Hobo komentáře u knih
Celkem nevím, co ke knize dodat. Velmi čtivá, přičemž z pozadí vyplouvají obrysy německé minulosti 20. století, snad jen zmínka o obludné německé inflaci mi v příběhu chyběla.
Nechápu nízké hodnocení a negativní odsudky. Pravda, začal jsem to sám číst bez nějakého očekávání, na základě obdobného odsudku blízké osoby, ale předpoklad se naprosto nepotvrdil. Autorka zjevně věrně a čtivě popisuje svůj život, své omyly i závažné chyby, chaos, ve kterém se potácí a já to z toho vyprávění cítil. To je to, co očekávám od autobiografií, pohled na člověka, který mi vypráví skutečně o sobě, bez prázdných frází. Ale emocionální chaotička, i přes anorexii, která toto dokáže, má stále naději. Já jí věřím.
Možná jsem dal 4 hvězdy i proto. Abych skóre trochu vyrovnal, nevím. Mně se to líbilo.
Ano, takto má vypadat dobrodružný příběh, a je jedno, jestli je ze světa reálného nebo fantazijního. Sevřený kolem několika osob, dobře rozvíjený a čtivý. Už se těším na pokračování, v němž se vrazi změní v žoldnéře.
Už je to hodně dlouho od přečtení poté, co kniha vyšla v Klubu čtenářů, takže se neodvažuji detailně hodnotit. Ale vím, že je to po čertech dobré čtení.
Patří k nejdůležitějším mnou přečteným knihám. Co dodat?
V každém případě jsem nějakou dobu po přečtení autorku přeceňoval, než jsem objevil v jejím filozofickém konstruktu slabiny.
Kniha se ale čte velmi dobře a poskytuje mnoho podnětů k přemýšlení.
Tak především nechápu, proč anotace tvrdí o vynálezci takový nesmysl, jako že byl ve třetí říši "ohrožován rasovými zákony". Protože jde o ústřední část děje, nemohu to uvést na pravou míru, ale čtenář jistě ten nesmysl pozná...
Obsáhlý román, sestávající ze 710 stránek, má všechny osvědčené simmelovské atributy: čtivý, napínavý a s dějem v rozsahu antických tragédií v moderním podání. Čtenář nedokáže předvídat, kam se děj posune, přitom psychologie postav je vykreslena velmi přesvědčivě - ostatně: Simmel!
Opravdu jsem si při četbě užil.
Démon alkohol je úžasně pravdivá výpověď o životě s alkoholem. Četl jsem knihu v mládí a když jsem se v životě později setkával s alkoholiky, sledoval jejich problémy a spoluprožíval život svého bratra-alkoholika, vždy se mi Londonova kniha vracela. Vlastně mě provází celým životem.
Tulák po hvězdách je poněkud z jiného ranku, vždy jsem se snažil do těchto záhadných věcí pronikat, leč marně. Příběh mě ovšem fascinoval.
Hougronova sci-fi patří už od mého mládí, kdy ještě byla sci-fi literatura u nás od panstva neoblíbená a tudíž hodně vzácná, k mým nejoblíbenějším.
Z textu dýchá pravdivost příběhu. Syrový děj, který nic neskrývá. O to je čtivější.
Ne vždy jsem se vším souhlasil. V každém případě bylo nad čím přemýšlet.
Na čem jiném by evropská civilizace stála než na křesťanských základech?
Osobně bych velmi přivítal, kdyby Candide byla konkrétnější a uvedla alespoň několik příkladů, v čem je kniha tak strašně tendenční, dezinformační a neobjektivní.
Díky lord-artoo-ovi nemusím vlastně nic psát. Dlouho jsem čekal, o co vlastně jde, ale celkový dojem je příznivý. Jsme dnes zvyklí na děj, ubíhající vesmírnou rychlostí, při němž nebývá čas na detaily, a tak není špatné občas si z té rakety vystoupit a pokochat se popisem slepičího hejna a podobných záležitostí a uvědomit si, že není kam spěchat, smrt nám neuteče.
A tak jsem věnoval poklidný čas googlování, abych se podíval, jak dům se sedmi štíty vlastně vypadal. Nu, byl to zajímavý výlet, ale vůbec neodpovídá představě, kterou jsem si četbou vytvořil... :-)
Doporučuji všem feministkám. Aspoň jich bude míň.
Není divu, že má český národ poněkud zmatek v pohledu na světové dění po komunistickém vymývání mozků. Vše, co nám bylo vštěpováno, jsme okamžitě zavrhli a své hodnocení obrátili naruby. K tomu přispěla ještě invaze v r. 1968, která záporný vztah k Rusku jako říši zla ještě umocnila. Nicméně platí, že sovy nejsou tím, čím se zdají. RF není SSSR a nedivím se, že se nechce stát "zadním dvorkem Ameriky".
Vyplatí se proto tuto knihu pečlivě přečíst. A ačkoli jsem měl takový slabý pocit, že autorka fandí levicovým myšlenkám, nelze zpochybňovat fakta, která uvádí. Bezesporu užitečná publikace pro naše zmatené české duše.
Druhý důležitý poznatek, který jsem při četbě učinil, je fakt, že se nevyplácí hodnotit z pozice levice-pravice. Jakkoliv se považuji za "pravičáka", jediné relevantní hodnocení může být učiněno jen z jedné pozice: z pozice pravdy. Neboť pravičáci lžou stejně jako levičáci, učiní-li svou pozici z hlediska ideologie. Takové vidění pak vědomě i nevědomě oklešťuje pravdu, jen aby si ideolog udržel tu svou. Ideologie je pak cesta k fanatismu. Tak tomu Livingstoneová nepodlehla.
"Mrtvý indián, dobrý indián". Nejzákladnější poznatek. Běloši dobyli novou zemi a cítili se být jejími pány. Zabít indiána bylo mimo právo.
Tresť rasismu. Je to postoj, který sáli současní obyvatelé s mateřským mlékem a který ovlivňuje i dnešní USA. A ve chvíli, kdy země je dobyta, vyrazili dobýt svět.
U Deliria jsem měl trochu pocit "dívčí literatury". Tak to se nyní nedostavilo. Skvělé počtení.
Nechci dávat nějaký hluboký rozbor. Četlo se dobře. Je patrno, že autorkou je žena (pouze konstatování). Jen mírně ovlivněné feminismem (přijatelně) a bohužel i současnými ideologiemi méně přijatelného charakteru.
Už v mládí jsem měl pocit silné propagandy. Ve stáří poznávám, že vlastně, konfrontuji-li to se současností, to zas tak velká propaganda nebyla.
Fenomenální publikace, přinášející mnohé u nás opomíjené informace, články a práce českého šlechtice.