Hobo komentáře u knih
Otázky, které řešíme dodnes, jen z hlubších bažin. Asi jsme hluší.
Svěží sloh, ale stále jsem čekal nějaký vývoj včetně katarze. Nedočkal jsem se. Obrázek neukotvenosti generace 90. let na mne nezapůsobil. Škoda. Psát umí.
Zlí kapitalisté chtějí uniknout ze socialistické zeměkoule. No, co naděláte. Trochu úsměvné, ale svého času, kdy výběr byl omezený, dobré čtení.
Běljajeva jsem měl určitě raději než ideologicky nečitelného Jefremova. A tenhle dobrý horror mohl vyjít kvůli národnosti autora. A co?
Četl jsem, ale v paměti se mi mnoho nezachovalo. Bohužel. Jen dobrý pocit.
Jak stárnu, tím více přestávám uznávat tzv. moderní umění. K poznání Chagalla je tato monografie ovšem výborná.
Při nedostatku diskursu a prezentaci pouze oficiálního názoru je publikace cenným příspěvkem k poznání skutečnosti
Některé souvislosti mi tedy chyběly, ale budiž, věc názoru. Množství konkrétních dat, přehledy důležitých vládců, historická schémata přidává publikaci na významu.
Kniha o uspořádání vládních orgánů obsahuje dvě nenápadné roviny: porovnání čistě demokratického režimu a režimem monarchickým (což nevylučuje demokratické uspořádání) ukazuje, jak složitější je ono první, o kolik víc vyžaduje pojistek.
Docela zajímavé čtení od vědce, který byl "ukončen" v Akademii věd, protože dostal od Zemana "medaili".
Lem silně poznamenaný komunistickou ideologií, což mi v době četby jako osmnáctiletému ještě připadalo přirozené. Ale fakt je, že mne poměrně dost nudila.
Jedna z těch historiografií o českých dějinách, ze kterých jsem se dozvěděl nové věci.
Bohužel jsem četl až rok po Loukotkové Navzdory básník zpívá. V roce 1968! (Bože, je to možné?) Tenkrát jsem si ještě vedl žebříčky nejlepších knih roku a ač se umístila na vysokém 5. místě, přesto byla Loukotkovou převálcována (rok předtím 2. místo, a to po Egypťanu Sinuhetovi!) Neznamená to tedy nic jiného, než že dojem po Loukotkové přetrvával a Erskine měl silnou konkurenci. Ovšem oprávněně vyhrála Loukotková. Erskine podle mého zejména o závěru Villonova života silně fabuloval a romantizoval; řekl bych, že Loukotková uchopila nedostatek historického materiálu mnohem umělečtěji a silněji. Poklidný konec života někde v ústraní nás holt tak neuchvacuje (inu mládí).
Ale proboha, nechť to nikoho od Erskina neodradí! Vždyť v r. 1968 to byla 5. nejlepší kniha, jakou jsem přečetl...
Bezideový první díl vystřídán bezideovým druhým dílem. Co k tomu víc napsat? Přečteno, odloženo, zapomenuto.
Dobově ideologicky poznamenané, naivní, ale co naděláte. Sci-fi v té době nevycházela a já to četl s naprostým nadšením. Jenom ten třetí díl byl spíš proškrtán než přepracován a pamatuji si na zklamání, když v něm chyběly pasáže, které jsem útržkovitě četl v Pionýru. Proto odebírám hvězdičku. Jinak ten počet není za kvalitu či vědeckou předvídavost, ale za požitek, který mi kniha v tom správném věku přinesla. Pro dnešní desetileté zřejmě už neúčinné...
Podstoupil jsem kúru profesionální krabičkové diety a shodil 11 kg. Jenže dlouhodobě si to opravdu nemohu dovolit. Tato kuchařka je přesně to, jak navázat.
Knihu jsem začal číst s představou, že hlavním tématem v ní je poznání lékaře, jaké to je, když se stane pacientem a stane se součástí zdravotnického systému z druhé strany. No, trošku to je i o tom, ale hlavní pozornost je upřena na pocit odcizení vlastní nohy. Zpočátku jsem měl pocit, že pan doktor se nějak příliš pitvá, stále o tom filozofuje a popisuje v zásadě vlastní strach, ale pak jsem si uvědomil, že píše vlastně o přímém opaku toho, co já mám plně zažito; však to také zmiňuje jako opak fantomových pocitů při ztrátě končetiny, kdy cítíte něco, co už nemáte. A tady to začalo být pro mne vysoce zajímavé.
Četl jsem už před několika nemnoha lety a fakt dobré. A jak ti intelektuálové u nás od té doby vyrostli, že to budu muset z knihovny znovu vytáhnout! Pro oživení.
Není to žánr, který bych často četl. Zároveň nejde o knihu, která by mě významněji zaujala. Alespoň tak, že bych sháněl další díl.