hopla komentáře u knih

O tom, jak to tehdy bylo a co bylo s poválečným odsunem Němců spojeno, už toho bylo napsáno mnoho. Každý si tak může vybrat, jestli podpoří názor, že si za to Němci mohli sami a vše s tím spojené si zasloužili anebo v něm převládne pocit, že se to mělo tehdy odehrávat víc s důrazem na spravedlnost. On ten vyšší princip mravní se dá vztahovat i na tuto situaci...
Kniha má několik kapitol, které jsou sestavené tak, že gradují, od poměrně suchopárného líčení historie jednoho rodu k trochu odlehčeným vzpomínkám, stylizovaným do pohledu dětského pamětníka, až k nejsilnějšímu příspěvku - z kroniky rodu Lehmannových. Seznámení se s osudy této rodiny pak může v rozhodování se v oné otázce spravedlnosti významně napomoci...

1 08.03.2020

V dřívějších dobách se společenský život neodehrával ve virtuálním prostředí, ale jen mezi skutečnými lidmi. Ulice a hospody se hemžily postavami, z nichž si některé zasloužily nejen pozornost, ale i věčnou připomínku ve formě podobných spisků. V tomto dílku jsou představeny jen některé z tehdejších "slavných."
I dnes však každý, kdo stráví část svého života v některém městě, brzy pozná, že se ony figurky nevyskytovaly jen v minulosti, ale patří i k dnešnímu životu. Možná paradoxně se o nich však v dnešní záplavě informací o nich už tolik nedozvíme. Bylo by to jistě taky zajímavé čtení.
Citace z úvodu stojí za zmínku:
"Bylo to roku 1865.
Ve chvalně známé Staroměstské pivnici, kteráž nacházela se v Jilské ulici, dlela jednoho večera veselá společnost, sestávající hlavně z mladých lidi, ponejvice studentů. Bylť hostinský Pěkný znám co přítel studujících, takže si získal svým dobrodušným chováním zvláště vůči studujícím příjmí „otec“ nebo jinak „táta studentů.“ Tam se scházela vždy četná společnost, zvláště mladších lidí, kteří rozjařeni dobrým mokem pěli národní písně. A kdo by byl tehdáž v hostinci nezpíval. Zpíval kde kdo, ať mladý, ať starý — vše jedno, pěly se písně národní, jimiž se náš národ probouzel k novému životu. Druh druha povzbuzoval v národním nadšení a byl to skutečně opravdový společenský život.
Nynější naše mládež nemá o podobném společenském životě ani ponětí. Kde jsou ty písně, ty krásné naše písně, které hlaholily den co den v našich hostincích? Kde to národní nadšení? Vedlo by nás daleko, kdybychom měli vypočítávati všecko, co se od té doby k našemu neprospěchu změnilo..."

1 03.02.2020

Metaforická hříčka o lidském vědomí a podvědomí se slabým potenciálem a ještě slabším zpracováním. Úvod je však bohužel dostatečně atraktivní, takže očekávání dalšího děje přiměje čtenáře k setrvání v četbě, věřím, že mnohdy, až do konce. O to větší pak přijde rozčarování. Možná by se měl autor, pokud si neodpustí psát romány, zaměřit spíš na žánr dobrodružný, resp. pro mládež. Tohle jeho dílo má k tomu nakročeno.

1 22.06.2019

Druhé přečtení téměř po dvaceti letech mi už nedokázalo vrátit ten zážitek něčeho nového, možná i šokujícího. Tehdejší reálie dnes působí spíš rušivě. Četl jsem i verzi 2.0 a vzpomínám, že na mne působila stejně dobře jako tato původní. Znovu se do ní už ale nepustím...

1 23.12.2017

Velmi zajímavé čtení. Místy možná až moc akademické - když jsou okolnosti letních pobytů zasazované do dobových událostí - ale i tak velmi cenné. Hlavně tím, že jsou kromě obecných zvyklostí popisované i konkrétní lokality s konkrétními osobnostmi. K tomu velké množství zajímavých obrazových příloh, poctivý soupis použitých pramenů a jmenný rejstřík. Lépe se snad toto téma zpracovat ani nedalo... :-) Díky.

1 20.04.2017

Tak KG byl prý ve spárech STB. Že bychom se měli dozvědět nějaká překvapivá zjištění...? Ale kdepak. Na 150 stranách se točíme pořád jen kolem jediné události, která oprávněně vzbudila pozornost tehdejších mocipánů i STB. To bylo tenkrát, když si KG myslel, že je takovou elitou národa, nadřazenou zákonům, že svévolně uzavřel smlouvu na svá účinkování v SRN na dobu, pro kterou už neměl platná povolení a doufal, že legalizace pobytu bude v jeho případě jen formalitou. Když zjistil, že mu to tak hladce neprojde, musel zvažovat, zda stojí za úvahu emigrace nebo bude pro něj přece jen větší finanční jistotou návrat do země, kde měl vybudovanou pozici. A to je vše. Mohl to být další z mnoha nezajímavých novinových článků na toto téma. Autor se ale rozhodl všechny ty trapné dokumenty posbírat a předhodit nám je zabalené do svých čítankových pouček o tom, v jaké době jsme to tehdy žili. Nebylo to třeba, nic nového tato kniha nepřináší...

1 20.04.2017

Ani na druhý pokus jsem se nedokázal soustředit na obsah autorova sdělení. Povýšeně nabubřelý styl, protkaný prázdnými výrazy jako "venkoncem" mi v tom dokonale bránil. Nakonec jsem jen vzal zavděk obrazovou dokumentací, která nemohla trpět páně Junkovým silně subjektivním viděním světa. Protože se však tento autor zaměřil i na další témata, která mne zajímají, doufal jsem, že ostatní jeho tvorba bude méně subjektivní, když se nebude mít potřebu vymezovat vůči faktu, že se narodil ve stejný den i měsíc jako Hitler. Půjčil jsem si proto např. knihu o Adině Mandlové. Bohužel však už teď vím, že se i jeho dalším kouskům budu vyhýbat. Škoda...

Ano, je to opravdu kniha spíš pro dětské čtenáře, jimž může dát naději, že v lidském životě dobro, přátelství a laskavost dokáží zvítězit nad zlem, hloupostí a povýšeností. V reálném životě by tento příběh byl zřejmě o poznání krutější, ale pokud by si dokázal najít cestu alespoň do části z těch hlaviček rodících se despotů a dokázal některé z nich přesměrovat k volbě lidštějšího chování k druhým, splnila by kniha svůj účel.

1 16.12.2016

Důmyslně poskládaný příběh, nejen o přátelství, ale i o síle rodiny. Poctivě zpracovaná fakta, upřímná výpověď o době válečné i o lidské povaze obecně. Téma mne velmi zaujalo, protože jsem jednu z kapitol prožil se svým otcem, když jsem s ním byl v roce 1978 v Polsku se záměrem najít místo, kde byl za války nucen pobývat coby "totálně nasazený." Autorova práce mne přiměla se zajímat o jeho současný život a protože tu dosud chyběl jeho životopis, pokusil jsem se o něm něco zjistit sám. Jen díky facebooku jsem pak mohl pár informací, zato takřka z první ruky, doplnit.

1 08.12.2016

Hororový příběh, jen ty děsy nejsou tam někde venku, ale ve vás samotných. Bojovat s nimi je pak o to těžší, že je považujete za přátele...

1 27.06.2016

Tak jsem si doplnil pár dalších obrázků do mozaiky o životě slavných nebo kdysi slavných hereckých osobností. Je to čtení spíš trpké, než k pobavení, ale o to víc věrohodné - hvězdy mají blízko k nebi, ale to z nich ještě nedělá svaté... Věřím, že za získanými informacemi je mnoho hodin badatelské práce. Oceňuji, že autor nepodlehl pokušení využít je bulvárním stylem. Děkuji.

1 09.09.2015

Realistický, působivý popis dvou extrémních způsobů života. S vědomím, že se mne ani jedna z těch variant netýká, jsem si čtivý příběh užil. Nechápu jen, jak mohl v Odeonu projít redakční úpravou tak málo kvalitní překlad (např. "expertýzu" tu najdete hned třikrát)...

1 03.01.2015

Naturalistické scény, prokládané snovými výjevy. Komplexní přehlídka pocitů umírajícího člověka. Silný, věrohodný zážitek.

1 07.11.2014

Groteskní příběh s kafkovským nádechem. Je vidět, že si autor užíval krátkodobé možnosti psát bez cenzury.

1 03.11.2014

Čtivé, leč poněkud laciné, skoro červenoknihovni čtení. Nejvíc mne potěšily ilustrace...

1 30.10.2014

Pinkulínek a Adámek, na těch jsem vyrostl. Adámek byl navíc nejen mou teoretickou přípravou na školu, ale i první knížka, kterou jsem si hrdě sám přečetl ještě před školou :-) A opatruju ji dodnes, krásná knížka.

1 28.10.2014

Dlouho jsem si připadal, že čtu román pro ženy. A tedy nijak mi to nevadilo, pozoruhodných myšlenek je tu mnoho. Ani s průletem stoletím jsem problém neměl. Ale ten oddíl číslo tři... Měl jsem pocit, že autor potřeboval splnit objednaný počet stran, a tak k románu vložil jako "přílepek" svou esej o smrti a boží existenci. Je to moje první setkání s tímto autorem, třeba mne ještě překvapí.

1 26.10.2014

V tomto příběhu nejde ani tolik o děj, jako o syrově autentické vykreslení atmosféry místa, vztahů i doby. Však se v doslovu, který je významnou součástí knihy, dozvíme (pokud nám to ještě nedošlo :-), že se jedná o metaforu kapitalistického drancování anebo, že "Dům z hlíny je v podstatě meditací nad tím, jak chudí lidé hledají lásku i smysl života ve zkaženém světě, kde bohatí ztratili veškeré morální zábrany."
O tom, že byl Woody socialista a možná utopický a že znal život chudých lidí a měl pro ně pochopení, se nedá pochybovat, byť se s jeho pohledem na svět asi každý neztotožní. Ale třeba šlo o proroka... Že se současné politické systémy vyčerpaly a změny budou nutné, je dost pravděpodobné.
Knihu jsem si vybral k četbě, protože jsem kdysi viděl film podle jeho autobiografie Cesta ke slávě.
Autorův styl psaní se mi líbil. Škoda, že se Woody nepustil do rozsáhlejšího díla.
Polemizoval bych jen s tím, že Dům z hlíny je román (jak říká tetička Wiki: "nutnou vlastností románu je, že rozvíjí příběh několika směry..."). Spíš jde asi o novelu.

1 17.10.2014

Tehdejší populární publicisté nás provázejí ukázkovými kriminálními případy z jednotlivých oborů té doby (Kasař - Kapsář - Přepadení - Automobilová nehoda - Rozkrádači - Potrat - Bytaři - Podvodníci - Pašeráci - Maniaci - Vrah). Spousta dobových zajímavostí, obrazové přílohy, prakticky bez politiky. Zajímavé čtení i v dnešní době.

1 14.10.2014

Knížka plná člověčiny. Vtipný, čtivý styl, bez sentimentu a sebelítosti. Spousta dobových fotografií. Upřímné vyprávění s barvitým popisem mnoha dobových polozapomenutých detailů. Jasně vyjádřené názory, které se nemusí líbit každému. Přestože autor v sobě nezapře chlapské vidění světa a jeho klukovské historky tak zřejmě docení spíš mužská část čtenářstva, věřím, že knížka potěší i čtenářky - třeba i tím, jak se autor vyznává ze svých lásek a jak pokorně vzpomíná na osoby, které pro něj v životě měly význam.

1 21.09.2014