Holly.W komentáře u knih
Tahle kniha mi nesedla. Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách. Dějová linka s Holly mě vůbec ale vůbec nebavila,děj se točil pořád dokola jenom kolem babiččiny nemoci a nemoci Hollyina dítěte. Dějová linka Annie byla o něco málo zajímavější. Ale konec, ten byl zdaleka nejhorší a celou knihu totálně zabil. Proto taky dávám tak špatné hodnocení. Navíc z celé knihy čiší jakýsi smutek a depresivnost, a takové knihy prostě nemusím.
S každou další přečtenou knihou od Larse Keplera se laťka zvedá nahoru. Zatím nejlepší kniha této série. Joona Linna je čím dál větší sympaťák a Sagu jsem si taktéž velice oblíbila, a ta v této knize hraje docela velkou roli. Napětí se stupňuje od prvních stran knihy až do nervy drásajícího finále. Jurek je záporák se vším všudy. Děj odehrávající se v psychiatrické léčebně je velice napínavý. Co mi malilinko vadilo bylo, že v léčebně, kde jsou zavření takoví nebezpeční zločinci by se mohly stávat takové neuvěřitelné přehmaty a pochybění personálu, ale to odpusťme. V knize zase nechybí překvapivé a nečekané zvraty. Ten konec byl skutečně infarktový a zároveň velice smutný, musím se přiznat, že mi ukápla slza.... ale nemůžu nevědět, co bylo dál. Musím co nejdřív do knihovny pro další díl!
Nádherné završení celé trilogie. Opět se setkáváme s psím hrdinou z minulých dílů, který má v této knize důležitý úkol - starat se nejen o svého lidského chlapce, ale i o jednu psí slečnu. Krásné sledovat nejen osudy psího hrdiny ale i lidí v jeho životě. Jako velká milovnice pejsků jsem knihou byla nadšená stejně jako minulými díly. Krásný, dojemný příběh, i slzička ukápla.
Kéž by byl i o téhle knize natočen film. A kéž by byla časem i další kniha.
Už dlouho se mi nestalo, že bych nějakou knihu odložila. A tuhle jsem odložit musela. Snažila jsem se, přečetla jsem přes 100 stran, ale děj mě vůbec nevtáhl, a to jak ten odehrávající se v přítomnosti, ani ten, odehrávající se v minulosti. Děj mi přišel těžkopádný, nudný – nic moc se tam nedělo, a prostě celé to bylo takové depresivní a jestli to ve mně vyvolávalo nějaké pocity, tak hlavně smutek, a to teď nepotřebuji. Ani hlavní hrdinka mi nějak nesedla, nebyla mi sympatická.
Čekala jsem víc. Děj byl pomalý, pozvolný, bez jakýchkoliv překvapení. Místy jsem se nudila. Kniha klidně mohla mít tak do 300 stran, to by bohatě stačilo. Postavy nezajímavé, hlavně Jocelyn mi byla protivná. Svou chůvu bezmezně milovala a slepě jí věřila a přes to nejel vlak. Konec taky ničím nepřekvapil, bohužel. Proto dávám jenom tři hvězdičky.
Příjemná oddechovka o smutné ráně osudu pro jednu ženu a o nápravě a zlepšení života jednoho nabubřelého muže. Kniha by pro mě byla průměrnou, nebýt zázračného diáře. V diáři a sem tam i v knize jsou dobré rady pro život, některé jsem si napsala, některé jsem již začala realizovat. Například, každé ráno si zapíši tři věci, za které jsem vděčná a večer tři věci, které se mi ten den líbily. Čtu knihy o tom, jak zlepšit svůj život, jak milovat sama sebe a snažím se na tom pracovat. Proto dávám této knize o tu jednu hvězdičku navíc, protože jsem se dozvěděla informace a rady prospěšné pro můj vlastní život.
Přidávám se k nadšeným ohlasům a hodnotím nejvyšší známkou. Šest hrdinů, kteří se vydají na velice nebezpečnou výpravu. Každý z nich je úplně jiný, a na to že je jim teprve sedmnáct toho mají dost za sebou. Každá kapitola je vyprávěna z pohledu jednotlivých hrdinů a dozvídáme se i o tom co zažili v minulosti, což je super, tohle se mi moc líbilo. Všechny hlavní hrdiny jsem si oblíbila a jsem zvědavá na jejich další osudy.
V knize je spoustu akce, překvapivých a nečekaných zvratů, je napínavá od začátku až do konce. Přenese člověka do velice zvláštního a zajímavého světa.
Velice se těším na druhý díl!
Druhý díl se mi v některých ohledech líbil více než první. Nejsou tam ty nekonečné, nudné, sladkobolné, zamilované dialogy mezi Taťánou a Alexandrem. To že má kniha jenom 400 stran je také velké plus, protože se čte o to lépe a ubíhá.
Řekla bych, že druhý díl je spíše zaměřen na Alexandra. Dozvídáme se víc o jeho rodičích, příjezdu do Ruska a životě v Rusku, o tom jak on prožíval seznámení a vztah s Taťánou.
Co mě hodně překvapilo, bylo to, jak bylo zacházeno s některými vojáky po válce, hlavně těmi Sovětskými. Člověk by si řekl, že po válce všichni zamíří domů a ono to tak nebylo. Když se někdo režimu v Sovětském svazu znelíbil, tak to měl dost těžké.
Četla jsem už několik knih o vále, do kterých byla zamíchána romantická zápletka. A řekla bych, že tato je zdaleka nejuvěřitelnější, nejlépe popsaná, aby si to člověk všechno mohl představit. Válka je zde cítit z každé strany, i když se tam zrovna o ní nemluví.
No a konečně. Láska Alexandra a Taťány je vskutku legendární. Jejich víra, že ten druhý je naživu, nekonečná touha znovu se shledat. Putování Alexandra, to jak v beznadějných situacích šel dál a dál a věřil, byl schopen udělat cokoliv, aby se dostal za Taťánou… opravdu legendární příběh.
Výborná zápletka knihy – pro záchranu svého dítěte lidé udělají naprosto všechno, a to i nemyslitelné – stanou se zločinci. Děj čile ubíhá, kniha se čte velice rychle, je napínavá a nechybí překvapivé zvraty. Bohužel druhá polovina knihy, ve které se čtenář dozvídá, kdo stojí za řetězem, je už slabší. Čekala jsem že za řetězem stojí úplně někdo jiný, že to bude daleko složitější a propletenější kolos…. A ten konec celkově byl prostě takový lehce ošizený, nedomyšlený, mohlo to být více propracované, lepší. Škoda. Ale jinak docela dobrý thriller.
Podle těch nadšených komentářů tady i ve čtenářských skupinách na facebooku jsem čekala úžasný čtenářský zážitek. Pro mě to ale tak skvělé nebylo. Kniha plná zdlouhavých, sladkých až přesladkých dialogů mezi dvěma hlavními postavami, které se odehrávají převážně v restauraci, doma, před domem, nebo před restaurací. Navíc, tento nápad – vidíme se jednou za čas, nejlépe jednou za rok a pořád se milujeme – to už tady bylo, a nejen v knihách, ale i ve filmech. Jako pohádka hezké, ale ve skutečném životě asi těžko. Pochybuji, že by nějaký vztah mohl přežít to, že se dva lidé vidí pár hodin jednou za rok a na jejich velké lásce se nic nemění.
Ke konci knihy konečně přišel zajímavý zvrat, když si Fallon přečetla Benův rukopis. Říkala jsem si: hurá, konečně nějaké překvapení, konečně to nějak začalo vybočovat z té jasné přímky, u které bylo jasné, kam to směřuje. Bohužel, konec nepřekvapil a já jsem nebyla spokojená jak to dopadlo. Za mě jedna z těch slabších knih.
Ach .. můj .. bože .. nemám slov .. tohle bylo GENIÁLNÍ. Jednoznačně nejlepší kniha z celé série. Tento autor mě vždycky dokonale vyšokuje a to se při těch kvantech knih co už mám přečtených, povede jenom výjimečně.
Samantha, která se po 15 letech od svého zmizení zase objeví, a za pomoci profilovače Greena pomalu oživuje vzpomínky na to, co zažívala v labyrintu, kde ji věznila odporná zrůda. Sympatický soukromý detektiv Genko, kterému každou minutou hrozí smrt, a který se snaží odčinit své 15 let staré selhání.
Člověk si při čtení některých pasáží říká, že to snad ani není možné, jaké jsou lidé neskutečné zrůdy, co dokážou udělat, aby utišily svoje zvrhlé choutky. Ale asi mě to ve skutečnosti nepřekvapuje, protože lidé jsou to největší zlo, co tuto planetu potkalo.
A ten závěr? Neskutečný, grandiózní, famózní. To jsem skutečně nečekala. Posledních 30 stran jsem musela přečíst 2x, abych se ujistila, že jsem to správně pochopila.
Těm kdo toto čtou, bych ale doporučila, aby si přečetli celou sérii od začátku, aby pochopili……
Úžasné, jak si tento autor dokáže s takovou lehkostí pohrávat s myslí svých čtenářů….. už těď se nemůžu dočkat další knihy, pane Donato Carrisi.
Nádherná, překrásná kniha o dvou lidech, které osud svede dohromady, zamilují se, navzájem se poznávají. Ale vzdálenost, která je dělí a minulost, se kterou se on neumí vyrovnat - to jsou těžké zkoušky jejich lásky. Konec je srdcervoucí. Určitě si pustím i film.
Od knihy jsem moc nečekala, ale mile mě překvapila. Četla se dobře, nenudila jsem se, dokonce jsem místy byla i napnutá, jak to bude pokračovat. Takže za mě dobrý.
Když jsem před Vánoci přišla do knihkupectví a tam viděla tuto knihu, s nálepkou "pro čtenářky PS: Miluju tě", hned jsem věděla, že si ji budu přát pod stromeček. Protože já MILUJI knihu PS: Miluju tě, a ještě víc miluji film.
Domek u jezera se pro mě stal jednou z těch mála knih, ke kterým se budu ráda vracet. Je to kniha, kterou budu mít v mysli ještě hodně dlouho po přečtění. Je to kniha, kterou nemůžete přestat číst, musíte číst dál a dál a dál, abyste věděli, jak to dopadne. Jsou tam postavy, které si zamilujete. V knize je vše do detailu popsáno, takže při čtení si všechno můžete živě představovat. Je to silný příběh o neskutečné bolesti ze ztráty milovaného člověka, o tom, co pro Vás, ten kdo Vás opravdu miluje, je schopen udělat. Kniha o tom, jak se naučit s tou bolestí žít, jak jít dál a jak znovu milovat.
Kniha mě také přiměla se znovu zamyslet nad tím, jestli i ve skutečném životě může člověk najít spřízněnou duši, se kterou splyne fyzicky i duševně. Nebo jsou to jenom pohádky, které jsou v knihách a filmech a člověk má být spokojen s tím co má.....
Pro mě jedna z nejkrásnějších knih co jsem kdy četla. Doporučuji.
Ze začátku jsem knihu chtěla odložit. Dala jsem jí ale šanci a začetla se. Prostředek byl asi nejlepší, docela hezký příběh Judith i její matky. Co mě teda nebavilo a co si autorka mohla odpustit byly zcela zbytečné a nezáživné pasáže o malých bratrech Judith, jejich sluhy Roberta a podobně. Konec knihy slabý, nedokončený příběh Judithiny matky, škoda. Takové průměrné počtení, žádný extra čtenářský zážitek.
Zajímavé, neotřelé téma - střelec, který drží na mušce několik lidí a baví se jejich odstřelováním. Při četbě jsem myslela na to, že tohle by klidně někdo byl schopen dělat, jenom tak, prostě protože ho to baví. Hrozné pomyšlení, ale takový je svět a lidé, bohužel. Jinak skvělá kniha, napínavá od začátku až do konce. Některé věci trošku k neuvěření, například že by ti lidé dokázali vydržet v pošti několik hodin bez vody, ale budiž odpuštěno.
Nádherná kniha, kterou jsem četla jedním dechem a opět nemůžu než dát plný počet bodů. Trochu jsem se bála jak to dopadne, naštěstí jsem nebyla zklamaná.... alespoň v knihách potřebuji šťastný konec.
V loňském roce jsem objevila tento skvost - tuto úžasnou autorku, jejíž knihy jsou překrásné. Knihy o sympatických ženách a okouzlujících mužích. Knihy o střídání dvou časových rovin, která já teda můžu. Zhltla jsem všechny 4 knihy, které jsou u nás k dostání a moc bych si přála, aby brzy vyšly v češtině další.
Kepler je sázka na jistotu. Nelze hodnotit jinak než nejvyšší možnou známkou. Moje třetí kniha od tohoto autora a opět jsem nadšená. Kniha má vše, co má výborná detektivka mít - překvapivé zvraty, neočekávaný vývoj a je napínavá jako kšandy. Joona Linna je veliký sympaťák. Už těď se těším na další knihu.
Těžké hodnocení. Nelíbila se mi ta dějová linie s Giselle, pro mě nezajímavé, nudné, zdlouhavé. Příběh Semy a Maelle se mi naopak líbil velmi, devedu si to představit jako samostatnou knihu, jenom více rozepsanou a bylo by to tak mnohem lepší.
Nicméně ten konec celou knihu zabil, hrozné. Nebýt toho konce tak dám vyšší hodnocení. Bohužel.
Tak to byla PECKA. Jedna z nejlepších knih, které jsem letos četla. Anotace mě až tak nezaujala.... říkala jsem si, téměř 400 stran knihy se bude odehrávat na ledovci? Pff... A ono to nakonec bylo jinak..... Jsem velice ráda, že jsem si knihu půjčila. O tom co trápilo Felicity, řekla bych, zatím moc napsáno nebylo. Proto to bylo asi tak originální a děsivé. Kdo je Freddie? Kdo je Bamber? Kdo je Shane? Vynikající zápletka, překvapivé zvraty. Přesně jak slibuje obálka knihy: bude vás mrazit. A mě opravdu mrazilo. Při čtení jsem nevnímala nic jiného, zcela jsem se ponořila do knihy. Závěr mě dostal.Panečku. Moje první kniha od této autorky a rozhodně ne poslední. Myslím že brzy opět zavítám do knihovny.