování. Čtení Hvězdopravce stojí za to, ale je potřeba se trochu zasnít a nechat se nést na té příjemné, snové, fantazijní vlně.
A co si budem, ta obálka! A ještě, když člověk zjistí, kdo to na ní vlastně je. :)
Noci běsů
Kateřina Šardická
Mám z toho smíšené pocity a jsem vlastně i trochu zklamaná. Anotace slibuje fakt vzrušující příběh s kapkou magie, ale ve skutečnosti mám pocit, že jsem nedostala, to co mi bylo slíbeno. Čte se to krásně, autorka umí pracovat se slovy (mrzelo mě ne úplně dotažené nářečí, to by byla úplná pecka!), jenže copak by dneska někdo věřil, že v pohraničí existuje taková vesnice, kde platí vlastní zákony, kam "nemusí" policie, i když zmizí banda dětí. Proč tam není víc rozvedená ta "pohanská víra", na který to stojí?! Co jsou ti Starší vlastně zač, že z nich maj všichni tak velkej vítr, že se vyprdnou na hledání vlastních dětí? Proč Gusto není víc rozvedenej, když se zdá, že je docela důležitej?! Proč mi přijde, že mi chybí pár kousků skládačky, aby se mi to mohlo fakt hodně líbit?! Je to škoda, protože ten potenciál je obrovský a mě hrozně mrzí, že je ne úplně využitej.
Kufr paní Sinclairové
Louise Walters
Kniha je psaná retrospektivně, takže člověk se vlastně hned na začátku dozví, jak jedna z rovin dopadne. Jako jo, dozví, ale přesto kniha překvapí, a i když nejsem běžným konzumentem tohoto typu románů, slzička ukápla. Kniha je citlivá a osamělá, o hledání a nalézání, o ztrácení a bolesti a tak krásně si plyne, že ani nebudete vědět, jak rychle se dočtete k tomu překvapivému konci. Brala jsem ji do výzvy loňského roku a nelituju.
Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
Mary Ann Shaffer
Podle mě jedno z těch pěknějších zpracování druhé světové války a obléhání a nedostatku a toho, jak to poznamenalo různé lidské osudy. Během čtení se člověk zasměje, svírá se mu hruď a zároveň je často v úžasu, jak houževnatí dokážou lidi být, když nastanou těžké chvíle. Navíc tak krásné zpracování ve formě dopisů. Pokud jste i dnes fandou dopisování, tohle Vás potěší dvojnásobně.
Paní Živagová z Queen's Parku
Olivia Lichtenstein
Tak tohle jsem teda těžce nezvládla. Nedočetla jsem a asi ani nedočtu. Skončila jsem někde za 60 stranou. Nevím jestli se to potom zlepší nebo ne a nevím jestli to někdy zjistím. Každá strana se mi táhla, hlavní hrdinka mi rozhodně nesedla, zdá se mi hodně kňouravá a to není nic, co bych chtěla číst (toho mám dost kolem sebe). Co se mi ale líbilo byly úvodní recepty do každé z kapitol. Možná, kdyby byly kapitoly kratší a v knize tak bylo víc receptů, vydržela bych dýl.
Kostičkova dobrodružství v Kočkomoří
Zbyněk Holub
Knížka krásně plyne, má úžasné ilustrace a popravdě... takhle jsem se už dlouho nezasmála. Začalo to hnedka zkraje čičipirátem, co je vlastně kakadu. Králíkem s tím nezábavnějším jménem a co mě rozesmálo úplně nejvíc byli kočičí mořské panny mrouskalky. Rozhodně doporučuju všem věkovým kategoriím. Je to krásný a hodně zábavný příběh o přátelství a o tom, jak moc je důležité si hrát. A to platí, myslím, nejen pro kočky.
Jsem romantik, ale léčím se
Leah Konen
Nápad dobrý, ale zpracování pokulhává. Má to své světlé stránky, zajímavý vypravěč, hlavní hrdina muž (i když s autorem ženského pohlaví), nabušená malá sestra (Piper je boží! v osmi má mnohem víc rozumu než Gael v osmnácti :D)... a pak taky ty tmavý, kterých je bohužel víc. Některý "zvraty" jsem nepochopila nebo mi přišli hodně násilný (nutnost nějak spojit Gaela s ženskou postavou). Moje oči drásalo i to množství překlepů a chyb. Závěr jedno velký klišé... Nejvíc mě asi zajímal vztah rodičů a i ten mě nakonec dost zklamal. Za mě slabší průměr, číst se to dá, ale jednou to asi stačí. :)
Dej mi své jméno
André Aciman
Tahle kniha má své kouzelné něco. Končí i nekončí otevřeně a dává prostor k "coby kdyby" a to mám strašně moc ráda. Dej mi své jméno jsem zaklapla s hlubokým povzdechem. Teď stahuju film... a to jen proto, abych si prodloužila zážitek.
V mém světě rozhodně jedna z těch teplých top knih.
Za soumraku
Michael Cunningham
Tuhle knihu strašně nesnáším. Pokaždé, když se podívám, jak si hezky hoví v knihovničce si říkám, že se jí zbavím. No a pak si ji vezmu do ruky a vzpomenu si, že mám založených několik pasáží, co se mi líbily (protože celou už ji číst rozhodně nikdy nebudu!). A pak ji otevřu, ty pasáže si přečtu, usměju se, vrátím ji zpět do knihovny a než usnu, tak si vymyslím mnohem lepší konec. Takovej, kterej možná nevyzní tak "krutě reálně", ale rozhodně je hezčí.
A tak pořád dokola... tahle kniha se mnou asi půjde na konec světa.
Případ zmrzlých srdcí
Emma Kennedy
Wilma je snad jediná otravná a vlezlá holčičí postava, která mi tak perfektně sedla, že se dokonce směju i nahlas! Wilmu rozhodně doporučuju, je nejlepší, je zvědavá, je otravná, už se těším na další díl!
Pax, můj liščí přítel
Sara Pennypacker
Takhle se mě žádná kniha už velmi dlouho nedotkla. Vola je úžasná učitelka. Petr roste a rozumí a je bojovník. A Pax, Pax je lišák. Navíc pozadí knihy je opravdu nervydrásající ukázka toho, jak válka ničí nejen lidi a jejich osudy, ale i zvířata a přírodu. Je to krásná, ale drsná kniha.
Zvěrolékař na blatech
James Herriot (p)
Pamatuji si, když jsem knihy o veterináři Herriotovi četla na gymplu a pamatuji se, že se mi ohromně líbily. A rozhodla jsem se, že si je přečtu ještě jednou. Tehdy jsem některé části asi nedovedla tolik pochopit. Teď, jako pracující člověk (jako bonus u zvířat, ale to nejspíš není podmínka) už tomu rozumím mnohem víc. Lidi jsou nevděčný. Jen to ve svých historkách neumím tak krásně podat. :D
Jen třídit odpad nestačí
Vít Janota
Poezii nečtu, poezii nemám ráda a taky jí nerozumím. Zrovna tohle mi ale nějak sedlo... jak do nálady tak do aktuálních pocitů. Vím, že mi mnoho nuancí uteklo (to člověk pozná), protože poezii neumím číst, našla se ale i místa, která se mě dotkla. Taková, která jsou a budou aktuální, dokud my, lidé, zůstaneme takoví jací jsme. Poezii nečtu a nerozumím jí, ale v tomhle případě hodnotím velmi kladně, protože jsou tu místa, která by se měla dotknout nás všech (a dotknou).
A hory odpověděly
Khaled Hosseini
Teď, když knihu můžu konečně hodnotit s odstupem říkám Khaled Hosseini mě dostal. Takhle jsem si knihu už dlouho neužila a neprožila! Naprosto nepopsatelný zážitek, co mě na několik dní naprosto odrovnal, hlodal mi v hlavě a nedal mi číst nic jiného. Prostě pohlcující, nádherná kniha. Chci si přečíst nějaký dálší jeho počin, ale nejsem si jistá, jestli tolik citu, kolik autor do knih vkládá, dokáže moje srdce unést. Možná jsou jeho knihy "kouzla na jednou za sto let". A možná si vyčeprám jedno z těch kouzel dopředu. :)