Hobo
komentáře u knih
Žižka a jeho doba
Josef Pekař
Lépe než jakýkoliv neumělý komentář poslouží citát ze závěrečné kapitoly: "Co bych však v neblahých důsledcích, jež v té míře nebylo lze předvídati, kladl na prvé místo, to je skutečnost, že ono podlomilo osudně šťastný a slibný rozvoj našeho národa a to právě ve chvíli, kdy vyzbrojil se a vyrůstal k pravé velikosti. Mluvili jsme o zcela neobyčejném duchovním a kulturním rozvoji Čech od doby Karlovy, o mladé energii, jež proudila zemí, budujíc sebevědomý a pokročilý národ, plníc universitu českými mistry, kostely a knihovny uměleckými a vědeckými díly, v tom rostoucí měrou i českými spisy a traktáty a v demokratickém sklonu svém povznášejíc k účasti v životě kulturním i malého člověka městského a venkovského, ano snažíc se i rozličně o zlepšení podmínek sociálního nebo hmotného růstu jeho. Všude krátce byla probuzená síla národní v nadějném rychlém postupu, tak rychlém a útočném, že v blouznivém sebepřecenění sáhla k násilí, aby najednou dosáhla všeho, co jevilo se cílem žádoucím. Ale po patnáctiletém zuření revoluce se ukázalo, že zisky, jichž dosaženo, byly zaplaceny strašlivě: země byla plna trosek všeho toho, co dřív bylo titulem její slávy, vydrancovaná a zchuzená, a co je nejbolestnější, zbavená toho imponujícího počtu inteligence, s nímž minulá generace vstoupila v zápas za osvobození a proslavení svého národa. Největší a nejlepší část toho byla ztrávena, vyčerpána, zničena revolucí a to v situaci, jež takřka vylučovala možnost nápravy nebo náhrady: kulturní ochuzení a zjalovnění českého prostředí, zbaveného de facto myšlenkového ohniska university, která byla hlavním semeništěm pokroků minulých, a odervaného od obrodného duchovního společenství románského jihu a západu, byla konečným facitem podivuhodného vzepjetí české odvahy, té odvahy, jež pyšnila se nadějí: Linguam nostram magnificabimus.
Čteme častěji, že zásluhou revoluce je, že nám počeštila česká města. Pravím proti tomu, že nebýti revoluce, byla by se počeštila, pokud ležela v českém okolí, zcela jistě cestou pokojnou a při tom zachovala větší měrou svou hospodářskou potenci. Ano, troufám si tvrditi, že by se byla počeštila i města moravská; v nich příklady revolučního počešťování českých měst musily jen zvýšiti opatrnost v přijímání nových sousedů české krve a most panovničí sotva byla by nadále ochotna nadiktováním polovice českých konšelů, jako se to dálo v Čechách v době Václava IV., přispěti k vítězství českého lidu. A co vůbec pro vlivy českého uvědomění národního a zmohutnění kulturního, vlivy na východ, na Moravu, do Slezska, ba i na Slovensko a do Polska, všude tam, kde před revolucí vzhlíželi k Praze uctivě jako k velké učitelce a dárkyni příkladů a popudů, mohlo znamenati zachování prestiže české jako 'národa nejkřesťanštějšího'! Dotklo-li se i působení české náboženské vzpoury místy Uher a Polska, obou zemí, jež učinily vše potřebné, aby zavřely se útoku českého 'kacířství', je to jen důkaz, jak mocně působila hesla z Čech vycházející na sousední východ - co by to bylo znamenalo, kdyby ten vliv nebyl podlomen, diskreditován kacířskou pověstí Čech."
Moje probuzení
David Duke
V podstatě tato kniha ukazuje, jak snadné je lidi onálepkovat. Vidíme to kolem sebe dnes a denně i u nás. A stále častěji. Toto je opravdu povinná četba pro každého soudného člověka (LN88). Čítanka o základech, jak se nastoluje fašismus a jak obtížné je s tím bojovat.
Měl jsem knihu půjčenou z Městské knihovny Praha, a zřejmě na poslední (předcenzurní) chvíli, neboť když se dnes podíváte do databáze online (https://search.mlp.cz/cz/?query=Duke%2C%20David%20Ernest&kde=all#/c_s_ol=query-eq:Duke%252C%2BDavid%2BErnest), zjistíte, že svazek je nedostupný.
Doznání
Artur London
Dost mě překvapilo tvrzení, že kniha u nás mohla vyjít až po Listopadu, v mé paměti funguje, že jsem ji četl někdy v roce 1968 nebo 1969, tak nevím... Zrada paměti? Nebo samizdat? Nevím.
V každém případě jedna z těch knih, které by měly patřit ke kulturním znalostem každého čtenáře. Jen pozor, abyste z toho nic přímočaře neusuzovali o správnosti či nesprávnosti režimu, vše se dá svézt na úchylky; ostatně autor sám to potvrzuje!
Na správnost politického zřízení je třeba uvažovat z jiných publikací než od komunisty pronásledovaných komunistů.
Koneckonců na genocidu ve Vendée se dodnes uvažuje jako na úchylku od světlých ideálů francouzské revoluce...
Mýtus evoluce
Jiří A. Mejsnar
Fascinuje mě, jak se dnes zachází s vědci, kteří si troufnou jakkoli kritizovat či dokonce zpochybnit Darwina. Ačkoliv jsou jejich argumenty z různých pohledů (podle oboru) relevantní, místo diskuse jsou s opovržením shozeny se stolu. Jonathan Wells, Michael Behe či Jiří Mejsnar, ať uvedou jakýkoliv argument, jsou okamžitě prohlášeni za nesolidní, omylné, manipulátory a lháře - jedním slovem kacíře. Ocitají se na stejném místě jako svého času Galilei - koneckonců vždyť Galileo tvrdil, že slunce je středem vesmíru, no neposmáli byste se? A tak se dnešní kritici ocitají v roli inkvizitorů, kteří jediní mají pravdu. Na Boha Darwina se sahat nesmí a basta.
Vyměnili jsme jen nevědeckého křesťanského boha za boha evoluce. Pochybnosti jsou zakázány. Ideologie opět vystřídala racionalitu.
A přitom většina z těch, kteří pochybují, pochybují na základě vědeckých poznatků, opakuji, nejde o žádné náboženské fanatiky. Vidí, že tak, jak se evoluce traduje, nemohla fungovat. Odporuje to vědeckým zjištěním. Ani nemusí psát o "stvořiteli", "inteligentním designu" atd. atp., vyslovením pochybností nad závěry Darwina si vybudovali cestu do pekla.
Takže se z Darwina prostě stala ideologie. A ideologie se nemají zpochybňovat. Ne že by neexistovala evoluce, ta je faktem. Problém však je, jak probíhá. Evoluce není totéž co darwinismus. Darwinismus je podobný marxismu, který rovněž chtěl změnit svět, ale diskusi, jak by změna měla probíhat, nepřipustil. Největší otázkou, se kterou se evoluční teorie neumí vyrovnat, je pro mne princip nezjednodušitelné složitosti. A co kambrická exploze, podle níž nejvíce vysoce rozvinutých druhů bylo na počátku, nikoliv na konci vývoje přírody. Nevyvrací zcela jasně Darwinův strom života?
Nevím, jak to je ve skutečnosti. Ale vadí mi, že diskuse neprobíhá.
Most ke svobodě - Krvavé události revolučního roku 1956 v Maďarsku
James Albert Michener
Maďarských událostí 1956 se autor osobně zúčastnil pomocí maďarským uprchlíkům v Rakousku. Uprchlíky zpovídal a vědom si ošidností osobních výpovědí použil pouze ty, které si ověřil z výpovědí jiných. Publikace tak získala silný rozměr uvěřitelnosti. Zajímavá je i doba vzniku, kdy socialistický tábor byl ještě v plné síle a autor uvažuje nad jeho možným vývojem.
Silná je kniha při popisování maďarského vlastenectví a je tím i vysoce aktuální právě dnes. Proto by ji měli číst především dnešní mladí, my starší už nad ní spíše jen vzpomínáme.
Kde peníze jsou služebníkem, nikoliv pánem
Naďa Johanisová
První práce "alternativního" ekonoma, která mě skutečně zaujala. Žádné poblázněné ideologické sny, na faktech založený rozbor současného ekonomického vývoje. Měl jsem nad čím přemýšlet.
Kocour, který zachraňoval knihy
Sósuke Nacukawa
Roztomilá knížka s hlubokým obsahem a dosahem. Nejčastěji se mi při její četbě zjevoval Malý princ.
Takových knih je málo.
Demokracie jakožto problém
Alain De Benoist
V této knize jsou zahrnuty všechny myšlenky, které mi probíhaly hlavou po celý život. Tak si to taky přečtěte!
Spor o Darwina
Phillip E. Johnson
Základní spor mezi evolucionisty a kreacionisty spočívá v otázce "Je Bůh?" A pro odpovědi oba tábory zastávají pevné pozice na hradbách. Boj nemůže být vyhrán. Fakt je, že důkazy svědčící pro evoluci chybějí. Usilovně se hledají, ale nejsou. Takže osobně doporučuji konstatovat, že nevíme. A mezitím dál zkoumat, jak to bylo.
Toto je výborný příspěvek ke sporu.
O výchově dětí v rodině
Anton Semjonovič Makarenko
Člověk s nadhledem nad komunistickou frazeologií jasně rozpozná nadčasovou kvalitu této knihy.
Co by se stalo, kdyby... (aneb Alternativní dějiny Čech a Moravy)
Jan Bauer
Nikoli překvapivě je spekulativní část knihy tou nejméně zajímavou. Jinak se to dá číst.
Jezuita Antonín Koniáš - Osobnost a doba
Jiří Bílý
https://www.obalkyknih.cz/view?isbn=9788070211915 - Dle článku v časopisu Dějiny a současnost 4/2002 jde o plagiát! Pův. autor je kněz a knihovník Josef Cyril Kebrle, který zemřel roku 1987. (Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze).
Nicméně kvalitě knihy to neubírá. Nanejvýš cti plagiátora.
Zaříkávač nemocí
Jan Hnízdil
Škoda, že v mimozdravotních problémech se autor víceméně ztrapňuje. Naštěstí v těch zdravotních to vyrovnává.
Lhůta prošla
Jarmila Loukotková
Děj mě nezaujal, až jsem knihu nakonec dal stranou, že se k ní vrátím. Nevrátil jsem se. Zařadila se mezi ten nepatrný počet knih, které jsem nedočetl. Raději se vrátím k "Navzdory básník zpívá" nebo k jejím "starověkým" námětům.
Osudová past - Spojené státy versus Čína a Thúkýdidovo poučení z dějin
Graham T. Allison
Vynikající a přelomová kniha, která, i když samozřejmě vydaná v době trvajících procesů, takže z tohoto úhlu "věčně neukončená". Za zásadní závěr v onom současném probíhajícím "sporu o dominanci" USA vs. Čína považuji doporučení oběma stranám soustředit se na řešení vnitropolitických problémů.
Na základě učiněných závěrů je možné predikovat vývoj dalších událostí, které od doby vydání jen potvrzují fundament této rozsáhlé úvahy.
Zdi iluzí
* antologie
Osobně jsem se spíš přesvědčil, že "rozšíření vědomí" vlivem jakýchkoliv drog prostě končí u "zdi iluzí", takže název antologie je víc než přiléhavý. Vlastně skoro patřím do beatnické generace a prožíval jsem jejich představy a iluze v přímém dotyku, zejména šedesátá léta jsou ve mně zasutá velmi pevně.
A mám silný dojem, že medailonky o jednotlivých autorech byly vesměs zajímavější než jejich texty. A ať si říká kdo chce co chce, jsem ochoten přijmout pozitivní vliv fetu nanejvýš u "Sgt. Pepper's...", tohoto mého oblíbeného alba. Zřejmě Beatles zůstalo ještě dost rozumu... :-)
Ubavit se k smrti
Neil Postman
Tři skutečné revoluce: Jak změnil člověka vynález písma, vynález knihtisku a vynález televize? Žádná francouzská revoluce, žádná VŘSR. Toto jsou ty zásadní revoluční změny, přičemž v té poslední vězíme až po uši... A je absolutně nemožné se ubránit, neboť na rozdíl od uvedených příkladů tyto tři vycházejí z lidského nitra a těžko s nimi polemizovat. Chce snad někdo zrušit televizi, rozbít tiskařské stroje, či zakázat písmo?
Zřejmě nám nezbývá než se ubavit k smrti... Ale počkat, proč k smrti? Jaká smrt přišla po vynálezu abecedy? Ani s Gutenbergem to nevypadá na smrt. Co vlastně zemřelo? A byť sebe pokládám za člověka kultury tištěného slova a je mi trochu líto těch změn, jež kolem mne probíhají, věděl bych snad, jak vypadá Machu Picchu, nebýt televize?
A tak bych si možná rád počkal na tu další, posttelevizní revoluci. Jen vím, že to je dáno až nějaké jiné generaci. Budiž jí také země lehká...
[Osobně si nemyslím, že televize už je zastaralá a že ji vytlačilo online vysílání. Kdeže. To je jen televizní vývoj, asi tak, jako se zdokonaloval tiskařský stroj až po textové editory, jde o stále stejný rozměr. Tiskové editory pracují se slovem, televize i online videa pracují s obrazem. Čím dál pohyblivějším :-)]
Strana štěstí
Vlastimil Vondruška
Do Švejka tomu cosi chybělo, ale jinak celkem dobré...
Bič boží
Jevgenij Ivanovič Zamjatin
Četba dá zabrat, to je pravda, ale nepospícháte-li a čtete pozorně, budete odměněni.
