honajz2
komentáře u knih
Piknik u cesty
Arkadij Strugackij
Myšlenkově sice Stalker zachází dál, nicméně i tak se mi Piknik u cesty líbil fakt hodně. Něco tak napínavého a atmosférického se jen tak nevidí (nebo spíš nečte) a i tahle kniha mě dokázala naprosto pohltit. Jenom ten konec jsem čekal lepší a ne tak strašně otevřený. Sice jsem pochopil, co tím bratři Strugačtí chtěli říct, ale to tajemno okolo světa Zóny je vybudované tak dokonale, že bych strašně rád věděl ještě víc... Ale slabých 5* si to zaslouží určitě.
Pán much
William Golding
Jedna z nejsilnějších a nejnapínavějších knih, jakou jsem kdy četl. Zpočátku je to celkem klidné, ale už i tam jsem z knihy cítil takový zvláštní pocit, který jako by našeptával, že přijde něco zlého. Ani v téhle části jsem se však nenudil a když na ostrově přišla změna režimu, nemohl jsem od toho odtrhnout oči a prostě jsem to potřeboval dočíst co nejdřív, jinak bych byl nervní, jak to celé dopadne. A ten závěr... nevěřil bych, že bych při čtení knihy byl tak strašně v napětí. Celá ta kniha je o tom, co se stane, když větší skupinu začne řídit charakterní šílenec. A když řídí větší skupinu, klidně se přestanete řídit rozumem, jenom abyste zapadli do většiny. Rozhodně jedna z nejlepších knih, co jsem kdy v životě četl. 5*
Čekání na Godota
Samuel Beckett
Život se nezlepší věčným čekáním na něco lepšího, ale jen vlastní snahou. A nebo taky zlepší, ale vyplatí se vůbec čekat tak dlouho na něco, co může nebo nemusí přijít? Přitom náš život máme, do jisté míry, pouze ve vlastních rukou... Poctivé absurdní drama se solidním a silným přesahem.
Plyšákokalypsa
Carlton Mellick III
Od Mellicka jsem za krátký čas přečetl víc knih, než se mi někdy povede za celý půlrok, takže ať už si o jeho stylu psaní myslím cokoli, ten chlap ví, jak získat zájem čtenářů. Už z ukázek online mě to naprosto nadchlo a chtěl jsem za každou cenu vědět, co bude dál, tak jsem si to pořídili a vlastně si nemám na co stěžovat. Přečetl jsem to jedním dechem, neměl jsem ani problém s delšími akčními pasážemi a z konce, byť se dal svým způsobem čekat, mi spadla huba. Pak tu je teda ještě úplně poslední kapitola, která mi přijde jako záměrně provokativní epilog, ale on to sám autor v závěrečném komiksu, který se snaží "odpovědět" na dotazy naštvaných čtenářů, vysvětluje celkem jasně. Je to o přístupu na Mellickovu hru plnou bizarností, těžko uchopitelné výstavby ujetého světa a drsných brutalit. Buď vás už na začátku chytne, nebo vás znechutí a dáte od ní ruce pryč. A když ji, aspoň ze setrvačnosti, dočtete, čeká na vás finále s tolik zvraty a detailními nechutnostmi, že jen těžko říct, co na to řeknete pak. Nápad je to ale originální, gradovaný je čtivě, napínavě a s přistoupením na pravidla svého světa uvěřitelně a pokud vyhledáváte bizarnosti, mohlo by vám to sednout. Já bizarnosti rád a ze všech tří knih, které jsem od Mellicka zatím přečetl, mi tahle přišla nejsilnější, nejucelenější a nejzajímavější. Dojde i na černočerný humor, ale tam zase záleží na hranicích každého čtenáře - on se i ten epilog dá brát jako černočerný fór, ale přece jenom... Slabých 5*
Paměti imaginárního kamaráda
Matthew Dicks
Nezajímá mě téma autismu, ale zase mě fascinuje téma imaginárních kamarádů. Do téhle knížky jsem tedy šel s obrovskými obavami, ale zároveň jsem si ji hodně chtěl přečíst a tak jsem si ji pár let zpátky půjčil v knihovně. První kapitoly mě spíš vyděsily, obzvlášť ta fekální, co se celá odehrává na záchodě a má nejspíš být i vtipná, takže jsem čekal, že s tím brzo seknu, jenže od téhle zmíněné kapitoly mě to naprosto pohltilo a až do konce nepustilo, protože se tam rozjel neskutečně zajímavý, napínavý a silný příběh, jehož konec se sice dá odhadnout, ale o to víc mě pak rozsekal ten epilog. Když jsem to četl podruhé, tak si mě to získalo ještě o něco víc a naprosto jsem si tu knihu zamiloval. I tu zmíněnou kapitolu jsem dokázal nějak překousnout. Takže tady mám ten plný počet opravdu jistý. 5*
Pánův hlas
Stanisław Lem
Hodnotím teda jen Pánův hlas, ale tady si to dovolím, jelikož to považuji za jednu z nejlepších knih (samo o sobě to je minimálně novela), kterou jsem kdy četl. Sice náročné, ale i tak poutavé a chytré pojednání o snaze lidskými zdroji dekódovat mimozemské signály, která situaci týmu nejlepších pozemských vědců rozebírá ze všech stran, pečlivě a detailně a díky tomu přichází s největším filozofickým přesahem, jaký jsem kdy u knihy četl. Já jich sice nečetl tolik, abych to mohl skálopevně tvrdit, ale naprosto mě to svým myšlenkovým rozsahem nadchlo. Stejně jako na filmovém poli Tarkovského Stalker. 5*
Strašidelná vagina
Carlton Mellick III
Jo, asi tohle jsem si představoval pod pojmem "bizzaro fiction". Já už teda narazil na dost bizarních fanfikcí a fetišů s nimi spojenými, takže nebudu tvrdit, že jsem byl v šoku, co všechno je Mellick III schopný vyprodukovat, ale jeho úchylná kreativita mě fascinovala, stejně jako u Lidožroutů jsem vše přečetl jedním dechem a ačkoli je dost jasné, že si zde autor hlavně vybíjí svoje fetiše (a u takto laděných povídek se tím ani moc netají), stále mě to bavilo, protože různorodost jednotlivých fetišů dává prostor k tvorbě těch nejdivočtějších nápadů. Ale k samotným povídkám:
Ústřední STRAŠIDELNÁ VAGÍNA se mi líbila nejvíc, navzdory tomu, jak moc mi vadí, jak jsou některé naznačené nápady nevyužité a vlastně k ničemu (městečko zkamenělin, abych moc nespoileroval), ale vše mi vynahradila kreativita zápletky, která je někdy hnusná, někdy zase docela milá (když přistoupíte na náladu světa, o kterém zrovna čtěte - a že to nejde snadno) a to, co z toho vyleze, je znepokojivé i uspokojivé zároveň. Prostě bizarní. A v to přesně jsem doufal. 4*
PORNO V SRPNU se mi narozdíl od ostatních uživatelů líbilo. Sice je poznat, že je to první autorova oficiální povídka, takže je někdy stylově zprasená (když se třeba zničehonic mezi přímými řečmi objeví dialog jak ze scénáře), ale i přesto mě napínala svojí mindfuckovou atmosférou a s každou další stránkou jsem se nemohl dočkat toho, jak tahle skupinka pornoherců dopadne. A nejvíc mě asi překvapilo, že konec přišel, byl smysluplný (opět, pokud přistoupíte na pravidla vybudovaného světa) a na povídku takového rozsahu naprosto ideální. Za mě tedy ano, proč ne a navzdory autorovu doslovu si myslím, že určitá obžaloba pornobranže tam je. Nejen, že jsem si při tom lehce (ale zato často) vzpomněl na film Život i smrt porno bande, ale taky sám autor tohle čtení v doslovu poté, co ho popře, zase naznačí. Jen nemá rád, když se v jeho fantaziích čtenáři přehnaně hrabou a to se dá naprosto pochopit. Slabé 4*
FANTASTICKÉ ORGIE jsou pro mě nejslabší, ale spíš kvůli tomu, že je to typická "fetišistická" povídka. Mellick III to netají, sám to čtenářům v doslovu napíše a budiž, číst mě to bavilo, vygraduje to dobře a napětí zde též nechybí, jen tomu chybí určitý... dejme tomu přesah, ačkoli spíš "přesah" nebo zdání přesahu. Něco, co by to posunulo výš, než nad prosté vypsání z vlastního fetiše. Silné 3*
Celkově jsem ale spokojený a už se těším, co v Mellickově tvorbě ještě objevím. Slabé 4*
5. antologie českého hororu
* antologie
5. antologie byla povedená. Tentokrát byl ale problém v tom, že se všechny povídky by se dali rozdělit do dvou skupin: dobré a blbé. Nejlepší povídku pro tuto antologii napsala Hana Chytilová, protože její povídka JESKYNĚ PŘÁNÍ byla napínavá, měla nějaký ten rozvinutý děj a měla i dobrou atmosféru. Druhé místo by obsadil Martin Štefko a jeho povídka TŘETÍ OKO, která měla stupňující se napětí, rozvíjející se děj a zajímavý a neočekávaný konec. A třetí by skončila povídka KOŇOUŘI, která mě opět zaujala příběhem. Ale objevilo se tu pár opravdu slabých povídek. Nejhorší povídka byla PŘÍCHOD ZLA, protože u té jsem nepochopil děj, byla nudná a nezajímavá. I povídka DVOJITÝ AGENT se mi vůbec nelíbila, měla nudný příběh a velmi sklerotické vyvrcholení. Nepovedla se ani povídka FOTOGRAF SMRTI, ale bylo to asi způsobeno tím, že povídka byla napsaná tak nudně, že jsem poté v ději úplně ztratil. Samozřejmě musím zmínit i povídku dvojice Boček-Zubík, SOBOTNÍ OBŘADY, kterou bych zařadil k těm lepším povídkám. Navíc se tam dějí neočekávané věci po celou tu povídku. Také zmíním Ladislava Polanku a jeho povídku VANA, která nebyla špatná, ale neměla žádnou atmosféru, žádné napětí, a to mi u povídek docela vadí. Zmíním i povídku Luboše Štěrby INFERNUM, která byla sice ze začátku nudná (celé první čtyři stránky jsou o důchodci, který houpe děti a pije čaj), ale pak už se dostávala do té hororovější části, ta se ale zkazila tím, že měla očekávaný konec. Také povídka NEJKRÁSNĚJŠÍ DÁREK byla dobrá. I povídka AUTOBUSÁK nebyla špatná, ale rozhodně nebyla zajímavá. Zapomněl jsem zmínit povídku VLÁDCE MYŠLENEK, která mě docela štvala, protože jsem si přál, aby hlavního hrdinu co nejrychleji zabili. To je všechno.
Smrt v horkém větru
Warner Douglas
Čekání na katastrofu. Takové dlouhé, hodně dlouhé, ale když katastrofa (narozdíl od Godota, hhh) přijde, nedá se od toho odtrhnout. Jen už jsem to měl na hraně mezi "nebaví mě, nechám to být" nebo "tak ještě pár stránek a jestli mě to nechytne, odkládám". Pak mě to teda chytlo a zanechalo silnější dojmy, ale cesta k tomu byla, no... už bych se opakoval.
Čas a Amélie
Sam J. Lundwall
Je to takové dlouhé čekání na to, co bude a když to konečně přijde, stojí to samo o sobě za to, jen jsem si říkal, jestli to na takový rozsah vystačí. Četl jsem to už před časem a zaujalo mě to, na slabé čtyři hvězdy určitě, ale silnější dojmy jsem neměl... Slabé 4*
Lidožrouti z Lízátkova
Carlton Mellick III
Oříšek, tohle ohodnotit. Je to sice čtivé, přečetl jsem to jedním dechem a jak cukrátkový svět s brutálními pravidly, tak i postavy mě nepřestávaly fascinovat. Jenže to taky je dost banálně napsané (což ne že by mi osobně vadilo, ale místy to vyznívá až školácky, zvlášť u přímých řečí) a hlavně jsem, po tom, co jsem objevil žánr bizzaro, čekal něco echt bizarního a ono se to jaksi nedostavilo. Sice Franklinův osud je sám o sobě natolik krutě vypointováný, že mě fascinovalo, že dokázal přežívat, ale zároveň je vše postavené na víceméně klasických prvcích fantasy světů, jen přenesených do nečekaného a specifického světa a aplikovaných na zvláštní postavy, které ale uvnitř plní to, co spousta fantasy. Jak píšu, vyloženě mě bavilo to číst, ale čekal jsem něco skutečně bizarního. Možná jsem jen bizarního viděl dost (zajímají mě spíš knihy než filmy) a práh mám tak jinde. Trochu jsem se obával, jestli tohle má být vrchol Mellickovy údajné kreativity, ale před chvílí jsem dočetl Strašidelnou vagínu a po té mi je jasné, že tenhle chlap je úžasně úchylný a kreativní magor. Silné 3*
Deník 1970-1986
Andrej Tarkovskij
Zápisky z deníku jednoho z největších filmařů všech dob, který jsou skvělým náhledem do Tarkovského života, od roku 1970, až do jeho smrti. Upřímně bych nikdy nečekal, že mě bude čtení zápisků z deníků tak bavit, ale stalo se. 5*
6. antologie českého hororu
* antologie
HODNOCENÍ JEDNOTLIVÝCH POVÍDEK: JUSTIČNÍ OMYL: No, povídka mi přijde sice zdlouhavá a skoro vůbec hororová, ale aspoň se tam něco děje. Podle mě nejhorší povídka.
MEZI SVÝMI: Krátká povídka u které bych nečekal nějaký rozvinutý děj. Ale povídka vyděsila a to bylo hlavní. Nejlepší z těch krátkých povídek.
PUNITIO: Ze záčátku celkem nudná povídka (asi proto jsem tuhle četl nejdéle), ve které se později už konečně začne něco dít. Takže takový průměr.
KŘIK: Konec jsem čekal, nijak mě nevyděsil. Nejhorší z krátkých povídek.
KAMUFLÁŽ: Duo Boček-Zubík mě opět překvapilo. A to svými nápady a celým tím dějem. Rozhodně jedna z těch lepších povídek.
NESTIHL JSEM TO: Vyděsila... Toť vše.
KÁMEN: Docela zajímavá povídka, který se hodně zajímavě rozvíjí. Nejlepší z těch povídek obecně.
SESTRY: Povídka není špatná... Akorát jsem před koncem čekal něco víc.
ZÁSADNÍ PROBLÉM: Tady nevím, co bych k tomu napsal... Snad enom, že byla docela čtivá.
DVOJNÍK: První část dobrá. Druhá taky nebyla špatná. Třetí část jsem tak nějak očekával a čtvrá část nebyla špatná, ale trochu mě zklamal konec.
PAVOUK MRTVÝCH: Tahle z těch krátkých povídek mě vůbec nevyděsila, stejně jako povídka Křik.
VÍM, KDY PŘÍJDE SMRT: Tahle povídka byla dobrá. Měla rozvíjející se děj, sem tam překvapila...
4. antologie českého hororu
* antologie
Další antologie českého hororu mi ze začátku připomínala třetí. Po paté povídce tomu však bylo trochu jinak. Jako nejlepší povídku bych vybral SLIMÁČÍ LÁSKU, která na mě zapůsobila nejlépe. Druhý by skončila povídka PSACÍ STROJ, který měl zajímavou zápletku, která napínala až do konce. Třetí by skončila povídka HŘBITOVNÍ DĚTI, které mě napínala až do konce (stejně jako PSACÍ STROJ). Naopak mě zde některé povídky zklamaly. Třeba TAJEMSTVÍ STARÉHO LESA, u kterého jsem měl jasný konec. Navíc ta povídka byla bez napětí a nudná. I VÝTAH STÍNŮ mě zklamal, a to především tím koncem. Zmíním povídku Luboše Štěrby, který mi v minulých antologiích ukazoval, že neumí napsat dobrou povídku, se docela vytáhl. Jeho OBRAZ byl docela zajímavý, až na to, že konec jsem očekával a přece jsem čekal něco víc. Dvojice Boček-Zubík napsala dobrou povídku KLECOVÝ CHOV, která se docela povedla. Povídka HOLČIČKA, kterou má na svědomí Martin Štefko, byla ze začátku skvělá. Nakonec mě však zklamala. Tohle je hlavní problém téhle antologie. Ve většině povídek se nepovedlo vymyslet překvapivý konec. A taky nějaké povídky končí předvídatelným koncem (TAJEMSTVÍ STARÉHO LESA, SUPERSMRT). O kom ještě napsat? Třeba o povídce Petry Slovákové, ZÍVNUTÍ. ZÍVNUTÍ by byla dobrá povídka, ale něco mi na ní vadilo a něco mi tam taky chybělo. TEMNÁ RÁNA taky nebyla špatná povídka, akorát mě ze začátku přišla nudná. Nudila mě až k poslední stránce. ZTRACENÉ DNY STRÁŽCE ROVNOVÁHY, byla povídka pro mě zdlouhavá. Zmíním i poslední povídku, o které jsem zde ještě nemluvil. JÁ, TY by byla taky dobrá povídka, ale uprostřed jsem v ní měl zmatek. Těším se, co přinese pokračování.
1. antologie českého hororu
* antologie
Češi horor napsat umí. Blbý je, že se mu nedává příležitost. Největším talentem v této knize je Vladimír Procházka a jeho povídka Kamarád, která se mi líbila nejvíc. Druhé místo by obsadil Zdeněk Hlaváček a jeho povídka To nejlepší kafe po ránu. A třetí by skončila povídka Čí jsou tady ty dary, kterou má na svědomí Michal Černý. Pak zde byli povídky, které naprosto zklamaly (Modré stromy, Kouzelná skříňka, Smrt ve třech obrazech). Nejhůř by skončil Luboš Štěrba a jeho povídka Kouzelná skříňka (Luboš Štěrba mi opět dokázal, že se nad průměr nedostane, leda tak pod průměr). Dvojce Boček-Zubík se pro mně tentokrát ocitla mezi těmi lepšími povídkami. Co by chtělo ještě zmínit? Smrt ve třech obrazech se mi ze začátku líbila, ale ke konci mě zklamala. Uvidíme, co přinesou pokračování, možná se ukážou ještě zajímavější autoři.
2. antologie českého hororu
* antologie
Ano, na třetí antologii to nemá. Je zde spousta průměrných povídek, nějaké jsou podprůměrné. Dobrých je ze bohužel málo. Nejlepší byla asi povídka Šepot, druhé místo by patřilo povídce Mrtvák a třetí by skončila povídka Stávala v úvoze hospoda. Největším zklamáním pro mne byla povídka On(a), kvůli zajímavému začátku, který se pak zvrhl v něco úplně jiného. Mezi nejhorší povídky by se určitě dostali: Kafkárna, Acheron, Terapie a bohužel i povídka On(a). Nejhorší byla asi povídka Acheron. Pak zde máme i nezvyklou povídku Pád rodu běloocasých, což byla taková šílenost. Nejkratší povídka Noc v oku mě nijak nepřekvapila, ale měla sotva půl stránky, což taky ocením.Co tady ještě stojí za zmínění? Ano, úvodní Botičky, která sice prozrazuje konec dopředu, ale i tak stojí za přečtení. Ani Dovolená snů nebyla špatná, ta by asi skončila čtvrtá. Ani Světlo ve tmě nebylo špatné, i když má přehnaný konec.Taková levná zábava, taky zajímavá povídka. Stopař. To jsou asi všechny ty zajímavé (možná ještě Domov seniorů). Celá tahle antologie byla průměrná, takže vás nic moc nečeká. To je všechno.
Kosprd a Telecí
Eva Papoušková
Ale jo, špatný to není, zasmál jsem se u toho, jedna kapitola neměla chybu, ale byli mnohé chvilky, kdy jsem se docela divil. Možná by to mohlo být o trochu delší, protože zápletka by mohla být zajímavější. Toť vše.
